Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No jsi dospela a bydlíš jinde, tak co má dělat? Naši si taky po mém odstěhování zabrali můj pokoj, teď je tam dílna, postel vyhodili, takže já už třeba ani nemám kde spát, kdybych tam někdy chtěla strávit noc
je to jejich dům, já mám vlastní bydlení, tak je mi to jedno ![]()
Je ti 23, bydlis uz jinde se svym partnerem. Jak dlouho bys chtela zachovat svuj pokoj?
Bylo by rozumne nabidnout mame, at si z neho udela loznici, ze ty budes, kdyz prijedes, spat v obyvaku ![]()
Názor matky: vůbec se mamince nedivím. Nechápu, proč by měla ve svém vlastním bytě spat v obýváku a udržovat prázdnou „mistrovu světničku“. Buď ráda, že můžeš občas přijet a mámě naopak pomoz, ať si pokoj předešlá sama pro sebe. Už na to má dávno nárok.
@cecetka píše:
Je ti 23, bydlis uz jinde se svym partnerem. Jak dlouho bys chtela zachovat svuj pokoj?
Bylo by rozumne nabidnout mame, at si z neho udela loznici, ze ty budes, kdyz prijedes, spat v obyvaku
Asi tak.
Chudak mela loznici v obyvaku. To se vubec nedivim, ze chce mit svou loznici, kdyz uz jezdis jen na vikendy. Ten byt evidentne neni tak velky, aby jsi mela porad jen svuj pokoj, ikdyz uz tam nebydlis. Jezdila bych jen na nedeli a nespala tam, at ma loznici furt.
Ve tvém věku jsem čekala s manželem své první dítě. Pokoj mi zrušili pár let dřív. Asi bych se v tom nerypala. Mamka se chce vyspat a je tam volna postel.. Já nic rodině nevyčítám, jen jsem se zařekla, že to tak nechci. A moje děti vždy budou mít svůj pokojíček, a bude připravený i pro moje vnoučata.
Nechápu, co řešíš? Přece mamka nebude spát v obýváku, když má přes týden možnost spát v posteli. Bydlíš sama, je ti 23, tak snad je to logický ne? Snad nečekáš, že ti bude mamka oprašovat pokojíček do 50. Mamka si z mýho pokoje udělala dílnu, takže ani ta postel tam není ![]()
A proč by měla udržovat prázdný pokoj a sama spát na gauči, když tam přes týden nejsi? ![]()
Takže jediný, co má smysl řešit, jsou ty peřiny. Ale snad si je umíš v neděli sama uklidit/ převlíknout ![]()
Chápu, že ti může být smutno, že jedna etapa konci. Ale rodiče spali v obýváku, abys ty mohla mít pokoj. To ti není hloupé, aby to tak bylo i nadále?
To je normální život, koloběh. Když jsem se odstěhovala od rodičů, udělali z dětského pokoje jídelnu. Když se odstěhovaly moje dcery, taky jsme jejich dětský pokoj zrušili a udělala jsem si tam svůj vlastní pokoj. Dokdy bys chtěla mít ten dětský pokojíček zachovaný? Jsi už několik let dospělá, bydlíš s přítelem, tak to mamince dopřej a když k ní přijedeš, vyspi se v obýváku.
@Midliva píše:
Ve tvém věku jsem čekala s manželem své první dítě. Pokoj mi zrušili pár let dřív. Asi bych se v tom nerypala. Mamka se chce vyspat a je tam volna postel.. Já nic rodině nevyčítám, jen jsem se zařekla, že to tak nechci. A moje děti vždy budou mít svůj pokojíček, a bude připravený i pro moje vnoučata.
No, na tohle se da pouzit jen okřídlené, nikdy nerikej nikdy, zde tedy vzdy, ale princip stejny.
