Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kvůli tchýni do azyláku i s dítětem?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.8.11 19:09
Bohužel to bude jenom horší. Pokud tě přítel nepodpoří, tak asi fakt ten azylový dům bude nejlepší řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.11 19:16
uf, těžký…
co na to napsat, možná byste měli odejít společně, nebo stanovit pravidla, která se budou dodržovat.
navrhovala jsi to přiteli?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.11 19:16
Fuu, mam neco podobneho, nastesti tam nebydlim, stacil mi mesic pred porodem, skoro kazdy den jsem brecela, holky od nas z diskuze vi. Tohle se nikdy nezlepsi, rikala jsi chlapovi ze odejdes? Co rikal? Jestli to nebere vazne, tak o vas moc nestoji a opravdu ma radsi maminku. Ja tchyni nevidela uz pul roku a ani po tom netouzim. Taky mi maleho brala, furt do me s necim hucela a muj chlap nerekl ani slovo, ja byla jeste v sestinedeli vyjukana. Pak v breznu jsem se uz nedala a hned bylo zle a od ty doby jsme se nevideli. Chlap bydli jeste u nich, hledame spolecny bydleni, tak dojizdi. Ze zacatku taky rejpal jako ze mi mama nic neudelala atd atd. Odmitla jsem se s nim o tom bavit a rekla mu, ze klidne muze prijti o druhy dite.Tak sklapl a tchyne je proste tabu. Urcite by to chtelo pryc a sama vis, na co mas prostredky 
co nejaka kamaradka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hodaka
22.8.11 19:30
Holka máš to těžký teda, možná Ti azylák pomůže, vždyť tam nemusíš zůstat dlouho, s pomocí soc. pracovnic určitě něco najdeš, stačí malá garsonka, hlavně aby jsi byla v klidu.Rokama Ti přijdou jiné starosti, a nemít podporu manžela je na prd, drž se a přeju Ti hodně štěstí 
Život je někdy pěkná s.ině, na mě se teď valí rána za ranou, přichází to na etapy po týdnech, a sama přemýšlím kolik toho ještě zvládnu.
A třeba se muž probere a pochopí že nejsi taková mrcha jak tě tchyně vykresluje, moc bych Ti to přála jsi ženská tudíž silnější než člověk 
- Citovat
- Upravit
22.8.11 19:37
uf docela román ale nedivím se.Chlap je evidentně zmanipulovaný rodiči a je slepý.Být tebou i za cenu azyláku jdu pryč nemusíš tam přece být dlouho,a bude to určitě lepší než tohle protože to bdue čím dál horší.:(drž se však to zvládneš už jen kvůli mmiminečku! a chlap se snad časem probere a uvidí jakou dělal chybu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.11 19:38
mám tchýni v jednom baráku a taky celedenně šmírovala z pokoje při rozglábených dveřích aby jí něco neuniklo 
ze začátku to bylo horší ale spoustu věcí už jsem zarazila, a ani se s ní nebavím, nesnáším ji 
už se zavírá, takže někdy kolem ní musím projít, ale pro mě už neexistuje, je toho taky plno věcí, u ní spíš problém, že je prase 
jinak zcela chápu, taky jsem se chtěla balit, ale proč bych odcházela ať táhne ona do domova důchodců(věk na to má 77 let mám dojem)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.11 19:39
Na tvém místě bych si promluvila s přítelem, pokud nic, okamžitě bych si obvolala/obešla azyláky, a domluvila bych se, kdy se můžu nastěhovat. Jsou tam docela vstřícní. Máš tam pokoj pro sebe, společnou kuchyňku pro 3-4 maminy a je to tam čisté, máš tam vše co potřebuješ. A třeba když uděláš tento krok, tak přítel uvidí a najde byt a ty se budeš stěhovat uplně do „nového“. Držím palečky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.11 19:40
viky23 píše:
mám tchýni v jednom baráku a taky celedenně šmírovala z pokoje při rozglábených dveřích aby jí něco neuniklo
ja tak zavidim holkam, co maji fajn tchyne. Moje ex tchyne byla uplne skvela, tchan taky…a to co mam ted… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.11 19:47
