Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Příběh sleduju, moc vám držím palce a jsem ráda, že se to podařilo nenápadně vyřešit s tou paní psycholožkou. Snad zvládnete i první školní den a starší neteř přijde na jiné myšlenky. Ale manžela chápu, že mít v domě šest holek je pro něj šok - je vidět, že to bere s humorem ![]()
Tak se držte a ať dobře dopadne všechno, co vás ještě čeká ![]()
Ahoj, nakukuju úoctivě několikrát za den, jsem ráda, žes nám napsala. Už zase nad tou maličkou pláču. Poslala bych nějaká slova útěchy, nevím jaká. Zase ti na dnešek posílám hodně hodně hodně síly. Víc nemůžu, kéž by šel čas teď trochu zrychlit, to jdiné potřebujete, aby už to bylo odžité.
Jinak jste šikovní, všechno vychází, učitelka, psycholožka domů, manžel taky
když se nad tím tak zamyslím, tak mi přeběhl úsměv po tváři, 6ženských v baráku
krásně to zní.
Tak to zase dneska trochu zvládněte, myslím a doufám, že u vás bude trochu lépe, den za dnem, krůřek po krůčku.
Zase nám napiš
![]()
Ahoj zakladatelko, taky pořád sleduju, jak se vám daří a myslím na vás, jak to asi zvládáte
Jsi silná a úžasná ženská! Na neděli držím pěstičky, ať ten rozhovor s „tetou“ psycholožkou dobře dopadne a jsem ráda, že i po finanční stránce to nevypadá nejhůř a holčičky nebudou dědit dluhy.
Moc na Vás myslím, a aspoň takhle na dálku posílám hodně síly
![]()
Zase se ozvi
![]()
Ahoj, děkujeme za zprávu od vás ![]()
Potřebovala by sis trochu „odpočinout“ a hlavně se vyspat, určitě nebude na škodu se s paní psycholožkou pobavit také o sobě. Super, že jste našli takovou psycholožku, která k vám přijde domů a nemusíš brát malou do cizího prostředí ![]()
Nevím, jak bydlíte daleko od domova holčiček, ale musíš počítat s tím, že děti ve třídě se to časem můžou dozvědět… Stačí jeden člověk, který se to dozví a už to jede jak lavina…
Navíc, lidi jsou zlí a někteří mají z cizího neštěstí radost… ![]()
Posílám hodně sil
a budeme se těšit na zprávy od vás, snad už jen veselejší ![]()
Ahoj, zakladatelko,
děkuji za zprávy, podle toho co píšeš, jde všechno v rámci možností dobře a nejsou žádné výrazné trable.
O tchýni se musí postarat někdo z rodiny, nejste supermani a už takhle toho máte tak akorát.
Kontakt s babičkou holek bude fajn, využila bych i pomoci. Bude ráda, že je užitečná, vidí holky, přijde na jiné myšlenky a Vám to pomůže.
Pondělí bude asi dost psychicky náročné, zkuste se radovat z „velkého kroku“ do života holek. Možná by nebylo špatné, mít s sebou „posilu“, kdyby holčina nezvládala situaci a potřebovala mít někoho jen pro sebe, ale druhá holčina by měla mít hetký den a cítit, že je důležitá. Asi bych poprosila svoji maminku nebo švagrovou maminku (pokud situaci zvládá a ustojí).
Držím palce, aby se i nadále vše obracelo k lepšímu. Myslete s manželem i na sebe, potřebujete také zregenerovat.
![]()
Holka, držím palce, ať se to časem všechno srovná. Víš co mě napadlo? Bylo to v jednom filmu a možná by to pro holky nebyl špatný dárek. Projít všechny jejich fotky - alba, PC, foťáky, mobily… a vybrat z toho fotky, kde jsou rodiče nebo rodiče s holkama, fotky nechat přefotit nebo jak se to dělá na látku a z té látky jim nechat ušít deky - v tom filmu to tak umírající matka udělala - byla to deka jako patchwork (snad se to tak píše) - různé barevné čtverečky a mezi nimi ty fotky. Holky by měly památku a hlavně rodiče neustále u sebe. A taky jim nezapomeňte teď fotit - aby měly do budoucna památku na 1. školní den,,, případně projdi jestli jejich máma nepsala nějaké deníčky, nebo dopisy - holky by měly něco, co napsala jejich máma nebo táta. Hlavně ta malá si je nebude pamatovat a až bude starší by mohla ocenit, že uvidí, jak rodiče vypadali, jaké měli písmo, případně zkuste projít, jestli neměli videa… A pak mě ještě napadlo - při usínání jim dát nevypraná trička rodičů - aby se do nich mohly zachumlat a cítit tu jejich vůni, která za čas vyvane a ony si už nebudou pamatovat a bude jim to moc chybět. Příp. jim můžete vyfotit jejich byt… jsou to všechno možná banality, ale pro ně to můžou být v budoucnu kotvy, které jim ukáží, kdo vlastně jsou, kdo byli jejijich rodiče, vždť za pár let si nebudou pamatovat ani jejich hlas a mohlo by je to trápit. Hlavně o tom mluvte, to o čem se nemluví bolí mnohem víc.
