Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám vzdát manželství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.6.16 21:57
Asi bych mu vysvetlila, ze zakladem prozreni by mela byt i tolerance a laska k bliznimu svemu 
Nebo tak neco. A obavam se, zelepe pro tebe a dceru bude co nejdriv odejit, jinak se zblaznite… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
10.6.16 21:59
@terina.kubik Tak mě napadá, někdy jsou takového turbulentní změny v chování příznaky počínající duševní nebo neurologické choroby. Nevšimla sis na něm ještě něčeho jiného, nějaké zdravotní problémy, kolaps, špatné sny jánevímcoještě. I když předpokládám, že podle popisu ho k doktorovi stejně nedostaneš.
V takovém případě je nutno posbírat sebeúctu a jednat. Tohle není zdravé prostředí ani pro tebe, ani pro dítě.
Písmenkového kamaráda bych brala s rezervou, v tvém stavu by ti imponoval kdokoli, kdo by projevil zájem, to je úplně normální. Rozhodně není dobrý nápad začínat nějaký jiný vztah. Ale na kafe jít můžete, to není nic proti ničemu.
- Citovat
- Upravit
10.6.16 22:14
@Geroma píše:
@terina.kubik
Psala jsi, že to začalo před cca. rokem. To je ještě poměrně krátká doba, na to, aby trochu polevil, možná bych mu dala ještě čas. Hodně fanatiků povolí, když zjistí, že na to nemají, nebo je prvotní nadšení opustí. Pak buď přejdou do snesitelného normálu, snesitelného myslím, že přestanou prudit okolí a uvědomí si, že co je dobré pro ně, nemusí být dobré pro druhé a začnouse chovat zase jako normální lidi. Někdy mají dokonce i tak trochu špatné svědomí, když jsou schopní vidět věcí tak, jak jsou. Někomu to vydrží, ro je ta horší možnost.
Bohužel znám pár veganů, kteří sami sebe považují za něco víc, oni jsou ti, co prozřeli, a masožravci jsou ti tupci, sobci, egoisti, kterým je utrpení zvířat ukradené. A tito vegani neváhají urážet kdekoho, jsou schopni se vysmívat i začínajícím veganům, kteří hledají alternativy a způsob, jak přejít na rostlinnou stravu, aniž by museli zcela změnit veškeré stravovací návyky. A samozřejmě od veganství právě tím svým fanatismem odrazují a právě o nich jsou pak ty vtipy.
Těžko říct, jestli manžel vystřízliví, nebo mu to zůstane… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.16 07:12
@jaelisa píše:
Bud rada ze mas muze ktery dba o zdravy zivotni styl a dusevno, to je dnes vzacnost! Kolik holek tu ma gamblery, nasilniky, alkoholiky a resi opravdove problemy. Za takoveho chlapa by vetsina olizla vsech deset…
Nechtěla jsem reagovat, ale musim! Jak můžeš napsat takovy nesmysl.? 
Ono z toho co zakladatelka popisuje, to vypadá, ze manzel na tom začíná byt závislý a to taky neni dobre. Naopak to je druhy extrém, takze ja bych s takovým člověkem nebyla a naopak si myslim, ze ta tvá většina, by na nej leda plivla, než olizla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.16 07:17
@Mom.of.4 píše:
Nechtěla jsem reagovat, ale musim! Jak můžeš napsat takovy nesmysl.?
To je fakt, taky jsem jednoho takového znal v bývalém zaměstnání: vegetarián, abstinent, nekuřák. To byla síla. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.16 09:13
@terina.kubik píše:
@BaMaK děkuji, něco takového jsem zřejmě potřebovala slyšet
Drž se, vždycky je to těžké, zvlášť s dětmi. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.16 10:46
@jaelisa píše:
Bud rada ze mas muze ktery dba o zdravy zivotni styl a dusevno, to je dnes vzacnost! Kolik holek tu ma gamblery, nasilniky, alkoholiky a resi opravdove problemy. Za takoveho chlapa by vetsina olizla vsech deset…
Cituji : přestal se starat o dům a nyní se zaměřuje na „svoji duši“. Původně nutil do nového stylu života i nás, ale proti tomu jsem se postavila a od té doby je oheň na střeše. Nechává vše na mě, hází klacky pod nohy, vypráví na potkání všem, jak mě nikdy nemiloval, že byl jen zaslepen mojí tělesnou schránkou a teď po 16-ti letech se konečně probudil.
