Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jo jen dodám, že je jí 21 a uráží se i na svoje sourozence a rodiče, ale mně dělá scény největší, protože si asi myslí, že jako přítel bych jí měl všechno odkývat.
Nemate deti, ne? Nemusis byt s nekym, s kym si nevyhovujete. Tim spis, ze nemate zavazky.
To není rozpor logika vs. cíťa. To je prostě jen nevyzrálá holka, která neví co se sebou. To, že je člověk emotivní a citlivý neznamená, že dělá scény, uráží se a brečí kvůli každé poznámce
Šla bych o dům dál. Když umíš vyhrožovat, že se s ní rozejdeš, tak bys to měl taky udělat.
V okamžiku kdy najdeš koule přestat se chovat jako sebestředný balvan a budeš se učit zacházet s vlasntími emocemi, namísto toho abys je jen odřezával a potlačoval, tak jednak tě přestanou přitahovat labilní a silně emoční holky a budou s tebou ochotné být i nějaké vyrovnanější ženy a hlavně teda přestaneš svým chováním svým blízkým ubližovat.
Jste nezralí oba dva - jakej šel, takovou potkal. Jeslti to chceš změnit, tak musíš začít měnit především sám sebe.
Neumíš vztahy, nerozumíš vlastním emocím a neumíš s nimi zacházet. Schováváš se za to co považuješ za logiku. Tak to nefunguje. Čím dřív se začneš seznamovat s vlastními emocemi, s vlasntím stínem, s tím, že nejsi pánem ve svém domě a že ta „logičnost“ je jen iluze, tím spokojenější budeš.
Jen to bude docela bolet, protože sebereflexe není příjemná činnost a naučit se respektovat potřeby okolí je u sebestředných lidí taky složité.
Když začneš teď, výrazně si zvýšíš šanci, že budeš mít uspokojivé vztahy.
Začni třeba tady
https://obchod.portal.cz/…/muzsky-kod/
Případně zajímavá cesta, jak sám sebe dovést ke zralejšímu chlapovi, co vztahy zvládá lépe, než kluk schovaný za maskou „logiky“ nabízí třeba tady -není to žádná ezoterika, jsou to velmi fajn chlápci, co to dělají. a neslouží jim to k prodeji dalších nesmyslných produktů.
@Ou fajn, tohle mu může dát trochu jiný pohled a přístup k věci, ale jejich problém to vyřeší jak? Že se jen jeho přístupem z ní zázrakem nebude dal ubrecena hysterka, co jej citové vydírá, dělá scény a sprostě mu nadává? Vyřeší se to tak, že on se něco naučí ale využije to až v dalším vztahu, jelikož tuhle má poslat do oběhu, než ona se taky naučí svůj díl.
No úplně v pořádku není chování vás obou, čekat změnu na základě vyhrožování fakt není ok. Moc se k sobě nehodíte, ale měl bys zkusit severeflexi i ty. Jinak si najdeš opět stejnou slečnu nebo budeš naopak deptat ty nějakou normální tím, že vyhrožuješ každou chvílí rozchodem. Ale jinak ano souhlasím, že rozchod je nejlepší řešení.
@Ou Tak s dnešní Ou tedy nesouhlasím.
Proč on „neumí vztahy“? Protože nezvládne reagovat na výlevy hysterky tak, aby ona byla spokojená?
Za mě jsou to jen dva nekompatibilní jedinci, nevyzrálí mohou být oba (ona určitě, on možná), a měli by se rozejít co nejdřív (bez průtahů, bez sexu na rozloučenou nebo jako vzpomínku po rozchodu, prostě čistý řez).
Já to znám z pozice toho logika. V několika vztazích jsem se snažila vysvětlit protějšku, že manipulativní hry nehraju, byla jsem v tom otevřená naprosto od začátku, opravdu jsem vysvětlovala, že co řeknu, to si myslím, ať za tím nic nehledají. Ne, několikrát vztah narazil, protože moje „jo, je mi s tebou dobře“, které bylo myšleno přesně tak, jak jsem ho řekla, bylo přijato jako „nemiluju tě a nikdy tě milovat nebudu, jsem s tebou jen proto, že nikdo jiný není, musíš se snažit dělat něco, abych příště řekla "strašně dobře/hrozně skvěle/nejlíp na světě/nikoho takového jsem doteď nepotkala/miluju tě k zbláznění atd.“. Moje „ne, nechci to, opravdu, děkuju, ale nekupuj to“ bylo přijato jako „ještě mě chvíli přemlouvej, nebo víš co, kup mi to tajně a večer mi to dej, já budu nadšeně skákat do stropu a vrhnu se na tebe“ (a to rozčarování, když jsem večer místo toho řekla „proč nerespektuješ to, co ti říkám?“, následované jeho „cože? Ty nemáš radost? Co by za to jakákoliv žena dala…“ a přívalem výčitek).
