Máme náběh na depresi?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní  28.04.18 11:20
Máme náběh na depresi?

Nevim jak začít. Asi se potřebuji i vypsat. Jsem z necelé rodiny, matka v mých 6ti řekla, že mě vlastně nikdy nechtěla a odešla od nás. Vychovával mě otec s babičkou. Byli hodně přísní, se vším jsem musela pomáhat, o vše se dovolovat. Nejsem z úplně bohatých poměrů, ale nikdy nás bída netrápila. Chodila jsem na školu, kam chodili nejbohatší děti a už tam jsem se potýkala s tím, že jsem něco méně. Pak jsem se vykašlala na výšku (kterou mi naplánoval právě táta s babičkou a mě strašně nebavila) a začala pracovat (mám dobre vedoucí místo v ekonomice) a odstěhovala se s přítelem. Teď bydlíme ve vlastním novém bytě na hypotéku, já jsem hrozný škrt, snažím se vše co jde ušetřit. Ale to odbočuji. Mám budoucího švagra a švagrovou co mi neustále vše kritizuje - i to, že nemám VŠ a jsem nula. Jejich rodina furt mluví jen o něm a jeho přítelkyni. Budou se teď brát. Můj přítel mě požádal o ruku a když se chlubil brachovi do telefonu, který vyzvidal, jak poznal správnou velikost a kde kupoval, tak za tři dny byli zasnoubení i oni. Což byla taky rána. Moje rodina tohle moc neprožívá. Dostala jsem hrozně vynadáno, že sem naplánovala termín za 8 měsíců a moje nevlastní matka má zrovna noční v práci (sobota). Táta je cholerik a dal mi přes pusu. A tak jsem se těšila, jak to budu řešit s rodinou přítele. Jenže tady se řeší neustále něco jiného (druhá svatba). Teď navíc sestřenice otěhotněla, takže se logicky také běhá jen kolem ní. Mám někdy pocit, že sem tu na tom světě strašně zbytečná. Mám stavy, kdy jen ležím v posteli a pláču. Něco mě uvnitř hrozně bolí. Nemám sílu se už ani kort moc upravovat, beztak nejsem hezká a nikdy nebudu. A tu svoji svatbu? Ani nemám chuť ji plánovat (a to jsem se na ni těšila odmalička)…


Reklama

Reakce:
 
Anonymní  28.04.18 11:25

Jo a zapomněla jsem dodat, že mě vlastně ani žádný kluk nikdy pořádně nemiloval.
I můj nynější přítel měl na začátku vztahu radši svou bývalou než mě (našla jsem konverzace). Trvalo mi dva roky to zvládnout.

 
novakova.t
Závislačka 2978 příspěvků 28.04.18 11:26

Vykašlala bych se na rodinu. Takovy lidi bych vyradila ze svého okolí neboť ti pak způsobují zbytecne depky. Jed si svůj život a nenech se kritizovat. Já bych se regulerne odstrihla a nazdar. Nelíbí termín svatby? Smůla… Tak nechod :nevim:
Spis bych zvazila zda přítel te tak miluje ze je to na svatbu… :think:

 
Černá vdova
Kelišová 7200 příspěvků 28.04.18 12:31
@Anonymní píše:
Nevim jak začít. Asi se potřebuji i vypsat. Jsem z necelé rodiny, matka v mých 6ti řekla, že mě vlastně nikdy nechtěla a odešla od nás. Vychovával mě otec s babičkou. Byli hodně přísní, se vším jsem musela pomáhat, o vše se dovolovat. Nejsem z úplně bohatých poměrů, ale nikdy nás bída netrápila. Chodila jsem na školu, kam chodili nejbohatší děti a už tam jsem se potýkala s tím, že jsem něco méně. Pak jsem se vykašlala na výšku (kterou mi naplánoval právě táta s babičkou a mě strašně nebavila) a začala pracovat (mám dobre vedoucí místo v ekonomice) a odstěhovala se s přítelem. Teď bydlíme ve vlastním novém bytě na hypotéku, já jsem hrozný škrt, snažím se vše co jde ušetřit. Ale to odbočuji. Mám budoucího švagra a švagrovou co mi neustále vše kritizuje - i to, že nemám VŠ a jsem nula. Jejich rodina furt mluví jen o něm a jeho přítelkyni. Budou se teď brát. Můj přítel mě požádal o ruku a když se chlubil brachovi do telefonu, který vyzvidal, jak poznal správnou velikost a kde kupoval, tak za tři dny byli zasnoubení i oni. Což byla taky rána. Moje rodina tohle moc neprožívá. Dostala jsem hrozně vynadáno, že sem naplánovala termín za 8 měsíců a moje nevlastní matka má zrovna noční v práci (sobota). Táta je cholerik a dal mi přes pusu. A tak jsem se těšila, jak to budu řešit s rodinou přítele. Jenže tady se řeší neustále něco jiného (druhá svatba). Teď navíc sestřenice otěhotněla, takže se logicky také běhá jen kolem ní. Mám někdy pocit, že sem tu na tom světě strašně zbytečná. Mám stavy, kdy jen ležím v posteli a pláču. Něco mě uvnitř hrozně bolí. Nemám sílu se už ani kort moc upravovat, beztak nejsem hezká a nikdy nebudu. A tu svoji svatbu? Ani nemám chuť ji plánovat (a to jsem se na ni těšila odmalička)…

