Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přemýšlela jsem nad tím, jak to funguje u nás - u nás jsem hlava rodiny já. Účty, zařizování, organizace rodiny je na mě - manžel se moc aktivně nezapojuje. A mě to tak vyhovuje, i když tedy někdy mě to pořádně sejří.
Má někdo taky takto „vybočeno ze standartu z minulosti“ ?
Oba… muž asi víc, má rozhodující slovo a beru to tak líbí se mi když je chlap chlapem ![]()
Neznamená to že sedim v koutě a koukám… spousta věcí je na mě…
U nás doma byla hlavou rodiny dycky mama a to dost důrazná hlava rodiny. Nikdy se mi to nelíbilo, přišlo mi to takový ponižující pro toho tátu… nicméně si taky myslim, že v každé rodině je to jinak ![]()
pryfish píše:
Oba… muž asi víc, má rozhodující slovo a beru to tak líbí se mi když je chlap chlapem
Neznamená to že sedim v koutě a koukám… spousta věcí je na mě…
U nás doma byla hlavou rodiny dycky mama a to dost důrazná hlava rodiny. Nikdy se mi to nelíbilo, přišlo mi to takový ponižující pro toho tátu… nicméně si taky myslim, že v každé rodině je to jinak
U nás doma byla hlava rodiny a ministr financí máma, otec dokonce po výplatě dělal stojku a pak, když někam chtěl jít, musel potupně prosit o kapesné
Proto mi to nepřijde nijak divné ![]()
U nás doma jsme taková dvouhlavá saň.
Přítel spravuje většinu účtů (ale že bych my vysolila veškeré příjmy, to teda ne), já organizuju rodině čas, ale samosebou vše po domluvě. Já vím zhruba co kde platíme, on zas ví, kde budem, kam dítě chodí na kroužky, aspoň doufám že to ví ![]()
Tak u nás nevím, nikdy jsem o tom nepřemýšlela, starám se o účty a vůbec o chod domácnosti sama, ale je to proto, že manžel kvůli své práci je většinu měsíce v cizině, ale rozhodně nemám pocit, že bych byla hlava rodiny, tak nějak se na všem domlouváme co a jak bude.
naše hlava rodiny má dvě hlavy
máme potřebu se na většině věcí shodnout či to alespoň konzultovat s druhým a vyhovuje nám to, jinak bychom to nechtěli
Příspěvek upraven 18.05.11 v 08:23
Hlava je manžel, já jsem srdce. Máme to tak podělený nějak samozřejmě.
Mě osobně když nějaká ženská řekne: „já jsem hlavou rodiny“ hned mi v hlavě probleskne že její chlap je asi nějakej blbec a podpantoflák
,toť můj názor.U nás jedeme na jedné vlně,něco řeší on něco já už to máme zaběhlé a vyvážené ![]()
mlavinka píše:
Přemýšlela jsem nad tím, jak to funguje u nás - u nás jsem hlava rodiny já. Účty, zařizování, organizace rodiny je na mě - manžel se moc aktivně nezapojuje. A mě to tak vyhovuje, i když tedy někdy mě to pořádně sejří.
Má někdo taky takto „vybočeno ze standartu z minulosti“ ?
Musím ti oponovat uplně ve všem co jsi napsala..
začnu od konce.. Jakýs tandart minulosti? U nás v rodině je zažitý matriarchát až k prababiččce která žila na začátku 19st., jak to bylo předtím nevim.. takže u nás vždy velely ženy .. ovšem naprosto bych neřekla, že to souvisí s tím kdo co zařizuje.. kdo co platí.. záleží na dominantnosti toho daného člověka… můžeš vše obíhat a přesto „hlava rodiny“ bejt nemusíš..