Jaká úleva, když jsem potkala manžela, kterému jsem si hned zkraje vztahu jednou emotivně postěžovala a on mi řekl „A chceš se jen vykecat a mám tiše poslouchat a odkývat ti to, nebo ti můžu říct i svůj názor, protože s tou situací chceš i něco dělat?“ Sedneme si, vyhovuje nám to, nijak si neubližujeme, prostě máme ty emoce hozené trošku jinak, než je většinově očekáváno.
Takže i kdyby on byl empatický borec, tak štěstí ve vztahu s někým, kdo to má nastavené úplně jinak, by mu to nepřineslo. Slečna se potřebuje najít, on dost možná taky, ale je zbytečné, aby se trápili v nekompatibilním vztahu, který oba unavuje a bere jim energii.
Podle mě není cíťa, ale hysterka (případně stále ještě dítě). Doporučuji rozchod.
Zakladateli, rozejdi se s ní. Vždyť jí nemáš rád.
Tvojí přítelkyni nejspíš chybí sebevědomí, je nejistá a nedokáže být asertivní. Ty místo toho, abys jí podpořil, jí utvrzuješ v tom, že je neschopná a že chyba je na její straně. Nemusíš jí mazat med kolem „huby“ (wtf, to jí fakt říkáš?), ale projevit trochu empatie by neuškodilo. Myslím, že přítelkyně by sama byla radši, kdyby nemusela pořád plakat, ale evidentně v ní tou svojí „logikou“ = nejspíš chladným a k ní kritickým přístupem vyvoláváš pocity, které neumí zpracovat jiným způsobem. Ptáš se jí někdy, jak se cítí? Co by chtěla? Co jí trápí? Jestli jí váš vztah vyhovuje?
Taky si myslím, že cíťa vypadá jinak. Ona je hysterka. Na druhou stranu mi naopak ty přijdeš takový necitlivý a neempatický. To taky není úplně ok.
Ale tak či onak, pokračovat u vás ve vztahu nemá smysl
@Anonymní píše:
Ahoj,poslední týdny vážně přemýšlím nad tím, jestli mám zůstat ve vztahu. Jsme spolu 2 roky a rok žijeme spolu. Začínám být z mojí přítelkyně otrávený a chuť to všechno ukončit je den ode dne vyšší. Jde o to, že přítelkyně je opravdu velký cíťa a z počáteční zamilovanosti jsem to toleroval, ale teď už je to vyloženě otravný. Nejde s ní řešit absolutně nic, protože začne brečet a dělat scény. Následně, když jí předhodím logické argumenty mi začne sprostě nadávat, že jsem necitlivý ******, ale já jí jen nemažu med kolem huby a řeknu jí jak se věci mají. Příklad - jeden člověk si z ní dělal rohožku a ona si to nechala líbit. Řekl jsem jí, že by se za sebe měla postavit a né si nechat kálet na hlavu. Reakce - pláč. Takhle je to se vším, už se doslova bojím jí cokoliv sám od sebe říct, aby náhodou nebrečela nebo se neurazila, takže si spolu už ani moc nepovídáme. Když se na mě naštve, tak začne brečet a vztekat se, následně je celý den uražená a ignoruje mě. Spát jde buď na gauč nebo se odvalí na druhou stranu postele a je otočená zády. Chová se jak 15tiletý děcko. Už několikrát jsem jí řekl, že se s ní rozejdu, jestli se nezačne chovat jako normální člověk. Opravdu se to nedá vydržet, dělá scény i před zbytkem rodiny a je jí úplně jedno, že vypadáme jak idioti. No po vyhrožování se chvilku chová dobře, začne kolem mě skákat a snažit se, ale po pár dnech opět ve starých kolejích. Má vůbec cenu ve vztahu zůstávat? Podle mě by potřebovala odbornou pomoc, ale ona na sobě nevidí nic špatného, naopak. Ona by nejradši poslala na léčení mě kvůli tomu, že mám logické argumenty a nebrečím kvůli blbostem.
