Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kamarádka - nekamarádka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
10.8.15 13:52
Kamarádka - nekamarádka
Když mi bylo cca 19, tak jsem se seznámila přes internetovou diskusi s holkou (o šest let starší), se kterou jsme se dost skamarádily.
Bydlíme od sebe cca 150 km, ale viděly jsme se cca každý rok - buď jedna přijela ke druhé na návštěvu na celý den nebo se stalo, že jsem u nich jednou i přespala (bydlí s rodiči, je svobodná, bezdětná, občas někoho má, ale děti nechce).
Byly jsme v neustálém kontaktu - i když jsme se sobě vzájemně třeba měsíc neozvaly, pak bylo zase období, kdy jsme si psaly denně. Řešily jsme spolu všechno, ona byla vždycky vstřícná, hodná a upřímná.
Před dvěma lety (po 12 letech přátelství) zničehonic kontakt přerušila.
Když jsem si říkala, že se dlouho neozvala, zjistila jsem, že si zrušila profil na facebooku, i přesto, že měla takové zájmy, kvůli kterým komunikovala přes FB s lidmi z celého světa.
Nereagovala na mejly, nic.
Po půl roce, co se neozvala, jsem jako poslední pokus poslala novoroční a vánoční přání…ale taky nic.
To bylo na přelomu roku 2013/2014.
Prostě najednou všechno odstřihla.
V té době, kdy kontakt přerušila, začala podnikat a nešlo to zrovna podle jejích představ. Říkala jsem si, že to může kvůli tomu, že se jí nedaří a nechce, aby ji někdo „hodnotil“. Ale vždycky jsme k sobě byly upřímné a i když spoustu zájmů jsme nesdílely, vzájemně jsme se naopak doplňovaly. Nikdy bych se jí neposmívala nebo ji nepoučovala, že se jí nedaří.
Teď jsem si na ni tak nějak víc vzpomněla…a mám pořád nutkání se jí ozvat.
Mail bude pravděpodobně stále stejný… Také jsem na FB našla její sestru, se kterou se díky kamarádce znám, takže bych mohla kontaktovat i ji, třeba jen s dotazem, jak se kamarádka má, že se najednou přestala ozývat.
Tak nevím. Nikdy jsem neměla snahu se někomu nějak vtírat… Říkám si, že třeba se jí tehdy fakt nedařilo, nechtěla to přiznat a teď je jí blbý se ozvat po více jak dvou letech… Nikdy se do ničeho moc nehrnula, byla „stydlivější“, třeba se obává, abych ji neposlala někam…
Ona nikdy nebyla podrazačka - když se jeden čas přátelila s klukem, kvůli jejich společnému zájmu a on ji pak vyšachoval pro svůj vlastní prospěch, nemohla mu to odpustit a dokonce odešla i od celého toho jejich společného „koníčka“, kterému se věnovala celý život, protože to nemohla překousnout, že to tak dopadlo a že lidi jsou takoví…
I přesto, že jsme každá jinde - ona žije svým psem a zájmy, já jsem se zatím vdala a založila rodinu - jsme si dost rozuměly.
Co si o tom myslíte?
Nechat to být, když se sama na mě vybodla (ať už měla důvod jakýkoliv) nebo ji zkusit kontaktovat?
Díky.
Příspěvek upraven 10.08.15 v 14:07
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.8.15 13:56
Já bych to zkusila! Jako poslední možnost! Je vidět, že Ti na ní záleží.. Já jsem se jednou nepohodla s kamarádkou (znali jsme se dohromady 10 let) a už toho na nás obě bylo moc, tak jsem se na rok odloučila.. Pak jsem ji jednoho večera napsala email, a ona se ozvala také, i když jsem v to nedoufala! Přeji hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.15 14:02
Někdy člověk nerozumí věcem, které se kolem dějí. Mohla si Tě na FB pouze blokovat, pak ji nenajdeš. Nevtírala bych se, kdyby chtěla, ozve se sama. Život je takový, že lidé se mění, mohla se změnit její situace a nebo prostě jen názor, potřeby. To ti asi nikdo jiný neřekne. Chápu, že to bolí, jenže s tím neuděláš vůbec nic, tak se přestaň užírat a čekat na ni. Když bude chtít, ví, kde Tě jistě najde a pak je to na Tobě, jak se zachováš. Ale nadpis diskuze mi zní dost jasně a pravdivě- tohle podle mne není kamarádka. Ať se stane cokoliv v životě, pokud se mi změní situace, názor nebo mám prostě někoho dost, řeknu mu to 
(což neznamená, že to dělají všichni- bohužel). Jsi hodná, že na ni i tak myslíš, ale možná by bylo fajn se naučit lidi „pouštět“ a nechat jít dál. (snadno se radí, ale mám to u některých lidí stejně a trvá to, než si to člověk fakt připustí jak to je a že jinak to nebude)
Přeji Ti poznat člověka, který bude opravdu stát za to a Ty nebudeš muset přemýšlet nad tím, jestli se nevnucuješ. Kdo se ozve, by mělo být vyrovnané 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.15 14:04
Také bych to zkusila. Není to o vnucování, prostě máš strach co se stalo, logické, když se zachovala takto zvláštně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Peťulka2608
10.8.15 14:56
Tak já bych ji zkusila zkontaktovat a to ve stylu, že jste si rozuměly a že by tě zajímalo co se stalo. A pokud se s tebou nechce již vídat, tak ať ti dá vědět i bez jakýchkoliv důvodů, že prostě máš o ni strach. Zkusila bych také kontaktovat její sestru podobným způsobem, že se ti ničeho nic přestala ozývat a zda je v pořádku. Dle reakcí či nereakcí bych řešila další kontaky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobea
10.8.15 20:00
Já bych jí zkusila přes sestru ještě jednou zkontaktovat a pokud by neměla zájem, pustila bych ji k vodě.
