Manžel mě strčil ze schodů

Anonymní
20.11.20 15:45

Manžel mě strčil ze schodů

Ahoj všem, právě ležím v nemocnici a přemýšlím o tom, co se vlastně stalo a jak se s tím vypořádat.
S manželem máme normálně fungující manželství (10 let), dvě děti, dům, zahradu. Manžel je výbušná povaha, ale nikdy se nestalo, že by byl hrubý ke mě nebo dětem. Nicméně nevím, co si mám myslet o posledním incidentu, který se u nás odehrál. S manželem jsme se pošťuchovali a já vyhrávala (jsem trochu silnější, protože dřív jsem hodně chodila do fitka, posilovala a on je typický „ajťák“ takže má asi 70 kilo a je takový drobnější) a kolikrát jsem na něm viděla, že mu to není po chuti, ale vždycky říkal, že mu to nevadí, ba naopak. Jenomže se nějak předklonil a chtěl mě chytnout za nohy (ví, že jsem velmi lechtivá na nohách) jenomže já udělala ten samý pohyb a on se praštil do nosu o moje čelo, opravdu silně. Držel si nos a řval po mě, že jsem fakt pitomá atd… a já se mu tedy začala omlouvat a chtěla jsem obejmout jenomže pak se to stalo. Stali jsme totiž u schodů a on mě opravdu silně odstrčil a já sletěla dolů (na schodech sice máme dětskou zábranu, ale ta nebyla bohužel v tu chvíli strašně zajištěná).
Mám zlomená dvě žebra, pohmožděné rameno a silný otřes mozku takže už si ani moc nevybavuji, co se dělo následně, plus tedy nějaké modřiny. Zatím za mnou v nemocnici byla jen moje máma s dětma. Manžela teď vidět nechci. Vůbec nevím, jak mám s danou situací naložit a tak bych se ráda zeptala na názor vás ostatních jestli to zbytečně hrotím a šlo opravdu jen o nešťastnou nehodu a nebo v manželovi dřímá něco, co jsem dosud nepoznala. Děkuji všem za přečtení a za případné rady.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
61696
20.11.20 15:48

Poslat ho do zadele.. Twl :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20.11.20 15:50

Nějak nemám pochopení pro takové přiblblé hrátky, navíc u schodiště. Takže těžko chápu i tu jeho reakci. Neporadím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9826
20.11.20 15:50

Osobně si myslím, že teď sedí doma, lituje toho, zpytuje svědomí a bojí se o tebe. Pokud opravdu za celých deset let neprojevil žádnou agresivitu proti tobě a nebo dětem a je jen vznětlivý, tak si nemyslím, že by se za tím něco schovávalo. Takhle dlouho by se nikdo nedokázal přetvařovat, si myslím. S jedním agresorem jsem žila a popravdě, zjistila jsem to hned ze začátku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20.11.20 15:52

No já ti nevím… Jestli máte ve zvyku se ze srandy prát, tak by aspoň bylo dobré nedělat to nad schodištěm. A jak se k tomu manžel postavil? Volal ti, omlouval se nebo tak něco?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3995
20.11.20 15:53

Mi to z popisu přijde jak „hračky plačky“, takové to jak se mezi sebou pošťuchujou děti až je z toho nakonec rozbitá hlava, zlomená noha atd. Mi by teda vadilo to pošťuchování s manželem obecně přijde mi to zvláštní, nezralé, dětinské :nevim:. Ale pokud se Tobě takový styl „zábavy“ líbí, a ještě to komentuješ „zrovna jsem vyhrávala“ tak nevím, no. Schválně Tě zřejmě ze schodů strčit nechtěl.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29708
20.11.20 15:56
@Anonymní píše:
Ahoj všem, právě ležím v nemocnici a přemýšlím o tom, co se vlastně stalo a jak se s tím vypořádat.
S manželem máme normálně fungující manželství (10 let), dvě děti, dům, zahradu. Manžel je výbušná povaha, ale nikdy se nestalo, že by byl hrubý ke mě nebo dětem. Nicméně nevím, co si mám myslet o posledním incidentu, který se u nás odehrál. S manželem jsme se pošťuchovali a já vyhrávala (jsem trochu silnější, protože dřív jsem hodně chodila do fitka, posilovala a on je typický „ajťák“ takže má asi 70 kilo a je takový drobnější) a kolikrát jsem na něm viděla, že mu to není po chuti, ale vždycky říkal, že mu to nevadí, ba naopak. Jenomže se nějak předklonil a chtěl mě chytnout za nohy (ví, že jsem velmi lechtivá na nohách) jenomže já udělala ten samý pohyb a on se praštil do nosu o moje čelo, opravdu silně. Držel si nos a řval po mě, že jsem fakt pitomá atd… a já se mu tedy začala omlouvat a chtěla jsem obejmout jenomže pak se to stalo. Stali jsme totiž u schodů a on mě opravdu silně odstrčil a já sletěla dolů (na schodech sice máme dětskou zábranu, ale ta nebyla bohužel v tu chvíli strašně zajištěná).
Mám zlomená dvě žebra, pohmožděné rameno a silný otřes mozku takže už si ani moc nevybavuji, co se dělo následně, plus tedy nějaké modřiny. Zatím za mnou v nemocnici byla jen moje máma s dětma. Manžela teď vidět nechci. Vůbec nevím, jak mám s danou situací naložit a tak bych se ráda zeptala na názor vás ostatních jestli to zbytečně hrotím a šlo opravdu jen o nešťastnou nehodu a nebo v manželovi dřímá něco, co jsem dosud nepoznala. Děkuji všem za přečtení a za případné rady.

