Poradna pro řešení zdravotních obtíží přírodní cestou
Mgr. Pavla Hájková
Maminky, co nesráží teplotu dětí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.4.14 23:18
Já bych u toho asi chtěla být vždy. Možná je to tím, že jsem zdravotník, mám pocit, že si to tak nějak pohlídám, jestli to dělají dobře 
Nicméně, ze své praxe vím, že když jsme maminku vykázali ven, dítko tolik nevyvádělo. Tak jestli to bylo tím, že bylo v šoku, že mámu nevidí, nebo proto, že před mámou tak vyvádělo ať ho vezme pryč… nevím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 23:22
@NinJan, myslím, že fakt, že jsi zdravotník, hraje velkou roli - víš, jak to má být a potřebuješ mít jistotu, že to JE tak, jak to má být. Navíc víš, co by se mohlo stát, znáš komplikace, problémy, nežádoucí účinky, nepovedené zákroky, prostě i tu negativní stránku - to Ti nedovolí mrně opustit. Tam je ten rozum určitě daleko víc v pohotovosti, to já naštěstí coby „nezdravotník“ takto nemám, to je moje výhoda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 23:27
@BohunkaP No to nevim, moje decka si sakra uvedomovaly, ze tam nejsem… Dat z ruky nekomu cizimu kojence teda u nas jen tak nebylo, vzdycky si toho vsimly 
Ja jsem prave s nima u zakroku byla vzdycky Nikdy to nebyla operace, tam by to pochopitelne neslo. Ale jakykoliv odbery a pod…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 23:28
@NinJan píše:
Já bych u toho asi chtěla být vždy. Možná je to tím, že jsem zdravotník, mám pocit, že si to tak nějak pohlídám, jestli to dělají dobře
U nas naopak a ja to tak mela jako mala taky. Pokousala jsem i zubarku, protoze rodice vykazala za dvere. Rychle byli vpusteni zpet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 23:31
S tím naprosto souhlasím, většinou si přeji nic nevědět. Nejhorší je, že všechny ty doktory znáš a fakt je, že 9 z 10 jsou mameluci, což mi nepomáhá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 23:33
@BohunkaP já, když jsem nebyla přítomna napichování, tak jsem to brala vůči ní jako zradu, že mi jí prostě odnesli a já nemohla dělat nic (ona v cizím prostředí, cizí lidi, navíc je dodnes taková cíťa ), byla jsem v šoku z celé té situace, vysoké horečky, z nemocnice… Teď už se chovám jinak a dceru/y doprovázím všude.
No ale na druhou stranu si myslím, že jak píše @NinJan, v nepřítomnosti matky děti tolik nevyvádějí. Teď teda mám na mysli starší děti (2roky a výš)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 23:35
Mam zkusenost zatim jen s odberem krve…se mnou byl maly na kline, slza jen pri vpichu, jinak klid, pohoda…a ve spitale, kde ho zalehlo stado sester a mel z toho sok a me k nemu nepustili, jen na me videl a upiral zoufalej pohled…hned jsem mu to nechala vyndat a byl klid s mamou na pokoji. A to jsem jim rikala, ze odber zlvadame v poho a vezmu so ho na klin. Odkejvali, nerekli, ze daj oreventivne kanylu a konali 
Nikdy nedopustim, aby moje dite jeste nekdy neco muselo zazit takhle a beze mne. Samo pokud mu nepujde o zivot.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 23:42
Přesně jako @Háta_x s malou jsem u všeho. Ve dvou měsících jsme byly na pozorování v nemocnici a já s ní byla všude. Z ruky jsem ji dávala jen když nešlo jinak (sono žaludku, vyšetření očiček…) a jak píše taky mi malou ‚zalehly‘ sestry jak při rozkapávání očí tak pak, když do ní neurvale před sonem rvaly přes hadičku nosem čaj obrstříkačkou 
to mi bylo strašně ouzko. Malou prostě nedám z ruky, ona má taky od té doby hrůzu z bílých plášťů 
mají oč si koledovali 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 23:45
Tak teď jak nad tím přemýšlím, tak si říkám, jestli z těch pobytů v nemocnici nemá někde v hlavě uložený tyhle nepříjemnosti. Protože co teď poslední cca 1,5 roku vyvádí u odběru, to je výkon hodný zasloužilé herečky z Národního A s tatínkem, když jde, je to ještě horší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 23:46
Loučím se, jdu do hajan s přáním zdravých dítek, aby jsme tyhle nepříjemnosti nemusely vůbec v reálu řešit 
PS: horečce zdar
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 23:47
@Háta_x, no.. ty odběry, co popisuješ, jsou nesrovnatelné, to je pravda… ale já jsem sama nikdy nezažila, že by mi dítě „zalehlo stádo sester“… nebo spíš, já jsem ničeho takového v nemocnici svědkem nebyla a moje miminko mi to neřeklo. Já jsem tam nebyla a ono mne nevidělo, nedívalo se na mne. Kdyby byla situace taková, že na mne bude „upírat zoufalý pohled“, tak bych tam u něj byla, v tu chvíli ta moje nepřítomnost ztrácí ten smysl. Dělo-li se něco podobného v mé nepřítomnosti, bůh suď, možná někdy někde uvidíme… a podle možností budeme muset řešit nebo ustát… následky.