Ty znáš mojí tchýni 
To je jak příběh o ní a o alergii,jakou na ní mám,takže tě plně chápu.Já jsem se bála jít do kuchyně udělat si čaj,abych jí neviděla.A když odešla ven,najednou se mi lépe dýchalo…Měla jsem klid,až když jsme se odstěhovali.To jí nezastavilo a jezdila sem neohlášeně.Sice 1-2× za týden,ale na celej den.Několikrát jsem jí opakovala,že se musí ohlásit.Ne!,vždycky si našla výmluvu,proč se neohlásila(vybitej mobil apod.)Až jsem jí jednou řekla,že jestli příjde ještě jednou neohlášeně,tak že jí vůbec nemusím otevřít.Otočila se na podpatku a uraženě odešla.Volala mojí mamce,jak má nevychovanou dceru a všem v jejich rodině a známejm vykládá na potkání,jak jsem jí vyhodila a byla na ní sprostá a plno věcí si přimyslela.Mě je to jedno,nejezdí sem a já mám KONEČNĚ svatej klid
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.11 19:52
Petrajan píše:
Ty znáš mojí tchýni
to je dobry 
ja se hrozim malyho prvnich narozenin. Druhy den co jsem se vratila z porodnice tu byli do 11 do noci!! A odesli jen proto ze jsem se proste sbalila a sla jsem spat, neskutecny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.11 19:57
No, já si osobně myslím, že si to moc bereš. Na Tvém místě bych se uklidnila a tolik to neřešila. Máte přece svoje patro a tam Ti tchýně neleze, pokud ano, zakaž to. No a to, že se dívá když odcházíš nebo přicházíš, to je přece fuk, ne? Nijak Tě to neohrožuje, neomezuje, tak proč to řešit . Co se týče vození kočárku, tak prostě s ní nechoď, když je Ti to nepříjemnmé, nebo přežij jednu procházku týdně a basta. Komunikaci můžeš omezit na minimum v rámci slušnosti a je to 
Já bych nebyla tak hysterická, tolik to neřešila a byla v klidu. A pokud budeš dělat příteli dusno, tak Ti bude utíkat k rodičům čím dál víc 
No a co se týče názorů, ať tchýně táhne do domova důchodkců, je mi z nich blivno!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.11 20:00
Fen-fire píše:
No, já si osobně myslím, že si to moc bereš. Na Tvém místě bych se uklidnila a tolik to neřešila. Máte přece svoje patro a tam Ti tchýně neleze, pokud ano, zakaž to. No a to, že se dívá když odcházíš nebo přicházíš, to je přece fuk, ne? Nijak Tě to neohrožuje, neomezuje, tak proč to řešit
Já bych nebyla tak hysterická, tolik to neřešila a byla v klidu. A pokud budeš dělat příteli dusno, tak Ti bude utíkat k rodičům čím dál víc
mozna kdybys to nekdy zazila tak bys mluvila jinak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.8.11 20:01
chuděrko, píšeš o té mojí ne?…Také FBI… jsme v jednom paneláku a uplně totéž hele, když už jí je dám hlídat tak jí hned řeknu ať mi s nima nikam daleko nechodí, je hned naštvaná, jak si to jako představuju, že budu rozhodovat o svých dětech…
Tvé rozhodnutí je správné, pokud přítel přestal stát za tebou, nechal se naočkovat od ní, udělej rázný krok a zmiz dokud máš kus zdravého rozumu… mě tu pomalu taky šibe… přítel tři roky stojí za mnou amůžu bláhově čekat, že to i vydrží ale raději ne… odtáhnu ho, i zbytek naší rodinky dokud je to mezi náma v pohodě, než se něco ještě víc dose.., já sem před lety šla jako vyrovnaná, sebevědomá, přátelská a společenská mladá holka.. nyní už měsíce nevylézám a ni na nákup abych se ní ve společných prostorech nepotkala.. nenávidím to tu, máme krásný byt, máme slušné příjmy, zdravé krásné užasné děti, k čemu to je když ze mě se pomalu ale jistě díky ní stává magor, co se celý den jen užírá tím co zas udělala, co může udělat.. že nikam nejdu, že neotevřu dveře, že ji prostě nechci vidět, slyšet, cítit.. chci zapomenout někde hodně daleko na to, že tahle paní které sic vděčím za svého báječného chlapa ale jinak je ve chvíli kdy se odstěhuju mrtvá… změním si číslo, meil… okolo domu obeženu elektrický plot a nazdar…
