Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rodina autistů. Máte někdo podobně a jak to zvládáte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
22.12.25 16:13
Mám kamarádku. Manžel má AS, 1 jejich dítě má AS. Tam díky diagnostice toho dítěte přišla i na toho manžela. On si ale nikdy žádný problém nepřipustil a žádná změna není možna a ona má z toho deprese. Odejít nemůže a děti rostou. Snaží se s dítětem pracovat, ale ten manžel do toho dost hází vidle. Už jen diagnostikovat toho syna byl problém. Manžel nechtěl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.12.25 16:50
Ja AS, jedno dite AS, druhý dite ADHD a VD, treti dite snad nic, jen šílená povaha. Zatim vsichni zijeme 
nejhorší je kombinace mych a synových potřeb, hrozně se to tluče a ten, kdo ustupuje, jsem ja. On se to zatim učí. Takze jsem velmi často na pokraji výbuchu, mozek je v plamenech a přetížení je horší nez pri startu rakety… no nakonec to ale vzdycky nejak dopadne. Ma to i výhodu, syna a jeho projevy, potřeby, chápu. A dokážu s tim vcelku dobre pracovat, protoze vím a znám, co a jak. S tim bojuje manzel, nikdy mu nic včas nedojde, pak se rozčiluje, protoze syn jde do vyvrtky… přitom by stačilo rict jednu větu trochu jinak nebo o par vteřin driv. Nebo jiným tónem, jiným slovosledem…jenže to on nechce nebo neumi, musim mu ja říct, co ma rict. To me. vysiluje asi mnohem vic nez nez vsechny synovy projevy dohromady… moje potřeby manzel vcelku chápe, zvládá, nedělá naschvál ani omylem nic, co ví, ze bude problem. Tedy aspon se o to snaží. A o to vic nechápu, proc se mnou to jde a se synem ne.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.12.25 17:35
@Anonymní píše: Více
Máme trochu jiné problémy. Manžel má znaky PAS, ale diagnostikovaný není. Dítě má PAS s ADHD. Mají špatnou vzájemnou interakci a nerozumí si. Někdy je to těžké a oba čekají, že se jich vůči tomu druhému zastanu. Některé dny jsou dobré, jiné jsem z těch dvou psychicky naprosto vyčerpaná. Radu nemám, ale nejsi v tom sama. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.12.25 17:46
@Anonymní píše: Více
syn má také ADHD a ještě dysfázii. Manžel také není diagnostikovaný profesionálně, ale toho aspergera má. Dělali jsme si i zahraniční testy a vyšlo mu to naprosto jasně. Mě přijde že spíš se to u něj projevuje čím dál víc, moc nezvládá ten chaos okolo dětí, náš syn je neskutečně hyperaktivní, do toho miminko. Asi je to na něj moc vjemů. Potom mě vůbec nevnímá a pořád mluví o svých věcech. Prostě klasické autistické rysy, rituály, vše musí mít řád, syn je to stejné. Mě přijde ze zachvilku už budu také autista 
Jsem z nich strašně unavená, i když je mám hrozně ráda, tak fakt mě to vyčerpává.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.12.25 22:18
@Anonymní píše: Více
Určitě je přetížený. Možná si ani nedovedeš představit jak moc. Ale z toho co popisuješ, tak jeho projevy toho přetížení jsou ještě ok. Možná proto, že se máte navzájem, a je z toho stále cítit láska.
Já jsem možná AS, ADHD a mám syna AS, ADHD (ten je diagnostikovaný). Jsem na něho sama (i když jsem to tak vůbec neplánovala, dítě je z víceletého vztahu), a některé dny ryju držkou v zemi. Ale je to hodně tím, že fakt nemám hlídání, do toho řeším spoustu věcí kolem, chodím do práce…a vztahy s muži byly zatím natolik velké zklamání, že netuším, zda si k tělu někoho ještě někdy pustím. Navíc syn to vždy dost sabotuje. 
U syna by mi možná tolik nevadilo AS, jako ta šílená hyperaktivita. Jsem furt ve střehu, stresové hormony…až mi je z toho zle a jsem nepříjemná. Poslední měsíce bohužel hodně nepříjemná. Syn na sebe stále upozorňuje pod heslem „negativní pozornost je taky pozornost“, a to je opravdu náročný. Dnes jsem na něho řvala několikrát denně, i když jsem si včera řekla, že zítra se budu držet víc.
