Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@izquierdo píše:
Je otazka, jestli je to tu ten spravny reprezentativni vzorek. Bylo mi receno, ze mam nadstandard a ze manzel se se mnou do sexu nuti a bere viagru.
Nadstandard? A v čem?
@M_Vladim píše:
Na předpis 800,– za balení 24 ks. Stačí půlka, nebo i čtvrtka, takže 48×.![]()
48×? To by bylo u mě tak na měsíc. Před porody. Po nich tak na 20 let. ![]()
Ale já bych potřeboval spíš pilulky s opačným efektem.
![]()
@Tenkteryhoma píše:
48×? To by bylo u mě tak na měsíc. Před porody. Po nich tak na 20 let.
Ale já bych potřeboval spíš pilulky s opačným efektem.![]()
Zkus brom ![]()
@Tenkteryhoma píše:
48×? To by bylo u mě tak na měsíc. Před porody. Po nich tak na 20 let.
Ale já bych potřeboval spíš pilulky s opačným efektem.![]()
Sis měl dát přezdívku - „Tenkteremujenanic“ ![]()
Když na sex rezignuješ úplně a přestaneš i masturbovat, tak asi měsíc těžký, ale pak to hodně pomůže. Tělo je dobrý hospodář, přestane vrhat energii zbytečným směrem.
Žít v dobrovolném celibátu je mnohem jednodušší, než se o sex snažit a mít ho jednou za příliš dlouhý čas. A také dost pomáhá spát odděleně a utnout přílišné mazlení, flirtování - celou tu „snahu“, sledování erotiky a porna…, ale to je asi jasné.
K tématu. Pokud nějaký chlap potřebuje sex jednou denně, tak sex jednou týdně pro něj může být větší týrání, než na sex rezignovat úplně. Mít to 7× méně často, než on chce a potřebuje, je špatný sexuální život. A někdy lepší než špatný, je nemít žádný s tím, že třeba se jednou situace změní a když ne, tak mezi tím ty roky dá pozornost a úsilí jinam, do věcí, které řešit jdou. Takže ten muž z prvního příspěvku se fakticky rozhodoval mezi věčným sebetrýzněním, celibátem, rozchodem a milenkou.
7× míň než chci (a 14× míň, než je pro mně ideál), to už není akceptovatelný kompromis, podle mě, ale rozdíl tak velký, že je kompromisem nepřeklenutelný.
Příspěvek upraven 26.07.20 v 08:59
@Jahor píše:
Sis měl dát přezdívku - „Tenkteremujenanic“Když na sex rezignuješ úplně a přestaneš i masturbovat, tak asi měsíc těžký, ale pak to hodně pomůže. Žít v dobrovolném celibátu je mnohem jednodušší, než se o sex snažit a mít ho jednu za příliš dlouhý čas. A také dost pomáhá spát odděleně a utnout přílišné mazlení, flirtování - celou tu „snahu“, sledování erotiky a porna…, ale to je asi jasné.
A taky si vypíchnout oči, bo podněty na člověka číhají všude - ženský v minisukních/kraťasech a tričkách s obrvýstřihem, bilboardy a reklamy firem s náčiním pro chlapy, kde vrtačku a spol. drží holka, co jí kozy padají z výstřihu a zadek leze z kraťasů, to samý ve všech médiích. ![]()
@akavi píše:
A taky si vypíchnout oči, bo podněty na člověka číhají všude - ženský v minisukních/kraťasech a tričkách s obrvýstřihem, bilboardy a reklamy firem s náčiním pro chlapy, kde vrtačku a spol. drží holka, co jí kozy padají z výstřihu a zadek leze z kraťasů, to samý ve všech médiích.
Jo, máš pravdu, strašně moc věcí je postaveno tak, že motorem společnosti je mužská sexuální touha. I proto taky nejspíš muži hůř nedostatek sexu snáší (a musí mít i prostitutky), protože přiznat si, že sex nepotřebuji, rezignovat na něj, je pro chlapa trochu, jako se sám vykastrovat. Společensky těžko akceptovatelné, u zdravého muže. Bere se, že on by ten sex měl chtít a jít si za tím, jinak je divný, odepsaný, impotent.
Jenže když se člověk přeladí, že sex nechce, nepotřebuje, netýká se ho to, nepatří do jeho života, tak tyhle věci začne ignorovat a spíš mu připadají otravné. Samozřejmě, určitý tlak to je, takže člověk pak začne tyhle obrázky a ženy, co útočí na první signální trochu nesnášet, ale dá se to regulovat. Koneckonců ony za to nemohou, že se člověk z nějakého důvodu rozhodne odepřít si jednu ze základních životních potřeb, i když by ji jinak měl a pořádnou.