Já jsem takhle poslala svoje telefonní číslo jedné kamarádce po společném známém, ten prý číslo předal a kamarádka se mi neozvala. Tak jsem jí vymazala ze života (telefon na ní nemám). Nepotřebuju se nikomu vnucovat. Udělala jsem vše, co šlo.
- Citovat
- Upravit
10.8.15 20:34
Taky se mi to několikrát stalo. Jeden známý je toho názoru, že lidé se vyvíjí. A když si s tím druhým nemají už co říct, tak se s ním už nebaví. A (ten známý)nevidí důvod tomu člověku vysvětlovat, že už je někde jinde a s tím člověkem si nemá už co říct. Já zažívám něco podobného. Taky mám pocit, že si s několika lidmi už nemám co říct. Zajímají mě jiné věci. Kamarádím se s nimi pořád, ale z mé strany už to není ono. A nemám odvahu přátelství přerušit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.16 23:19
@Nadixx píše:
Když mi bylo cca 19, tak jsem se seznámila přes internetovou diskusi s holkou (o šest let starší), se kterou jsme se dost skamarádily.
Bydlíme od sebe cca 150 km, ale viděly jsme se cca každý rok - buď jedna přijela ke druhé na návštěvu na celý den nebo se stalo, že jsem u nich jednou i přespala (bydlí s rodiči, je svobodná, bezdětná, občas někoho má, ale děti nechce).Byly jsme v neustálém kontaktu - i když jsme se sobě vzájemně třeba měsíc neozvaly, pak bylo zase období, kdy jsme si psaly denně. Řešily jsme spolu všechno, ona byla vždycky vstřícná, hodná a upřímná.
Před dvěma lety (po 12 letech přátelství) zničehonic kontakt přerušila.
Když jsem si říkala, že se dlouho neozvala, zjistila jsem, že si zrušila profil na facebooku, i přesto, že měla takové zájmy, kvůli kterým komunikovala přes FB s lidmi z celého světa.
Nereagovala na mejly, nic.
Po půl roce, co se neozvala, jsem jako poslední pokus poslala novoroční a vánoční přání…ale taky nic.
To bylo na přelomu roku 2013/2014.
Prostě najednou všechno odstřihla.
V té době, kdy kontakt přerušila, začala podnikat a nešlo to zrovna podle jejích představ. Říkala jsem si, že to může kvůli tomu, že se jí nedaří a nechce, aby ji někdo „hodnotil“. Ale vždycky jsme k sobě byly upřímné a i když spoustu zájmů jsme nesdílely, vzájemně jsme se naopak doplňovaly. Nikdy bych se jí neposmívala nebo ji nepoučovala, že se jí nedaří.Teď jsem si na ni tak nějak víc vzpomněla…a mám pořád nutkání se jí ozvat.
