Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ano, musím souhlasit, že díky netu a mnoha různým publikacím, se všechno hrozně moc řeší. V něčem je to správné, v něčem to může být pěkný prů. er. Ale pořád věřím, že to, co čteme na internetu, není statisticky výmluvný vzorek a co vidím kolem sebe, tak hrozné to ještě není. asi mám štěstí na matky, jimž není zdravý selský rozum cizí ![]()
@Billi Můj brácha byl taky nejedlík, naštěstí ne absolutní. A kámoška by asi dneska spadla pod dětskou anorexii. Kšeftování s doplňkama si pamatuju celkem dobře. Dneska člověk dojde do lékárny a frkne dítku fortini.
Myslím, že se řešilo, ale rozhodně né tolik a taky na to nebyl asi tolik čas a n.
Zrovna babička říkala, že ani u jednoho z dětí nepozorovala růst zubů atd natož dnes jsme z toho všichni poprděný. Myslím, že to bylo jen tím, že byla furt v JZD a nebo někde okopávala brambory a neřešila, že dítě řve někde v kočáru.
Což mi zrovna vyprávěla 80 letá sousedka, že dneska si furt mladý stěžujou jak např. nestíhají domácnost atd a že ona když měla děti, tak prostě musela. Měli hospodářství a nešlo nic nedělat ať dítě bylo jaké koliv.
Je to prostě jiná doba, ale jsou lidi co jsou poprděný až moc, pak ten zlatej střed no a nakonec lidi, kteří neřeší třeba nic že.
Já si myslím, že je to o tom čase co máme a taky internetu. Stejné, jako když se říká, že dřív nebylo tolik vražd atd. Bylo, ale nemluvilo se o tom.
@jahuhudka píše:
@Handalina J8 přece neříkám, že za něco mohou matky. Jen, že dnes se zveličuje každý prd dítěte a na vše je potřeba pomalu dělat posudek, aby to dítě nějak nepoškodilo
Co na to říct? Můžem si to dovolit…
Ona taky dřív ledacos dítě „poškodilo“, ale neřešilo se to (několika měsíční pobyty batolat v ozdravovnách bez rodičů)
@jahuhudka píše:
Při čtení mnoho diskuzí mě stále napadá jedna otázka. Jak je možné, že dnešní maminy musí řešit že dítě odmítá kousat jídlo, chodit na nočník a podobně (o výchovných nemluvě).
Jsem přesvědčená, že před lety s dětmi tyto potíže nebyly. Koho by tenkrát napadlo řešit, že dítě nechce jíst nebo že se nevykaká?
Je to tím, že z dětí vychováváme poupátka?
dřív to každá tutlala, protože by si na ni ukazovali prstem - problémy s jídlem, nedejbože nočník atd.. dneska se o tom mluví veřejně. To je jediný rozdíl. ![]()
@2468 Tak prdnout děcko do ohrádky na několik hodin, času máš taky dost ![]()
Jasně, že se to řešilo. Stačí se podívat třeba do 40 let staré literatury (mám po tchýni), akorát je fakt, že se s tím tak nes..li. Ale témata jsou pořád stejná - co má jíst, co dělat, když nejí, kolik má spát, co dělat, když nespí, období vzdoru, nočník, atd., atd… Třeba nežraní se u nás řešilo po generace, moje babička to před více než 50 lety řešila s mámou, máma pak se mnou, malej je naštěstí po tátovi.
JO a ještě bych řekla, že emimino je dost svět sám pro sebe, nemám pocit, že by se na pískovištích vše tolik řešilo, jak tady.
Už od svojí maminky znám historku, jak jí její teta nakázala, že se nehne od stolu, dokud ten oběd nedojí. A moje máma tam coby čtyřleté robě vydržela nad tím chladnoucím jídlem sedět až do večeře a ani se ho netkla. Tyhle věci se řešily vždycky, nejspíš už matky z rodu homo habilis si po večerech u ohně vyprávěly, jak ten jejich Kopčem odmítá jíst kořínky a jim dalo takovou práci je pro něj vyhrabat. Akorát holt nebyly ty internety, takže se to řešilo v rodině, u lékaře a s kamarádkami na hřišti, ne na veřejných diskusních fórech.