Vážně bys olízla všech deset? Já bych ho švihla tak akorát mokrou hadrou přes hubu a odešla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.16 11:48
@terina.kubik píše:
Zdravím, omlouvám se za obsáhlost a poprosím o názory.
Se svým současným manželem jsem 16 let ve vztahu, z toho 10 let ve společné domácnosti a 6 let v manželství. Máme téměř 5-ti letou dceru. Neříkám, že předchozích 15 let bylo bezproblémových ( rozhodla jsem se tolerovat partnerovu nevěru; rovněž počkat, když mi oznámil, že nikdy nehodlá mít děti), ale vždy to bylo o komunikaci a kompromisech a nakonec jsme dospěli ke společnému řešení ku spokojenosti obou.
Problémy začaly téměř před rokem, kdy se manžel rozhodl přejít plynule na zdraví způsob života. Vše začalo téměř nenásilně, nejprve přestal jíst maso, mléčné výrobky, bílé pečivo, poté přechod na raw stravu…samozřejmě jeho věc, vím
Právě před Vánoci, když jsem byla s psychikou na nule jsem si začala psát na seznamce s klukem, který měl též přítelkyni. Navzájem jsme tolerovali své vztahy, občas si vylili duši přes písmenka a stále víc a víc se ukazovalo, že máme mnohé společné. Mezitím jsem se snažila snad milionkrát dát s nmanželem vše do pořádku, jenže pořád to samé z jeho strany…jen odmítání a arogance. Můj písmenkový přítel mě držel nad vodou a nakonec se i on rozešel s přítelkyní (opustila ho kvůli jinému) a zůstal sám s dcerou. Jde o to, že k tomuhle člověku mě to děsně táhne…ve svém současném vztahu mám pocit, že se řítím do pekel, prostě to nezvládám. Chtěla bych být zase šťastná, ale nechci rozbíjet rodinu za cenu vlastního štěstí. Teď se máme sejít na kafčo, vím, že jestli k tomu dojde, zřejmě do budoucna nezůstanem jen u kafča…prožil toho v životě moc a nechci ho mít na svědomí. Poraďte prosím, mám pocit, že stojím na křižovatce svého života a nevím, jakou stranou jít…
Možná bych ještě vydýchala jeho stravovací režim, ale nevydýchala bych jeho chování. Každý fanatismus je špatný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.16 15:04
@Geroma píše:
@terina.kubik
Psala jsi, že to začalo před cca. rokem. To je ještě poměrně krátká doba, na to, aby trochu polevil, možná bych mu dala ještě čas. Hodně fanatiků povolí, když zjistí, že na to nemají, nebo je prvotní nadšení opustí. Pak buď přejdou do snesitelného normálu, snesitelného myslím, že přestanou prudit okolí a uvědomí si, že co je dobré pro ně, nemusí být dobré pro druhé a začnouse chovat zase jako normální lidi. Někdy mají dokonce i tak trochu špatné svědomí, když jsou schopní vidět věcí tak, jak jsou. Někomu to vydrží, ro je ta horší možnost.
Právě, že s tím teprve začal, ještě je pořád kam pokračovat. Taky může přestat chodit do práce, sebrat všechny rodinné úspory a odjet meditovat do nějakého ášramu v Indii. Být zakladatelkou, tak spěchám to nějak ukončit, dokud je ještě jakž takž při smyslech. A na to kafe bych šla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.16 11:15
Konečně zdravím a přináším téměř happy end svého příběhu
Zhruba začátkem měsíce se mé problémy téměř samy vyřešily. Jednoho krásného dne jsem dorazila s dcerou nečekaně od našich o den dříve, neboť se mi rozbilo auto. V koupelně byly rozloženy dámské toaletní potřeby, na stolku nedopalky jointů, ( manžel je samozřejmě zapřísáhlý nekuřák) rozestlaný gauč v obývacím pokoji a na něm batoh. Samozřejmě jsem nevydržela a mrkla dovnitř. Netrvalo dlouho a ejhle co jsem našla…dámské doklady od nejmenované ( ale vidětelně stejně uvědomělé) slečny z Brna, kterou jsem nikdy před tím neviděla. Mírně jsem se rozklepala, dala panáka na kuráž a zavolala jeho matce, zda by mě nemohla vyjít vstříct a nechat si manžela na jednu noc u sebe, že ráno odjedem k našim…hlavně, ať malá není svědkem těchto scén. Samozřejmě mi vše odkývala. Za nedlouho se vrátil nic netušící manžel i se svou novou přítelkyní evidentně na stejném levelu. Obsah batohu jsem jí rozházela po dvorku a s klidem sdělila, že pokud počká ještě 5 min, sbalím jí i manžela ( mimochodem, za dámu jsem moc nebyla a trochu se za to stydím 
) V tu ránu byla před vraty a čekala, až ji odveze na nádraží. Nechal mi tam samotnou…ubulenou s vyjukaným děckem 
Zamkla jsem na dva západy a nechala klíč z druhé strany, dala malou spát a modlila se, že mi jeho matka pomůže. Najednou rány a kopance do dveří…no, urychlím to. Prostě vyrazil dvoje zamčené dveře, chytil mi pod krkem a natlačil na topení. Zhrůzou jsem jen čekala, co se bude dít dál. Naštěstí viděl, jak se klepu, takže mě se smíchem pustil, ať jdu mrknout do zrcadla, jaká jsem vyklepaná troska, s rozmazanými líčidly…a prý kdeže je momentálně ta moje krása Ráno jsem sbalila malou a od té doby bydlíme u našich. Čeká mě schůzka s advokátkou, postupně se stěhuji a budu žádat o předběžné svěření dítěte výhradně do mé péče. S manželem a jeho matkou vedu nekonečné boje o dům a majetek a někdy se i hroutím…ale zároveň cítím strašnou úlevu, že jsem se dokázala rozhoupat k odchodu, i když asi až po té, jak se říká, poslední ráně, kterou jsem evidentně potřebovala dostat. Vím, že teď už bude jen líp…jak mému děcku, tak mě 
A na kafču jsem byla Momentálně jsme kamarádi ( necítím se na nový vztah), ale je to krásné a kdoví, možná z toho časem vznikne něco více.
Moc děkuji za vaše rady i názory…hooodně mě pomohly najít konečně správnou cestu a směle na ní vykročit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.16 12:07
@terina.kubik píše:
Konečně zdravím a přináším téměř happy end svého příběhu
Zhruba začátkem měsíce se mé problémy téměř samy vyřešily. Jednoho krásného dne jsem dorazila s dcerou nečekaně od našich o den dříve, neboť se mi rozbilo auto. V koupelně byly rozloženy dámské toaletní potřeby, na stolku nedopalky jointů, ( manžel je samozřejmě zapřísáhlý nekuřák) rozestlaný gauč v obývacím pokoji a na něm batoh. Samozřejmě jsem nevydržela a mrkla dovnitř. Netrvalo dlouho a ejhle co jsem našla…dámské doklady od nejmenované ( ale vidětelně stejně uvědomělé) slečny z Brna, kterou jsem nikdy před tím neviděla. Mírně jsem se rozklepala, dala panáka na kuráž a zavolala jeho matce, zda by mě nemohla vyjít vstříct a nechat si manžela na jednu noc u sebe, že ráno odjedem k našim…hlavně, ať malá není svědkem těchto scén. Samozřejmě mi vše odkývala. Za nedlouho se vrátil nic netušící manžel i se svou novou přítelkyní evidentně na stejném levelu. Obsah batohu jsem jí rozházela po dvorku a s klidem sdělila, že pokud počká ještě 5 min, sbalím jí i manžela ( mimochodem, za dámu jsem moc nebyla a trochu se za to stydím
Zamkla jsem na dva západy a nechala klíč z druhé strany, dala malou spát a modlila se, že mi jeho matka pomůže. Najednou rány a kopance do dveří…no, urychlím to. Prostě vyrazil dvoje zamčené dveře, chytil mi pod krkem a natlačil na topení. Zhrůzou jsem jen čekala, co se bude dít dál. Naštěstí viděl, jak se klepu, takže mě se smíchem pustil, ať jdu mrknout do zrcadla, jaká jsem vyklepaná troska, s rozmazanými líčidly…a prý kdeže je momentálně ta moje krása
A na kafču jsem byla
Moc děkuji za vaše rady i názory…hooodně mě pomohly najít konečně správnou cestu a směle na ní vykročit
Wow! Hodně štěstí do života, nejsi žádná troska! Naopak, velmi silná žena!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