Táta Ti dal facku? :roll:

Potřebuješ se sebrat. Lidí s nízkým sebevědomím je fůra (vím o tom dost, byla jsem na tom stejně). Nikdo jiný s Tvým sebevědomím nic neudělá, jen Ty sama. Doporučila bych Ti najít si psychologa a začít se věnovat sama sobě. Máš přítele, který si Tě chce vzít, tak to máš opravdu hodně. Na ostatní s vykašli. Ať si myslí, co chtějí. Stejně to nemůžeš ovlivnit. Pokud Ty sama jsi spokojená se svou prací a necítíš potřebu vyššího vzdělání, tak není důvod si vzdělání doplňovat. Navíc v dnešní době můžeš VŠ začít studovat i v pozdějším věku, třeba na mateřské. :hug:

 
KatrinKejt
Ukecaná baba ;) 1178 příspěvků 28.04.18 13:31

Jejda. Ty rodinný vztahy :zed: to bych mohla taky vyprávět. A do nekonečna 8o
Vykašli se na ně. Začni fungovat sama, protože Ti stejně nic jiného nezbývá..
Pokuď přítele miluješ, chceš svatbu, děti, tak bych se minulostí nezabývala. Už je to za Vámi :srdce:
Taky mě trápí, že já, přítel a náš syn, jsme u jeho rodiny na posledním místě. Vše co uděláme, řekneme, je špatně., sami od sebe se neozvou. Ale jak říká můj chlap - MÁME JEDEN DRUHÉHO, MY JSME RODINA A JE K ŽIVOTU NEPOTŘEBUJEME.
A má pravdu :srdce:

 
Anonymní  28.04.18 16:26

Někdy mám opravdu pocit, jestli tu nejsem zbytečně. Už jsem dostala tolik ran a místo, aby mě to posílilo se cítím hůř a hůř.
Svatba měla všechno změnit, měla jsem být chvilku já číslo jedna a střed pozornosti, jenže místo toho jsem stále jen terčem kritiky, takže teď už ani nemám chuť něco plánovat. Žiju tak, že přijdu z práce, poklidim a jdu si lehnout. Každý den. Nebaví mě už ani sportovat, něco dělat.. nevidím v tom smysl, jako bych ztratila veškerou motivaci..

 
Korculalala
Kecalka 419 příspěvků 28.04.18 16:33

Kočičko netrap se rodinou která za to nestojí a přetrhni s ní kontakty. Naprosto. :hug: Vem si volno a odjeď někam kam jsi už dlouho chtěla. Třeba s kamarádkou nebo se snoubencem. Pokud ho miluješ tak si svatbu naplánujte, vezměte se jak chcete a kde chcete a pozvěte si koho chcete. Jak to všechno vnímá on? Ví že se trápíš?

 
Anonymní  28.04.18 16:41
@Korculalala píše:
Kočičko netrap se rodinou která za to nestojí a přetrhni s ní kontakty. Naprosto. :hug: Vem si volno a odjeď někam kam jsi už dlouho chtěla. Třeba s kamarádkou nebo se snoubencem. Pokud ho miluješ tak si svatbu naplánujte, vezměte se jak chcete a kde chcete a pozvěte si koho chcete. Jak to všechno vnímá on? Ví že se trápíš?

