Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám ze sebe konstantně špatný pocit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.12.25 04:36
Ja by jsem si udelala list, co mas na sebe rad. A dalsi kolonku, co mužu na sobe nějak vylepšit, at mam ze sebe lepší pocit. Třeba dat si každý večer 20 minutovou procházku. Přečíst par stránek z knihy každý večer. O víkendu zajít na hory. A uz jen ted mas 3 radky zaplněné z ceho mas byt na sebe hrda a mít ze sebe hezky poct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.25 07:21
@Anonymní píše: Více
Ahoj, stane se bohužel, že psycholog nesedne, ale když jich bylo několik, tak by nějaký z nich trochu pomoci měl. Zkoušela jsi psychiatra, máš diagnózu? Je možné, že je to prostě věc, se kterou ty v tuto chvíli nemůžeš svou vůlí moc udělat a jedná se o nějakou chemickou nerovnováhu v mozku, která tě nutí myslet si, co není pravda a cítit se špatně. Proto by třeba terapie zabrala, teprv až budeš medikovaná. Jinak všeobecná režimová opatření, která by měla pomoct kdykoliv: odstranit co nejvíc stresorů to jde (práce; lidé, kteří špatné pocity prohlubují - typicky rodiče nebo toxický partner), dostatek spánku (když nejde přirozeně, tak melatonin; když nezabere, tak prášky na spaní), pohyb, pobyt v přírodě, rukodělné činnosti jako vyrábění, kreslení. Je možné, že jsi teď ve fázi, kdy ta režimová opatření nezvládneš aplikovat, to je v pořádku, dojde na ně řada později. Jen to prosím řeš s lékaři. V krizi můžeš volat 116 123 linku první psychické pomoci, oni tě navedou, každý někdy potřebuje pomoct 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.25 07:48
Jestli nezabrala psychoterapie a tvé pocity jsou tak silné a obtěžující, že uvažuješ o sebevraždě, není už na co čekat a prosím, vyhledej psychiatra. Tyto myšlenky, které máš, musí být extrémně vyčerpávající a věř mi, že s pomocí třeba slabších antidepresiv se ti uleví. Každý člověk někdy upadá do pochybností o sobě sama, nejistoty a strachu, jestli je v něčem „dost“, ale pro naplňující život je to velmi omezující v takové intenzitě, jakou popisuješ. Běž cestou přes svého praktického lékaře, svěř se jemu a i on ti může nasadit medikaci, nebo dá doporučení k psychiatrovi. Toho můžeš vyhledat i sama bez doporučení, třeba z seznamu kontaktů na googlu. Hodně štěstí, ať se ti brzy uleví, nebuď na to sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.25 07:58
Psychiatr a možná svou pozornost zaměřit k ostatním. Zkusit najít oblast, kde můžeš být užitečná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.25 09:58
Tak tví rodiče tě takhle zřejmě vychovali, pokud nedokážeš být opak, pomůže jedině odborník na mozek - psychiatr.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.25 10:41
@Anonymní píše: Více
Určitě psychiatr. Je těžké, když máš ve svém okolí někoho, koho nemůžeš vystát, jenže to můžeš vyřešit jednoduše. Prostě se s ním nestýkáš. Když ale nemůžeš vydržet sama se sebou, tak je to velký problém, sama sebe nevyhodíš ze svého života.
Trvá to už několik let, takže to nebylo celý život. Nedokážeš si vybavit, co tohle mohlo spustit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.25 17:33
Najdi si něco co tě od těch myšlenek odvede. Abys neměla v hlavě furt jen takový hlouposti na kterých svět fakt nestojí.
Běž někam k postiženým a tam ti dojde co může znamenat skutečně podělané život.
Nebo pomáhej zvířatům a nezaobírej se furt sebou, k ničemu to není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.12.25 18:04
Dekuji za zpravy zeny. Vazim si, ze se mi snazite pomoct. Resit to leky se mi sice vubec nechce… Protoze si myslim, ze bych i s nimi dal stagnovala a byla nestastna. Ale kdo vi. Mozna se k nim nakonec uchylim…
@BerunaCZ Ahoj, mas pravdu, jsem ve skutecnosti poradne sebestredna. A skutecne mi pomaha setkavat se s lidmi nebo s pribehy lidi s nelehkym osudem. Premyslela jsem dokonce nad tim, najit si v tehle oblasti zamestnani. Ale nejsem si jista, jestli by me to nakonec spis nedorazilo. Jestli by to nebylo moc.
