Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Holky, utěšte mě, že taky máte/měly jste „den blbec“. Včera jsem synovi vyprala mobil. Na 60 a 1000 otáček. Mobil je po smrti a já na pokraji
Paní v Datartu mě uklidňovala, že jí nový iPhone za 30 000 rozkousal kůň, takže mám být úplně v klidu. Syn je samozřejmě nadšený, protože dlouho sní o novém, lepším, že…
Taky se vám poslední dobou podařil nějaký podobný zásek? ![]()
Je to už dýl teda.
V jeden den
Spadla na mě police ve skříni
U té samé skříně na mě vypadli dveře a do řešilo to záchodové prkénko. Ulomil se šroubek. Ještě ten den si pro dceru přišla babička. Já toho využila a jela nakoupit. V autě jsem si uvědomila, že klíče od bytu mám v kočáře. Dovolat jsem se babičce nemohla protože nechala telefon u nás na chotbe. Takže jsem i s balíkem a nákupem čekala asi 40 minut v autě před domem a číhala odkud se babi s kočárem vynoří.
Aby toho ale nebylo málo. Cca týden po tomhle jsem se s dcerou chystala ven. No a ven jsme nedošly. Já totiž ohnula klíč od hlavních dveří v zámku.
Hrozně dlouho jsem snila o běžeckých leginách Nike, které měly takové reflexní paprsky ze stran obou nohavic a byly naprosto úžasné. Akorát stály už tehdy dvojku. Po letech - mezitím je přestali dělat a zas začali obdobné - jsem si je teda s velkou pompou a za odměnu šla pořídit. Po odnesení domů a x převrácení bytu vzhůru nohama jsem je už nikdy nenašla. Jsem přesvědčena, že jsem je nechala v té papírové tašce v předsíni, kterou jsem nejspíš vesele odnesla do tříděného odpadu. ![]()
P. S. I jsem kvůli tomu volala na Pražské služby, jestli je nenašli. ![]()
Můj den blbec se objevuje v poslední době docela často…
Ale fakt kolikrát věci, které nemůžu ovlivnit a sejde se to všecko v jeden den.
Naplánovala jsem si den vyřizování, na úřadě v úřední den na dveřích na příslušném odboru cedule dovolená, na internetu nic psané nebylo, dívala jsem se. Je to maloměsto, takže děs co se týče služeb.
Jdu na pobočku banky, cedule zrušena pobočka.
Jdu do stavebnin, cedule dovolená.
Jdu do lékárny pro těhutesty, nemáme, došlo, budou zítra.
Jedu do obchoďáku nakoupit a plné parkoviště, ani jedno místo a ještě do mě málem nacouval nějaký děda. Šla jsem na poštu, fronta až ven, to bych nedala, tak jsem odešla.
Jela jsem domů, do jiného obchodu jsem už nejela, bála jsem se, že cestou srazím nějakého člověka, nebo ten obchoďák spadne až do něj vejdu.
Zavolala jsem muži, ať koupi cestou domů rohlíky a šunku u Vietnamce ve večerce, že bude studená večeře, protože jsem byla 5 hodin ve městě a nemám nic vyřízené a ani nakoupené.
Když jsem mu to večer popisovala, koukal na mě soucitně a říkal, že by to asi taky nedal.
@broskvová zmrzlina píše:
Hrozně dlouho jsem snila o běžeckých leginách Nike, které měly takové reflexní paprsky ze stran obou nohavic a byly naprosto úžasné. Akorát stály už tehdy dvojku. Po letech - mezitím je přestali dělat a zas začali obdobné - jsem si je teda s velkou pompou a za odměnu šla pořídit. Po odnesení domů a x převrácení bytu vzhůru nohama jsem je už nikdy nenašla. Jsem přesvědčena, že jsem je nechala v té papírové tašce v předsíni, kterou jsem nejspíš vesele odnesla do tříděného odpadu.P. S. I jsem kvůli tomu volala na Pražské služby, jestli je nenašli.
Kolegyně takhle vyhodila peněženku do odpatku i s kartou. Odchytal popeláře akorad když chtěli popelnici vysypat
Ještě jsem si vzpomněla na náš den blbec. Taky už dýl.
Rozhodli jsme se s přítele, že si někde dáme kafe.
Vlezeme do první kavárny. Plno
Vlezeme do druhé, plno.
Tak, že si dáme Smoothie.
Přijdeme ke stánku a velice ochotná slečna se ptá co si dáme.
Partner:,, dam si 25",
slečna:,, nemáme"
Já,,75,,
slečna,, nemáme
Partner,, a máte vůbec něco?
Slečna,, ne, čekáme na zboží "
Tak jsme sedli doma k tv a dali si kafe
![]()
@Atisia píše:
Kolegyně takhle vyhodila peněženku do odpatku i s kartou. Odchytal popeláře akorad když chtěli popelnici vysypat
To mi připomnělo… kdysi před lety, když se běžně vysypávaly odpadky rovnou z odpadkového koše (nedávalo se do pytlů).Tak soused z vedlejšího baráku vysypat odpadku a měl na prstě zlatý prsten, který mu do toho kontejneru zapadl. Ještě teď si vybavuji v barvách jak byl kontejner s odpadky vysypanej na chodníku a silnici a on se v tom hrabal
.