Vždy jsem milovala ticho, relax v přírodě a tak. No už x let mám smůlu. Když ještě nemluvil, tak furt řval, brečel, a jak začal mluvit, nezavře pusu. Bohužel je schopný mluvit i při jídle, čištění zubů, pořád. A když ne mluvit, tak různé jiné zvuky. Kromě spánku v podstatě pořád. Hlavně doma. Venku se snaží působit normálně. Ale tam zas vymýšlí sebevražedné akce jako skočit před vosou na chodníku do silnice a mnohé další. O rozhlížení při přecházení silnice asi ani nemusím psát. I když už je školák, samotného bych ho nepustila… Leda kdybych se ho chtěla zbavit.
A prostě se přiznám, že už jen ten neustálý hluk mě ždíme jako citron. Bohužel i v práci pracuji s lidmi. Nevim s určitostí, zda jsem AS, ale hodně věcí by tomu napovídalo. Minimálně jsem introvert, a sílu jsem vždy čerpala z ticha a samoty. Tj. pracovala jsem klidně s lidmi, ale pak muselo přijít dobití baterek v tichu… To už teď téměř nemám. A vždy když se rýsuje vzácné hlídání, tak někdo onemocní nebo tak něco.
Je to na palici. Syna mám ráda, ale je to opravdu výzva.
Já byla taky hyperaktivní dítě, ale pozornost jsem moc nepotřebovala, a zabavila jsem se velmi snadno sama.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.12.25 22:43
Manžel nediagnostikovaný VF PAS, jedno dítě PAS bez MR, druhé dítě PAS s MR a hlubšími projevy. Občas si přijdu, že blázen jsem já, celkově je to hodně náročné, sladit potřeby všech…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.12.25 06:40
@Anonymní píše: Více
Tady zakladatelka. Jak já tě chápu. Říkali jsme s manželem že kdyby byl syn jen autista tak je to úplně na pohodu a myslím si že by byl zlatej. Sice ještě nemluví ale pravděpodobně to bude vysokofunkční atypický autismus. Ale to ADHD.. 
On ho má strašně silné a přesně jak říkáš, stresové hormony, pořád ve střehu 24/7. Mě také strašně vadí hluk. Když se občas dívám sama večer na televizi, mám hlasitost na dvojce protože víc prostě po celým dni se synem nedávám.
Manžel je asi ještě víc přetížený než já no..
Nejsi v tom sama, posílám sílu a hlavně dnes aspoň trošku klidné Vánoce
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.12.25 08:21
@Anonymní píše: Více
Kde jste dělali testy?
Já si myslím o sobě, že něco mam a to asi v kombinaci PAS a ADHD, nikde jsem se sebou nebyla.
Manžel měl jako dítě ADHD, ale je vykompenzovany, jedno dítě má VD a ADHD, druhé asi nic.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.12.25 22:48
@Anonymní píše: Více
jj 
Teď jsem dočetla knížku Omluvy, které zařveš, se nepočítají. Zajímavé.
No, ADHD u kluků je někdy síla. Teda i asperger je u kluků jiný než u holčiček. Je to všechno takové syrovější.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.12.25 22:54
@Anonymní píše: Více
Jinak, pokud finance dovolí, určitě zkuste kdeco. Kineziologii, terapii různými zvířaty, biorezonanci, osteodynamiku (pro jistotu), bachovky, meduňkový čaj (:) ), Benaudiru (tu jsme ještě nezkoušeli) atd… Zpětně si uvědomuju, že každý malý pokrok byl fajn. Farmaceutické léky na hyperaktivitu jsme ještě nezkoušeli. Jen já antidepresiva, abych to líp dávala, a bylo mi po nich zle.
Manželovi třeba špunty do uší (existují různé).
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.12.25 06:38
@Anonymní píše: Více
Syn právě dělá velké pokroky a to mě drzi nad vodou. Chodi do specialni školky, kde maji terapii snoozelen, canisterapii, výřivou vanu a solnou jeskyni. Chodi pravidelně k pani psycholozce zabyvajici se ABA a uci nas jak se synem podle teto terapie pracovat. Davame rybí tuk a pristi rok zacneme s ergoterapií. Tak snad si to sedne. Syn je skvelej, jsem na nej hrdá ale ta jeho hyperaktivita je mazec no 
Testy jsme si delali nejdrive na strankach NAUTIS a potom kdyz to manzelovi vyslo pozitivně tak nam chat gpt doporucil nejaky mezinarodni obsahly test v anglictine a tam to teda uz manzelovi vyšlo na plné čáře.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.12.25 15:16
@Anonymní píše: Více
ju, to máte dobré. Já syna zatím „vláčím“ normálním vzdělávacím procesem, ale je možné, že nakonec taky časem radši speciálka. Uvidíme. Všechno má své. Je to o konkrétních lidech.
