Máma mi ničí život

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Lalelale

31.12.19 13:59

načítám...

Pokud je ti bez ní líp, není co řešit a jen z nějaké morální povinnosti bych kontakt neudržovala. Oni ti tohle dost často poradí lidi, co sami měli rodiče ukázkové a neumí si ten opak představit. Taky mámu nevidam, a jestli mě občas něco mrzí, tak jen to, že jsem nikdy neměla dobré rodiče. kontakt mi nechybí, naopak, žije se mi líp. Což myslím mluví za všechno.

Citovat
Upravit

Tonka83

426

487

31.12.19 14:58

načítám...

Nikdo tě, zakladatelko, nenutí se s rodiči stýkat. U mě se to v těhotenství taky zvrtlo a matku jsem odstřihla. A víš co? Bylo to to nejlepší, co jsem mohla pro sebe a prcka udělat. Byla jsem v klidu a pohodě. Já když jsem matce totiž oznámila, že jsem těhotná, tak mi řekla, že nejsem těhotná, ale tlustá. Když jsem si stála za svým, tak se mě nakonec zeptala jestli jsem se TOHO zkoušela zbavit a nakonec po okolí z nepochopitelného důvodu roznášela, že to není mého muže, jelikož ten je neplodný. Na konec mi oznámila, že jsem ji opět zkomplikovala život a musí dát v práci výpověď, aby se k nám přestěhovala a starala se o mimco, protože:" Jak se o to chces, devenko, postarat?" Bylo mi 35 s mužem jsem byla 11 let a bydlíme ve vlastním. Snažila se i mého muže otočit proti mě. Tak jsem ji odstřihla. Malou občas vidí, cca 1× do měsíce, ale já s ní skoro nemluvim. Malou nikdy nepohlidala, pro mě po porodu nic neudělala, ani mi nepomohla( přijela asi až deset týdnů po porodu), jen ji děsně naštvalo, že nejsem po porodu potrhaná, což o ní vypovídá vse. A je mi líp. Jen mě to celý pořad mrzi, malá nemá babičku, moji matku nezajímáme, nezeptá se, bolí to. Ale bolí. to čím dál míň. Držím ti, zakladatelko, pěsti.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

31.12.19 15:20

načítám...

Ahoj, jestli můžu doporučit, zkus zajít k nějakému psychologovi. On se ten špatný vztah s matkou docela promítá do všeho možného (jiných vztahů, toho jak hodnotíš sama sebe a tak) a není vůbec špatné si o tom promluvit s někým, kdo ti poradí, jak se s tím srovnat tak, aby tobě bylo dobře a nekomplikovalo ti to psychickou pohodu v těhotenství a po porodu :-)

Já chtěla (taky kvůli máti) začít chodit už jako těhotná, hlavně proto, že se s ní v době mého těhotenství dalo jen těžko vyjít a chtěla jsem poradit „jak na ní“, abych z ní nebyla na nervy a měli jsme ten vztah lepší kvůli malé, protože jsem chtěla, aby se měly rády a mě nedeptala každá její návštěva :-D A upřímně taky jsem se bála, jaká máma budu já :-) Nakonec jsem to nestihla a začala až když malé bylo něco přes rok a upřímně ušetřila bych si spoustu starostí a problémů po tom, co se malá narodila, kdybych chodila už dřív…zase bych teda nechodila k téhle paní, která je úžasná a tip jsem na ní dostala až tenkrát, ale jak jsem řekla, kdybych věděla, co vím teď, bylo by mi už v těhotenství a po porodu mnohem líp :-) Tak to zkus - přinejhorším přestaneš, kdyby ti to nepřišlo přínosné :-)