Logopedie předškolák

Anonymní
8.2.21 19:46

Logopedie predskolak

Zase jsme cvičili logopedii. Jenže… Moje dítě po mně má opakovat.
já SÁNĚ, dítě SÁNKY
já NĚKDE, dítě NEKUDY
Jsem trpělivá, nerozčiluji se. Dítě se u toho směje, dělá blbosti. Neposedí, pořád se chruje, po něčem sahá. Nevím, jestli tohle někdy skončí. Vypadá to, že na logopedii budeme chodit ještě pár let. Už jich pár let mám za sebou, tak by se dalo říct, že zkušenosti mam. Ale někdy mě to fakt štve. Je to kluk. S dcerou to bylo lepší - neměla chuť utíkat pořád k něčemu zajímavějšímu. Jak jste na tom vy? Myslím vy, co máte s logopedii zkušenosti, co vám pomohlo, nepomohlo. Teď cvičí každý den - pomohlo vysvětlit, že když bude cvičit a rychle se to naučí, tak bude mít klid, protože to bude umět.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1735
8.2.21 19:59

Taky někdy řešíme… Snažím se trvat na tom, že nebude… skakat, lehat si, cucat si ruce, septat do dlani, mluvit o něčem jiném… A prostě pořád dokola opakuju sedni si, neskakej, dej ty ruce dolů, teď nechci slyšet, co říkala ve školce Janička… A slovo, který řekne, když skáče nebo tak něco, neuznam a chci ho znovu. Ví, že mám seznam práce, co je potřeba dneska projít, že to není „budeme cvičit deset minut“, tedy když blbne, trvá to dyl. Taky opakuju „ale tohle neděláš pro zábavu, to děláš, protože MUSÍŠ! Pak si budeš moct dělat, co chceš… Ale teď se cvičí!“

Avšak obávám se, že nijak zázračná rada to není :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2076
8.2.21 20:04

U nás je to stejné. Taky kluk vymýšlí kraviny, směje se, ale dokud slova nevysvětluje správně nebo se alespoň nesnaží, tak holt cvičíme dál, dokud ho to nepřejde a ono, když ten samý řádek opakujeme už poněkolikáté, tak ho brzy přechází smích a snažit se začne. Další řádky už mu jdou mnooohem lépe ???? Chce to hodně trpělivosti a vydržet. Nějaké “děláš to pro sebe” na něj absolutně neplatí, ale když vidí, že jsem nekompromisní a prostě ho nepustím si hrát, dokud to neřekne normálně, tak si nakonec dá vždy říct :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
306
8.2.21 20:12

No já použila ne moc výchovnou techniku, mobil. My chodíme něco málo přes rok, dcerka je celkem šikovná, jenže se mnou doma vůbec nespolupracuje, buď udělala hysterak nebo prostě nemluvila. Vysvětlovala jsem horem dolem, slibovala odměny a nic. Až ten mobil, jinak ho nemá. Jedno písmeno jsme se učily 4 měsíce a nic, motivovaná mobilem se to naučila za měsíc. :roll: pak jí další naskočilo samo, tak z toho měla i ona radost a asi jí došlo, že bez cvičení to nepůjde. A teď už většinou ani mobil nechce, zvykla si, ale teda taky moc neposedí. :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
678
8.2.21 20:19

Tak já mám za sebou už 3 roky logopedie se synem a teď 1,5 roku s dcerou. Ze začátku to byl vždycky boj. Děti měli hysterické záchvaty, pořád poskakovali, dělali blbosti. Osvědčilo se mi být pevná a neustupovat. Na hysterii nereagovat, být přísná. Žádné hračky, sedí se u toho v klidu. Nemluví se o ničem jiném, maká se… byla to dřina, bylo to o nervy, byly u toho scény, ale upřímně to má ppzitiva i potom, syn je v první třídě a díky logopedii je zvyklý makat a nekecat, takže nám úkoly zaberou minimum času

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
863
8.2.21 20:29

Resila jsem to samy! Koupila jsem sesit, stos nalepek a za kazdy mluveni, kdyz hezky mluvi a nedela dcera blbosti, tak si muze vybrat nalepku a nalepit si ji do sesitu. Od ty doby zadnej problem 8) dokonce, kdyz vydrzi dlouho, muze si vybrat nalepky dve… :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34236
8.2.21 20:32

Lepší a efektivnější je cvičit několikrát denně 5 až 7 minut v kuse než jednou denně 20 minut. Odstranit z okolí dítěte všechny ostatní podněty a vzruchy. A ideálně mít materiál k vizualizaci procvicovaneho jevu-pracovní list, logopedicke pexeso. Zaměstná to pozornost správným směrem.