Jestli se takhle poštuchujete často, tak bych to brala jako neštastnou náhodu.
Mohl být i ochromený bolestí, nos hodně bolí.
Každopádně smůla s těma schodama, to asi měl zkrat, příště se opravdu poštuchovat mimo schody.

Přeji brzké uzdravení. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20.11.20 15:57

A manžel tě ze schodů nestrčil. Manžel tě odstrčil poté, cos ho (omylem) praštila do nosu. To, že jste zrovna stáli nad schody, je tvoje blbost stejně jako jeho :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8885
20.11.20 15:58

Taky mi to prijde jalo nestastna nahoda. Rana do nosu je fakt hodne neprijemna a oblbujici, asi ho to fakt bolelo a prpste mu nedoslo, ze stokis nad schodama. Pokud mate jinak normalni pohodove manzelstvi, nehledala bych v tom nic vic.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
400
20.11.20 15:58

Co znamená „pošťuchovali jsme se“? jako legrace, srandičky, prostě v dobrém, on se o tebe praštil do nosu a odstrčil tě jen v rámci toho, že ho bolel frňák? nebo to bylo od začátku ve zlém? Jestli první varianta, dokážu si představit, že se prostě stane, nos ho bolel a prostě nechtěl obejmout v tu chvíli, mám to stejně, když si ukopnu palec a někdo by mě v tu chvíli chtěl znehybnit objetím, taky bych ho odstrčila, v tu chvíli potřebuji skákat po jedné noze, ječet a držet si bolístku, nechci znehybnit. Podobně jako u dětí, když se pošťuchují, občas jeden druhého strčí tak, že upadne, narazí do rohu skříně… důležité je, jak se zachoval potom a jak se chová teď.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1395
20.11.20 16:01

Tak podle popisu nešťastná náhoda. Takhle mě někdo majznout do nosu, taky bych nadávala… Mohl tě odstrčit a vůbec si neuvědomit, jakou sílu do toho vkládá. Nejspíš se ti chce akorát omluvit…

Ale jako nejvíc by pomohlo nehrát stupidní hry na evidentně nebezpečných místech.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
438
20.11.20 16:02

Jak malé děcka, ono to končívá většinou pláčem. Možná blbá náhoda, možná to nebyla hra, to musíš cítit sama, udělat si obrázek i podle reakce partnera. V nemocnici už jsou povolené návštěvy? Nemám teď vůbec přehled, jak se pořád zavádí nějaká opatření.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24671
20.11.20 16:05

Přijde mi to jako nešťatná náhoda, blbá schoda okolností. Jen teda mi řekni v které nemocnici jsou povolené návštěvy???

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4661
20.11.20 16:05

Ja nevim, me to prijde cely takovy nejaky trolli :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26822
20.11.20 16:07

Podle všeho zareagoval prostě reflexivně, odstrčil tě a tam byly schody. Podle mě to nebylo s úmyslem ublížit.
Připomíná mi to moje děti, co se taky postuchuji. Mám hrůzu z toho, že to dopadne podobně. U nás už se taky shodili. Naštěstí to bylo jen z 5 schodů a byla z toho boule a odřeniny.
Počkala bych, jak bude reagovat on. Pokud se postaví „můžeš za to ty, já se o tebe bouchl“, tak bych byla „uražená“ a trvala na promluvě.
Pokud by se omlouval a mohl by se přetrhnout, tak bych to vzala a dál se v tom nepitvala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat