Poradna pro řešení zdravotních obtíží přírodní cestou
Mgr. Pavla Hájková
Maminky, co nesráží teplotu dětí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.4.14 22:09
Starší na záněty trpěla (v jejích 15m - 2,5roku), teď už dlouho klid (ťukám). Hned první večer jí to skočilo klidně na 40st a to jsem hned věděla, která bije. No každopádně jsme vždycky skončily na kapačkách v nemocnici, kde do ní rvaly antipyretika po 4h i v době, kdy už teplotu neměla 
Vždycky jsem pak měla výstup s dr., jak ona by svému dítěti léky dávala atd. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 22:11
@BohunkaP píše:
No… já neřeším, zda je to viróza nebo cokoli jiného. Řídím se jedině pocitem z dítěte a výškou horečky. Při nasazených ATB nesrážím - čekám, než zaberou. I tehdy má horečka svou léčivou funkci, nijak ji přece neztrácí. Takže… nevím, jestli bych srážela, nedovedu to takto říct.
ono s těmi atb byl problém, že nasadili atb, ale mezitím se kultivovala moč, takže pak třeba po 4 dnech se zjistilo, že tyto atb nezaberou a musely se nasadit jiné 
Takže vysoké horečky klidně více jak 5 dní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 22:13
@Lind002, víš co… ve chvíli, kdy dítě skončí na kapačkách v nemocnici, už je těžko spoléhat na nějaké přirozené procesy - ty jsou zákonitě ovlivněny tou nemocnicí, léčbou, procesy, které se tam dějí. Nemocnice sama není přirozený proces, nasazené léky nejsou přirozený proces… to je těžké. Tam se musí člověk tím spíš řídit momentální situací (do které patří i spolupráce s lékaři, bez té to nejde) a stavem dítěte (dítěti, které po antipyretiku ožije a začne lítat jak motorová myš, je příště nedám - naopak dítěti, které pláče, protože ho něco bolí, jej budu dávat po 3-4 hodinách), neexistuje univerzální recept.
Příspěvek upraven 09.04.14 v 22:15
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 22:14
Obvykle nesrážím. Při horečce minulý týden jsem dala nurofen, protože dítě kvílelo bolestí. Jinak srážím jinou cestou, než jsou léky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 22:21
@BohunkaP samozřejmě při 40st. jsem se nebránila podání léku. Ale ten např. šestý den, když už bylo vidět, že atb zabírají a že se cítí o dost lépe, kdy tt byla třeba 37,5 a i přesto jí chtěli hned dát lék, tak to jsem byla proti.
Ale já jsem tam ty pobyty snášela psychicky dost blbě. Hlavně ten první, kdy mi, vynervované matce, dítě odnesli a půl hodiny jí napichovali kanylu, chudinka plakala a já k ní nemohla. Pak už jsem si vždycky vydupala přítomnost u všeho.
Zakladatelko pardon za OT 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 22:36
@Lind002, jj, to chápu, 37,5 už není zrovna hodnota, u které by člověk sahal po lécích. Holt ten individuální přístup a posuzování stavu v nemocnicích fakt chybí, ani to asi organizačně není úplně možné, i kdyby k tomu třeba zrovna byli ochotni.
Ohledně toho napichování a podobných úkonů - dokud byly děti miminka, tak já jsem u toho úmyslně ani nechtěla být, i když mi to bylo hrozně líto - nechtěla jsem, aby si mne spojily s touto činností, vždycky jsem byla až jako to bezpečí, do kterého se vrátily… nechtěla jsem riskovat, že si mne s tou činností spojí. Že to budou brát jako zradu - protože maličké děti nechápou, proč se ta nepříjemnost děje, že má opodstatnění - bála jsem se, aby to nebraly jako zradu, vidím mámu, je tady, dívá se na mne… a nic nedělá, nevezme si mě… a třeba si to do budoucna spojily a chytly nějaké to „máma je kus támhle vedle, sice ji vidím, ale to nic neznamená, co když mě támhle ta cizí paní chytne a máma si mě teď taky nevezme?“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 22:41
Taky nesrážíme, ani moc neměříme, poznám to z rozpálených ruček. Popíjíme kuzu, vyšší příjem vit C, octové ponožky pokud jsou nožky horké, pokud jsou studené, zahřát. Zkušenost je taková, že malá má vždy horečku trvající den a noc, následně je den po horečce vývojový skok, např. začala sedět, další horečka a začala lozit, po další začala chodit atd.
Pokud horečky jsou nad 39, nejdou srazit a trvají déle než tři dny to už je na Dr. jinak bych neplašila, horečka je ohromný pomocník. Jak už tady někdo psal, skvěle to je popsáno v knize Radost ze zdravých dětí a Jak pečovat o zdraví dítěte navzdory vašemu lékaři
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 22:43
@BohunkaP Hm, to je zajimavy. Ja prave vsude chodila, odbery krve absolvovali na mym kline a v pohode, doted u mne hledaji to bezpeci 
Naopak bych brala jako zradu, kdybych je nechala napospas nekomu cizimu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 22:47
@asha píše:
@BohunkaP Hm, to je zajimavy. Ja prave vsude chodila, odbery krve absolvovali na mym kline a v pohode, doted u mne hledaji to bezpeci
No právě - to je to dilema, co jsem řešila - JÁ jsem to taky brala jako zradu a bylo mi to hrozně líto. Jenomže já jsem si to dokázala vysvětlit, zdůvodnit - a bála jsem se, že to mrně to nedovede, protože tomu nerozumí. Nechápe, proč ho držím na klíně nebo na něj koukám… a přitom něco neudělám proti tomu, co s ním ti cizí dělají. ONO by to třeba bralo jako zradu - a nebyla by možnost mu to vysvětlit.
