Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máte zkušenost s Jota Líný rodič?
Přidejte zkušenost s Jota Líný rodičTu knihu mám doma úplně novou.
Nikdy neotevřenou, našla jsem ji teď při stěhování. Rada daruji někomu, komu udělá radost
A kromě již uvedeného autor dost mluví o tom, že nejdůležitější a nejpřínosnější dar do života, je poskytnout dítěti dobré vzdělání, vypěstovat v něm touhu poznávat, kterou instituce školství často zadupává. Uvádí historii a výhody domácího vzdělávání, spoustu se toho dítě může naučit doma, někdy mnohem víc a za méně času. Takže „líný rodič“ není jen „nechte je být“, ale „věnujte pozornost tomu podstatnému“. Nestát dítěti pořád za zadkem znamená, že se taky naučí samostatnosti a nezávislosti. Ale je důležité být mu taky oporou v tom, aby se mohl stát plnohodnotným dospělým, s chutí studovat a pracovat.
Nedávno jsem jako studující a pracující matka byla po roce a půl na srazu studentů z mého oboru. Byla tam jedna slečna, asi pětadvacetiletá, která se strašně těšila domů, protože maminka jí prý už nachystala svačinu.
A ne, nebyl to vtip, myslela to vážně. Já jsem si z vlastního popudu začala dělat svačinu ve 12 (puberta zafungovala a chtěla jsem se trapně cítit dospělácky
) a nikdy by mě potom už nenapadlo něco takového po mamince chtít, protože jsem to dokázala sama. ![]()
Ona by mi ty svačiny připravovala klidně i dál, ale nenutila mi to, respektovala moje rozhodnutí, navíc ji tím ubyla jedna malá starost, tak proč ne. Moje matka byla tedy asi taky „líný rodič“, ale jen v dobrém slova smyslu. Moje dospívání nebylo jenom o svačinách, postupně se toho zařadilo víc. Těch „svačinových příhod“ ze školy už jsem si vyslechla taky víc a myslím si o tom jen tolik, že prostě dneska jsou osmnáctiletí dospělí (vysokoškoláci) vedení k tomu být dětmi, dokud je realita vlastního bydlení a opravdové prácovní dřiny nepřinutí se sebou něco dělat, a to je teprve nakládačka. Ono by ale úplně stačilo, kdyby rodiče dětem dovolili dospět - tím, že se naučí hospodařit se svými vlastními penězi (chodila jsem běžně na střední na brigády), občas vyprat prádlo pro celou rodinu (ó bóže, to je fakt těžký to zběžně roztřídit, narvat to tam, narvat tam program a až to udělá píp, pověsit to), občas třeba zajít na nákup, když přijde otec utahaný z šichty, občas vyluxovat a udělat radost rodičům například novým tousterem. A já jsem taky byla hrozně spokojená, když jsem nedávno tátovi mohla koupit nové křeslo na zahradu, a když jsem viděla, jakou má z toho radost. To je „líné“ rodičovství - nevychovávat z dítěte dospělé dítě, ale člověka, který v budoucnu třeba taky bude mít vlastní rodinu, práci a který se bude schopen postarat i o svoje stárnoucí rodiče. Je to o tom, jak děti naučit nakládat s časem a energií.
Ach bože, to je elaborát. Ale kdo to četl, tak mi asi rozumí.
![]()
@Angua píše:
@brulinka hlavní myšlenkou je motto „nechte je být“Knížka se mi líbila. Nebo asi takto… Když jsem měla jedno dítě, které mělo rok a půl, tak mě knížka dost šokovala, byla jsem z toho taková konsternovaná. Čím je dítě starší (a přibylo k němu druhé dítě), tím víc se mi líbí a myslím, že je v ní veliký kus pravdy
tak ta kniha by mě docela zajímala
, ale čtu o ní dnes tady poprvé.
Holky díky za reakce, no asi si ji fakt přečtu, ale zaujalo mě i montessori o které se dlouho zajímám.. @Lama Lama prosím v čem je největší rozdíl mezi líným rodičem a montessori?
@dlacatko S elaborátem souhlasím, jen si myslím, že i dospělé vychované pětadvacetileté slečně může maminka nachystat svačinu
Pokud to oběma udělá radost a ta slečna to nebere jako samozřejmost (a umí si udělat sváču sama), tak proč ne.
@Knihomyš tak jistě že může, ale mě osobně by to bylo divný a trapný. když dojdu na návštěvu, tak proč ne, ale už jen to bydlet v 25 letech s rodiči, je pro mě dost uhozený, jenže to je teď v módě, takže jsem samozřejmě já ta mimo. ![]()