- Citovat
- Upravit
25.12.25 18:13
@Anonymní píše: Více
Nezkusíš-nevíš. Jsi nemocná, vyhledej odborníka a nech si napsat léky. Zlomenou nohu nebo cukrovku by sis taky nevyléčila sama 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.25 18:18
@Anonymní píše: Více
Se sebevrazednymi myslenkami mazej k psychiatrovi okamzite. Neni to zadna ostuda, jak pisou jini, s cukrovkou bys odmitala inzulin? Tohle je podobne. Nebo pri zlomene noze odmitnes sadru a prasky proti bolesti? Mluvim z vlastni zkusenosti. Ten pocit, kdyz se ty mraky rozestoupi, je k nezaplaceni.
A ne, prevzit na sebe peci o jine kdyz jses v takovem stavu fakt neni dobry napad. To muze pomoct mozna u lehcich stavu, ale co popisujes, na to fakt ne. Bylo by to nezpodpovedne vuci tobe i vuci nim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.25 18:22
@Anonymní píše: Více
K psychiatrovi se nikomu nechce, ale spousta lidí je pak velmi ráda, protože se vyléčili a dostali novou šanci na život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.12.25 18:49
@Ani123200 neni to o tom, ze by se mi nechtelo. Mne to proste nepripada jako spravna cesta. Nepripada mi to jako skutecne reseni mych potizi.
- Citovat
- Upravit
25.12.25 21:33
Léky nejsou skutečné řešení vašich potíží, to máte pravdu. Jsou ale podle všechno nezbytným mezikrokem. Potřebujete prostor nadechnout se, abyste našla sílu skutečně rozplést, co se ve vás děje, zpracovat to a proměnit v něco lepšího. A ten nemůžete vytvořit, pokud se pohybujete na hranici existence. Od toho jsou ty léky. Aby vás stabilizovaly, ulevily od toho nejhoršího. Pak je potřeba terapie. Ty léky nebudete mít na furt, to se nebojte. Budete je potřebovat jen dokud nepostoupíte díky správné terapii na lepší místo, ze kterého budete moct pokračovat už bez nich. Takže si pro ně dojděte. Neberte je jako řešení - tím nejsou. Berte je jako něco, co vám umožní nabrat trochu síly, trochu klidu, trochu odstupu… Jsou vaší brzdou, když se řítíte někam, kam ve skutečnosti nechcete… Podívejte, já jsem ženská, která od dětství trpěla pocitem, že není dost dobrá. Nic, co jsem udělala, mi nebylo dost dobré. Ostatní to uměli lépe. Nic, co jsem si vzala na sebe, nebylo dost dobré a hezké. Ostatní měli lepší. Podívala jsem se na sebe a viděla každičký jeden detail, který bude potřeba změnit, abych konečně byla dost dobrá. Dost dobrá na co? Na to, aby si mě někdo vybral - za kamarádku, přítelkyni… Nakonec jsem dospěla k tomu, že se vidím hrozně zkresleně. Došlo mi, že i kdybych byla podle vlastních měřítek dokonalá, tak mi to stejně nebude dost. Co když na mě bude ten jeden jediný detail, kvůli kterému mě někdo odmítne? Pochopila jsem, že to je jenom naučené vnímání sebe sama, takové rodinné dědictví, které si předáváme po ženské linii už od mojí babičky. A postupně mi došlo, že ostatní mě nevidí tak, jak jsem se viděla já. Že jejich komplimenty nebyly výsměch, jak jsem byla do té doby přesvědčená. Postupně mě to proměnilo. Sice to trvalo, ale byla jsem k sobě vlídnější a vlídnější. Mohla jsem k tomu dojít ale jen díky tomu, že jsem měla dost síly. Kdybych se cítila tak, že to chci skončit, nepovedlo by se mi to. A rozhodně bych si bývala došla pro léky… Asi mi to teď nebudete věřit, ale s vámi není vůbec nic špatně. Vy jste absolutně v pořádku taková, jaká jste. Špatně je jen to, jak jste se naučila vnímat sama sebe. A to se dá změnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Z toho, co rikam, ze sveho hlasu, ze sveho vzhledu, ze sve chuze… z toho, jak jim, jak varim, jak vyndavam nadobi, jak se utiram po sprchovani,…Vim, ze se mnou objektivne vsechno spatne neni, ale neustale se citim tak spatne a dohani me to k silenstvi. Je mi 24 a trva to uz nekolik let. Resila jsem to s nekolika psychology na dlouhodobych terapiich, ale nepomohlo mi to. Stale se citim jako neschopny, spatny a osklivy clovek. Dohani me to k silenstvi a neni dne, kdy bych nemyslela na to, ze svuj zivot ukoncim. Jak se prestat nenavidet?