@ynax jj, urcite tohle jsou dobre napady. Triko urcite, sama jsem si vyhrabala nejake uz tesne pred pranim triko a spala v nem. My jsme treba ani moc veci nevyhodili, nebo tak postupne…
dodnes schovavame batoh se kterym sla ten den segra do skoly, jsou tam nejake sesity, penal a tak…obcas na nej na pude narazim a prohlizim si ho.
dobre jsou pranicka k narozeninam, ja mam od mamy jedno nadherne, asi ke 13. narozeninam co mi posilala na tabor, je v jedne knizce, ani nevim v ktere, ale obcas na nej narazim, prectu, zavzpominam. Nekdy mi to rekne vic jak fotka.
Zakladatelko, držím pěsti Vám všem… Máš úžasného muže a sama jsi skvělá… Jsem si jistá, že budete jedna šťastná VELKÁ rodina. A třeba i ten kluk jednou bude…
.
Ahoj zakladatelko,
Také jsem ráda, že ses ozvala. S psycholožkou to zní dobře, snad to vyjde, tak jak myslíš. Moc vám držím palce ![]()
BTW šest ženských v baráku - to je tvůj manža jako Sněhurek a má doma 6 trpasliček
Kdybyste si časem pořídili další dítko, vsaď se, že by to byla sedmá holčička ![]()
@ynax píše:
Holka, držím palce, ať se to časem všechno srovná. Víš co mě napadlo? Bylo to v jednom filmu a možná by to pro holky nebyl špatný dárek. Projít všechny jejich fotky - alba, PC, foťáky, mobily… a vybrat z toho fotky, kde jsou rodiče nebo rodiče s holkama, fotky nechat přefotit nebo jak se to dělá na látku a z té látky jim nechat ušít deky - v tom filmu to tak umírající matka udělala - byla to deka jako patchwork (snad se to tak píše) - různé barevné čtverečky a mezi nimi ty fotky. Holky by měly památku a hlavně rodiče neustále u sebe. A taky jim nezapomeňte teď fotit - aby měly do budoucna památku na 1. školní den,,, případně projdi jestli jejich máma nepsala nějaké deníčky, nebo dopisy - holky by měly něco, co napsala jejich máma nebo táta. Hlavně ta malá si je nebude pamatovat a až bude starší by mohla ocenit, že uvidí, jak rodiče vypadali, jaké měli písmo, případně zkuste projít, jestli neměli videa… A pak mě ještě napadlo - při usínání jim dát nevypraná trička rodičů - aby se do nich mohly zachumlat a cítit tu jejich vůni, která za čas vyvane a ony si už nebudou pamatovat a bude jim to moc chybět. Příp. jim můžete vyfotit jejich byt… jsou to všechno možná banality, ale pro ně to můžou být v budoucnu kotvy, které jim ukáží, kdo vlastně jsou, kdo byli jejijich rodiče, vždť za pár let si nebudou pamatovat ani jejich hlas a mohlo by je to trápit. Hlavně o tom mluvte, to o čem se nemluví bolí mnohem víc.
Krásně napsané, věta za pár let si nebudou pamatovat jejich hlas…mě dostala
Mě se tomu pořád nechce uvěřit, že se mohlo stát tak veliké neštěstí ![]()
Zakladatelko - myslíme na vás…hodně síly a trpělivosti
…A muž…
nejhorší to bude mít, když se bude chtít dostat ráno do koupelny…za pár let…
![]()
Tady zakladatelka:
Dneska byl v rámci možností pěkný den. Dopoledne jsme zařizovali pokojíčky a stěhovali holky jednou tam a zase zpátky. Nejdřív jsme mysleli, že neteřinky budou v pokojíčku spolu a naše dvě starší taky spolu. Nejmladší zatím spinká s námi v ložnici. Jenže pak se starší holky domluvily, že by raději chtěly být spolu, že se spolu budou učit. Tak jsme zase museli přestěhovat psací stoly, skříně a hromadu harampádí.
Starší holčička s námi stále moc nekomunikuje, ale s naší starší se baví normálně, což považuji za velký krok kupředu.
