Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mamka si zabrala můj pokoj
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.9.21 10:44
Když manželova dcera ohlásila, že už k nám nebude jezdit na víkendy, na noc a jako důvod ( ne nám, ale dozvěděli jsme se to) uvedla, že chudák musí spát v obýváku ( 2-4 noci v měsíci, poslední rok a půl kvůli covidu ani to ne), tak jsem si pomyslela něco o pubertě a doufali jsme, že jednoho dne bude věci vidět víc realisticky. Koukám, že se toho nemusíme dočkat ani až bude dospělá.
Kdyby to šlo, dala bych každému svůj pokoj a soukromí. Ale máme další 3 děti, které tady jsou buď stále nebo většinu času, a byt 3+1. Vždycky měla svou vlastní postel, pracovní stůl, skříň, úložné prostory..Bohužel bydlíme ve městě a ne v baráku s x pokoji.
Když jsem se odstěhovala od mamky, taky začala spát v mém původním pokojíku. V obýváku spí jen když má na noc vnoučata.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Alriga
9.9.21 10:55
@matkabagristy píše:
Mam podobne plany, az bagrista vyfici
Správně. Ty kecy o domově jsou absurdní. Dospělý člověk si musí svůj domov vybudovat sám, aby tam mohl přivést svoje děti.
- Citovat
- Upravit
9.9.21 10:56
@Uslava píše:
Možná, kdyby nebyla tvoje kamarádka, ale matka, tak by ti to neudělala.
Cože? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
carsa
9.9.21 11:00
Já to na jednu stranu chápu, najednou člověku dojde, že už tam není „doma“. Já po škole odjela na rok do zahraničí a když jsme se vrátila, taky byl můj pokojíček předělán na pracovnu. V první chvíli jsem to taky řešila, nechápala (já navíc neměla kam jít). Ale pak mi došlo, že už tam opravdu nemám co dělat. Tak jsem se sbalila, našla podnájem a vyfičela. prostě dětství skončilo a musíš se postavit na vlastní nohy.
- Citovat
- Upravit
9.9.21 11:01
@Anonymní píše:
Hezké ráno, chtěla bych se poradit. Je mi třiadvacet a dodělávám vysokou. Do toho mám 2 brigády, a bydlím už třetí rok s partnerem, se kterým zaroven chodím do stejne školy a stejne práce, takže abychom si nelezli uplne na nervy, jezdíme víkendy ještě stále domu, většinou každý k sobě. Partner pomáhá rodičům okolo domu a ja jezdím hlídat babičku. Poslední půlrok jsem si ale uvědomila, že se nebudu mít brzy kam vracet. Mamka (se kterou mám jinak skvělý kamaradsky vztah) si trochu zabrala můj pokoj, dokonce v něm přes týden spí (v tom samém povleceni). Původně jsem myslela, že je to rekonstrukce pro mě, ale prý si chce užít klid a pořádnou postel. Sama měla vždy ložnici v obýváku. Což na jednu stranu chápu, ale na druhou mi to přijde zvláštní a není mi to příjemné. Navíc občas po mém příjezdu záhlasí něco ve smyslu „to zase bude protocene vody“, přitom se už 3. rokem živím z 90 procent sama. Máte nějaký názor? Zkusím teď ty návštěvy asi omezit. Celá ta situace je zvláštní, protože vím, že když nepřijedu, bude mi volat, že se jí stýská.
Chápu tu nostalgii. Jedna životní etapa končí.
Ale upřímně, pokud tvoje máma žije v 1+1 je zcela normální, že už nechce spát na gauči a nebude ti držet pokoj na občasné přespávání. To po ní prostě nemůžeš chtít. Na gauči bys měla spát ty.
Moji rodiče si taky zabrali dětské pokoj, když jsme se se sestrou odstěhovaly a z bývalé ložnice udělali pokoj pro hosty. Ani by mě nenapadlo, že nám tam v pražském 3+1 budou držet dětský pokoj.
Kdyby zrušili můj pokoj na rodinné chalupě, kde je místa dost, to by mě mrzelo víc. To ano.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.21 11:06
@carsa píše:
Já to na jednu stranu chápu, najednou člověku dojde, že už tam není „doma“. Já po škole odjela na rok do zahraničí a když jsme se vrátila, taky byl můj pokojíček předělán na pracovnu. V první chvíli jsem to taky řešila, nechápala (já navíc neměla kam jít). Ale pak mi došlo, že už tam opravdu nemám co dělat. Tak jsem se sbalila, našla podnájem a vyfičela. prostě dětství skončilo a musíš se postavit na vlastní nohy.