Vitej v dospelosti, uz nemas detsky pokojicek…kdyz prijedes na vikend, tak spi v obyvaku, to snad neni problem ne? Ja vim, ze to je blby, kdyz je to tvuj rodny domov, ale uz jsi tam vlastne navsteva…tvoji mamu neznam, nevim, jestli to s tou vodou neni nejaky humor…jestli ne, zeptala bych se ji, jestli mam prestat jezdit, ze to vypada, ze ji to vadi, nebo jestli chce na vodu prispet, nebo proc to rika, ze ti to je neprijemne a citis se nevitana
@Anonymní píše:
Hezké ráno, chtěla bych se poradit. Je mi třiadvacet a dodělávám vysokou. Do toho mám 2 brigády, a bydlím už třetí rok s partnerem, se kterým zaroven chodím do stejne školy a stejne práce, takže abychom si nelezli uplne na nervy, jezdíme víkendy ještě stále domu, většinou každý k sobě. Partner pomáhá rodičům okolo domu a ja jezdím hlídat babičku. Poslední půlrok jsem si ale uvědomila, že se nebudu mít brzy kam vracet. Mamka (se kterou mám jinak skvělý kamaradsky vztah) si trochu zabrala můj pokoj, dokonce v něm přes týden spí (v tom samém povleceni). Původně jsem myslela, že je to rekonstrukce pro mě, ale prý si chce užít klid a pořádnou postel. Sama měla vždy ložnici v obýváku. Což na jednu stranu chápu, ale na druhou mi to přijde zvláštní a není mi to příjemné. Navíc občas po mém příjezdu záhlasí něco ve smyslu „to zase bude protocene vody“, přitom se už 3. rokem živím z 90 procent sama. Máte nějaký názor? Zkusím teď ty návštěvy asi omezit. Celá ta situace je zvláštní, protože vím, že když nepřijedu, bude mi volat, že se jí stýská.
Možná, kdyby nebyla tvoje kamarádka, ale matka, tak by ti to neudělala. A měla by ti přispívat, jako rodiče dětem na škole přispívají. Alespoň něco a třeba i tím, že když přijedeš domu, budeš mít svou postel a nebude ti vyčítat spotřebu energií. Povléct postel si umíš, ne?
Nechápu, čemu se divíš. Ještě tak kdyby máma měla velký barák s místnostmi navíc, pak by to bylo trochu zbytečné, rušit tvůj dětský pokoj, ale ve chvíli, kdy spí kvůli tobě půl života na gauči v obýváku nevidím jako trágu, že po 3 letech, kdy jsi z domu, zabere tvůj pokoj
Příště, až tam pojedeš, nabídni, že budeš spát v tom obýváku ty a je to. Jako každý dospělý člověk už jezdi k rodičům na návštěvu, ne „zpět domů“.
Hezké ráno, chtěla bych se poradit. Je mi třiadvacet a dodělávám vysokou. Do toho mám 2 brigády, a bydlím už třetí rok s partnerem, se kterým zaroven chodím do stejne školy a stejne práce, takže abychom si nelezli uplne na nervy, jezdíme víkendy ještě stále domu, většinou každý k sobě. Partner pomáhá rodičům okolo domu a ja jezdím hlídat babičku. Poslední půlrok jsem si ale uvědomila, že se nebudu mít brzy kam vracet. Mamka (se kterou mám jinak skvělý kamaradsky vztah) si trochu zabrala můj pokoj, dokonce v něm přes týden spí (v tom samém povleceni). Původně jsem myslela, že je to rekonstrukce pro mě, ale prý si chce užít klid a pořádnou postel. Sama měla vždy ložnici v obýváku. Což na jednu stranu chápu, ale na druhou mi to přijde zvláštní a není mi to příjemné. Navíc občas po mém příjezdu záhlasí něco ve smyslu „to zase bude protocene vody“, přitom se už 3. rokem živím z 90 procent sama. Máte nějaký názor? Zkusím teď ty návštěvy asi omezit. Celá ta situace je zvláštní, protože vím, že když nepřijedu, bude mi volat, že se jí stýská.