Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Není to normální!! Něco podbného jsem jako malá zažila. Naštěstí táta se už jakž takž zklidnil. Ovšem strach z něj mám dodnes. Pohoda bez něj, když přijel, nastal řev! Mamka je taková ta co uklízí, i když není co a on i přesto řval, že je bordel, vařečka blbě položená, mamka z toho teroru třeba zapomněla vypnout plotýnku a to už byl řev zase! Sociálka nás nakonec chtěla sebrat. Ještě k tomu všemu šlo o fyzické násilí vůči mamce-topení ve vaně, otřes mozku, pořezané zápěstí…a nemohla si zavolat pomoc, protože tchýně v jednom domě a vyhrožovala, že se postará, aby o nás mamka přišla a nedovolí, aby jejího syna zavřeli. Často si se sestrou říkáme, že by bylo lepší, kdyby tenkrát šli od sebe, všichni jsme zůstali strašně vystrašený, bez sebevědomí. nakonec jsme se sestrou odešli obě na intr, abychom od toho měly částečně pokoj.
Takže co z toho vyplývá? Jednej co nejdřív to jde! Když ne kvůli sobě, tak kvůli dítěti! Hezky s to radí a vím, že to není v mnoha případech tak jednoduchý…hodně štěstí!
Janichka píše:
Sorry ale proc sis ho teda vzala?!
Většina domácích násilníků se projeví třeba až po svatbě a nebo třeba až po narození dítěte, nebo třeba přijdou o zaměstnání a začnou se ,,nudit" Těžko ti někdo hned na začátku vztahu řekně ahoj jsem Pepa a jsem násilník.
Přesně tak, je to plíživé a vlastně si to člověk uvědomí, až když je nejhůř - když už je to extrém. A kdo si to nezažije, nepochopí nikdy úplně. Proto se mnoho lidí ptá: proč prostě neodejde, proč ho neopustí…
bohužel mi tehdy bylo 18 let jemu asi přes 30 neřešila jsem to ale litovala jsem pouze v duchu nikomu jsem nic neřekla.zavidím všem co mohu chodit na navštěvi nakupovaní to vše se ho musím ptát zda mužu
má mě v hrsti je to asi odemě krutý ale je mi odporný spíme spolu max 1 za 2 měsice já to potom probrečím.
ájuško nečetla jsem celou diskuzi, ale máš kam odejít? Dojdi na úřady, nech si zasílat rodičák na svůj účet, najdi si na internetu, kde u vás sídlí třeba bílý kruh bezpečí nebo jiná organizace, pro oběti domácího násilí. Hlavně si prosím tě neříkej, že s ním zůstaneš kvůli dětem, to je blbost. Ten člověk za to nestojí.
Anonymní píše:
není to normální, leč někde je to za normální považováno… soucítím s tebou, mám doma trošku něco podobného, snažím se přizpůsobit k obrazu jeho, protože je to jediná cesta.
Zatím.
To tě teda nechápu, s tímhle chlapem bych fakt žít nemohla ![]()
ájuša00 píše:
bohužel mi tehdy bylo 18 let jemu asi přes 30 neřešila jsem to ale litovala jsem pouze v duchu nikomu jsem nic neřekla.zavidím všem co mohu chodit na navštěvi nakupovaní to vše se ho musím ptát zda mužumá mě v hrsti je to asi odemě krutý ale je mi odporný spíme spolu max 1 za 2 měsice já to potom probrečím.
Tak to bych klidně šla, aniž bych se ho ptala. Jsi dospělý svéprávný člověk, tak je mu po tom prd ![]()
ájuša00 píše:
bohužel mi tehdy bylo 18 let jemu asi přes 30 neřešila jsem to ale litovala jsem pouze v duchu nikomu jsem nic neřekla.zavidím všem co mohu chodit na navštěvi nakupovaní to vše se ho musím ptát zda mužumá mě v hrsti je to asi odemě krutý ale je mi odporný spíme spolu max 1 za 2 měsice já to potom probrečím.
taky každej sex obrečím…je to neskutečný pocit ponížení, otrhání, rozervání a hnusu. K blití hnusu.
MUFICE píše:Anonymní píše:
není to normální, leč někde je to za normální považováno… soucítím s tebou, mám doma trošku něco podobného, snažím se přizpůsobit k obrazu jeho, protože je to jediná cesta.
Zatím.já taky ne, ale protože nejsem svým zaměstnáním (zatím) schopna uživit sebe a děti, tak musím. Jinýho chlapa taky nemám, i to by byla cesta, ale nejradši bych byla sama, abych se oklepala a nabrala znovu sebevědomí.