Konkrétně v naší rodině je to tak, že jsme se našli s partnerem v takovém gardu, že jsme oba velmi dominantní a jsme vyrovnaní.. většina má mého chlapa za podpantofláka ale my víme, že to je nesmysl.. že v naší domácnosti kdo co chce, to si vydobude.. o zařizování.. jednou zařídím já, podruhé on..jsme oba inteligentní, ukecaní, schopní lidi tak se staráme o potřeby ordiny napůl… Co se týče práce doma, domácích činností… vydělávání peněz, starání se o děti … vše napůl… jinak bych to ani nechtěla.. měla jsem problém s chlapama co se mě snažili podrobit a nikdy bych nemohla být s „ovcí“ s chlapem co udělá vše co se mu řekne, bezhlavě, tupě jako ta ovce ve stádu…
Tak asi tak no ![]()
myslím si, že pojem „hlava rodiny“ není o vedení účtů
je to o celkovém řízení, co se kdy a jak bude dělat. u nás je to tak, že se na všem s manželem domluvíme. on sice vede účet, ale jsou k němu dvě platební karty a on jenom hlásí, kdy se blížíme k hraničnímu limitu
vyhovuje mi, že nemusím sledovat pravidelné platby a zadávat příkazy - jem líná
jinak absolutně neřeší, jestli a jak utrácím. ale já samozřejmě utrácím s rozmyslem a ne za zbytečnosti. na větších věcech se společně domlouváme. na programu celé rodiny se také domlouváme společně.
takže závěrem - naše rodina je dvouhlavá ![]()
U nás je to tak, že já si myslím, že rozhodujeme oba a on si je jist, že hlavní slovo mám já ![]()
a asi to tak bude, páč většinou, když se o nečem rozhodujeme, tak má pravdu, když mi řekne, že proč se ho ptám - když si to stejně udělám po svým
![]()
U nas je „hlava“ rodiny manzel…hlava v tom smyslu ze chodi do prace a zivi nas oba dva(tri). No a protoze jezdi domu jenom na vikendy, tak ja jsem krk ktery tou hlavou toci
. Tzn. staram se o domacnost, o ucty, veskere finance, rozhoduju kolik penez pujde do ceho, co se setri a na co, veskere nakupy a potreby, vylety a aktivity, organizuju ja. On prijde na vikend a je pres telefon seznameny s programem, taky ho informuju o toku nasis penez, kdy prisly, na co se pouzily…kazdy mesic mu ukazuju za co jsme utratili kolik penez a jak by se to dalo upravit(zapisuju si to), snazim se ho zapojit aby se necitil jenom jako zivitel, i kdyz on se vzdycky vyjadri ze stejne se v tom orientuju nejlepe ja tak ze co po nem chci aby chapal kdyz nemusi…ale myslim ze i kdyz to nahlas nerekne, tak je jeho ego poteseno tim ze je se vsim seznamen
.
Obema nam to takhle vyhovuje. On je rad ze se nemusi o nic starat kdyz ma v praci starosti az dost, a ja jsem rada ze mam program, ze mam cele dny co delat, planovat, obkukovat, pocitat. Bez toho vseho bych se asi unudila… ![]()
U nás je to půl na půl. Věci okolo rodiny, domácnosti, zábavy, výletů, dovolené, atd. zařizuji já. Věci okolo auta, oprav, bytu zařizuje manžel. A účty, smlouvy a nákup nových věcí zařizujeme spolu. Ještě že tak, já bych všechno utratila
.
A je potřeba aby byl někdo hlavou? ![]()
Myslím si, že je důležitější využít toho co každý z partnerů umí a vzájemně to propojit. A je úplně jedno jestli je to tedy ta „mužská role“ tak by ji měl dělat chlap a podobně. Mám kolem sebe dost příkladů kde se partneři vzájemně nutí do věcí které jim nejdou a jsou z toho jenom hádky.
My s manželem využíváme toho co nám jde nejlíp a to dáváme do společného vztahu. Mluvím samozřejmě o fungujícímm vztahu a ne o vztahu kde jeden dělá vše a druhý nic.
Manžel je třeba manuálně zručný tak od sváření až po šití zvládne vše ( ušil třeba synovi římskou roletu do pokoje - což by se asi spíš očekávalo ode mně, ale to by dopadlo
). Já zas jako obchoďák mám prořízlou pusu tak vyřídím vše na úřadech (manžel to nesnáší), vedu finance v domácnosti, platím účty, nakupuji.
Příspěvek upraven 18.05.11 v 09:54