Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když byl ve vajíčku, jezdila jsem vzadu, abych na něho viděla a ať tam není sám. Jak začal jezdit po směru, šla jsem dopředu, není důvod, abych byla vzadu.
Vzadu,zásadně. Máme dvě děti, 2,5roku a šest měsíců,takže kombinace dvou sedaček. Starší na kraji,malá ve vajíčku uprostřed a já na druhém kraji-napresovaná jak sardinka. Většinou pod nohama ještě psa:)
Nedovedu si představit,nechat je tam samotné,oba mají rádi mámu hezky u sebe a pro mě je to to nejjednodušší,co jim můžu dát,taková oběť to není. Navíc-krásně se dá tímto způsobem sledovat,jak se nejspíš sráží teplem potahy a auto celkově. Nebo že by mě snad rostla prdelka,že je tam nějak míň místa:)))
auto nevlastnime,jezdime s mym tatou.....jezdim vzadu s detma mezi jejich sedackama.mala je nevrla,krouti se,pobrekava,chci byt u ni
fragola píše:
Vepředu, bo vzadu a úplně vzadu je obsazeno
![]()
Taktez!!!
Mimochodem-co máte za auto?
My sedmimístné,VW Sharan,ale do toho už byste se nevlezli
![]()
Transit?
![]()
Vzadu jsem seděla, jen když jsme jeli z porodnice. Jinak vždy vpředu, vzadu je mi špatně.
Martina
Já jsem asi exot, ale já seděla u obou dětí od začátku vepředu, ani mě nenapadlo si sedat k nim dozadu. A Julinka se narodila když bylo Tobíkovi 21 m+síců a šla samozřejmě k němu dozadu. Vozit mimino vepředu mi přijde riskantní, je to nejhorší sedadalo, já bych tam dítě neposadila.
A když dítě řve (moje), tak by ani nepomohlo kdybych seděla vedle něj, jakmile začne řičet, tak chce prostě už vyndat ven a nic jinýho nepomáhá. Ale třeba je to jidne jiné ![]()
Ted jsem presedlala zase dopredu (malymu je 14mesicu), protoze kdyz jsem s nim vzadu, tak vic prudi - hrozne me buzeruje
(cestovani autem dost nema rad). Navic se mi vzadu dela docela soufl.
To vse k velke nevoli starsiho syna, ktery si mezitim zvykl, ze uz jezdi vpredu (je mu taky 14, ale let
).
Jinak s miminkem jsem byla vzadu, musela jsem ruzne zabavovat a tak.
nakukovatelka píše:
Ted jsem presedlala zase dopredu (malymu je 14mesicu), protoze kdyz jsem s nim vzadu, tak vic prudi - hrozne me buzeruje(cestovani autem dost nema rad). Navic se mi vzadu dela docela soufl.
To vse k velke nevoli starsiho syna, ktery si mezitim zvykl, ze uz jezdi vpredu (je mu taky 14, ale let).
Jinak s miminkem jsem byla vzadu, musela jsem ruzne zabavovat a tak.
snad jen když byl miminko tak občas vzadu-ale jen na krátky vzdálenosti,při delší jízdě se mi děla vzadu v autě špatně,takže raději v předu,teď už vlatně jen v předu…už je veliký…
Tak já zásadně vzadu s malým nějak mě ani nenapadlo,tam s ním nebýt a sedět vepředu.Ono u nás by byla docela sranda,kdyby malýmu upadlo třeba pití,hračka apod. a zbývalo nám ještě 50km do cíle,tak bysme se zcvokli a nebo museli stavět každých pět minut,když tak nad tím přemýšlím jsem ráda,že máme klidné jízdy,takže své zadní sedadlo asi ještě pěkně dlouho neopustím
![]()
Pokud byl ve vajíčku, tak vzadu s ním. Když přesídlil do posměrné sedačky, tak už jezdím vpředu
od malinka vepředu. vzadu se mi dělá špatně. a když něco spadne, tak buď lovíme za cesty a nebo prostě podám něco jiného. když jezdím sama, tak mám přídavné zrcátko a přes to si povídáme. a mimčo půjde rovnou dozadu za Klárkou.
Jezdím vpředu, vzadu je mi zle. Dudlík je na řetízku kyž tak, pití zahozené se po prokutálí pod sedačkou až k nohám, hraček je zásoba na dlouhé cesty (no, spíš jídla
)… Vzadu bych stejně musela jen sedět a koukat dopředu a soustředit se, ať nebliju, vepředu jsem jí mnohem více nápomocná.
Když brečí, tak brečí, za chvíli zas přestane…