Možná blbost… člověk neví, co se v těch hlavičkách odehrává.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 22:55
@BohunkaP To jo. U nas to bylo jednoduchy, vysvetlovala jsem, utesovala, rozptylovala, myslim, ze kdyby to bylo beze mne, byl by to dost cirkus. Ale nejdriv mne tam doktori nechteli, meli teda smulu Kazdopadne, dulezity je vysledek
Příspěvek upraven 09.04.14 v 22:55
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 22:55
@BohunkaP já si nemyslím, že je lepší nebýt u lékařských zákroků psychicky to může dítěti velmi ublížit, naopak když dítko vidí, že rodič je u toho, pocit bezpečí bude mít. Že to bolí, děsí ho to, jsou u toho cizí lidi to je fakt, ale je tam máma nebude to pro něj tak fatální. Já bych si vydupala doprovod kamkoli.
Ale je pravda, že kamarádka má chlapečka, čistili mu kanálek měl už oteklou čelist a tak to pro něj bylo traumatizující, že i když u toho kamarádka byla, začal ji pak odmítat, vyčítal ji to, říkal, že ji nenávidí. No nebylo to hezké, už přemýšlela nad psychologem. Tuším, že to trvalo asi tři týdny, ale nakonec to vyšumělo samo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 22:58
@NinJan píše:
Ale je pravda, že kamarádka má chlapečka, čistili mu kanálek měl už oteklou čelist a tak to pro něj bylo traumatizující, že i když u toho kamarádka byla, začal ji pak odmítat, vyčítal ji to, říkal, že ji nenávidí. No nebylo to hezké, už přemýšlela nad psychologem. Tuším, že to trvalo asi tři týdny, ale nakonec to vyšumělo samo.
Jenomže já si právě nemyslím, že toto - tyto prožitky - „vyšumí samo“, víš? V tom je to moje dilema.
Jsem přesvědčená, že tyhle věci „vyšumí“ jen zdánlivě - že zmizí jejich vnější projevy… zhasne kontrolka. Ale to vědomí zrady nejbližšího tam zůstane, jen se neprojeví navenek - nebo se projeví jinak, než by člověk čekal.
Sebe a svoje prožitky ovlivnit můžu (resp. ne „ovlivnit“, ale „racionálně vysvětlit“) - proto to musím udělat, i když třeba srdíčko říká „nenech ho tu“ - prožitky svého dítěte ne. Proto jsem mimčo do určitého věku v nemocnici nechávala na některé situace odnášet - protože rozum řekl „ne, tohle sice TY nechceš, protože je Ti to líto, ale pro to mrně je to lepší.“.
Příspěvek upraven 09.04.14 v 23:02
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Trudinka
9.4.14 22:58
Také srážím až kolem 39. Pocitově většinou teplotu odhadnu, když se mi zdá vysoká raději přeměřím. Dávám Paralen a jen jeden, ačkoli by dle hmotnosti mohly být dva. Z Panadolu má dcera půjem. Vůbec léků u dětí se docela bojím, naše Dr. předepíše i na rýmu lokální ATB s kortikoidama 
- Citovat
- Upravit
9.4.14 23:04
@BohunkaP a prožitek : „máma tě tam dovede a nechá tě tam samotné aby ti ubližovali“ taky asi nevyšumí sámo… No, tak teď babo raď 
Tak snad si jen přát ať nic takového řešit nemusíme.
Nic, jsme OT, máme řešit teplotu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 23:11
@NinJan píše:
@BohunkaP a prožitek : „máma tě tam dovede a nechá tě tam samotné aby ti ubližovali“ taky asi nevyšumí sámo… No, tak teď babo raď
Nic, jsme OT, máme řešit teplotu
Myslím, že do těchto souvislostí to mimčo nedojde - že fakt, že je s mámou v nemocničním pokoji, pak ho někam odnesou, třeba spící nebo klidné, hrající si, vlastně si máminu nepřítomnost ani neuvědomující… pak přijde nepříjemný zákrok, při kterém ale mámu nevidí… načež se k ní vrátí zpátky, do klidu a bezpečí - že to je nějak menší zlo z těch dvou.
Dělala jsem to takhle jen do určitého věku, pak už jsme si o tom povídali, hráli a tak. A už jsem u lecčeho bývala a bývám, teď už klidně u zákroků jsem, povídám a tak - prostě už vědí, o čem co je, co je čeká, jestli tam budu nebo ne…
Na druhou stranu, myslím, že @asha, která u zákroků s dětmi nebývala, s nimi má stejný - na důvěře založený - vztah. Jinak řečeno, že tyto věci jsou především problém nás, maminek - a v konečné fázi vlastně nejsou až tak podstatné, protože je to jen jedna část životní skládanky.
EDIT: a myslím, že nejsme úplně „OT“… protože neřešení teploty je také určité spoléhání na nějaké instinkty, řešení dilematu rozum vs. příroda, instinkt…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Homeopatika na stres při letu
- 20.12.22
- Juniper7
Postcovidové problémy
- 13.01.23
- marinka5
Zmírnění bolesti kyčle
- 12.08.22
- Anonymní