Mail bude pravděpodobně stále stejný… Také jsem na FB našla její sestru, se kterou se díky kamarádce znám, takže bych mohla kontaktovat i ji, třeba jen s dotazem, jak se kamarádka má, že se najednou přestala ozývat.Tak nevím. Nikdy jsem neměla snahu se někomu nějak vtírat… Říkám si, že třeba se jí tehdy fakt nedařilo, nechtěla to přiznat a teď je jí blbý se ozvat po více jak dvou letech… Nikdy se do ničeho moc nehrnula, byla „stydlivější“, třeba se obává, abych ji neposlala někam…
Ona nikdy nebyla podrazačka - když se jeden čas přátelila s klukem, kvůli jejich společnému zájmu a on ji pak vyšachoval pro svůj vlastní prospěch, nemohla mu to odpustit a dokonce odešla i od celého toho jejich společného „koníčka“, kterému se věnovala celý život, protože to nemohla překousnout, že to tak dopadlo a že lidi jsou takoví…I přesto, že jsme každá jinde - ona žije svým psem a zájmy, já jsem se zatím vdala a založila rodinu - jsme si dost rozuměly.
Co si o tom myslíte?
Nechat to být, když se sama na mě vybodla (ať už měla důvod jakýkoliv) nebo ji zkusit kontaktovat?
Díky.
Příspěvek upraven 10.08.15 v 14:07
Nadixx, tak jak to dopadlo, ozvala ses sestře? Já bych to asi jednorázově ještě zkusila a pokud nic, tak bych to pro sebe uzavřela a víc bych se tím netrápila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.11.16 14:55
Staré kamarádství
Ahoj všichni!
V roce 2012 jsem se seznamila s holcinou a postupne se z nas staly pritelkyne. Pratelily jsme se asi 2 roky, mely jsme mezi sebou nejake nepatrne konflikty, jak to uz normalne byva.. ale vždycky, kdyz jsem potrebovala, tak tu pro me byla.. jednoho dne, roku 2014 se stala takova blbost, kvuli které jsme se hodne pohadaly a nase přátelství skončilo.. v cervnu tohoto roku mi napsala sms, avšak ta byla nic nerikajici.. pouze, ze nekde je a přemýšlí nad tim, jak jsme tam byly spolu.. ja ji neodpověděla, protoze jsem nevedela co a do ted přemýšlím, jestli ji mam neco napsat nebo ne.. staré křivdy by se přece mely vyresit!
Moc děkuji za veškeré názory!
- Citovat
- Upravit
Kobliha51
10.11.16 15:06
@Anonymní píše:
Ahoj všichni!
V roce 2012 jsem se seznamila s holcinou a postupne se z nas staly pritelkyne. Pratelily jsme se asi 2 roky, mely jsme mezi sebou nejake nepatrne konflikty, jak to uz normalne byva.. ale vždycky, kdyz jsem potrebovala, tak tu pro me byla.. jednoho dne, roku 2014 se stala takova blbost, kvuli které jsme se hodne pohadaly a nase přátelství skončilo.. v cervnu tohoto roku mi napsala sms, avšak ta byla nic nerikajici.. pouze, ze nekde je a přemýšlí nad tim, jak jsme tam byly spolu.. ja ji neodpověděla, protoze jsem nevedela co a do ted přemýšlím, jestli ji mam neco napsat nebo ne.. staré křivdy by se přece mely vyresit!
Když nevíš, co máš dělat, tak se na to vykašli.
- Citovat
- Upravit
10.11.16 15:09
Záleží na tom, o co jde. Své dlouholeté kamarádce, da se rict nejlepší, jsem pujcila pred 5 lety 30.000,– kč. Dlouho jsem přemýšlela, normálně peníze nepujcuju nikomu, ale usoudila jsem, ze ona je ta jediná, který můžu věřit. Mely jsme dohodu vc. termínu splacení. Penize mi mela vratit do týdne, kdy se tata vracel z dovolené a měl ji je dat. Dluh jsem z ni tahala pomalu rok. Behem tech 4 let se mě snazila několikrát konzaktovat, zvala mě na svatbu apod. Nereaguju, protoze jsem nezapomnela. Nejde rak ani o to, ze ji to zrvalo tak dlouho, ale o to, ze mi lhala, delala ze me blbce a jen slibovala a pouzivala trapné výmluvy. Ke splacení mi pomohlo až když jsem ji pohrozila udáním na policii. Takže za mě je to o tom, co se mezi vámi stalo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.16 15:15
Zpráva o tom, že je na místě, kde jste byly spolu a přemýšlí nad tím, mi nepřijde nicneříkající. Naopak toho říká hodně. Usoudila bych z toho, že ji to hodně mrzí a chybíš jí, zkusila ti tedy napsat. Udělala vstřícný krok.
Samozřejmě, jak píše @alimdar záleží, co se mezi vámi stalo. Ale jestli sama píšeš, že blbost, tak by možná stálo to celé přehodnotit a zkusit se jí ozvat. Ale je to i o tom, co ty sama chceš. Chybí ti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
