Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
V zásadě si doma nevyčítáme věci z minulosti, to se prostě nedělá a není to fér.
Jinak si myslím, že nějaké dohady o rozdílných představách svatby/výchovy/vybavení bydlení jsou normální. Snažíme se prostě najít nějaký kompromis. Manžel u nás řekne svojí představu, já svojí a něco z toho vykouzlíme. Jednou ustoupí jeden, pak druhý
Taky je rozdíl, jestli se berete po 3 letech vztahu nebo třeba po 8
My se brali bezdětní a zpětně můžu říct, že to u nás bylo opravdu zamilované období.
Brali jsme se po třech letech bez dětí, ale ten stres před svatbou tam prostě byl. Pamatuju si že jsme se večer den před svatbou chytli kvůli psovi. Prkotina… Ted co se „známe víc“ a po dětech, si myslím že bysme se asi sežrali ![]()
Nejspis u vás pracujou nervy. Ale Jelikož už děti máte, tak svatba je fakt jen formalita k zajištění rodiny se vším všudy a v tom případě moc nechápu nějaké velké organizace svatby, nervy atp. Svoje životy jste spojili už tím, že máte děti. Kaudpoadne i tak je asi normální pochybovat, je normální byt nervózní. Nenechte se tím unést a nenechte si to zkazit.
protože svatbou vrcholí štěstí a láska ve vztahu?
Nie svadbou, deťmi. Svadba je symbolom spojenia muža a ženy pre založenie rodiny. Všetko ostatné je fetiš
My se bereme pristi tyden, do toho jsem tehotna a divim se, ze jsem jej jeste nezabila (nebo on me, kdyz uz jsme u toho). Ja jsem hrozne vznetliva, vytoci me jakakoliv, byt treba dobre minena narazka nebo odpovidat 10× na tu samou otazku
na jednu stranu chci, at mi rekne svuj nazor, na druhou me hrozne stve, kdyz je jinej nez ten muj a resime jiz naplanovane veci ![]()
Chce to chladnou hlavu, doporucuji si udelat hezky den bez toho, abyste resili svatebni veci a proste se uplne odreagovat.
Jestli se na svatbu netesis, nervujes se a ani by ses tam neusmivala a nebyla vesela, tak to zrus, to nema cenu.
Mas si brat milovaneho cloveka, cokoliv jineho je spatne.
(Pokud to tedy neberes jen jako formalitu a ekonomicky svazek, ale pak staci podpis v dzinach na urade…).
Myslela sem, že manžela před svatbou zaskrtim. Strašný stresy. Normál
@fíkofka Právě jsme spolu skoro 10let. Určitě se milujeme, ale není to takové to bláznivé zamilování. A abych to upřesnila, nehádame se ani ohledně svatby, spíš kvůli čemukoliv. Třeba dnes, řeknu, že se mi s dětmi nechce příští týden na oslavu narozenin jeho kamaráda a spát tam, jak jsme byli právě pozvaní. A hned jsem ta špatná, co kazí zábavu, ale že bychom tam byli večer a jeli spát domů, to jsem se zbláznila, být tam jen chvilku. A sám tam být taky nechce, když ostatní tam budou s rodinami a výsledkem jsme kolem sebe pár hodin chodili mlčky.
Jindy jsem z kuchyně spěchala za řvoucím dítkem, nechala na kuchyňské lince prázdný pytlík od cukru, který jsem právě vypotřebovala a on asi průvanem spadl na zem. Úklid čekal na mě, ale kolik keců kolem toho měl… Atd. Některé drobnosti úplně zbytečně gradují do skoro hádky.
My se brali po pěti letech, byla jsem těhotná a bylo to moc hezký - žádná bláznivá zamilovanost, ale pamatuju si jak jsem byla vnitřně šťastná, že mám vedle sebe někoho, kdo mě v tom předsvatebním chaosu podrží. Hádáme se jinak tak normálně, ale před svatbou ne. Když pak byla dcera miminko, to jsme měli asi rok fest krizi, přemýšleli jsme o rozvodu, ani jsme se moc nehádali, jen jsme byli každej úplně jinde - ale ustáli jsme to, nechtěli jsme to vzdát a vzít dceři úplnou rodinu.
@Westie87 píše:
My se bereme pristi tyden, do toho jsem tehotna a divim se, ze jsem jej jeste nezabila (nebo on me, kdyz uz jsme u toho). Ja jsem hrozne vznetliva, vytoci me jakakoliv, byt treba dobre minena narazka nebo odpovidat 10× na tu samou otazkuna jednu stranu chci, at mi rekne svuj nazor, na druhou me hrozne stve, kdyz je jinej nez ten muj a resime jiz naplanovane veci
Chce to chladnou hlavu, doporucuji si udelat hezky den bez toho, abyste resili svatebni veci a proste se uplne odreagovat.
cholerika bych si nevzala ![]()
@Venetia ja nejsem cholerik
spis je to mix hormonu a stresu (stres je moje druhe jmeno
)
Ahoj, nějak na mě dopadá ponurá nálada. Po dlouholetém vztahu a společných dětech jsme se rozhodli „do toho praštit“. Za měsíc máme svatbu, ale čím víc se blíží, tím víc dochází mezi mnou a partnerem ke konfliktům. Něco jsou totální blbosti, až sama nechápu, proč k tomu střetu došlo, něco pramení z našich rozdílných povah, co jsme třeba řešili kdysi v minulosti a potom se problematika zametla pod koberec. Mám pocit, že přítel je teď strašně popudlivý a jakmile chci něco/cokoliv jinak, než on, hned je oheň na střeše. Občas mám už chuť říct, že pořád si tu svatbu můžeme rozmyslet, ale zase nechci říkat, čeho bych litovala. Máme se rádi, jen je to poslední dobou mezi námi čím dál tím víc napjaté, když k tomu konfliktu dojde. I když si říkáme, že svatbou se pro nás nic nezmění, netěším se, mám z organizace svatby nervy a mám pocit, že ten sňatek není tolik z lásky, jako u jiných. Všichni novomanželé vypadají zamilovaní, šťastní a u nás s nadsázkou italská domácnost. Uklidní mě někdo, že i takový předsvatební scénář bývá, nebo je to u nás moc zlé, protože svatbou vrcholí štěstí a láska ve vztahu?