Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Konec, nebo čekat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.6.18 23:26
@Anonymní píše:
Dobrý večer,
ráda bych si nechala poradit od zkušenějších, nehledám pochopení, sama bych ho asi dříve také neměla. Hlavně jsem si nikdy neplánovala, že můj život dopadne takhle.
S manželem jsme se vzali po sedmi letech vztahu, letos (možná) oslavíme třetí výročí od svatby. Zpětně mi přijde, že svatbu jsem si víceméně „vynutila“, protože jsem měla pocit, že by se náš vztah měl posunout dál. Tenkrát jsem to spíš vnímala jako takové popostrčení muže, jelikož není moc průbojný, nebo akční… Už před svatbou jsem měla pocit, jestli děláme dobře, ale říkala jsem si, že to jsou asi normální pocity. Měsíc před svatbou jsem nastoupila do první práce po škole, poznala nové lidi a „pracovní život“ (i když jsem si na škole přivydělávala, opravdové zaměstnání bylo jiné). Na první pohled jsem se zamilovala do kolegy (ženatého a s dětmi), ale snažila jsem se mu vyhýbat a dostat ho z hlavy, protože přece nejsem taková a přičítala jsem to jen pobláznění. Věnovala jsem se náročné práci, přípravám na svatbu a fungovalo to. Po svatbě ale náš vztah s mužem ochladl-on se věnoval svojí práci, chodil spát brzy, zatím co já se zase věnovala své práci a chodila spát až téměř k ránu, takže jsme se hodně míjeli. Mezitím si mě začal všímat kolega, začal mi psát denně spoustu zpráv, povídat si v práci, vyhledávat mě. Pořád jsem se snažila myslet na jeho děti a ženu a držet to v mezích kolegiálních vztahů. Jenže mě velmi přitahoval, imponovalo mi, že se o mě někdo zajímá, že někdo chce vědět, co mám ráda, co se mi líbí, co dělám, co mě trápí (já vím, jak naivní…). Vyvrcholilo to, když jsem se dozvěděla o zdravotním problému a manžel se tehdy zajímal pouze o rozbité auto, nebo počítač, kdežto kolega naslouchal a já se neskutečně zamilovala. On tvrdil totéž. S manželem jsme se úplně odcizili, já si žila druhý život (na což opravdu pyšná nejsem). A trvá to v podstatě s několika přestávkami doteď. Manžel o kolegovi ví. Zhruba po roce a půl se rozhodl, že by chtěl náš vztah napravit a přišlo mi fér říct mu o všem, aby měl možnost rozhodnout se, zda to chce zkoušet, i když bude všechno vědět. Jsem zamilovaná jinde a myslím, že by bylo nejlepší, aby si manžel našel ženu, která si ho bude vážit a dá mu skutečnou lásku. On nechce, že prý si už nikoho nenajde a má mě rád i tak. Tohle období trvá zhruba 8 měsíců. Co teď? Čekat, že se znovu objeví ta láska, která mezi námi byla na škole? Nebo to skončit? Je mi to líto, protože vím, že je opravdu hodný a hezký chlap, co by mi nikdy neublížil, pomůže mi s domácností, když potřebuji a spousta žen by ho brala všemi deseti. Jenže taky vím, co mi u něj chybí a že ho nemiluju, mám ho ráda jako kamaráda. Snažila jsem se si k němu zase najít cestu, ale nejde to. Každý den brečím, že nás oba akorát připravuji o další měsíce a roky. Navíc bych měla brzy otěhotnět, protože v budoucnu můžu mít problém, ale za těchto okolností mi to nepřijde fér k nikomu. Poradnu manžel zkusit nechce, nerad mluví. Máte některá zkušenost s podobnou situací? A jak to dopadlo?
Děkuji za každý postřeh.
A co ten kolega? S tím už máte vše jisté? Bude se rozvádět nebo jak má vyřešeny svůj vztah? A otěhotnět chceš taky s tím kolegou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.6.18 23:32
@janickaIII Ani s kolegou těhotenství nehrozí, rozvádět se nebude, ani jsem to po něm nikdy nechtěla. Momentálně spolu už zas nejsme, i když mě prý hrozně miluje, ale nechce ubližovat doma.
- Citovat
- Upravit
22.6.18 23:42
Myslim, ze ti za cas dojde, jak jsi hloupe dala v šanc, kvůli hormonum, chlapa, ktery je podle vseho co píšeš, naprosto idealni manzel.
