Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bohužel matka má pravdu, je to její život a její rozhodnutí.
Nemůžeš dělat nic. Jen být s ní/nebo ne.
@Bábrdl píše:
Já myslím, že ve 47 už to spíš nepůjde…
No kéžby, jenže před necelým rokem byla na potratu s dvojčaty
Tak se bojím
Tak to je mi líto, co jsi musela prožít a je mi líto 10leté sestry.No co na to říct asi to bude mladší chlap. Třeba je zrovna dobrý chlap a staral by se i o sestru. Obávám se, že svatbu a dítě jim asi nerozmluvíš.
Leda by matka byla adept na zbavení způsobilosti k právním úkonům. Pak by se něco dělat dalo.
@Anonymní píše:
No kéžby, jenže před necelým rokem byla na potratu s dvojčaty![]()
Tak se bojím
tak to bude v tom hned, jestli už není
To je mi tě líto, taková matka je vlastně k ničemu. Neuděláš asi nic, blb blbem zůstane.
Tak tvoje matka to fakt nemá v hlavě v pořádku. Ale bohužel asi můžeš jen doufat že to nevyjde ![]()
Zavrela bych ji nekde do blazince a nejmladsi odebrala - co z toho zivota chudina ma? Stale jini chlapi, aby jeste nejak neposkodili aji ji.. ![]()
@blumen píše:
Nezbyva nez doufat, ze to nevyjde
Asi tak. Nic víc nenaděláš. Můžeš doufat, že je neplodný aspoň on. Jen je asi jasný, že když takhle s někým přemýšlí po měsíční známosti, tak to bude asi zase podezřelé individuum.
Je někdo, na koho dá? Kdo by jí rozumě domluvil? Nebo si najít jeho a domluvit jemu.
No a co se poradit na socialce? Jestli uz ji skoro hrozilo odebrani, mohli by si na ni doslapnout. I kdyz to zni blbe, ale jde o tvou sestru, tak se to zas da pochopit.
Chapu te, ja me by ji bylo take lito a i treba pak toho mrnouse.
A co na to prarodice? Vedi plany tve matky?
Ahoj holky, řeším teď takový problém s mou mámou. Za jiných okolností by mi to bylo jedno, ale teď se to týká mě, i sourozenců. Má matka se zbláznila. Našla si před měsícem novou známost, zase se zamilovala a oba teď blazní, že chtějí svatbu a miminko. Nevím, co je to za chlapa, neviděla jsem ho. Máma mi ale říkala, že je hodný, nepije, jako její předčasný chlapi, chodí do práce…Mám ještě další 4 sourozence, stejného tátu nemáme. Problém je, že máma je celý život finančně negramotní, naši otcové jsou tragédi, s kterými se nevídáme. Každý vlastně byl alkoholik a flákač. S mámou dlouho nevydrželi, tak převážně nás vychovávala sama, nebo byli u nás strejdové. Vlastně se o nás staraly babičky. Jak finančně, tak učení do školy, placení pomůcek do školy, oblečení…Když jsme vyrostly, tak jsme se staraly jako děti tak nějak o sebe. Já byla nejstarší, tak jsem měla vše na starost. Dělala dětem svačinu, vyzvedávala, po škole s nimi dělala úkoly. Nejmladší dítě(10let) vyrůstá ja jak dříví v lese. Mámě už i hrozilo, že jí ségru odeberou. Před rokem si chodila do půlnoci venku a chytli jí policajti. Musela to nějak obhajovat před sociálkou, je toho víc, ale to nechci rozebírat. Zkrátka je mi nejmladší líto a občas si jí bereme na víkend k sobě, dám jí třeba nějakou kačku, bereme jí na výlet. Máma měla vždy na prvním místě chlapa, takže když jí otec dítěte opustil, našla zas nového a svět se zas točil kolem jeho. Já se ale bojím, že fakt otěhotní a že je pořád plodná až, až a když jí to s chlapem nevyjde, zas to dítě bude chudák. Máma je jako babička na ho.no,o vnoučata se nezajímá a zavolá, když musí smáznout exekuci…Vím, že mě třeba někdo z vás odsoudí, ale já se prostě bojím, že jí zas ten chlap opustí a dítě pak bude vychovávat ta nejmladší a mě ho bude líto, takže zas budu mít na starost další dítě. Vůbec nevím, jak jí tenhle debilní nápad vymluvit, řekla mi na to, že je to její život a že je konečně šťastná…