Jo, ten pocit je prostě zvláštní. Když jsem končila VŠ a vědělo se, že půjdu bydlet do privatizovaného bytu po příbuzné, tak naši předalali dětský pokoj na ložnici (kde jsem spala já, dokud sem neskončila VŠ, abych se mohla učit ), ségře udělali nový pokoj v bývalé ložnici a než jsem udělala státnice, spali v obýváku.
Člověk si prostě uvědomí, že dětství končí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.21 11:29
Nečtu celou diskuzi, ale podle mě se máš zaměřit na vztah se svým chlapem. Už je divné jen to, že si od sebe musíte po třech letech odpočinout. Možná, kdyby jste si budovali to svoje hnízdo, neměla bys pocit, že přicházíš o útočiště u mamky. To je prostě koloběh života, tahle etapa končí a začíná jiná. Mě to opravdu přijde, že si držíš zadní vrátka u maminky, nevím z jakého důvodu, ale je to zvláštní. Ty máš mít plnou hlavu jiných plánů, společně s partnerem, řešit svůj život po dostudování apod nikoli tvůj dětský pokojík. A s tou jeho rekonstrukcí pro Tebe, to mě pobavilo. Měla bys dospět, jsi dospělá ženská.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.21 11:29
@Ms.Ragdoll píše:
Děláš si srandu, že jo?A co takhle si s tatínkem dětí nejdřív sehnat samostatné bydlení a pak těhotnět? To tě nenapadlo? To je šílený, kolik lidí roste v tom, že rodiče jsou něco jako jejich doživotní poskoci.
spíš bych řekla, že srandu si děláš Ty… já už byla v té době pět let vdaná a měli jsme s manželem dům. S rodiči jsem byla domluvená tak, že chtějí, abychom tam jezdili co nejvíce, sami, později s dětmi. Když jsem jim jela říct, že budeme mít miminko, zjistila jsem, že můj prostor byl zbytečně zabrán…
Nic o tom, že jsme řešili kam jít jsem nepsala… psala jsem, že s (údajně) vytouženým vnoučetem nebylo k rodičům kam jet.
Nejdřív čti, pak se směj…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.21 11:42
@azaleila píše:
spíš bych řekla, že srandu si děláš Ty… já už byla v té době pět let vdaná a měli jsme s manželem dům. S rodiči jsem byla domluvená tak, že chtějí, abychom tam jezdili co nejvíce, sami, později s dětmi. Když jsem jim jela říct, že budeme mít miminko, zjistila jsem, že můj prostor byl zbytečně zabrán…
Nic o tom, že jsme řešili kam jít jsem nepsala… psala jsem, že s (údajně) vytouženým vnoučetem nebylo k rodičům kam jet.
Nejdřív čti, pak se směj…
Hele, já té situaci také (jako evidentně dost dalších) moc nerozumím - píšeš špatně srozumitelné slátaniny a ještě se rozčiluješ, že to někdo špatně chápe 
Maminka v dobré snaze pomoci a vyjít vstříc udělala „škatulata, hejbejte se“, které možná byly zbytečně komplikované, ale hlavně nebyly podle Tvého gusta, v důsledku čehož jsi tam s vnoučetem nechtěla přespávat.
Tohle shrnutí vyplývá z toho, co jsi sepsala - jestli je to jinak, tak by bylo asi fajn, kdybys to zkusila pro změnu souvisle a jednoduše 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.21 11:56
@azaleila píše:
spíš bych řekla, že srandu si děláš Ty… já už byla v té době pět let vdaná a měli jsme s manželem dům. S rodiči jsem byla domluvená tak, že chtějí, abychom tam jezdili co nejvíce, sami, později s dětmi. Když jsem jim jela říct, že budeme mít miminko, zjistila jsem, že můj prostor byl zbytečně zabrán…
Nic o tom, že jsme řešili kam jít jsem nepsala… psala jsem, že s (údajně) vytouženým vnoučetem nebylo k rodičům kam jet.