Jenže uz bude pozde a ty budes opravdu nestastna. Ted jsi evidentně rozhodnuta. Jentak mezi nami, ted jsi možná milovaná milenka, ale pokud se borec rozvede, budes za cas podvadena manzelka… To ti vazne nedochází, ze milej, pozornej, naslouchá a ja nevim co, je ze zacatku kazdej?
Ten chlap ma malý deti, věnuje se jim? Asi moc ne, nema cas, kdyz radši naslouchá milence…
Prober se! Chudak manzel.
Sorry za syrovost, jednou si na tenhle můj text vzpomenes. Což ti rozhodne nepreju,…
Preju, at zvítězí zdravý rozum a těžce budovaný vztah nad hormony.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.18 23:44
Ja si myslim, ze vas vztah v manzelstvi uz nema smysl, jelikoz jeden z vas, a jsi to ty, ma uplne jasno o tom, ze nejsi a nebudes spokojena. A neni to jen o zamilovanosti, tak pomine v kazdem vztahu po letech.
Ale podle me, jak jsi dlouho s jednim muzem uz od skoly a nic jineho jsi v podstate nepoznala, tak jsi nemela sanci srovnani.
To, jak ti radi Tiffany, ze se mas probrat protoze je to idealni manzel. Idealni asi je, ale ne pro tebe, kdyz to ocividne nefunguje. Pro 40 letou zenu s vychovanymi detmi mozna ano, ale pro mladou bezdetnou perspektivni holku urcite ne, pro tu zivot teprve zacina a rozhodne bych nezustavala mladinka ve vztahu kde zijeme uz ted jako padesatnici. Za deset let byste se totiz probrali oba v uplne vztahove temnote. Utikat, protoze zivot mate jen jeden.
Ja jsem si prosla necim podobnym ale nevzali jsme se tenkrat, ja to ukoncila.
A je to nejlepsi co jsem mohla udelat. Byla bych dnes sice s dobrym chlapem, ale uvnitr bych byla prazdna a nezila naplno.
Dnes mame kazdy sve manzelstvi, deti a jsme oba stastni ve vztahu.
Jakmile nemas chut ani nic spravovat, tak to podle me nema cenu.
Od kolegy se drz ale dal, nemohla bych zit v klidu a bez podezirani s chlapem, ktery opustil rodinu (i kdyz rikas ze to neudela), a druhe housle bych take hrat nechtela.
Navic deti jiz s chlapem ktery ma uz deti z prvniho manzelstvi, ver mi, to neni nic pro tebe.
Je to chlap s 2. jakosti, vim ze to zni horzne ale je to tak 
Mlada, inteligentni, chytra, a urcite hezka holka, to urcite dej pravymu chlapovi, ne zadnym zenacum a tak dale.
Preji hodne stesti 
Příspěvek upraven 22.06.18 v 23:49
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.6.18 23:45
@Anix Děkuji za radu. Osobně si myslím, že by to bylo nejlepší, ale on nechce přistoupit na rozvod, tak nevím, jestli to vzít hrubou silou a prostě se rozvést i přes jeho protesty. A opravdu bych nechtěla, aby zůstal navždycky sám. I když člověk nikdy neví, co přijde.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.6.18 23:51
@Tiffany1 Za syrovost se neomlouvej. Rozumím tomu, jak to myslíš. Nemyslím si, že v tom byly jen hormony, možná i proto mě to trápí. O milenci jsem psala, že vím, že bylo naivní na to naletět, ale stalo se a já se zamilovala a netrvá/netrvalo to jenom chvilku.
Děkuju za názor a pohled na věc.
- Citovat
- Upravit
22.6.18 23:51
@Anonymní píše:
@Anix Děkuji za radu. Osobně si myslím, že by to bylo nejlepší, ale on nechce přistoupit na rozvod, tak nevím, jestli to vzít hrubou silou a prostě se rozvést i přes jeho protesty. A opravdu bych nechtěla, aby zůstal navždycky sám. I když člověk nikdy neví, co přijde.
Pokud jsi mu navrhovala manzelskou poradnu a on odmitl, pak ocividne nechce nic menit ani spravovat. To je dost duvod k tomu, abys proste podala zadost o rozvod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.6.18 00:00
@Ghanaian Princess Moc děkuju za Tvůj pohled. Máš v mnohem pravdu. Manžel je opravdu hodný chlap, ale mě od něj spoustu věcí chybí a možná jsem to v tý době školy vidět nechtěla, nebo ani nemohla. Zpětně člověk vidí spoustu věcí. Vidím to podobně s tím, že teď vlastně žijeme jako padesátníci, co je prostě špatně, když nám ještě není ani třicet. A ano, nejspíš je to mojí chybou, to nezastírám.