Odpoledne tu byla necelé dvě hodinky ta psycholožka. Nejdříve jsme dělaly, že jsme kamarádky a probraly jsme celou naši situaci a pak jsem jako musela odejít s mladšíma pro něco k sousedům a ona byla s oběma staršíma sama a malovali obrázky. Pak si naši starší zavolal manžel „na pomoc“ do garáže, takže dr. zůstala s malou sama. Povídaly si asi 3/4 hodiny, malovaly obrázky maminky a tatínka a já nevím, co ještě. Bylo vidět, že to psycholožka s dětmi umím, ptž. se mě malá ptala, kdy ta teta zase příjde. No slíbila, že se zase za týden zastaví, ale že to bude brzy „dobré“.
Holky už se těší na zítra do školy. Mají nachystané šatičky, kornouty a chtěly si vzít celou výzbroj včetně cvičebního úboru (jak přece můžu vědět, že ho nebudou potřebovat?)
Ráno by měla přijet švagrova maminka. Mám pocit, že se s „babi“ asi skamarádíme a bude u nás pečená vařená. Je moc hodná a má holčičky ráda.
Upřímně obdivuju všechny matky více dětí, že to zvládají. A to jsem doma měla zatím manžela, jenže ten jde v úterý do práce. Bude veselo, ale budeme to muset zvládnout. Dneska jsem si to trošku srovnala v hlavě a nějak mi secvaklo, že je to už natrvalo, že holčičky neodjedou a že jsou už naše. Je z nás docela pěkná rodinka. Dva snědí tmavovlasí rodiče a pět malých blondýnek.
Taky mě neustále dojímá laskavost okolí. Naše sousedka má dvě dospělé dcery a vnoučata v nedohlednu. Občas jsem ji dávala pohlídat holky, když jsem potřebovala někam zajet nebo s malou na poradnu. Dneska přišla, že se chce zeptat, jestli bych ji holčičky občas nepůjčila na výlety, ona že z toho bude mít radost a my si odpočineme. Ono se asi neříká nadarmo, že v nouzi poznáš přítele. Někdy ani nevíme, jak hodní jsou lidé, kteří bydlí hned vedle nás.
Musela jsem se vám tady opět vypsat, snad to nevadí.
Teď jsi mě dojala k slzám
Musíte být opravdu nadherná rodina
Psycholožka byl dobrý nápad a provedli jste to šikovně. Držím vám palce ![]()
Tady zakladatelka:
Nějak neumím spát. V hlavě se mi toho honí jako v životě nikdy. Jsem strašně unavená, spíš psychicky než fyzicky a neumím zabrat. Stýská se mi po mých holčičkách a už chci být doma, zůstali jsme ještě jeden den a zítra už pojedeme.
Dneska jsem si volala se sousedkou a učitelka, která bude holčiček třídní je její kamarádka, tak jí všechno vyložila a ta dá pozor, kdyby se ve škole něco dělo.
Navíc se mi podařilo sehnat dětskou psycholožku, která k nám v neděli příjde „na kafe“ a úplně náhodou si bude povídat se starší holčičkou. Možná si to jen maluju, ale bylo by dobře, kdyby to tak nějak vyšlo a nemusela bych ji tahat někam do nemocnice k doktorovi. Navíc tím by se to nemusely dozvědět děti ve škole ani zvědavé sousedky drbny. A holčička by byla chráněná. Dneska bylo trošku líp, ale o moc ne. Chce to čas.
Kdyby mě teď zemřeli rodiče, tak by mě asi odvezli, jsem na ni strašně fixovaná, tak si umím představit, jak malé asi je.
Malá se mě pořád ptá, proč ta starší pláče a kdy se vrátí maminka z nebíčka.
Manžel dneska oběhal se svým kamarádem ekonomem ty finanční záležitosti, říkal že až na jednu věc (už nevím, co to bylo) má všechno vyřízené, tak snad na nic nezapoměl a nebudeme nikde dlužit.
Pořád si říám, že až to nejhorší pomine, tak si holky spolu vyhrají a mě ani nebudou potřebovat. Snad. Jen manžel si dneska dělal srandu, že buďto si musíme pořídit ještě syna nebo začne rybařit, že šest ženských v baráku je na zbláznění.
Jen mě hrozně mrzí, že švagrovi sourozenci neprojevili o holčičky v jakémkoli směru zájem. Nikdo nezavolal, jak to snášejí nebo jestli s něčím nepotřebujeme pomoct. Jen švagrova miminka mi dneska volala, jestli něco nepotřebujeme ajestli by nám nevadilo, kdyby k nám jezdili na návštěvy za holčičkama. Přišlo mi, že se bojí aby jsme je nechtěli nějak odříznout. Mám je ráda, jsou to hodní lidé. Připomínají mi mou babičku s dědou. Moje tchýně to prožívá strašně zle, ale opravdu nemám sílu pečovat ještě o ni, zvláště když spolu zrovna nekamarádíme. Naštěstí má ještě sestru, tak to snad zvládne.
Dobrou noc a moc děkuji za podporu.