Neprodluzuj to trapeni a ukonci to s ni co nejdrive idealne ihned. Zbytecne mrhas casem a svym zdravim.
Tak vzhledem k tomu, že to dělá i k dalšímu okolí, tak má prostě problém. A ty, protože jsi logik
, tak jsi ten problém ani nehledal. Pouze jsi byl pohodlně ve vztahu a když už tvá logika se nedokáže poprat se sebou sama, tak vyhrožuješ rozchodem. Já neříkám, že její chování je ok, ale tvá logika by taky zasloužila nějakou zpětnou vazbu. Třeba se vůbec neumíš chovat k ženám a tvé další vztahy z logiky věci budou rovněž krachovat. Mně se jezi chlupy z každého, kdo řekne, že je logik. Obyčejně jsou to jedinci bez empatie a citu.
Mě tvůj přístup nepřipadá nijak logický a nezaujatý, ani nad věcí.
Kdyby byl, tak by se to tak nevyhrotilo.
Ano, třeba by plakala, ale dokázal bys s ní o tom mluvit, tak, že by dala průchod svým pocitům a pak byste si o tom pohovořil v klidu.
Proč se nesnažíš, najít nějaký efektivnější zousob komunikace? To by bylo první nad čím bych se zamyslela. Dávat jen plané výhružky a plnit vztah strachem. No, mě by v tom ani nebylo dobře.
Místo toho, abys pronesl, že si nechává kálet na hlavu a měla by se za sebe postavit. Se můžeš zeptat, jak bys ji mohl v tyhle konkrétní situaci pomoc. Když se člověk za sebe postavit neumí, tak mu tahle nevyžádaná rada ani nepomůže. Spíš ho podkope. Můžeš vyjádřit účast, že tady jsi pro ni, a nasloucháš ji. Zajimaji tě její pocity. To velmi často stačí, ona se pak rozpovida sama. Taky zjistit, co ve chcili kdy se cítí nesva potřebuje. Je to ujištění? Pohlazeni? Víš to vůbec? Umíš taky říct, jsem naštvaný, unavený, protože se stala nějaká konkrétní událost, ale ne že je taková a maková? ![]()
Ahoj,
poslední týdny vážně přemýšlím nad tím, jestli mám zůstat ve vztahu. Jsme spolu 2 roky a rok žijeme spolu. Začínám být z mojí přítelkyně otrávený a chuť to všechno ukončit je den ode dne vyšší. Jde o to, že přítelkyně je opravdu velký cíťa a z počáteční zamilovanosti jsem to toleroval, ale teď už je to vyloženě otravný. Nejde s ní řešit absolutně nic, protože začne brečet a dělat scény. Následně, když jí předhodím logické argumenty mi začne sprostě nadávat, že jsem necitlivý ******, ale já jí jen nemažu med kolem huby a řeknu jí jak se věci mají. Příklad - jeden člověk si z ní dělal rohožku a ona si to nechala líbit. Řekl jsem jí, že by se za sebe měla postavit a né si nechat kálet na hlavu. Reakce - pláč. Takhle je to se vším, už se doslova bojím jí cokoliv sám od sebe říct, aby náhodou nebrečela nebo se neurazila, takže si spolu už ani moc nepovídáme. Když se na mě naštve, tak začne brečet a vztekat se, následně je celý den uražená a ignoruje mě. Spát jde buď na gauč nebo se odvalí na druhou stranu postele a je otočená zády. Chová se jak 15tiletý děcko. Už několikrát jsem jí řekl, že se s ní rozejdu, jestli se nezačne chovat jako normální člověk. Opravdu se to nedá vydržet, dělá scény i před zbytkem rodiny a je jí úplně jedno, že vypadáme jak idioti. No po vyhrožování se chvilku chová dobře, začne kolem mě skákat a snažit se, ale po pár dnech opět ve starých kolejích. Má vůbec cenu ve vztahu zůstávat? Podle mě by potřebovala odbornou pomoc, ale ona na sobě nevidí nic špatného, naopak. Ona by nejradši poslala na léčení mě kvůli tomu, že mám logické argumenty a nebrečím kvůli blbostem.