Já a ani nikdo jiný by se neměl nechat deptat mezilidskýma vztahama, pokud prostě nefungujou hurá pryč..... taky sem se snažila, taky sem ji nosila obědy (je sama), zákusky,moučníky.. vše co jen šlo… oplatilo se mi jen nenávistí, výčitkama a ponižováním.. lepší nebudou holka.. ani tvá ani má, jejich život jim vlezl na mozek, nenech to přenést na sebe a utíkej
Anonym X 
- Citovat
- Upravit
sophinka
22.8.11 20:03
moc tvůj román nechápu,na tchýni tedy podle popisu nevidím nic zvláštního a tvoje reakce mi připadají přehnané. soužití je kompromis všech zůčastněných a protože oni tam jsou déle než ty ,měla bys mít respekt především ty. mít malé dítě a utíkat od manžela kvůli tomu že tchýně vyleze,když vyjdeš ven mi přijde opravdu …podivné…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zakládám toto téma,protože se chci poradit, jestli některá z vás nemá podobné zkušenosti.Podle názvu příspěvku bude asi šance nulová, ale třeba někdo poradí. Raději to píšu anonymně, při dalších řádcích pochopíte…. Žiji s přítelem v domě jeho rodičů. Oni obývají přízemí,my vrch.Začala jsem tu bydlet před půl rokem, kdy mě lékař poslal na rizikové těhotenství. Bydlela jsem předtím v Praze, kde jsem měla byt od podniku. Na přemlouvání přítele jsem byt opustila a nastěhovala se k němu i přes mé přesvědčení, že dvě generace nemají žít spolu. Bylo to špatné rozhodnutí, lituji toho, protože byt zpět nemůžu získat. Nastěhovala jsem se do domu, kde tchyně = špion FBI. Abych to uvedla na pravou míru, tchyně není přes dvacet let v práci, je pořád doma se dvěma psy. Nechodí vůbec mezi lidi, baví se akorát se sousedkou. Takže vždycky, když vycházím z horního bytu, otevřou se dveře dole a hned spustí nějakou řeč. Ze začátku jsem si myslela, že s ní budu kamarádka, ale zjistila jsem,že mě chce akorát manipulovat. Při nastěhování už věděla, že jsem těhotná. Její komunikační strategie je jednoduchá: na něco se zeptá, nechá mě promluvit dvě tři slova, skočí mi do řeči a pak třeba půl hodiny mluví sama, hlavně o sobě. Nejdřív chodila za námi nahoru třeba 10× za den, takže jsme si pomalu nemohli odskočit ani na toaletu. Brala mi ven psa, jako že ho chce venčit a že ho chce dát na hraní pro ty její psy.Začala ho rozmazlovat a krmit ho i přes zákazy. Ten pes za pár dnů nevěděl, že jsem jeho paní a navíc neposlouchal. Její neustálé návštěvy a sledování už mi lezly na nervy, tak jsem to řekla příteli a on tchánovi. Chtěla jsem se někdy v březnu z toho domu odstěhovat. Přítel chtěl jít se mnou, tak se do toho pustil tchán a stanovil jí pravidla, že k nám nahoru nebude chodit ani brát psa. Tak se to trochu uklidnilo do porodu, ale to špehování jí zůstalo. Přijeli za mnou s tchánem do porodnice, na malého neřekla ani slovo. Není zvyklá říkat nic pěkného ani chválit, povzbudit nebo nějak potěšit. Po návratu domů jsem byla pořád s malým, nevycházela jsem zezačátku vůbec ven,malé miminko dá zabrat, maminky prvorodičky mi snad dají za pravdu , tak se na mě naštvala jako že jí nechci ukázat malého ani jí dát s ním kočárek, že prý po vesnici musí chodit kanály, prý že je babička a okamžitě musí vozit. Prý je na vesnici normální, že se dítě s kočárkem dá babičce pokaždé a ona je vozí. Jsem taky skoro z vesnice, ale u nás žádné takové pravidlo není, nehledě na to, že když jdu ven, tak vidím vozit jen maminky nebo maminky s tatínky, ne babičky a ve městě, konkrétně v Praze tuplem. Zase začalo ,jak