@Anonymní píše:
Zase jsme cvičili logopedii. Jenže… Moje dítě po mně má opakovat.
já SÁNĚ, dítě SÁNKY
já NĚKDE, dítě NEKUDY
Jsem trpělivá, nerozčiluji se. Dítě se u toho směje, dělá blbosti. Neposedí, pořád se chruje, po něčem sahá. Nevím, jestli tohle někdy skončí. Vypadá to, že na logopedii budeme chodit ještě pár let. Už jich pár let mám za sebou, tak by se dalo říct, že zkušenosti mam. Ale někdy mě to fakt štve. Je to kluk. S dcerou to bylo lepší - neměla chuť utíkat pořád k něčemu zajímavějšímu. Jak jste na tom vy? Myslím vy, co máte s logopedii zkušenosti, co vám pomohlo, nepomohlo. Teď cvičí každý den - pomohlo vysvětlit, že když bude cvičit a rychle se to naučí, tak bude mít klid, protože to bude umět.
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
8.2.21 20:33

@TeSudička to nam pomohlo tak na mesic. Je to marny. A pokroky nevidime. Na logo chodime uz dva roky. Moje dite neslysi rozdily mezi hlaskami a proto to nemuze rikat spravne. :zed: na orl vse v poradku. Pry ji to jeste nedozralo v hlave :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit
34236
8.2.21 20:38
@Anonymní píše:
@TeSudička to nam pomohlo tak na mesic. Je to marny. A pokroky nevidime. Na logo chodime uz dva roky. Moje dite neslysi rozdily mezi hlaskami a proto to nemuze rikat spravne. :zed: na orl vse v poradku. Pry ji to jeste nedozralo v hlave :zed:

Ano, opožděný vývoj sluchoveho vnímání, dcera to měla taky. Nám pomohla hlavně vizualizace, na všechno obrázky, karty, pracovní listy, třídit obrázky podle toho, kterou hlasku slyší. Nestačí slyšet, musí mít obrázky. A taky práce s rytmem, vytleskavani a vytukavani rytmů známých písniček, potom počet slabik, první slabika, poslední slabika..

Náprava byla dlouhá a paradoxně nám pomohla jarní karanténa, že jsem s ní mohla být doma a venovat se tomu krátce a často, jak bylo potřeba.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
8.2.21 20:44

U nás je logopedie též náročná. Nespolupracuje, visí na židli, vymýšlí blbosti, olizuje zrcadlo. Schválně vymýšlí jiná slova, úmyslně šišla. Trvám si na procvičení urciteho objemu „učiva“, ale občas to je i 40 minut, než ho k tomu dokopam.
Nevím, jak odstranit vzruchy, protože ho rozhodí i to, že odraz lampy na zdi připomíná velblouda… Logopedii jedeme 4. rok a už je demotivovany.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
8.2.21 20:46
@Platanka píše:
Taky někdy řešíme… Snažím se trvat na tom, že nebude… skakat, lehat si, cucat si ruce, septat do dlani, mluvit o něčem jiném… A prostě pořád dokola opakuju sedni si, neskakej, dej ty ruce dolů, teď nechci slyšet, co říkala ve školce Janička… A slovo, který řekne, když skáče nebo tak něco, neuznam a chci ho znovu. Ví, že mám seznam práce, co je potřeba dneska projít, že to není „budeme cvičit deset minut“, tedy když blbne, trvá to dyl. Taky opakuju „ale tohle neděláš pro zábavu, to děláš, protože MUSÍŠ! Pak si budeš moct dělat, co chceš… Ale teď se cvičí!“Avšak obávám se, že nijak zázračná rada to není :?
Úplně přesne. Jako některé slovo opakují třeba 5krat. Někdy se povede, někdy ani tak ne. Nikam se neposouvame. Teda trošku a pomalu ano, ale pomalu pomalu.
  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
8.2.21 20:49
@Anonymní píše:
U nás je logopedie též náročná. Nespolupracuje, visí na židli, vymýšlí blbosti, olizuje zrcadlo. Schválně vymýšlí jiná slova, úmyslně šišla. Trvám si na procvičení urciteho objemu „učiva“, ale občas to je i 40 minut, než ho k tomu dokopam.
Nevím, jak odstranit vzruchy, protože ho rozhodí i to, že odraz lampy na zdi připomíná velblouda… Logopedii jedeme 4. rok a už je demotivovany.