Ví, ale nedokáže mě moc pochopit… prý vše moc řeším a jsem labilní.. když je mi nejhůř a nemůžu třeba zastavit pláč a jen lezim, tak za mnou prijde a přitulí se, ale nerozumí mi…

 
Anonymní  28.04.18 16:59

Hmm.. ja bych s takovým člověkem nebyla. Nemůže to být důvod tvých depresí? Že žiješ s někým kdo ti nerozumí? Já jsem utíkací typ. Utekla bych. A abych to měla jednodušší tak bych nikomu nic neřekla. Nové město, nový byt, nová práce. Rodině a partnerovi poslat dopis a je to. Bez zbytečných nervů.
Zdá se to těžké ale je to velice jednoduché. Já takhle utekla, dala jsem zprávu že jsem v pořádku a nechci aby mě hledali. Všichni mne vysávali, ex mne podváděl a byl to trochu sociopat, moje matka mu věřila vše co jí řekl, ona ochotně uvěří všemu proti mne. Nevím kde se v ní vzalo tolik nenávisti k jediné dceři. Měla jsem tehdy velké deprese a brala neurol který do mne cpal ex. Jednoho dne jsem se jednoduše sbalila a odjela do jiného města.
Teď už jsem konečně šťastná. Mám manžela který je naprosto úžasný, mam dvě krásné děti a s matkou jsem se viděla za posledních 5 let dvakrát u babičky na narozeninách.

 
Anonymní  28.04.18 17:04
@Anonymní píše:
Hmm.. ja bych s takovým člověkem nebyla. Nemůže to být důvod tvých depresí? Že žiješ s někým kdo ti nerozumí? Já jsem utíkací typ. Utekla bych. A abych to měla jednodušší tak bych nikomu nic neřekla. Nové město, nový byt, nová práce. Rodině a partnerovi poslat dopis a je to. Bez zbytečných nervů.
Zdá se to těžké ale je to velice jednoduché. Já takhle utekla, dala jsem zprávu že jsem v pořádku a nechci aby mě hledali. Všichni mne vysávali, ex mne podváděl a byl to trochu sociopat, moje matka mu věřila vše co jí řekl, ona ochotně uvěří všemu proti mne. Nevím kde se v ní vzalo tolik nenávisti k jediné dceři. Měla jsem tehdy velké deprese a brala neurol který do mne cpal ex. Jednoho dne jsem se jednoduše sbalila a odjela do jiného města.
Teď už jsem konečně šťastná. Mám manžela který je naprosto úžasný, mam dvě krásné děti a s matkou jsem se viděla za posledních 5 let dvakrát u babičky na narozeninách.

Ja nevím…zase jsem na něj opravdu hodně fixovaná, jeho společnost mě uklidňuje, cítím, že mě má alespoň někdo rád, že mu na mě záleží i přes mé nedostatky…Největší problém je v téhle rovině můj potencionální švagr a jeho snoubenka. Za měsíc má tu svatbu a já přemýšlím, že budu raději “nemocná”, než tam jet..Jinak máme byt na hypotéku, to by bylo horší.:D
 Z.

