Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdo měl skvělého dědečka, ať zvedne ruku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.1.18 16:06
Já zvedám všechny 4 
.
Dědeček mi byl zároveň i tátou. Táta od nás odešel, když mi byl rok. Byl mi tím mužským vzorem. Hodně mě s babičkou hlídali, když byla mamka v práci. Tahal mě na bobech. Ukázal mi všechny rarity našeho města.
Bohužel zemřel pře 10-ti lety na rakovinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.18 16:08
Krásné téma.
Dědeček zemřel před třemi roky a byl to nejlepší chlap na světe.
Nikdy jsem ho nezazila, že by se zlobil, měl spatnou náladu. Vařil, pekl.. nebál se žádné prace a nikomu neuměl říct ne.
Byl to strašný dobrák.
A jako mala jsem se s nim doslova vyblbla a mnohému naučila. Mrzí me, ze jsem mu vlastně nikdy pořádne neřekla jak moc jsem ho mela rads. Az v nemocnici…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.18 16:08
Muj deda byl uzasny… Taky me vyZvedaval ve skolce, taky me naucil jist chleba se sadlem 
, taky smazit volske oko jen z jedne strany ( mamka malem dostala psotnik, kdyz to Zjistila 
), vzdycky mel pro me haslerky a kupoval mi kytky
A v duchodu delal hlidace v kravine, tak me braval za cerstve narozenymi telatky <3
Lustili jsme spolu krizovky a hrali kanastu a taky koukali na krasobrusleni a tenis a skoky na lyzich… Kdyz Jana Novotna vyhrala Wimbledon, plakal… Taky plakal, kdyz se mi narodili kluci <3 a vzdycky dal babi pusu na dobrou noc, i kdyz spolu zrovna nemluvili <3
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.18 16:17
Také jsem měla výborného dědu. Bohužel se nedožil moc vysokého věku. A i když rozhodně nebyl dokonalý - byl to těžký cholerik, x krát mi vynadal a párkrát padla i facka tak to byl skvělý člověk.
Naučil mě vztahu k přírodě a zvířatům a za to mu nepřestanu být nikdy vděčná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.18 16:22
Můj děda byl strojvedoucí a brával mně a bráchu s sebou občas do lokomotivy…joooo to byly časy
Taky mi skládal papírové skládačky z dětských časopisů, stavili jsme spolu puzzle a naučil nás chytat ryby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.18 16:26
Mám skvělýho tátu kterej je skvělej dědeček! 
je to můj jedinej fungující prarodič
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.18 16:26
Můj dědeček byl nejlepší chlap na světě. Prakticky mě vychoval, protože mému otci jsem nestála ani za návštěvu hřiště. Když jsem byla hodně malá tak mě nikam nevzal a když mi bylo sedm našel si mladou kost o deset let starší než já, takže tím tuplem už nic. Dědeček s babičkou mě od batolete brali na dovolené a na chalupu. Dědeček mě vozil na točkách po vesnici, chudák byl vždycky udýchaný, ale mě se to líbilo tak lítal dokud mohl. V zimě mě tahal do lesa na sáňkách. Když jsem byla nemocná staral se o mě. Když bylo teplo chodili jsme do lesa na houby. Vařil mi, psal se mnou úkoly, naučil mě jezdit na kole a plavat. Věnovali mi s babičkou každou volnou minutu. Co mi na očích viděl to mi splnil nebo koupil. Nebylo nic co by pro mě neudělal. I v dospělosti když už jsem byla vdaná tak pomáhal při každém našem stěhování. Tahal s mužem nábytek, maloval. Stačilo se mezi řečí do telefonu babičce zmínit, že mi jenom blbne zásuvka a během pár minut byl u nás a všechno mi opravil. Naší malou měl taky moc rád, ještě než se narodila šel do obchodu a nakoupil jí plno věcí na sebe. Prostě co viděl to koupil. Byl to ten nejlepší chlap na světě. Před pár měsíci nám ho vzala zlá nemoc a neskutečně moc mi chybí a vždycky bude. Byl pro mě vzorem, žil pro rodinu a nás své vnoučata miloval nade vše na světě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.18 17:19
Dědečka z tátovy strany jsme nepoznala. Dědeček z mámin strany byl super a moc mi chybí. Za pár dní by slavil 91 narozeniny. Někdy, když je mi smutno nebo hledám radu, zajdu si podumat na jeho hrob.
Byl to člověk velmi chytrý, vysokoškolsk vzdělaný, stavař a technik.Byl také velký patriot, hrdý Moravák, milovník staveb a železnic.
A především - byl velmi laskavý a trpělivý otec i děd. Částečně mi nahrazoval i tátu, kterého jsmem neměla. Uměl pohladit slovem i skutkem, pomoci tam, kde bylo třeba.