tomu říkám, špehování ale ve větší míře, i když jsem šla v 10 večer vyvenčit psa, prostě najednou se objevila a zase začala. Došlo to už tak daleko, že jsem se bála z bytu vyjít, abych jí nemusela potkat. Tak jsem to znovu řekla příteli. Ten jí přímo řekl, že nás nemá špehovat, načež se urazila a rozbrečela, to je taky její strategie. To dělá pokaždé, když se jí něco vytkne. Já nemám tu sílu něco jí říct, mám z ní husí kůži, navíc mi v tom baráku nic nepatří, takže si to ani nemůžu dovolit. Zkoušela jsem to sice párkrát ale bez úspěchu. Když se jí na něco řekne ne, tak si to stejně udělá po svém, nerespektuje názor druhého. Navíc má strašně vysoký hysterický hlas, takže nadneseně řečeno je jí slyšet z Prahy až do Ostravy. Po tom, co jí přítel řekl, že nás špehuje, se uzavřela, aby mě neviděla, samozřejmě že je naštvaná na mě, ne na syna.Já jsem ta nejhorší. Situace se začala měnit, myslím, že přítele očkuje proti mně, protože mi najednou začal říkat, co mám proti jeho mámě, že prý dělám problémy a nejsem normální, že jí malého nechci ukázat. Jenomže já už na ní mám alergii. Vím, že by to bylo jako s tím psem, rozmazlovala by ho a rýpala, jak jsem neschopná matka.Minulý týden, abych měla pokoj ,jsem jí řekla, ať si teda vezme kočárek, že může s malým jít, ale ona že ne, že kočárek musím brát já (asi se za něj styděla nebo co), no tak jsem vzala kočár a ona si vzala psa a šla vedle mě. Za celou dobu se na malého ani nepodívala, nepromluvila na něj ani se na něj nezeptala, mluvila akorát o psech. Jediná věc, o které se baví ,jsou psi a ona.Tak si říkám, jestli těch téměř 30 let, co je doma, na ni nezanechalo následky. Když za mnou přijela do porodnice, tak první věc, která ji zajímala, byla, kolik jsem přibrala, že se ptala sousedka a že jí to musí říct. Tak jsem jí řekla, že přednější je snad zdravé dítě a matka ,a ne kolik jsem přibrala. Vrchol všeho byl, když na nedonošené dvojčátka, které byly se mnou na pokoji, řekla před jejich matkou,:“Ty jsou nějaké malé, ne?“Navíc jsem měla poporodní ránu, docela dost mě šili a ona to hned vyslepičila po sousedech. Její povaha se dá popsat i takto:, když jsme šli k veterináři, čekalo tam plno lidí, ona všechny předběhla, aby její pes byl ošetřen přednostně, ani se neomluvila, nic. Za celou dobu, co tu jsem tady,mi neřekla ani jedno hezké slovo, a to jsem se ze začátku fakt snažila, pekla jsem buchty, vařila, vždycky jsem jí přinesla, aby ochutnala. Neřekla prostě nic, tak jsem si řekla, že to je házení hrachu na stěnu a dělám taky stejnou taktiku. Nejhorší ale je, že jsem kvůli nervům z ní přišla o mléko pro malého, takže mu te musím dávat UM, to mě trápí nejvíc. Řekla jsem příteli, že se definitivně odstěhuji, teď ale nechce se mnou, je proti mně, jeho máma ho naočkovala a je proti mně i tchán, prvně se snažil ,aby nepřišel o syna, když chtěl jít se mnou. Teď je proti mně. Navíc jsem v porodnici dala synovi dvě jména, jedno po příteli a druhé po tchánovi, tchán samozřejmě neřekl ani slovo, žádná radost, že se vnouček jmenuje po něm. To mě také dost vzalo. Navíc přítel, místo aby šel po práci ke své rodině, tak jako první jde k rodičům, kde stráví tak půl hodiny až hodinu, poté ke mně a k malému. Hledám si byt, něco levného, ale při mé mateřské to vypadá na azylák. Mí rodiče mě nepodporují, už nežijí. Možná si někdo řekne, proč tak lpím na tom dítěti, ale nic jiného kromě něj nemám, žádné hmotné statky,vůbec nic, a tchyně mi ho hned při příjezdu z porodnice začala brát jako by bylo její, aniž by se zeptala. Omlouvám se za takový román, ale musela jsem se vypovídat, jak říkám, už mi to tu leze do hlavy
.