To tě teda nechápu, s tímhle chlapem bych fakt žít nemohlanesuďte, když nevíte, vzniká to plíživě a ani se nenadějete (a nemusíte být fakt blbka a uklízečka ve škole) jste v tý pasti tak zamotaný, že cesta ven je strašně těžká.
Anonymní píše:MUFICE píše:Anonymní píše:
není to normální, leč někde je to za normální považováno… soucítím s tebou, mám doma trošku něco podobného, snažím se přizpůsobit k obrazu jeho, protože je to jediná cesta.
Zatím.já taky ne, ale protože nejsem svým zaměstnáním (zatím) schopna uživit sebe a děti, tak musím. Jinýho chlapa taky nemám, i to by byla cesta, ale nejradši bych byla sama, abych se oklepala a nabrala znovu sebevědomí.
To tě teda nechápu, s tímhle chlapem bych fakt žít nemohlanesuďte, když nevíte, vzniká to plíživě a ani se nenadějete (a nemusíte být fakt blbka a uklízečka ve škole) jste v tý pasti tak zamotaný, že cesta ven je strašně těžká.
Kdyby bylo tak lehké odejít,co si počít bez peněz,v dnešní zasran…době,s dětmi na krku?Já mám taky doma občas psychické týrání,dnes po dlohé době jsme se do sebe chytli i fyzicky.Někdy je prostě těžké odejít,zvlášt když jsou v to m děti,které milujete,takže jste ochotná snášet toto všechno jen aby se oni měli dobře a nestrádali
Měly dobře a nestrádaly? V prostředí, kde je psychické i fyzické týrání? ![]()
kub.kub píše:
Měly dobře a nestrádaly? V prostředí, kde je psychické i fyzické týrání?
Ahoj za mě já v tomto prostředí vyrůstala, bylo to hrozný. Už jako malá jsem lhala abych mámu uchránila, protože ta taky někdy dostala facku. K těm návštěvám- u nás to bylo tak, že když přišel domů tak je třeba hnusně vyhodil, nebo začal mámu zpovídat a dělat dusno před ostatními . Strašný dětství jen kvůli tomu že mamča neměla kam jít. Dělej něco dneska je jiná doba… ![]()
Anonymní píše:
Ahoj za mě já v tomto prostředí vyrůstala, bylo to hrozný. Už jako malá jsem lhala abych mámu uchránila, protože ta taky někdy dostala facku. K těm návštěvám- u nás to bylo tak, že když přišel domů tak je třeba hnusně vyhodil, nebo začal mámu zpovídat a dělat dusno před ostatními . Strašný dětství jen kvůli tomu že mamča neměla kam jít. Dělej něco dneska je jiná doba…
No právě jiná doba,já jakožto vyučená prodavačka si moc nevydělám,a alimenty by byli minimum.když on je inval.důchodce,a za co bych paltila nájem a kupovala jídlo,šaty atd.?A kdo by mi půjčil na nájem bytu,když oni ještě chtějí třeba půl roku dopředu?Já vím,že pro kluky není ideální prostředí tam kde se dospělí hádají a nadávají si všemožnými nadávkami,to že jsem se do sebe chytli to ted bylo snad po 4 letech,spíš je to u nás o tom psychyckém nátlaku.Nechci se ho zastávat,ale myslím že jsou na tom i hůř,on nechodí do hospody,do herny,a není denně spítý do němoty.Šla bych pryč,ale nemám dvahu vzít kluky a jít do azylového domu,to se radči nechám za všechno nechám buzerovat a urážet.A budu doufat tak jakože už doufám,že mé děti to nějak v budoucnu moc nepoznamená a budou z nich slušní lidé.Akorát mě štve,že když jsem v létě,na něho zavolala policajty,aby ho uklidnili,což udělali asi 2krát(pořád mě urážel a nenechal mě jít v klidu spát ba naopak řval tak až se děti vzbudili)pak nakonec ho odvezli na záchytku,tak že občas se stane že ten malinký říká byli u nás policajti,takže nejspíš viděl i to jak ho spacifikovali.Taky nesnáším,jak mě před známíma uráží,zravna včera po té hádce jak přišla návštěva,která měla miminko,tak zazněla otázka a vy nebudete mít 3?a ten hnup řekl jak to tak vidím tak 4,dívejte se jaký má bachor,vím že nejsem zrovna hubená ale má se podívat na sebe,vždyt on jak je tlustý tak má i kozy 2-3,to nesnáším urážet někoho když sám není jak model.A proč vytahuje naše věci před nimi?Takové věci se mají řešit v soukromí.Nemá se to ,ale kéž by už nebyl.
není to normální, leč někde je to za normální považováno… soucítím s tebou, mám doma trošku něco podobného, snažím se přizpůsobit k obrazu jeho, protože je to jediná cesta.
Zatím.