A ta solná jeskyně se mu líbí? Já byla se synem jen jednou zatím.
Ohledně ABA jsem velmi skeptická, ale to je na každém. Četla jsem kdysi vyjádření dospělých autistů, kteří z této techniky měli trauma (bylo to v Americe). Nám podobný přístup byl taky doporučován, v Praze, a za dost peněz, ale já odmítla, protože mi to prostě nesedělo. Třeba chyba, ale ten pocit byl silný, a další googlení v angličtině mě v tom utvrdilo. Ovšem výsledky to má, takže je to o názoru a pocitu každého. Mně tenkrát vadilo, že mi paní terapeutka na dotaz, když by tam pak musel být syn i beze mě, jak by ho donutili spolupracovat, kdyby zrovna nechtěl, odpověděla skoro něco ve smyslu, že to mě nemusí zajímat. Okamžitě jsem se v duchu postavila na zadní, že tohle ne. Syn si užil své s některými necitlivými doktory atd už dost (řešíme i jiné zdravotní záležitosti). A nakonec se mi vždy osvědčilo následovat intuici. Když jsem na ní nedala, stal se nějaký p. ůser. Ale snad už máme smůlu vybranou.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.12.25 15:36
@Anonymní píše: Více
U nas to neni uplne ABA, spis jako jeji části. My nemame v okoli zadne terapie, k pani psycholožce jde jednou za mesic syn a jednou my na konzultaci a ona nam rika typy, co doma delat. Ucili jsme se napriklad ukazování, žádosti, sdílení pozornosti, ucili jsme se ze neni jen on ale i ostatní - treba tak ze jednou hodí kostku on a jednou my. Posilujeme ocni kontakt a tak..delame to doma, jen kdyz se nam chce a syn ma naladu. Strasne ho to baví, pro nej je to hra. Neni to terapie ve smyslu nekam dochazet nekolikrat tydne a dve hodiny trenovat. Nakonec jsem za to rada a opravdu to syna vytahlo z toho nejhorsiho, kdy nas absolutne vubec nevnimal.
Uplne to chapu, pro nas je zatim lepsi urcite specialka.
Solna jeskyne se mu libi, pry se tam krasne zklidni rikali pani ucitelky. 
A jinak s tou intuicí to mam uplne stejne. Snazila sem se se synem co nejvic pracovat, porad neco hledala, vsechno na silu. Ted delame vse intuitivne a kdyz mame naladu a i tak se moc zlepsuje a jsme vsichni v klidu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.12.25 16:27
@Anonymní píše: Více
jo, aha, tak to jo. Takto jsme to měli s ranou péčí - v podstatě to samé asi. Rady, ukázky atd. A já to pak aplikovala do každodenního života. Expartner moc ne. Ten to, zpětně viděno, vše jen zpomaloval, ten vývoj. Nebo pár kroků vpřed, a pak milion nazad.
Ta solná jeskyně je zajímavá. Myslela jsem, že je dobrá jen na dýchací cesty, ale asi mi ty další věci unikly. Máme ji blízko, tak zas vyrazíme.
U nás se taky nevyplatí moc dělat něco na sílu. I když někdy jsem trochu přísnější, aby např. syn vytáhl paty ven. Plus samozřejmě motivace. Ale někdy mi i ujedou nervy. Což ho zas může trénovat na realitu života. Pak se omluvím, vysvětlím a tak. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Manžel je lehký asperger a syn autista. Máte někdo také doma takovou kombinaci? Jak to zvládáte?
Oba moc miluju, máme ještě miminko, ale teda je to fakt náročné.
Občas sem už úplně psychicky unavená. Manžel byl vždy trochu zvláštní ale po dětech a celkově chaosu a kolotoči s nimi se to u něj začalo projevovat mnohem víc. Manžel často vůbec nevnímá co říkám, myslí na svoje věci a jakoby mě neslyší, všechno musím říkat tisíckrát, syn je také ve svém světě. Pracuju se synem aby se zlepšoval, manžel je velmi milující a oddaný ale občas to už nějak nezvládám. Syn musí mít všechno v řadách, pořád zavírá dveře, manžel pak přijde a srovnavá vypínače aby byly všechny stejně a tak..to není žádná katastrofa, samozřejmě se synem je hodně práce a je to mnohem náročnější než s ostatními dětmi. Ani nevím co od této diskuze očekávat, jen asi jestli má někdo doma něco podobného.