Přítel kontroluje moje finance

@Anonymní píše:
Ahoj. Vadí mi, že můj přítel kontroluje co si kde kupuju za svoje peníze. Jsme domluvení, že od té doby co beru mateřskou jsou to moje finance a já zaplatím svůj tarif, internet, drogerii, nějaký ten nákup, svoje zvířata a zbytek ať si nechám, že mě bude živit když budu něco potřebovat nebo nebudu mít peníze. Jenže když si koupím něco na sebe nebo do bytu dekoraci, doplňky, povlečení apod. tak hned nadává, že zase utracim za blbosti, kolik to stálo apod. Hodnekrat mi chodí na účet a kouká kolik mám. Když jsem byla s kamarádkou na kafi a pak po něm chtěla pár stovek, měl kecy proč tam lezu když na to nemám. Přitom všechno normálně zaplatí, koupí. Např. přijde mi mateřská a on hned - no tak to bez utratit jak to umíš… sice mi měsíčně zbude kolem 1k koruny, ale aspoň něco. Moje mateřská je bída a jsem ráda, že aspoň to mě zbyde a tak dlouho jsem nepracovala, aby jsem si stihla našetřit. Ale vždy jsem do rozpočtu nebo bytu přispěla. Třeba první společné bydlení - kauci jsem hradila sama. Pak ze začátku byl přítel chvíli bez práce a já jediná pracovala, ale to on už nevzpomíná. Nikdy jsem mu to nevyčítala. Na konci měsíce se mě zepta kolik mám a jestli potřebuju peníze. Nadává třeba že mám zase jen málo, ale peníze vždy dá. Jenže mých pár tisíc oproti jeho výplatě a zbytku, v částce je to ve finále stejný. Jen v poměru ne, protože mě 20k zbýt nemůže když mám zhruba polovinu že jo. Já nevím, ale já mu taky nekontroluju co si kupuje a co kolik stojí. Dokud to není nějaká fakt blbost, ale jen radost tak mi je to jedno. Nevím kde se tohle naučil. Já už nemůžu koupit ani ten pelech pro psa, protože by měl kecy a nechci to poslouchat.

A co jsi na něm viděla tak skvělého, že měl možnost ti udělat dítě?
Rada: stanov si částku, kterou ti bude měsíčně dávat na konto, na které chodit nebude. Co je to za móresy, že si můžete takhle lézt do všeho? Ty na jeho konto lezeš?
Pak se musí vymezit, co hradí on, co není tvoje starost. A pak se musíte domluvit, jestli ti věří, že dokážeš nakoupit nebo ne. Když ne, tak bych s ním rovnou dohodla termín, kdy ta šaškárna skončí, protože oba pro život potřebujete důvěryhodný protějšek.
Svou částku, co budeš po něm chtít, by měla pokrýt jeho stravovací náklady za měsíc, pokud nakupuješ jídlo ty, jeho 50 % podíl na výdajích na dítě. Na bydlení mu prispivat nemusíš, protoze fungujes jako chůva pro jeho dítě a jeho hospodyně, což bys nemusela, kdybys s ním dítě neměla. To bys mohla mít svůj byt a normálního chlapa a vůbec by ses nemusela nechat ztrapňovat.
Půjde to jenom tak daleko, jak daleko to necháš zajít. Časy, kdy jsi ho vyzivovala, bych mu omlatila o hlavu.