Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@alatheia1 píše: Více
Rozumím, ale asi bude záležet na tom, v jaké rovině ty přátelské vztahy mezi těmi ex partnery a rodiči jsou… ![]()
Třeba zrovna u nás, jsem dělala všechno proto, aby můj ex byl v kontaktu s naším malým synkem i nadále. Protože jsem moc dobře věděla, že i přes ty všechny naše neshody, ho má rád a chce s ním být v každodenním kontaktu, aby si ho zkrátka taky užil. ![]()
A proto jsem mu vycházela vstříc a umožňovala mu téměř každodenní „návštěvu” u nás doma. Ale rozhodně to z mé strany nebyla směrovka k jeho návratu. Šlo čistě jen o to, aby ho tím vším neztratil. Řekla bych, že tohle všechno, je hlavně o důvěře mezi těmi novými partnery… ![]()
Ahoj, vůbec nevím, kde jste všichni vzali, že jsem chtěla, aby si můj manžel syna osvojil. To mě upřímně nikdy ani nenapadlo. Možná kdyby byl syn ještě miminko, tak mě to třeba napadne, ale v jeho věku vůbec ne… Mně šlo prostě o to aby měl syn funkčního tátu, který ho přijme, bude se k němu chovat jako k vlastnímu… A synovi nebude po téhle rodičovské/rodině stránce nic chybět… Minulé vztahy nebyly tak dobré, a moji ex nesahají mému manželovi ani po kolena, já si to všechno uvědomuju. Ale jsem taky jen člověk, bohužel se poslední měsíce necítím dobře, to pak všechno ovlivňuje. Jak se chovám, jak přemýšlím a reaguju. Od včerejška jsou u nás nevlastní děti, mně zas není psychické dobře.. Kdyby nebylo takové vedro, tak se zvednu a aspoň na hoďku se projdu…
A ano, občas vidím drobné rozdíly v tom, jak se chová ke svým dětem a jak k mému synovi. Třeba své děti obejme nebo pochválí úplně automaticky, zatímco u syna je zdrženlivější. Nebo když plánuje nějaký program, přirozeně nejdřív myslí na své děti a teprve potom řeší syna. Nejsou to žádné velké věci a neznamená to, že se k němu chova špatně, jen si těch rozdílů někdy všimnu a snáším je špatně… Pracuju na tom s psycholožkou, ale je to těžké.
@Anonymní píše: Více
A co jsi čekala? Cizí dítě bude vždycky jen cizí.
@alatheia1 píše: Více
Tak záleží, proč se rozešli, kdo s kým atd. Že spolu dobře vychází je dobré jak pro deti, tak pro zakladatelka s manželem, že jim ex nedělá peklo. Kdybych se rozvedla, budu se snažit o to, ať mají deti dobre vztahy s otcem. A podporovala bych, aby se vídali, jednou to jejich rodič. Ale z toho by asi nebyla nadšená next, jako tady v tomto případě. Naši se rozvedli, a tátova rodina je pořád v kontaktu i s mou mamkou, ta se znovu vdala, a hezky vychází i s jejím novým manželem. Ale ten ze sebe nedělá ukřivdéného, je to fajn chlap. Pokud si bude chtít chlap najít novou ženu, málokdy vstoupí do stejné řeky. Zakladatelka by se. ela vzpamatovat. Taky to mohlo dopadnout tak, ze jakmile porodila společné dítě, mohl jít jeji syn na úplně vedlejší kolej. Stalo se bohužel kamarádce a nemělo to hezký konec.
@884135 To je pravda, ale mám v okolí pár rodin kde ten chlap nevlastní děti přijal úplně jako vlastní, ať už byli bezdětní nebo měli děti z předešlých vztahu. Znám takové i dva ženy, kde ty děti přijali úplně na 100 % jedná dokonce protěžovala nevlastní dítko nad svým… Takže zas nedělejme že se takové věci nestávají, já vím že i manžel syna přijal skvělé… Ale je toho na mě dost, a je pravda, že některým věcem přikládám větší váhu, než bych měla…
@Anonymní píše: Více
A ty přistupuješ k jeho dětem jako k vlastním a neděláš rozdíly? Asi ne, kdyz řešíš každého nanuka. Tvůj syn otce ma takového jakého si mu ty vybrala. Tečka. Bohužel s tím nic už nenaděláš. Musíš se naučit brát věci takové jaké jsou a ne jaké sis vysnila.
