Krize rodičů - jak jim pomoci?

Ahoj, moji rodiče teď zřejmě po téměř 30 letech zažívají krizi podle mě kvůli naprosto zbytečnému problému a ráda bych se zeptala, jestli někoho nenapadá, jak jim pomoci.

Začalo to asi před rokem, když táta začal se zdravou výživou. Objednal si nějakou dietu, která mu diktuje, co má jaký den vařit a jíst. Nezdravé potraviny vyměnil za super zdravé, speciální výživu, různá semínka, zrníčka, apod. Hrozně se pro to nadchnul, každý den si vaří podle své diety, a opravdu rychle a zdravě hubne. K tomu sportuje a musím říct, že má opravdu můj obdiv za to, jak se mu to daří a jakou má pevnou vůli. Nikdy nebyl nějak tlustý, měl normální postavu a k tomu pupek, ale váhu tuším kolem 105 kg při maximu, víc snad určitě ne. Jinak on byl vždycky takový ten trochu „dětinský“ typ - samé blbinky, srandičky, pohodář, neměl moc zkušeností se vztahy když se poznali.

Do toho moje máma, která razí typickou českou kuchyni, vaří na sádle, knedlíky, nezdravé věci (ale ne smažené ani fast foody). V práci uzobává čokoládičky a podobně. Postavu měla vždycky relativně dobrou, jen posledních pár let se jí celkem zvětšilo břicho. Ale to je myslím normální s přibývajícím věkem. Aktuálně nosí velikost L a přijde mi to v pořádku. Charakterově je takový ten velmi urážlivý typ, co si bere všechno osobně, vyvolává konflikty, ráda se hádá, často se urazí a neřekne proč, jen se mračí a časem vybouchne. Vadí ji maličkosti, všechno neustále potřebuje řešit a rozebírat, a to ne zrovna vhodnou cestou. Musím říct, že jsme si nikdy moc blízké nebyly a čas od času jsem se setkala s názorem, že táta musí mít svatou trpělivost, že spolu vydrželi takhle dlouho.

Přesto musím říct, že jim to na první pohled celkem vždycky klapalo, každý rok jezdí na dvě dovolené a teď, co už nás jako děti nemají doma a máme své vlastní rodiny, tak jezdí často po čechách na různé výlety, na kola a podobně. Proto jsem měla dojem, že jim vztah aktuálně funguje lépe než dřív. Ale je to jinak - táta začal trochu rýpat do mámy, aby začala něco dělat se svou váhou. Chtěl po ní, aby se zapojila do jeho úžasné diety, ona se i snažila, ale když zjistila, že si musí denně navařit jídlo do krabiček podle toho, co jí někdo diktuje, tak odmítla. Není se čemu divit - celý den je v práci, odpoledne starost kolem domu, nemá na to moc čas (táta ano) ani chuť. Probrala se nespočtem knih o různých dietách, diskutovala to s odborníky, ale nakonec na to všechno rezignovala, protože jí vadí, jak táta do ní rýpe i když se ona snaží (a on to asi nevidí), čas od času má vůči ní nějakou poznámku, kterou si ona vezme víc osobně než by bylo potřeba, a jak říkám, táta o těhle věcech moc nepřemýšlí, ona zase o tom přemýšlí až moc, strašně se urazí, pamatuje si to třeba rok i dýl, zatímco on už ani netuší, že někdy něco takového plácnul. Nakonec máma řekne, že rodinné dispozice jí nikdy neumožní být nějak hubená, a používá to podle mě nesmyslně jako výmluvu - v její rodině spíš všichni žerou jako prasátka, podle toho to taky vypadá, ale nikdo není morbidně obézní.

No a takhle to graduje víc a víc, vrší se jedna příhoda za druhou, celé to v ní vypěstovalo obrovský blok. Dělá se jí špatně, jakmile o něčem zdravém (i třeba dobrém) uslyší, že je to „zdravé“, když je v jídle cokoliv zeleného tak to nejí, je jí špatně z ovesných vloček a vlastně cokoliv. Je zablokovaná až neuvěřitelným způsobem. Když táta uvaří fajn jídlo pro oba (normální jídlo se kterým nemá problém dietář ani nedietář) tak to nejí, když máma uvaří pro oba tak to nejí on, protože je to nezdravé a na oleji a sádle. A takhle si vzájemně dělají trochu naschvály. Máma si kolikrát natruc dá opravdu kalorickou bombu podle mě snad jen proto, aby mu dokázala, že bude jíst co chce.

Na druhou stranu - oba se k sobě chovají fakt hezky! Táta ji poprosí, aby mu upekla oblíbenou buchtu, a ona jde a upeče. On jde na nákup, koupí ji pár nezdravých věcí, které má ráda. Zrovna tak ona když jde na nákup, koupí mu pro radost nějaké oříšky, sušené neslazené ovoce, či jiné dietní věci, což je podle mě hrozně krásný a pozorný, ale ani jeden z toho nemá radost a tak nějak se věcem od toho druhého nenápadně vyhýbají a odkládají „na potom“, což nechápu.

Zásadní problém je podle mě v tom, že máma tátu nepodporuje. Když on jí nadšeně jako svému nejbližšímu člověku pošle fotku s aktuální váhou, ona to shodí, že ji to nezajímá. Taky mi řekla, že se mu bude smát, až časem jeho dieta přestane fungovat a on začne zase přibírat. Podle mě je naprosto super co dokázal a ona by ho v tom rozhodně měla podpořit, což jsem jí i řekla, ale prý nemůže, protože je na to alergická. Táta zase dělá tu chybu, že do ní rýpe s tím, že je tlustá, což by vlastní ženě nikdy říct neměl. Podle mě by se měl soustředit na svou dietu a nenutit do ní ostatní, což on bohužel dělá a pravda je, že to kolikrát přehání, takže mámu i svým způsobem chápu, ale její reakce je taky víc než přehnaná. On ale myslím žádný velký problém ve vztahu nevidí, zatímco ona ano a říká, že už to moc dlouho nevydrží (s ním být nevydrží). Přitom máma doteď zkouší nějak vymyslet, jak zhubnout. Já hubnu po porodu a ptala se mě, co jíst a nejíst. Tátovi jsem stranou řekla, at do mámy nerýpe a neříká jí, že je tlustá, protože ona se fakt snaží a on tu snahu zabíjí. řekla jsem mu, že pokud si chce postěžovat, at si postěžuje mě, ale ne jí. Nemyslím si ale, že to padlo na úrodnou půdu. A co je nejhorší - prý spolu už víc než rok nespali, což mi řekla máma. Prý se o to jednou pokusila a byla dost důrazně odmítnuta, tím samozřejmě utrpělo její ego a znovu už nic nezkusila. Prý ho podezřívá, že má zdravotní problémy a nebo jí zahýbá, protože jiný důvod nevidí. Jak znám tátu, není to ani jeden z problémů - on nemá ani čas ani příležitost, a už vůbec ne povahu scházet se s jinou ženskou. Spíš je očividný že má problém s její váhou, ale tahle možnost jí nenapadla.

Tak se ptám vás - nevíte, jak by se jim dalo pomoci? přijde mi škoda, aby jejich vztah krachnul na takové blbosti.