Možná že největší chybou bylo, že jsem to neukončila, ale spíš se nahrnula do té svatby. Protože se právě uvnitř cítím hrozně prázdná a nenaplněná,nešťastná. Vnitřně vím, že by nejlepší byl rozvod, jen jsem chtěla znát další příběhy a jestli se to třeba u někoho všechno nespravilo.
Do kolegy jsem bohužel pořád zamilovaná, i když se snažím vidět to i takhle, jak píšeš. Moc dobře si to všechno uvědomuju, ale srdci zatím neporučím. I když mi taky dost ublížil. Vím, že do budoucna by to bylo o ničem.
Moc děkuju za hezká slova. 
Ať se i Tobě ve všem daří.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.6.18 00:03
@Ghanaian Princess Navrhovala, dokonce ještě dřív, než jsem se přiznala k té nevěře, ale manžel má dost problém s komunikací. Takže to odmítl, že s nikým cizím o nás mluvit nebude a že by to bylo k ničemu. Myslím, že on právě čeká na to, že se to nějak spraví samo a že to prostě vyšumí, protože mě má rád.
- Citovat
- Upravit
23.6.18 00:05
Ja to spis myslela tak, ze vsude se najde neco. A je skoda, kdyz dokážeš do textu vyčíst všechna superlativa svého muze, jit nekam, kde za par let zjistís, ze jsi prisla o to nejlepší, co jsi mela. Preji ti, at to dopadne, jak si přeješ. Žádná laska uz prece nebude jako ta ze skoly. Pro připadne potomstvo jsou nejdůležitější jiné hodnoty, nez se vznášet metr nad zemi.
A jedna vec, pokud te tvůj muz miluje, tak do poradny pomaze, protoze jinak ten rozvod vypada velmi realne. Mne to proste jen prijde skoda… velka… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.18 00:10
@Anonymní píše:
Dobrý večer,
ráda bych si nechala poradit od zkušenějších, nehledám pochopení, sama bych ho asi dříve také neměla. Hlavně jsem si nikdy neplánovala, že můj život dopadne takhle.
S manželem jsme se vzali po sedmi letech vztahu, letos (možná) oslavíme třetí výročí od svatby. Zpětně mi přijde, že svatbu jsem si víceméně „vynutila“, protože jsem měla pocit, že by se náš vztah měl posunout dál. Tenkrát jsem to spíš vnímala jako takové popostrčení muže, jelikož není moc průbojný, nebo akční… Už před svatbou jsem měla pocit, jestli děláme dobře, ale říkala jsem si, že to jsou asi normální pocity. Měsíc před svatbou jsem nastoupila do první práce po škole, poznala nové lidi a „pracovní život“ (i když jsem si na škole přivydělávala, opravdové zaměstnání bylo jiné). Na první pohled jsem se zamilovala do kolegy (ženatého a s dětmi), ale snažila jsem se mu vyhýbat a dostat ho z hlavy, protože přece nejsem taková a přičítala jsem to jen pobláznění. Věnovala jsem se náročné práci, přípravám na svatbu a fungovalo to. Po svatbě ale náš vztah s mužem ochladl-on se věnoval svojí práci, chodil spát brzy, zatím co já se zase věnovala své práci a chodila spát až téměř k ránu, takže jsme se hodně míjeli. Mezitím si mě začal všímat kolega, začal mi psát denně spoustu zpráv, povídat si v práci, vyhledávat mě. Pořád jsem se snažila myslet na jeho děti a ženu a držet to v mezích kolegiálních vztahů. Jenže mě velmi přitahoval, imponovalo mi, že se o mě někdo zajímá, že někdo chce vědět, co mám ráda, co se mi líbí, co dělám, co mě trápí (já vím, jak naivní…
Děkuji za každý postřeh.
zkusenost nemam a myslim, ze jeste splaces nad vejdelkem. Dat prednost nejakemu zalaskovani do chlapa, ktery ti uz dokazal, ze mu vernost ve vztahu nic nerika pred manzelem, ktery je hodny, hezky a v domacnosti pomaha?
No kazdy sveho stesti strujce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.6.18 00:13
@Tiffany1 Máš pravdu, že všude je něco. Opravdu si nemyslím, že ostatní mají vztah bez mráčků, milují se jako na začátku a plní si všechna přání a touhy. Vím o věcech, které mi ale u něj moc chybí, i když naopak je v mnoha věcech ideální, a tuším, že bych proto nikdy nebyla šťastná. A pak vlastně ani manžel se mnou.
