Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ze života babiček - pojďme zavzpomínat na jejich zvyklosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
2.1.18 21:02
Ze života babiček - pojďme zavzpomínat na jejich zvyklosti
Usínala v sobotu vaše babička v síťce, pod kterou měla kovové natáčky? Nosila širokou zástěru s překříženými zády, kterou dnes známe spíše už jen z filmů pro pamětníky? Pekla buchty ze sádla? Vstávala ještě za tmy? Na každou nemoc měla „babský“ lék? A štupovala ponožky na hřibu? Nebo vyšívala křížkovým stehem dečky? Poslouchala s dědečkem v sobotu odpoledne dechovky na přání? Měla parádní pokoj, kam se chodilo jen v neděli a ve svátek? Vlastnila jen pár svátečních šatů, ve kterých chodila celý život?
Moje babička byla zvyklá šetřit, proto košilku od nás nechala zabalenou v balicím papíru a chodila pořád ve staré, vytahané. Bonboniéru jen přebalila a darovala ji zase někomu jinému. A dělala ty nejlepší palačinky. Druhá babička mě naučila dětskou modlitbičku - už jsem ji skoro zapomněla, ale pamatuju si ten vzácný okamžik, kdy už konečně nepracovala, sedla si k nám do postele a povídala nám příběhy z dětství, a tak. Když se usmála, byl jí vidět zlatý zub. A voněla tak babičkovsky…
Proč tohle píšu? Protože už žádnou babičku nemám a stýská se mi po nich. A chtěla bych si oživit vzpomínky. Pište o babičkách. Něco hezkého. Co jste se od nich naučili?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.1.18 21:11
Moje babicka me naucila hackovat a vysivat. A take me ucila modlitbicku:Andelicku muj straznicku, opatruj mi mou dusicku. Opatruj ji ve dne v noci, od skody a od zle moci.Dusi telo opatruj, andelicku strazce muj 
.
Moc mi chybi… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.18 21:12
Tak moje babička byla ta nejlepší kuchařka na světě 
, rajskou jsem neměla od její smrti (v březnu 18 let), protože takovou nikdy nikdo neudělá. Byla to žena s obrovským srdcem. Díky ní mám ty nejkrásnější vzpomínky. Babička mě učila vařit a péct, dodnes mám spoustu receptů po ní a nakonec je ze mě i povoláním kuchařka. Nikdy nezapomenu, jak sedí v obýváku, plete a kouká u toho na Receptář, jak cedí čerstvě nadojené mléko… A její rituál byl, že každou neděli zapalovala svíčku v takové malé lampičce a říkala, že ji zapaluje pro svou maminku, která umřela, když jí bylo 12 let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.18 21:12
Pridavam se…Ja bohuzel jednu babicku nikdy nevidela, ale druha me naucila super polivky, hackovat, strihat ovce, setrtit jidlem a spoust dalsiho.. jo a navic nekdy obcas nosim jeji zasteru 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.18 21:14
A samozrejme jsem po ni zdedila i jeji kucharku s recepty, ktere si tvorila sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.18 21:26
Mě naučila vařit a péct, starat se a pečovat o domácnost. Naučila mě motlitby, starat se o grunt. Naučila mě poctivosti a pracovitosti. Skromnosti. Naučila mě vidět život pozitivně, nikam nespěchat a dívat se kupředu. Milovala jsem její historky z dětství a mládí a postupně se je snažím převyprávět svým dětem. Aby nebyly zapomenuty. Nosívala zástěru, vstávala se slepicema, za dopoledne měla uklizeno i uvařeno Dokázala si poradit v každé situaci za každých okolností naprosto bravurně, tak jako ona to nikdy nedokážu. Vyprávěla mi pohádky a byla neskutečně trpělivá. Taky mi chybí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.18 21:30
Mně se po babičce taky stýská. Na natáčky, parádní pokoj a čančání obecně ji moc neužilo, byla to spíš taková fortelná „selka“, i když po svatbě žili s dědou na malém městě v bytě. Chodila v dederonových šatovkách, neskutečně dobře vařila (ještě teď si živě vybavuju ty boule za ušima, když jsme do sebe tlačili ty velké porce úžasného jídla, které prostě nešlo nechat nedojezené, její vánoční cukroví a hlavně vánočku - jejího receptu se nikdy nevzdám), šila nám dětské šatečky na šlapacím stroji Minerva. Naučila mě háčkovat a hlavně plést, za což jsem jí moc vděčná, protože dneska pletu jak divá. Hrozně ráda jsem ji sledovala ze zadního sedadla, když řídila dědovu starou Škodu Octavia, když jsme jezdívali na houby nebo na petrklíče. Taky jsem s ní hrozně ráda chodila na procházky na hřbitov, starat se o kytky, uklízet hroby, zapalovat svíčky a poslouchat vyprávění o osudech lidí, kteří tam leželi.
A i když je to diskuze o babičkách, nemůžu nezmínit dědečka - jejího manžela - se kterým jsme trávili každé léto na zahrádce, učil nás starat se o zahrádku, pěstoval pro nás spoustu ovoce, vozil nás na staré ukrajině nebo na dvoukoláku, kreslil nám pohádky a hrál loutkové divadlo.
Tihle dva úžasní lidé mají velký podíl na tom, že jsem měla krásné dětství. Nikdy na ně nezapomenu a je mi líto, že moje děti takové prarodiče nemají. Protože ti radši vysedávají s cigaretou, sklenkou slivovice a dřístají o ničem stokrát dokola (a to jsou mladší, než byli ti moji).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.18 21:34
Pamatuji si jak na chalupě dělala 8h džem, mňam. Chodili jsme na borůvky, pak je obírali od lístků a pořád mi dělala borůvky s cukrem, štávu ze sifónu (to mě fascinoalo) 
. Brala mě často jakou malou do divadla, protože měla permanentku A v zimě nosila takovou velkou ruskou čepici Mimochodem, kovové natáčky si také pamatuju, napařovala si je v hrnci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.18 21:41
Taky už nemám žádnou babičku, ani dědu.