Tolik se to neřešilo. Hlavně maminy neřešily každou hovadinu. Teď se dítko ve škole pohádá s kamarádem a maminy už letí za ředitelem školy. Jedno mimčo posype pískem na pískovišti jiné a málem je to u soudu jako ublížení na zdraví atp. To že jsou děti nesamostatné, užalované, nepraktické nikoho nezajímá tolik, jako že na dítko se paní učitelka rozzlobila.
Asi se máme už moc dlouho dobře. Máme co jíst, kde spát, co si oblíct, doma teplo. A tak řešíme každou kravinu.
Kdybychom žili před 100 lety, řešily bychom co dát dětem najíst a kde vzít uhlí na zimu. Před 75 lety bychom se snažily přežít válku. Před 50 lety bychom řešily vyváření plín v hrnci a kde třeba sehnat pračku. Před 26 lety bychom řešily kde koupit ovoce, když nikde nic nebylo. A v posledních letech řešíme… No témat je tu dost…
@jahuhudka Mýlíš se, toto se řešilo vždy. Moje babička měla 5 dětí, vyprávěla mi, jak jedno z nich dlouho neudržovalo čistotu. Už se plenek pomalu zbavoval další sourozenec a toto dítě mělo stále dokola nehody, nechala ho občas si kalhoty vyprat samotné, ale nic nepomáhalo, dítě muselo dozrát a zrovna tomuto to trvalo neobvykle dlouho. Dotyčná osoba má nyní přes 50 let:-) S výchovou mi babička říkala, že každé dítě je jiné, to samé mi potvrdila teta, která má 7 dětí (takže je už co srovnávat). Jídlo se také řešilo vždy, akorát mezi tím množstvím dětí a práce se tomu možná nevěnovalo tolik pozornosti, prostě když prcek jíst nechtěl, poslal se ven s ostatními a až dostal hlad, zas si přišel. Nebyla možnost, že by dítě místo oběda vyřvalo Brumíka, ale uloupilo třeba buchtu z pekáče… Babička děti nosila na pole v „loktuši“, něco jako dnešní šátek či nosítko, takže ani nošení dětí není u nás nic nového, jak si někteří myslí. Někteří rodiče vychovávají ze svých dětí poupátka, individua, okolo kterých se točí celý svět, někteří rodiče výchovu svých dětí moc neřeší a čekají, že je pak zastoupí školka, což mi přijde špatně. Ale nezodpovědní rodiče byli také vždycky, to není nic nového.
@jahuhudka píše:
No však, takže vychováváme poupátka
To, že něco řešíš, neznamená, že vychováváš poupátko - záleží, k jakému závěru dojdeš a jaký zvolíš způsob řešení (v podstatě může být totožný s tím, co byl klasický před x lety, třeba nechceš - nejez, akorát ty pohnutnky jsou možná jiné).
@Billi píše:
@jahuhudka osobně myslím, že problémy byly, ale mámy to řešily spolu maximálně po pískovištích, tak to nebylo tolik vidět.
Ale myslím, že toho bylo méně, teď každý uvažuje o tom, jak nezpůsobit dítěti trauma, tak se načítá, řeší a řeší a řeší…
PS: Moje babička řešila, že strejda nejí a vyřešila to tak, že mu ucpala nos, on se nadechl pusou a ona mu tam vrzla lžíci. Můj 40letý soused měl problémy s kakáním ještě jako předškolák (vzpomínala máma, jak to se sousedkou řešily přes plot). Tety děti byly nejedlíci, tak je vázala do prostěradla, aby se s ní nepraly…
No přesně tak. Už nic nemusím vypisovat.
@Billi píše:
@BohunkaP s tím časem to je sporné. Teď čas mám, ale jak začnu chodit do práce, tak na tom budu podstatně hůř jak moje babička. Ta byla v práci od 6:00 do 14:30, práce v místě, tak byla ještě před 15:00 doma a děda taky a měli čas na sebe a na rodinu.
A v ty tři hodiny si sedla s knihou do křesla?
Třeba ta moje bývala doma už v poledne… roztáhla dřez, umyla nádobí, uklidila dřez, prádlo prala bez pračky, topila v kotli, žehličku nahřívala na kamnech, zašívala pomalu každou ponožku, protože nemohla jen tak koupit nové, šila, pletla, háčkovala (ne proto, že by si krátila dlouhou chvíli, ale aby měly děti něco pěkného a levného na sebe)…
Je to dost relativní, ten čas…