 
entropy
Závislačka 2668 příspěvků 28.04.18 17:50
@Anonymní píše:
Nevim jak začít. Asi se potřebuji i vypsat. Jsem z necelé rodiny, matka v mých 6ti řekla, že mě vlastně nikdy nechtěla a odešla od nás. Vychovával mě otec s babičkou. Byli hodně přísní, se vším jsem musela pomáhat, o vše se dovolovat. Nejsem z úplně bohatých poměrů, ale nikdy nás bída netrápila. Chodila jsem na školu, kam chodili nejbohatší děti a už tam jsem se potýkala s tím, že jsem něco méně. Pak jsem se vykašlala na výšku (kterou mi naplánoval právě táta s babičkou a mě strašně nebavila) a začala pracovat (mám dobre vedoucí místo v ekonomice) a odstěhovala se s přítelem. Teď bydlíme ve vlastním novém bytě na hypotéku, já jsem hrozný škrt, snažím se vše co jde ušetřit. Ale to odbočuji. Mám budoucího švagra a švagrovou co mi neustále vše kritizuje - i to, že nemám VŠ a jsem nula. Jejich rodina furt mluví jen o něm a jeho přítelkyni. Budou se teď brát. Můj přítel mě požádal o ruku a když se chlubil brachovi do telefonu, který vyzvidal, jak poznal správnou velikost a kde kupoval, tak za tři dny byli zasnoubení i oni. Což byla taky rána. Moje rodina tohle moc neprožívá.Dostala jsem hrozně vynadáno, že sem naplánovala termín za 8 měsícůa moje nevlastní matka má zrovna noční v práci (sobota). Táta je cholerik a dal mi přes pusu. A tak jsem se těšila, jak to budu řešit s rodinou přítele. Jenže tady se řeší neustále něco jiného (druhá svatba). Teď navíc sestřenice otěhotněla, takže se logicky také běhá jen kolem ní. Mám někdy pocit, že sem tu na tom světě strašně zbytečná. Mám stavy, kdy jen ležím v posteli a pláču. Něco mě uvnitř hrozně bolí. Nemám sílu se už ani kort moc upravovat, beztak nejsem hezká a nikdy nebudu. A tu svoji svatbu? Ani nemám chuť ji plánovat (a to jsem se na ni těšila odmalička)…

Podívej, mnohé problémy, které zmiňuješ, jsou převážně o tom, že Tě rozkládají i věci, které by jedince se zdravou psychikou a sebevědomím nejspíš nijak výrazně nezasáhly. Sestřenice Tě určitě těhotenstvím nechtěla připravit o „místo na slunci“, cožpak není možné se radovat z více dobrých věcí současně? Je taky jasné, že svatba, která se koná za měsíc, se řeší víc, než svatba za 8 měsíců. Věř tomu, že měsíc předem bude situace taky jiná :)

Je jasné, že to, co jsi zažila v dětství a to, že nemáš oporu ve vlastní rodině, se na Tobě podepsalo a podlomilo Tě, prožíváš to tedy vše hůř. Švagr se svými poznámkami a táta se vyloženě chovají jako pitomci, snaž se si to nebrat k srdci. :hug: Je možné, že depresi máš, či náběh k ní. Teď je otázka, co s tím jsi ochotná udělat…?

Myslím, že návštěva psychologa by byla správným krokem. Pokud si nejsi jistá láskou partnera a svými pocity, nebylo by možná špatné svatbu odložit na chvíli, kdy vše bude jasnější a také si ji víc budeš schopna užít. Ale možná to jen teď vidíš těmi černými brýlemi, kterými vidíš vše ostatní. S negativními myšlenkami bojuj, nepodléhej jim, člověka to vysává. Není pravda, že nikoho nezajímáš, že jsi zbytečná, jsi nula atd., jen si to o sobě myslíš a opakováním těch myšlenek se v tom utvrzuješ. Máš na co být hrdá, máš dobrou práci navzdory drsnému dospívání, zařízené bydlení, finance pod kontrolou, přítel se o Tebe zajímá a snaží se Ti být oporou, atd. Myslím, že v současné situaci opravdu potřebuješ pomoc odborníka, který Ti pomůže s negativními pocity.


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Tatínci youtubeři: Divočiny, co mámy raději nevidí

Čas se svými dětmi tráví před kamerou, královsky se u toho baví... a přitom... číst dále >

OSVĚDČENO: Výlety, které zabaví děti a neunaví rodiče

Zavřené školky a letní prázdniny si žádají jediné – vyrazit na... číst dále >

Články z Expres.cz

Spolek Šalamoun: Slámová lhala! Je to lidský odpad adorující vraha, otáčí právnička

Spolek Šalamoun se už delší dobu snaží obnovit proces Petra Kramného, který... číst dále >

Lekce českým politikům: Polský poslanec nakládá hysterickým „vítačkám“ na BBC

Výrazně zaujatá moderátorka zpravodajského kanálu britské televizní stanice... číst dále >

Články z Ona Dnes

Anna Wintourová vdávala dceru za syna italské kolegyně z Vogue

Přísná šéfka magazínu Vogue se už několikrát pochlubila sexy dcerou Bee... číst dále >

Tajemství krásy herečky Halle Berry: cvičení a silný vývar z kostí

V jednapadesáti letech vypadá Halle Berry stále skvěle, může za to cvičení a... číst dále >


Reklama