Jedni prarodiče bydleli daleko, tak jsme k nim jezdili tak dvakrát do roka, ale u druhých jsme bývaly se sestrou celé prázdniny.
Bydleli na vesnici, měli menší grunt, tak jsme musely dost pomáhat, ale byla jsem tam ráda.
Babička krásně zpívala, děda hrál na harmoniku, brali nás na poutě, děda promítal u nich na dědině filmy pro děcka, oba pořádali různé akce, byli u hasičů, u zahrádkářů, takže to byly tancovačky, plesy, Dětské dny a tak…
Babička moc vařit neuměla, ale péct uměla skvěle, hlavně kynuté koláče. Vařil děda a jeho hovězí na pepři a domácí knedlíky nic nepřekoná. Říkal mi Ladunko, tak už mi nikdo nikdy neříkal.
Taky mě mrzí, že to tak moje děcka neměly a nemají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.18 21:41
Ta moje je uzasna, ale vari hrozne 
nic nezavaruje, nepece apod. Ale kdyz jsme byly deti, tak se nam neskutecne venovala, ukazala nam kus sveta a je skvelou prababickou. Taky si vzdycky vybavim jak mi rve kalhoty az ke krku, zastrkuje cedulky a zehli ponozky za mlada byvala extra elegantni kocka s krasnyma nohama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.18 21:48
@Romilda 
Mám skvělou babičku, tu druhou a ani jednoho dědu si nepamatuju. Natáčky, vyšívání, modlitba o andělíčkovi… tohle všechno byla její klasika. Taky černá tužka na obočí a rudá rtěnka. Buchty ze sádla stále peče a peču je i já. A taky vařívala luxusní pajšlovku. Trávila jsem s ní v dětství hodně času, takže různá její rčení používám, i moje děti. A stará alba s fotkami, která jsem hrozně ráda prohlížela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.18 21:49
Moje babička byla královna pořekadel, zvláště těch morbidních, aneb:
kdo bude na Štědrý večer sedět zády k zrcadlu, ten umře
komu se bude zdát o svatbě, nebo o svatebních šatech, ten umře
komu se bude zdát o sněhu, ten umře
kdo uvidí ve snu kalnou vodu, ten onemocní, pokud v ní bude v tom snu plavat, tak umře
kdo uvidí večer pavouka, ten bude mít smůlu
kdo bude večer zametat, ten si vymete štěstí
komu bude na Nový rok viset prádlo, ten do roka umře
kdo bude zpívat u jídla, bude mít bláznivého manžela
koho podmetou, ten se nevdá (vztáhla i na lux)
kdo bude sedět na roku stolu, ten se nevdá
kdo šlápne na kanál, bude mít smůlu
kdo bude doma pískat, ten volá bídu
kdo doma roztáhne deštník, bude mít smůlu
a jedno pozitivní - komu se bude zdát o hov. ně, bude mít peníze
Byla to svérázná žena, ročník 1919, nejmladší z deseti dětí. Bratr jí prošel Dachau, manžel byl nuceně nasazený, sestra odsouzená v procesu s Horákovou. Celý život se myla mýdlem s jelenem.
Byla výborná kuchařka a hospodyně, zažila válku i rok 48, takže uměla hospodařit a vyjít s „ničím“. Dodneška nechápu, jak dokázala v osmdesáti letech ručne vymíchat těsto na buchty nebo chleba, já to nedám dneska.
Nebylo to s ní vždycky jednoduché, ale často na ní vzpomínám.
Příspěvek upraven 02.01.18 v 21:51
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.18 21:49
Asi mam mladou babicku nic z toho v uvodnim prispevku nedělá a navíc ještě žije 
druhá sice už umřela, ale pamatuji si jen, že nás se segrou po vyzvednutí ze školky brala do cukrárny a že hodně kouřila 
to co popisuješ by dělaly spíš moje prababičky teda…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.18 22:00
Moje babička spala v kovových natáčkách (masochismus 
)a nosila ty šatovky bez rukávů. Byla hrozně na pořádek, hodně pletla (naučila mě to) a měla ráda vodu. Mám ji ještě pořád, ale natáčky vyměnila za trvalou a šatovky za trika. K moři a řece už ji to tak netáhne, bude jí 80. Vaří dobře, i peče, ale už to nedělá tak rychle jako tenkrát. Miluje svého pravnuka a rozmazluje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.18 22:01
Moje babicka byla uzasna. Nikdy nezapomenu na vuni bile kavy a loupacku s medem a maslem. To byla jeji nejoblibenejsi snidane. na jeji nadherny a laskavy usmev a zvonivy smich. Leto na chalupe, pohadky, prochazky, praci ve vinohrade, kostel, pletene svetry, palickovane decky… Kdyz jsem byla nemocna, tak mi cetla. Nadherne vanoce a spolecne zdobeni stromecku, cokoladovy kolac se slehackou, kremese, deci bileho vina na traveni. Taky se mi vybavi jeji smysl pro povinnost, urputnost, obetavost, pochopeni pro druhe…uz to bude rok, co tu neni a strasne moc mi chybi. Chtelo by to dalsi vlakno o dedeckovi. To bych taky mohla psat…jenom diky nim jsem tim kym jsem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