Jsi hodná, že se mi snažíš ukázat i jiný pohled, opravdu. Mě to taky mrzí, protože si myslím, že problémy by se měly řešit, ne od nich utíkat. I když to jsem možná vlastně už udělala. Do té poradny opravdu jít nechce, to už jsem psala výše. A když mluvíme spolu, tak v podstatě skončíme akorát u věty, že mě má rád. Neumí moc o pocitech mluvit a řešit je.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.6.18 00:19
@warita Děkuju za názor. Asi to vyznělo jinak, než jsem to myslela. Neodešla bych ke kolegovi, nebo kvůli kolegovi.teď už spolu stejně nejsme. Snažila jsem se vysvětlit, že pochybnosti byly už před svatbou a že mi přijde, že se to na sebe jen všechno nabalilo. Uvědomuju si, že bych za pár let nejvíc ocenila chlapa, který pomáhá a je hodný, jenže teď mi chybí taková ta opora, možnost si o všem popovídat, nadšení pro stejné věci… Možná spláču nad vejdělkem, ale čas už nevrátím.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý večer,
). Vyvrcholilo to, když jsem se dozvěděla o zdravotním problému a manžel se tehdy zajímal pouze o rozbité auto, nebo počítač, kdežto kolega naslouchal a já se neskutečně zamilovala. On tvrdil totéž. S manželem jsme se úplně odcizili, já si žila druhý život (na což opravdu pyšná nejsem). A trvá to v podstatě s několika přestávkami doteď. Manžel o kolegovi ví. Zhruba po roce a půl se rozhodl, že by chtěl náš vztah napravit a přišlo mi fér říct mu o všem, aby měl možnost rozhodnout se, zda to chce zkoušet, i když bude všechno vědět. Jsem zamilovaná jinde a myslím, že by bylo nejlepší, aby si manžel našel ženu, která si ho bude vážit a dá mu skutečnou lásku. On nechce, že prý si už nikoho nenajde a má mě rád i tak. Tohle období trvá zhruba 8 měsíců. Co teď? Čekat, že se znovu objeví ta láska, která mezi námi byla na škole? Nebo to skončit? Je mi to líto, protože vím, že je opravdu hodný a hezký chlap, co by mi nikdy neublížil, pomůže mi s domácností, když potřebuji a spousta žen by ho brala všemi deseti. Jenže taky vím, co mi u něj chybí a že ho nemiluju, mám ho ráda jako kamaráda. Snažila jsem se si k němu zase najít cestu, ale nejde to. Každý den brečím, že nás oba akorát připravuji o další měsíce a roky. Navíc bych měla brzy otěhotnět, protože v budoucnu můžu mít problém, ale za těchto okolností mi to nepřijde fér k nikomu. Poradnu manžel zkusit nechce, nerad mluví. Máte některá zkušenost s podobnou situací? A jak to dopadlo?
ráda bych si nechala poradit od zkušenějších, nehledám pochopení, sama bych ho asi dříve také neměla. Hlavně jsem si nikdy neplánovala, že můj život dopadne takhle.
S manželem jsme se vzali po sedmi letech vztahu, letos (možná) oslavíme třetí výročí od svatby. Zpětně mi přijde, že svatbu jsem si víceméně „vynutila“, protože jsem měla pocit, že by se náš vztah měl posunout dál. Tenkrát jsem to spíš vnímala jako takové popostrčení muže, jelikož není moc průbojný, nebo akční… Už před svatbou jsem měla pocit, jestli děláme dobře, ale říkala jsem si, že to jsou asi normální pocity. Měsíc před svatbou jsem nastoupila do první práce po škole, poznala nové lidi a „pracovní život“ (i když jsem si na škole přivydělávala, opravdové zaměstnání bylo jiné). Na první pohled jsem se zamilovala do kolegy (ženatého a s dětmi), ale snažila jsem se mu vyhýbat a dostat ho z hlavy, protože přece nejsem taková a přičítala jsem to jen pobláznění. Věnovala jsem se náročné práci, přípravám na svatbu a fungovalo to. Po svatbě ale náš vztah s mužem ochladl-on se věnoval svojí práci, chodil spát brzy, zatím co já se zase věnovala své práci a chodila spát až téměř k ránu, takže jsme se hodně míjeli. Mezitím si mě začal všímat kolega, začal mi psát denně spoustu zpráv, povídat si v práci, vyhledávat mě. Pořád jsem se snažila myslet na jeho děti a ženu a držet to v mezích kolegiálních vztahů. Jenže mě velmi přitahoval, imponovalo mi, že se o mě někdo zajímá, že někdo chce vědět, co mám ráda, co se mi líbí, co dělám, co mě trápí (já vím, jak naivní…
Děkuji za každý postřeh.