@Lind002, jj, právě - taky jsem to vždycky u toho mimča cítila, jako že ho zrazuju, když ho nechám odnést. Ostatně jsem měla stejný pocit, když mi tříleťáka odváželi polouspaného na operaci kýly a já jsem se mohla jen dívat, jak za ním zavírají dveře výtahu. Ale beru to tak, jako v jiných oblastech života - že není vždycky správné to, co JÁ zrovna chci nebo potřebuju. Že potřebuju hlídat, držet, obejmout, jistit svoje dítě - pro svůj vlastní pocit jistoty a ujištění, že „ho nezrazuju“ - to je můj problém. Ne mého dítěte. Nemusí každý můj myšlenkový pochod, každé moje citové vystřelení, být vždycky pro jeho dobro.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 23:55
@Navli, já jsem se rozkecala a asi Ti nechala ujet diskusi… jestli máš také pocit, že jsme OT, tak se moc omlouvám, nechala jsem se unést, protože mi připadá, že tyhle věci hrozně souvisí. Neřešit teplotu, nechat věcem volný průběh, snažit se řídit podle dítěte a vlastního instinktu… a pak třeba přijít do té nemocnice se zánětem ledvin a snažit se to tam všechno nějak nacpat, proti svým způsobem orientovaným lékařům… to je hrozně těžké.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 23:59
@BohunkaP To je zvlastni pohled. Ja to neberu ani tak, ze ja u toho potrebuju byt, jsem celkem drsnacka , i kdyz to tak nevypada, zas to tolik neprozivam. Ale citila jsem, ze to dite mne tam potrebuje, ze chce mit svoji jistotu u sebe. Je teda fakt, ze jak to tolik neprozivam, tak se nenervuju a na deti nic neprenasim. Kdyz je matka nervozni, dite moc neuklidni a je to spis horsi 
Mame teda za sebou jen odbery, nejaky to ocko, siti hlavy, rozkapavani oci, vrtani zubu, nakraply kotnikya prsty a tak., nic u ceho bych nemohla asistovat.
Vysledkem u nas je, ze decka chodi k doktorum bez problemu, zasahu se neboji, ani tech, co boli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.14 00:02
@BohunkaP s tím souhlasím, ale já to neberu tak, že JÁ chci být s dítětem, ale že to 15m miminko mě tam potřebovalo. Myslím, že mladší dcera by mou nepřítomnost zvládala mnohem lépe (a nejspíš i já), ale starší je stydlivka a citlivka už od mala, ta vím, že mě u sebe potřebovala.
Starší byla před měsícem na vyndání nosní mandle, ten pohled, když jí odváželi na sál a já tam stála… i přesto, že jsme to před tím probíraly a bavily se o tom, co se bude dít, to těžce nesla, že jsem jí „opustila“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.14 00:07
@asha píše:
Vysledkem u nas je, ze decka chodi k doktorum bez problemu, zasahu se neboji, ani tech, co boli.
Vidíš - a u nás taky tak. 
To jsem přesně myslela, jak jsem psala, že je to možná hlavně „problém nás, maminek – že to v konečné fázi vlastně není až tak podstatné, protože je to jen jedna část životní skládanky.“
Ony se s tím ty děti vždycky nějak poperou - když budou mít podporu v nás. Bez klidné, vyrovnané, sebejisté mámy, v každém směru smířené se všemi rozhodnutími, které v životě udělala, nedokážou nic.
Ale s námi všechno. 
Příspěvek upraven 10.04.14 v 00:07
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Homeopatika na stres při letu
- 20.12.22
- Juniper7
Postcovidové problémy
- 13.01.23
- marinka5
Zmírnění bolesti kyčle
- 12.08.22
- Anonymní