@Anonymní píše: Více
A máš plán b, co budeš delat se 2 dětmi, kdyby se s tebou manzel rozešel? Mela bys kam jít? Bydlení máte společné a nebo je jen jeho? Kromě práce na sobě u psycholožky bys sis mela doslapnout na ex, aby konečně platil pravidelné alimenty. To by se zase dlouhodobě nemuselo líbit tvému manželovi.
@Zvedava1 píše: Více
Ano, plán B. protože teď to evidentně nefunguje. Kam jít, za co žít…
@Anonymní píše: Více
A ty jeho děti obejmeš, vymyslíš pro ně nějaký program? Hledáš problémy, kde nejsou.
@Zvedava1 S manželem máme dům na hypotéku, případě rozvodu si ho asi manžel nechá a vyplatí mě, nebo ho prodáme a peníze si rozdělíme, já mám ještě své úspory (před svatbou) i i za manželství si šetřím, to by se asi rozdělilo. Na vlastní byt bych měla, do pronájmu bych nešla, maximálně do hypotéky… S ex to řeším, bohužel mi 4 měsíce nic neposlal, respektive až před pár týdny mi poslal jen 500. Začala jsem to řešit s právníkem, vidím, to tak že spíš skončí ve vězení, než že by začal pravidelně platit podle soudu…
Zakladatelko, mnohe by se zlepsilo, kdyby ses snazila mit rada partnerovy deti. Kdyz budes vedet, ze prijedou, pobidni partnera, at nezapomenete nakoupit dost jidla. Treba i upec neco, co by jim mohlo chutnat. Pobidni partnera k nakupu neceho, co by mohly deti potrebovat nebo navrhni aktivitu, co by je mohla bavit. Kdyz deti uvidi, ze jsi na jejich strane, zacnou se k tobe chovat lip a tvuj partner to taky oceni a jeho shovivavost k tvemu synovi to jen zvysi. A kdyz se deti zacnou na tebe divat vic pratelsky, zlepsi to tvuj vztah k nim. Kdyz tvuj partner uvidi, jak myslis na dobro jeho deti, bude te mit o to radsi. To je za me jedina cesta ven z ty marnosti, co ted zijes.
@Anonymní píše: Více
Tak vidíš, bio otec nechce na syna ani platit, manžel se mu věnuje, defacto ho živí, a ty máš stejně problém. Vůbec nechápu o co ti jde? Přestanˇžárlit a chovej se jako dospělá žena.
@Anonymní píše: Více
Ty by ses hlavně měla vzpamatovat, vymáhat po ex alíky třeba přes soud a vůbec neposlouchat jeho moudra na tvého manžela, která má drzost vypouštět ze své nevymáchané držky. Tvůj ex by měl akorát šoupat nohama, blbeček. Možná bys pak s alíkama, která tvému dítěti náleží, neřešila ani nanuky ![]()
Jako já ji asi chápu.
Ona lituje, že její syn nemá výhodu dobrého otce jako ty nevlastní děti.
Bohužel nemáme všichni dobré rodiče. ![]()
@Anonymní píše: Více
My jsme tu nemysleli osvojení. Psala jsi, žes chtěla, aby manžel bral syna jako vlastního.. Jasně, chápeme. To, cos teď napsala, vlastně znamená jediné - problém máš Ty ve své hlavě, nikdo jiný. Tys tento život nechtěla, a i teď ho nechceš, nemůžeš se s ním smířit. Tvůj manžel se chová v podstatě úplně normálně. Jasně, na své myslí dřív a jinak. Ty snad ne? Ty k nim máš doslova averzi a vyčítáš jim i kus žvance. Do takové ubohosti Tvoje frustrace dospěla. Já Tě neodsuzuju, sama bych tohle nechtěla. Jenže u Tebe se už stalo. Nezbývá, než se urychleně vzpamatovat, třeba za pomoci terapeutů. Manžela máš asi fajn, ale jak píšeš, bude hůř (vnoučata aj.). Jestli budeš pokračovat ve svém nastavení, přijdeš o něj. Tohle je teď Tvá rodina. Není chyba dětí, že macecha / máma vlezla do něčeho, co vlastně nechtěla.