Jeho vztah s babičkou byl komplikovaný, dost se hádali. Ale ke stáru nastal zváštní jev - jako by se do ní znovu zamiloval. Pár let před jeho smrtí měli doslova idylických, pominu - li dědovy zdravotní potíže. Odešel v září roku 2012. Do nebe si to štrádoval společně s panem Brzobohatým.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ČekánínaGodota
4.1.18 19:13
Stále mám - je mu 90 let. Je to moje velká opora, mám ho moc ráda
Pokud mi bude dáno se tak vysokého věku dožít, taky bych chtěla být vitální jako on 
- Citovat
- Upravit
4.1.18 19:33
Strašně vysoko jste nasadily laťku! Jestli mě to někdy v budoucnu potká, nevím jak se s tím vyrovnám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.18 21:36
Jeden dědeček mi umřel dřív než jsem se narodila, druhého ještě mám rád a dobře vaří, denně volá jestli něco nepotřebujeme a jak se máme…pamatuju si i na svého pradědečka, byl moc hodný, vyprávěl nám pohádky a dával dobroty, měl narozeniny ve stejný den jako já, často na něj myslím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.18 10:44
Já měla skvělé oba dědy, každý mi připravil jiné zážitky.
Děda z tátovy strany byl typický vesnický sedlák, s babi neměli vůbec povedené manželství, ale za to snad ani nemohli oni, jako 50. léta (babi byla ex-jeptiška, děda nedostudovaný kněz). Ovšem nás dětí se to vůbec nedotklo. Tento děda bydlel ve vedlejší vesnici, měl slepice a králíky a černého kocoura a když jsme se ségrou zatoužily po psovi, pořídil si kvůli nám jezevčici (od té doby jsem velká ctitelka tohoto plemene). První čtyři roky mého života, než naši dostali byt, jsme bydleli s ním v baráku, takže od narození jsem trávila čas na písku, který pro nás vybudoval, na dvorku mezi slepicema nebo na poli. Zní to zvláštně, ale bylo tam pořád co objevovat, čím se bavit. Když bylo škaredě nebo nám už byla zima, vzal nás do kuchyně, zatopil v kamnech, nalil nám do modrých plastových kelímků ochucenou Hanáckou kyselku (měl vždy zásobu na schodech) a rozdal nějaké cukrovinky (nejčastěji tyčinku Milenu nebo oplatky, které se teď už nevyrábějí, říkával jim „napolitánky“; občas si jen tak z nostalgie tu Milenu koupím a na dědu vzpomínám). Když jsem byla větší a ujel mi autobus ze školy domů, tak jsem k němu ráda chodila jen tak na návštěvu. Umřel v nemocnici po mrtvici, když mi bylo 18.
Druhý děda, od mámy, bydlel ve městě a byl sportovního ducha. Tihle prarodiče byli super oba, babi teda naštěstí ještě je!, taky byli o dost mladší, než ti druzí. Vzali se, když bylo babi 18 a dědovi 24, a i když si někdy nemohli přijít na jméno, bylo to hezké manželství. Děda byl zámečník a v práci si melouchařil různé osobní věci - máme pořád třeba naběračky, které sám dělal. Zezačátku byl myslivec, ale pak ho chytlo rybaření, což se pro nás vnoučata ukázalo jako lepší varianta - pořídil si totiž chatu u jezera, kde jsme trávili půl prázdnin. Jen s ním, bez babi, teda vlastně místo babi s hromadou ostatních rybářů, dědových kamarádů, a s jejich dětmi či vnoučaty. Když byla babička ještě dost mladá, byla dlouho hospitalizovaná s nemocnými ledvinami, a děda se tak naučil vařit a jinak se starat o své dvě malé děti, což se mu pak s námi vnoučaty hodilo. Na tu chatu jsme jezdili od nich z města na kole, to jsem strašně milovala. Byl velký srandista a nám vnoučatům dělal, co nám na očích uviděl. Tenhle děda ale umřel, když mi bylo 16, tak už mám akorát jen tu jednu babičku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
5.1.18 11:35
Měla jsem úžasného dědečka, který mě do dalšího života velice ovlivnil. I přes svůj velký fyzický handicap nezahořkl, snažil se být soběstačný, pracoval, po revoluci dokonce s kamarády chvíli podnikal, pomáhal babičce v domácnosti. Prostě příklad toho, že když se chce, všechno jde. Většina mých vzpomínek na dětství je spojena s ním. Věnoval se mi, povídali jsme si, hrál si se mnou, poslouchali jsme hudbu.
Byl aktivní do vysokého věku, snažil se udržovat v kondici jak fyzicky, tak duševně. Měl kamarády o víc než generaci mladší, kteří ho měli opravdu rádi.
Zemřel před dvěma lety. Strašně mě dojalo, že byla úplně plná smuteční síň, většina lidí z jeho bývalé práce, kam už ale skoro 15 let nechodil a lidi si ho pořád pamatovali a přišli se rozloučit. 
- Citovat
- Upravit
5.1.18 11:39
Já říkám, že jsme v tomto prokletý rod. 
Já jsem neměla ani jednoho dědu. Jeden umřel léta před mým narozením a druhý na nemoc když jsem měla asi 3, takže si ho nepamatuji. A moje děti jednoho dědu ani nestihly a druhý děda jim umřel když bylo dceři 6. Takže my rodinu s dědou prostě neznáme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