@mamina2017 u nás ve městě jsou už jenom polozapuštěné, hluboké kontejnery. Soused by byl bez šance ![]()
Tak já měla den blbec v pondělí. V noci z neděle na pondělí jsem nemohla pořádně spát, pořád jsem se převalovala, když jsem konečně na chvíli zdrimla, tak jsem se vzbudila celá upocená, poslintaná,
Říkám si co to?
Do práce jezdím společně s manželem autem, přes cestu přeběhla černá kočka.
Přijdu na šatnu, převlekám se do pracovního oděvu, překlopí se mi z lavičky kabelka, ve které jsem měla oběd ve skleněné krabičce. Krabicka samozřejmě praskla a já měla v kabelce vykydané vepro knedlo zelo. Takhle chceš začít pracovní týden
![]()
Já si pamatuju jeden den, kdy děti chtěly sundat z vršku skříně krabici se zažehlovacími korálkami (plnou pixlu s asi 10000ks těch pidi zažehlovacích korálků), syn zavrávoral na židli a samozřejmě to překlopil z celé té výšky, takže ty tisíce korálků se rozprskly doslova po celém pokoji. Dcera to chtěla rychle začít uklízet a jak běžela k regálu, tak jí to po tom uklouzlo, ona se chytla skříňky a převrhla takovou tu nádobu s vysoušecími tabletami, která byla už skoro plná té modré solné vody, a ta se vylila do boxů s hračkami, roztaženého lega a do dole postaveného koše s vypraným a poskládaným prádlem, které čekalo na uklizení do skříně, no a samozřejmě do těch tisíců korálků. Já jsem šla do kuchyně celá běsná pro koště do spíže, a násadou jsem si shodila papírový pytlík s mákem. Jak ten pytlík letěl dolů, tak jsem ho „velmi obratně“ chytila do obou dlaní, ozvala se rána a mák byl všude (fakt to bylo jak nafukovací balónek).
No a do tohoto přišel domů manžel a v chodbě hlásil „asi mi v batohu vytekl jogurt“. Likvidovali jsme to dlooooooooouho ![]()
Není to tak dlouho, co jsem šla do práce. Jsem učitelka. Při cestě mě ohodilo auto, ale opravdu důkladně. Ve škole jsem se převlékla do legín a trika, co mám na tělocvik. Sice mám softshellovou tašku, ale nezapla jsem zip, takže jsem tam měla vše mokré. Mobil jako zázrakem přežil, ale rozpil se mi klasifikační arch
. Ve škole jsem na sebe ten stejný den vylila kafe, ale tak důkladně, že jsem měla mokré i spodní prádlo. V kabinetě mám náhradní, takže jsem se převlékla a půjčila si legíny a triko od kolegyně. Jak jsem se lekla, tak jsem si shodila památeční hrnek, co jsem měla od prvního roku, co učím.
Mám to tak pravidelně, když se „daří“, tak vždy 3 věci po sobě.
@Veveří píše:
@zrcadlo tak to absolutně nemá chybu
Jo jo, už je to pár let a pořád to máme v živé paměti. Manžel ten den překřtil na „ten náš den jako z grotesky“. Když teď něco vysypu nebo vyliju a začnu nadávat, tak on se jen usmívá a říká „na ten náš den jako z grotesky to ještě nemá, tohle je slabý kafe“. ![]()
@zrcadlo píše:🙈 🙈 🙈
Já si pamatuju jeden den, kdy děti chtěly sundat z vršku skříně krabici se zažehlovacími korálkami (plnou pixlu s asi 10000ks těch pidi zažehlovacích korálků), syn zavrávoral na židli a samozřejmě to překlopil z celé té výšky, takže ty tisíce korálků se rozprskly doslova po celém pokoji. Dcera to chtěla rychle začít uklízet a jak běžela k regálu, tak jí to po tom uklouzlo, ona se chytla skříňky a převrhla takovou tu nádobu s vysoušecími tabletami, která byla už skoro plná té modré solné vody, a ta se vylila do boxů s hračkami, roztaženého lega a do dole postaveného koše s vypraným a poskládaným prádlem, které čekalo na uklizení do skříně, no a samozřejmě do těch tisíců korálků. Já jsem šla do kuchyně celá běsná pro koště do spíže, a násadou jsem si shodila papírový pytlík s mákem. Jak ten pytlík letěl dolů, tak jsem ho „velmi obratně“ chytila do obou dlaní, ozvala se rána a mák byl všude (fakt to bylo jak nafukovací balónek).
No a do tohoto přišel domů manžel a v chodbě hlásil „asi mi v batohu vytekl jogurt“. Likvidovali jsme to dlooooooooouho