Problém není v tom, co přichází skrz oči, ale v tom, co s tím dělá mozek a mysl. ![]()
Příspěvek upraven 26.07.20 v 09:08
@Jahor píše:
Jo, jenže když se člověk přeladí, že sex nechce, nepotřebuje, netýká se ho to, nepatří do jeho života, tak tyhle věci začne ignorovat a spíš mu připadají otravné. Samozřejmě, určitý tlak to je, takže člověk pak začne tyhle obrázky a ženy, co útočí na první signální trochu nesnášet, ale dá se to regulovat. Koneckonců ony za to nemohou, že se člověk z nějakého důvodu rozhodne odepřít si jednu ze základních životních potřeb, i když by ji jinak měl a pořádnou.Problém není v tom, co přichází skrz oči, ale v tom, co s tím dělá mozek a mysl.
Aha, tak takhle to teda máte ![]()
Tohle musí být dobrý mentální cvičení. Něco takovýho bych potřebovala praktikovat třeba na sladkosti.
@Jahor píše:
Jenže když se člověk přeladí, že sex nechce, nepotřebuje, netýká se ho to, nepatří do jeho života, tak tyhle věci začne ignorovat a spíš mu připadají otravné. Samozřejmě, určitý tlak to je, takže člověk pak začne tyhle obrázky a ženy, co útočí na první signální trochu nesnášet, ale dá se to regulovat. Koneckonců ony za to nemohou, že se člověk z nějakého důvodu rozhodne odepřít si jednu ze základních životních potřeb, i když by ji jinak měl a pořádnou.
Jo, tak takhle to mám doma se zájmem a intimitou. Ne se sexem, to by mohlo být často. Mě už ale tak nějak přestal bavit akt, při kterém nesahne jinam, než mezi nohy.
Život, kdy si myslí, že za jednu pusu při odchodu za týden budu lézt radostí po zdi. Bez obejmutí, bez zájmu. Být jen hromosvod nezdarů, posluchačka dlouhého seznamu toho, co potřebuje udělat. A samozřejmě být připravená kdykoliv se podřídit rozvrhu při koníčcích a zájmech. Na mě prý bude čas, až děti odrostou. Bohužel asi nepochopil, že až děti odrostou, já už mám taky své plány, které ovšem nezahrnují jeho ![]()
@akavi píše:
Aha, tak takhle to teda máte
Tohle musí být dobrý mentální cvičení. Něco takovýho bych potřebovala praktikovat třeba na sladkosti.
Tak třeba kněží mají celibát stovky let. A nedělá to často dobrotu. Ta touha je minimálně u mužů někdy zatraceně silná, jak sedět na raketě a uřídit to a přesměrovat k bohu, sportu, práci… se nemusí povést. A pak ten tlak, který by si mohli realizovat zdravým sexuálním životem, se může projevit přes nejrůznější úchylky a odporné jednání.
U dalších mužů, co nemohou mít zdravý sexuální život (buď je ženy nechtějí nebo jsou vnitřně zablokovaní třeba kvůli dětství), to zas může vést k chorobné nenávisti vůči ženám (protože oni mít sex nemohou a přesto je všude nabízen, takže za svůj boj začnou vinit ženy) a je společnost je pak plná extremistů, násilníků…
Navíc často muži sexuální frustraci přetaví do nenávisti obecně, takže polygamní společnosti (islám), jsou pak mnohem výbojnější, protože ženy tam skoupí starší a úspěšní muži a spousta mladých kluků utře, takže jsou naštvaní a frustrovaní a jdou dobývat.
Proto „Make love, not war“. ![]()
@Anonymní píše:
Jo, tak takhle to mám doma se zájmem a intimitou. Ne se sexem, to by mohlo být často. Mě už ale tak nějak přestal bavit akt, při kterém nesahne jinam, než mezi nohy.Život, kdy si myslí, že za jednu pusu při odchodu za týden budu lézt radostí po zdi. Bez obejmutí, bez zájmu. Být jen hromosvod nezdarů, posluchačka dlouhého seznamu toho, co potřebuje udělat. A samozřejmě být připravená kdykoliv se podřídit rozvrhu při koníčcích a zájmech. Na mě prý bude čas, až děti odrostou. Bohužel asi nepochopil, že až děti odrostou, já už mám taky své plány, které ovšem nezahrnují jeho
Jo často člověk, když je dlouhodobě frustrovaný tím, že partner mu dává méně, než kolik by potřeboval, tak v rámci psychické sebeobrany to odmítne komplet. A pak už to od partnera nechce, kdyby se na hlavu stavěl a partner je mu i odporný. A nemá to žádný jiný racionální důvod třeba (protože partner se dávno snaží a i se dohodli, že spolu zůstat chtějí), než, že si to kdysi ten frustrovaný přepnul v hlavě, aby se chránil.
@Jahor píše:
Jo často člověk, když je dlouhodobě frustrovaný tím, že partner mu dává méně, než kolik by potřeboval, tak v rámci psychické sebeobrany to odmítne komplet. A pak už to od partnera nechce, kdyby se na hlavu stavěl a partner je mu i odporný. A nemá to žádný jiný racionální důvod třeba (protože partner se dávno snaží a i se dohodli, že spolu zůstat chtějí), než, že si to kdysi ten frustrovaný přepnul v hlavě, aby se chránil.
