Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Krize z neúspěchu - ukončený vztah a jsem bez dětí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.7.26 11:41
Znám někoho, kdo byl v podobné situaci jako ty, našla si partnera přes seznamku ve 39, rovnou řekla, že do 2 let chce dítě, už jsou spolu 5 let a mají už 2 děti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.26 11:47
35 let ještě není konečná. Přestaň brečet, choď mezi lidi, a neboj se chlapy i sama oslovovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.7.26 11:51
Znam ženu co ukončila několikaletý vztah. On totiž nechtěl děti a nejspíš měl i nějaký problém, který sváděl na ni. Měla ale potvrzeno, že je zdravá. Pak si našla přes seznam může 40. A její podmínkou bylo, že chce dítě. Bylo jí fuk jestli spolu budou oficiálně nebo ne. Prostě, že chce to dítě. No a ono se jim to povedlo se vším všudy. Jak vztah tak mimino. Rodila ve 40. Teď je zajištěna a má co chtěla. 
dokonce by chtěla ještě další.
Takže, nic není ještě ztraceno.
- Citovat
- Upravit
13.7.26 11:53
35 není konec světa 
do roka můžeš někoho potkat ve 40 mít dvě děti. Mně je o 5 let víc a říkám si, že jsem ten rozchod v tvém věku možná měla risknout. Bála jsem se, že už nikoho nepotkám a nestihnu mít rodinu ale tu nemám ani teď. Některé věci holt člověk neovlivní. Je dobré přijmout, že ty nejdůležitější aspekty života často závisí do značné míry na štěstí a my se jim můžeme snažit maximálně jít vstříc. Konečný výsledek ale ovlivnit nemůžeme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.7.26 11:56
Pokdu bych měla rodinné zázemí (fungující prarodiče nebo sourozence) a neměla bych nějak nejsitou finanční situaci, dítě bych si pořídila, pokud bych to považovala za prioritu.
- Citovat
- Upravit
13.7.26 12:25
Já měla první dítě ve 34 letech a teď moje kamarádka porodila druhé dítě ve 41 letech.., tzn. nic není ztraceno..
Najdeš, až to budeš nejméně čekat. Hlavně nikoho a nic nenahánět…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.26 12:41
@Anonymní píše: Více
nevzdávej to!! na dítě máš ještě cca 4 roky čas, to je dost dlouhá doba na to se s někým poznat a založit rodinu 
že bude třeba rozvedený a dětný, s tím se smiř (doporučuji tedy dětí co nejméně 
nejlépe žádné, no, ale s tou variantou počítat..), nejsi ještě vůbec stará a máš spoustu velkých věcí před sebou..
já tam po roce (tedy velmi intenzivního) hledání lásku našla i ve 47 (!) a je to úplně nejlepší chlap mého života, nikdy jsem s nikým nebyla takhle šťastná a je přesně takový, jakého chlapa potřebuju ve všech směrech, včetně běžného denního fungování, schopností, smyslu pro humor, zručnosti, hodnot, intimity a dávání lásky najevo…
Jo, byla to děsná fuška a vyšlo to asi až na pátý pokus, ty pokusy dopadly celkem tragicky vždy se z toho vyklubala absolutně závažná vada (exekuce nebo hygienické prase nebo totální lhář a pohádkář předposlední byl zas totálně pro život nepoužitelný) a jeden byl dokonce nebezpečný (manipulátor-love bomber-stalker), ale nakonec to stálo za to, prostě jsem to nevzdala a hledala dál
Držím ti palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.26 13:13
Hod to za hlavu a zacni se bavit. Najdi si nejaky novy krouzek, neco kde se setkava hodne lidi, nesed doma. Na fcb jsou ruzne skupiny nezadanych, treba turisti, co spolu chodi na vylezy, apod…nebo kurzy salsy jsou bajecne misto, kde se zena, ne uplne mlada, muze krasne seznamit a nemusi tam prijit s partnerem…jsou i ruzne tanecni workshopy…a treba salsa se ted tanci i venku…v lete je toho spoustu…na podzim trena nejaky jazykovy kurz, nebo cokoli jineho…
Hlavne se hod do pohody a uzij si, ze nic, krome prace, zatim nemusis…nic te doma nedrzi… a seznamky bych uplne nezatracovala…jen bych dobre volila, jakou…s dobrou fotkou, s usmevem…a ber to jako zabavu ( nic zasadniho nepcekavat), ne jako hon na potencialniho otce…
Mas jeste nejaky cas, nic neni ztraceno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.26 13:43
Já bych si určila nějaké období, třeba rok, kdy budu intenzivně hledat. Pokud by se to do té doby nepovedlo, zvážila bych dítě bez partnera, pokud je to pro tebe priorita.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.7.26 13:58
Bylo mi 32, kdyz jsem ukoncila cca 5 lety vztah, ktery nikam nevedl. Byl covid, leto, po par pokusech o seznameni jsem se na to vykaslala a smirila se s tim, ze budu svobodna a bezdetna. Hrozne se mi ulevilo. Do roka jsem se zamilovala a bydlela se soucasnym partnerem (je rozvedeny a ma dite) a mame spolecne dvoulete dite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.7.26 14:27
35 je vek kdy se dnes teprve začíná rodit.
Neupínej se na to, nekoukej na seznamky. Z 99% tam nikoho normálního nenajdeš a je fakt malá šance ze budeš v tom 1%. Dělej co te baví, nebo to co chceš aby bavilo i tvého budoucího partnera a uvidíš třeba někoho při nějakém koníčku, sportu nebo výletu potkáš.
- Citovat
- Upravit
13.7.26 17:54
Zkus napsat odkud jsi, třeba se nějaký ozve i přímo tady .
Za sebe doporučuji zkusit seznámit se přes známé…mne byl přidělen 
před rokem jeden v té době naprosty opak pro mě, co jsem v životě měla. Ale známi trvali na tom, že je úžasný a že se k sobě naprosto hodíme…po roce říkam, díky bohu, že jsem tomu dala šanci. Známí měli pravdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
mám teda silnou depku. Jsem ve fázi smíření se se situací. Je mi 35. Měla jsem 6 let vztah, který jsem po dlouhém váhání ukončila ve 34 letech. Trochu jsem tušila, že možná zavírám dveře poslední možnosti na rodinu. Ale když jsem viděla jeho chování, nemohla jsem dopustit aby tohle byl otec mého dítěte, byl zodpovědný, ale věčně vedl flirty s jinymi ženami, měl dobré postavení a využíval toho. Nebyl to zadny hodny chlapec, byla bych “zajistena” ale ne stastna. Po konci toho vztahu jsem zkusila byt s nekym, kdo byl naopak umel zit (tim mysleno se mnou, byvaly zil spis sam za sebe), ale byl naprosto nepouzitelny, ani nebyl schopny mit normalni zamestnani.
Když vidím nabídku seznamek (a už jsem pár pánů viděla) chce se mi brecet. Je to proste realita. V tomhle veku jsem zadouci pro 40-50 a to vetsinou zoufalce a rozvedene - nemam nic proti rozvedenym, ale ani z tech nikdo nema pomalu ani normalni zuby tam. A když má, prostě jiskra nula, nedokazu se donutit si nekoho “proste vybrat”. Beru na vědomí, že ani jedno dítě nestihnu. Ptám se těch co je potkalo něco podobného, jak jste se cítily a vnímaly to postupem let?