Nejdřív čti, pak se směj…
Tak když si poctes i ty tak zjistíš, že tvůj příspěvek (ne)pochopili všichni stejně. Takže chyba nebude asi na našem přijímači.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.21 11:58
@azaleila píše:
spíš bych řekla, že srandu si děláš Ty… já už byla v té době pět let vdaná a měli jsme s manželem dům. S rodiči jsem byla domluvená tak, že chtějí, abychom tam jezdili co nejvíce, sami, později s dětmi. Když jsem jim jela říct, že budeme mít miminko, zjistila jsem, že můj prostor byl zbytečně zabrán…
Nic o tom, že jsme řešili kam jít jsem nepsala… psala jsem, že s (údajně) vytouženým vnoučetem nebylo k rodičům kam jet.
Nejdřív čti, pak se směj…
Tak nepiš jako hotentot, pak by to možná i někdo pochopil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.21 12:17
@LaPaloma píše:
Pro mně by asi byl problém ta protečená voda, takže na dotěrnosti, že se jí stýská, by ode mně slyšela, že na tvou přítomnost se vážou nepříjemné pocity z protečené vody, tak ať si rozmyslí, co chce říkat, nebo se jí bude stýskat výrazně více.
Pokud máš kde bydlet, tak domů kvůli nikomu jezdit nemusíš anebo jenom na otočku jednou za měsíc na kávu.
Takhle bych to asi viděla já. Matka není nemohoucí, nemáš k ní žádné povinnosti. Za hlídání babičky si nakonec může matka zaplatit a porovnat cenu sprchy s poplatkem za babka-sitter.
A to se pak člověk diví, když se na emiminu řeší diskuze „nebavím se s rodinou“, „nikoho nemám“, tchyně s nikým nevyjde".
Kvůli nevinné poznámce hned rozpoutat hádku, vydírat, ať se rozmyslí „co chce říkat, nebo se jí bude stýskat výrazně více.“ Matku navštěvovat jednou za měsíc na otoč, protože jednou řekla něco o vodě.
Ty budeš tchyně z pekla, když se kvůli jedné větě takhle vyjančíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.21 12:21
A tobě není trapný tady fňukat, že tvoje máma měla pro zvýšení tvého komfortu “ložnici” v obýváku a teď, když tam nebydlíš, tak chce mít normální postel, kterou si rozhodně zaslouží?! Jsem stejně stará jak ty a když jsem si přečetla tvůj příspěvek, tak jsem nevěřila svým očím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.21 12:31
@azaleila píše:
spíš bych řekla, že srandu si děláš Ty… já už byla v té době pět let vdaná a měli jsme s manželem dům. S rodiči jsem byla domluvená tak, že chtějí, abychom tam jezdili co nejvíce, sami, později s dětmi. Když jsem jim jela říct, že budeme mít miminko, zjistila jsem, že můj prostor byl zbytečně zabrán…
Nic o tom, že jsme řešili kam jít jsem nepsala… psala jsem, že s (údajně) vytouženým vnoučetem nebylo k rodičům kam jet.
Nejdřív čti, pak se směj…
A jak tvoje máma mohla vědět, že podmínkou návštěv tvé rodiny a dětí je že ti nechají tvůj dětský pokoj??? Buď se fakt neumíš vyjadřovat, nebo máš velmi pokřivené názory. Taky jezdíme k rodičům hodně často, i na noc, obzvlášť dokud jsem byla na mateřských s dětmi. V životě by mě ale nenapadlo si nárokovat nějaký prostor A to jde o velký barák. Koneckonců, není můj, žejo. A já rodičům podmínky styku s vnoučaty nediktuju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.21 12:34
Je mi 23, bydlím jinde, za chvíli budeme mít hotovo nastějuji se do svého domu, uz snad „nafurt“ 
.
Pokoj pořád mám, ale mamka mi na stůl dává cukroví, různý buchty - je tam chladno .
Ale rozdíl je v tom, že rodiče mají dům a v něm svojí ložnici, obývák s kuchyní a brácha má svůj pokoj. Kdyby tohle nebylo, bylo by normální, že se můj pokoj použije k jinému účelu.
Jo, je to takový zvláštní, etapa dětství a dospívání končí, ale tal to v životě chodí.
Když pokoj zůstane pro vnoučata, budu ráda, ale když je prázdný, mají rodiče právo dělat si s ním, co chtějí. Je to jejich dům.
Kdyby mamka spala v obýváku a v bytě byl prázdný pokoj, řeknu jí sama, ať se nastěhuje „ke mně“ .
Tvůj přístup je velice neohleduplný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