Ano, máš pravdu. On je vlastně super chlap, jen prostě já jsem pro něj samozřejmost a myslí si, že bude mít čas někdy v budoucnu. No a prostě ono se to prostě zlomilo a už to nejde. Nejde nic - pusa, obejmutí, pohlazení. Prostě spolubydlící a kámoši. Pro někoho by to po těch letech vlastně v pořádku, pro mě není. Mně to nestačí, ale už nechci. Asi to ani nedává smysl ![]()
@akavi píše:
Aha, tak takhle to teda máte
Tohle musí být dobrý mentální cvičení. Něco takovýho bych potřebovala praktikovat třeba na sladkosti.
Zase máš radost, kterou ti sladkosti přináší. Máš chuť, pak uspokojení. Sice řešíš, jak je omezit a dopřát si jednou za čas, ale je otázka, zda je to už na té úrovni, že tě to víc týrá, než těší. Ale pokud jsi závislá na sladkém (jako řada mužů na sexu), tak ano. Buď budeš svou závislost uspokojovat (a za každou závislost člověk platí) nebo doživotní abstinence - celibát u sexu. ![]()
Jenže aby ti fungoval „sladký celibát“, musela bys v sobě touhu po sladkostech úplně vypnout a to nejspíš nedáš, aniž by sis je nezošklivila. Pak vůči nim budeš netečná, až mírně v odporu, nebudou tě lákat, ale také si je už neužiješ a nebudou ti svou existencí přinášet do života žádnou radost. Jde to, ale budeš mít chudší život.
@Anonymní píše:
Ano, máš pravdu. On je vlastně super chlap, jen prostě já jsem pro něj samozřejmost a myslí si, že bude mít čas někdy v budoucnu. No a prostě ono se to prostě zlomilo a už to nejde. Nejde nic - pusa, obejmutí, pohlazení. Prostě spolubydlící a kámoši. Pro někoho by to po těch letech vlastně v pořádku, pro mě není. Mně to nestačí, ale už nechci. Asi to ani nedává smysl
Dává to smysl. Řetězec zranění a zklamání = u člověka pud sebezáchovy někdy zatáhne ruční brzdu s tím, co to vědomé rozhodování vyvádí, že je z toho pořád tolik bolesti. A pak můžeš řadit a šlapat na pedály, ale podvědomě máš zabržděno. Vědomě bys třeba stále chtěla, ale podvědomí už odmítá to, co si spojuje s utrpením.
Když ti někdo 1000× zahraje tvou oblíbenou melodii a u toho dostaneš ránu elektrickým proudem, po 1001× už elektriky netřeba, na to, aby se ti napnulo celé tělo při zaznění tónů v očekávání bolesti. Lidi a psi nejsou tak odlišní. ![]()
Navíc fyzický dotek tam funguje jako „ukotvení“. Takže pak k vyvolání pocitů odporu, napětí, strachu, nevolnosti - stačí dotyk.
@Jahor píše:
Tak třeba kněží mají celibát stovky let. A nedělá to často dobrotu. Ta touha je minimálně u mužů někdy zatraceně silná, jak sedět na raketě a uřídit to a přesměrovat k bohu, sportu, práci… se nemusí povést. A pak ten tlak, který by si mohli realizovat zdravým sexuálním životem, se může projevit přes nejrůznější úchylky a odporné jednání.U dalších mužů, co nemohou mít zdravý sexuální život (buď je ženy nechtějí nebo jsou vnitřně zablokovaní třeba kvůli dětství), to zas může vést k chorobné nenávisti vůči ženám (protože oni mít sex nemohou a přesto je všude nabízen, takže za svůj boj začnou vinit ženy) a je společnost je pak plná extremistů, násilníků…
Navíc často muži sexuální frustraci přetaví do nenávisti obecně, takže polygamní společnosti (islám), jsou pak mnohem výbojnější, protože ženy tam skoupí starší a úspěšní muži a spousta mladých kluků utře, takže jsou naštvaní a frustrovaní a jdou dobývat.
Proto „Make love, not war“.
Však je nějaký takový to hnutí odmítaných mužů, co pak najednou jdou a vystřílej školu nebo nějakej obchoďák.
A můžou za to ženský, bo je nechtěly ![]()
@Jahor píše:
Zase máš radost, kterou ti sladkosti přináší. Máš chuť, pak uspokojení. Sice řešíš, jak je omezit a dopřát si jednou za čas, ale je otázka, zda je to už na té úrovni, že tě to víc týrá, než těší. Ale pokud jsi závislá na sladkém (jako řada mužů na sexu), tak ano. Buď budeš svou závislost uspokojovat (a za každou závislost člověk platí) nebo doživotní abstinence - celibát u sexu.Jenže aby ti fungoval „sladký celibát“, musela bys v sobě touhu po sladkostech úplně vypnout a to nejspíš nedáš, aniž by sis je nezošklivila. Pak vůči nim budeš netečná, až mírně v odporu, nebudou tě lákat, ale také si je už neužiješ a nebudou ti svou existencí přinášet do života žádnou radost. Jde to, ale budeš mít chudší život.
Já to takhle už jednou měla asi rok jsem se vůbec nedotkla sladkého. A je fakt, že po čase to člověku nechybí. V tomhle máš pravdu.