Od kolika let? Co jste se naučili a co ještě neumíte? Vzruch si taky vždy najde. Cokoliv. Dneska se u toho strašně nasmal. Největší sranda byla, kdyz jsme tleskli najednou. Jak mate stanoveny objem učiva na ten den?

  • Citovat
  • Nahlásit
1849
8.2.21 21:00
@Anonymní píše:
U nás je logopedie též náročná. Nespolupracuje, visí na židli, vymýšlí blbosti, olizuje zrcadlo. Schválně vymýšlí jiná slova, úmyslně šišla. Trvám si na procvičení urciteho objemu „učiva“, ale občas to je i 40 minut, než ho k tomu dokopam.
Nevím, jak odstranit vzruchy, protože ho rozhodí i to, že odraz lampy na zdi připomíná velblouda… Logopedii jedeme 4. rok a už je demotivovany.

A dáváš mu od toho občas pauzu? Ono škola taky není každej den celé roky v tahu. ;)
Nám to nakonec pomohlo nejvíc. Po asi osmnácti měsících marné snahy rozhýbat synovi jazyk natolik, aby zvládl r, se nám narodilo mimčo a já se domluvila s logopedkou, že aspoň dva měsíce potřebuju pauzu, že nemám organizačně na to, tam každých čtrnáct dní chodit s novorozencem a dvěma staršíma doma (školka nám kvůli covidu nejela až do září). A po těch dvou měsících, když jsme zase začali cvičit, mu to najednou během asi čtrnácti dní naskočilo. 8o
Jednak byl ochotnější cvičit, když od toho měl předtím chvíli pokoj, a jednak mi přišlo, jako by se mu to mezitím v tom mozečku nějak uspořádalo. Nebo to možná byla náhoda, každopádně pak už to šlo ráz na ráz a během čtyř měsíců jsme měli komplet hotovo. :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1849
8.2.21 21:06

Jinak jsme během těch asi dvou a půl let, co jsme chodili, vyzkoušeli taky leccos. Motivace nálepkama jednu dobu fungovala, pak se to omrzelo.
Důležitý bylo vychytat čas a místo, kdy cvičit. Ze začátku jsme cvičili večer při koupání ve vaně. To fungovalo, dokud jsme dělali jenom cviky na uvolnění pusy a nácvik měkkých hlásek (ď ť ň). To mu šlo docela rychle a úspěch, i dílčí, je jeho hlavní motivátor.
Pak když jsme začali s nácvikem r a dělali jsme jenom ty cviky na posílení jazyka, tak to ho nebavilo. Nebyl tam žádný rychlý progres a tak ztrácel motivaci (já ostatně taky, co si budeme povídat :D). Tam jsem pak přišla na to, že musím cvičení posunout na odpoledne hned jak přijde ze školky. Večer už byl moc unavený, byl vzteklý, nesoustředěný, dělal blbosti, odbýval to. Takže hned odpoledne a dokud se logopedie neudělala, žádné hraní. Časem to přijal jako součást denní rutiny a přestal s tím tak urputně bojovat. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
8.2.21 21:07
@Sonmi píše:
A dáváš mu od toho občas pauzu? Ono škola taky není každej den celé roky v tahu. ;)
Nám to nakonec pomohlo nejvíc. Po asi osmnácti měsících marné snahy rozhýbat synovi jazyk natolik, aby zvládl r, se nám narodilo mimčo a já se domluvila s logopedkou, že aspoň dva měsíce potřebuju pauzu, že nemám organizačně na to, tam každých čtrnáct dní chodit s novorozencem a dvěma staršíma doma (školka nám kvůli covidu nejela až do září). A po těch dvou měsících, když jsme zase začali cvičit, mu to najednou během asi čtrnácti dní naskočilo. 8o
Jednak byl ochotnější cvičit, když od toho měl předtím chvíli pokoj, a jednak mi přišlo, jako by se mu to mezitím v tom mozečku nějak uspořádalo. Nebo to možná byla náhoda, každopádně pak už to šlo ráz na ráz a během čtyř měsíců jsme měli komplet hotovo. :)

Nám taky ty pauzy dost pomáhaly. Už jen to, že jsme si od toho odpočinuli. Jenže teď ani ta pauza nepomáhá. Vždycky si říkám, že to je marný.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat