Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manželská poradna?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
26.10.11 17:32
Ne, nepomohla. Rady, které jsem dostala, by se určitě líbily mému muži, ale ne mně. Z toho vyvozuji, že možná tedy chyba je na mé straně, ale neřešilo by to zásadní. To, že pokud já poslechnu paní psycholožku a své muže, budu nespokojena dál.
Současně jsem tehdy navštívila naprostý opak, kartářku. Ta mi pomohla mnohem víc si uvědomit své priority, hodnoty a cíle.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.10.11 17:37
No, já se tam šla jednou poradit, když jsem byla na prášky z partnerovy ex (takový asi trošku netypický dotaz), kamarádka měla vztahové problémy, které podle mě pramenily z její vnitřní nejistoty a obě jsme dostaly stejnou radu - abychom od toho chlapa odešly. (Podotýkám, že to byly různé poradny v různých městech.) Tak jsem nabyla dojmu, že tam umí povzbudit ženu k rozvodu, ale to je tak všechno. Mně teda psychobaba ještě poučovala, že mám vařit levná jídla, když máme málo peněz - to je přesně to, na co jsem po 15 letech vedení domácnosti potřebovala manželskou poradnu, že 
Ovšem zas asi záleží, na koho narazíš.
Já jsem s partnerem šťastně doteď, ex jsme jaksi pořešili vlastními silami. Kamarádka se tenkrát rozvádět taky nezačala (teď už s ní nejsem dlouho v kontaktu.)
- Citovat
- Upravit
26.10.11 17:51
No…to je pěkná vizitka manželských poraden 
znám naštěstí i dobrou.
Osobně bych ti ale také raději doporučovala párovou terapii jinde než zrovna tam, nechat si doporučit terapeuta, který je šikovný a dělá s páry.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.10.11 18:03
Abych to upřesnila chci jít samozřejmě s manželem. Je to manželská poradna tak tam mají být oba. A já se obědnala na do nějakého centra psychologické poradny. Tak snad to k něčemu bude.
- Citovat
- Upravit
26.10.11 18:10
párová terapie je pro pár - ty a manžel - doporučuji nejít tam nejprve sama, ale rovnou oba, předejde se možným koalicím a tak
zdar do velké míry závisí na kvalitě terapeuta a na vaší motivaci něco změnit.
hodně štěstí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.11 18:14
Před několika lety (už je to dlouho) jsem byla s manželem v manželské poradně. Měli jsme tenkrát problémy s komunikací… Divné období. A po první návštěvě jsme tam už nešli. Vše se pak mezi námi srovnalo jen díky tomu, že jsme oba chtěli a snažili se, aby to fungovalo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.11 21:50
Nám do jisté míry pomohla. Šli jsme kvůli tchyni. Ale úplně se to dořešilo až u „kartářky“ (ale nebyla to přímo kartářka), která nám ukázala to samé, ale jinak.
Podle mě záleží, ke komu má kdo důvěru. Manžela nakopla až ta ezoterička. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.10.11 10:50
LucaLuca píše:
Nám do jisté míry pomohla. Šli jsme kvůli tchyni. Ale úplně se to dořešilo až u „kartářky“ (ale nebyla to přímo kartářka), která nám ukázala to samé, ale jinak.
Podle mě záleží, ke komu má kdo důvěru. Manžela nakopla až ta ezoterička.
No my máme taky z větší části problémy kvůli tchánovcům. To je děs jak můžou rozvrátit rodinu 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.3.15 10:32
Ahoj. Nechci zakládat další diskuzi, když jich tu je plno a předem se omlouvám za anonym, ale chodí sem rodina a nikdo neví, že je to až takhle špatný.
Než jsme se s manželem vzali, měsíc před svatbou se provalilo jeho nevhodné psaní si s bývalou. Kontaktovala jsem jí, řekla, že on jí uhání, aby si ještě před svatbou užil a já nevim, co ještě. 100% jsem mu nevěřila, byl ten brouk v hlavě, ale přísahal, že to bylo jen psaní a že je idiot. Vzali jsme se. Stejně jako jsem mu schopná říct, co jsme dělali před půl rokem v to a to datum, neumím zapomenout ani na tohle. Ubíjí mě to (už to budou dva roky), vracím se k tomu v hádkách. Cítím, že už to vůči němu není jako dřív, city… Do toho přišlo miminko a dům. I on se změnil. Při hádce, že bych taky chtěla vypadnout z domu bez dítěte, že si potřebuju odpočinout mi řekl, že nechápe, proč jsem furt doma, že můžu jít ven, ale jde to i s kočárkem. Dobře. Včera jsem udělala chybu, kterou si neodpustím. Chtěla jsem s prckem ven. Dala jsem ho do kočárku a chtěla sjet schody. Korbička nebyla plně zajištěná a syn (7 měsíců) vypadl a uhodil se do hlavy. Hned jsem mu volala, nezvedal to, tak nás do nemocnice vezla tchýně. Malý už nemá ani bouli, ani modřina z toho nejspíš nebude, ale byla jsem z toho špatná. On přišel pozdě večer, byl po práci v hospodě. Zase byla hádka, že jsem si měla nechat ukázat jak se s tím kočárkem dělá, ale že se to mohlo stát každýmu, že 99% chlapů by na mě bylo nas**ný, ale že on to neřeší. Jen jsem tam seděla a brečela se skloněnou hlavou. Dodal, že když je v práci, tak telefon neslyšel, a zarazila mě věta: Já to tady zvládnu, nemám problém, běž do práce. Bez mojí reakce mluvil dál a sám sebe vytočil, že začal křičet: Prostě to bude po mým a jestli ne, tak máš smůlu, sbal se a jdi! Prostě se hádal sám se sebou. Pak praštil do zdi, až spadly hodiny, tak jsem mu řekla, že je vážně idiot a odcházela jsem za malým. Vyběhl za mnou a vytrhl mi dveře z ruky a praštil s nima s větou, že on chodí do práce, aby jsme se tady já se synem měli dobře a že nemůže za to, že já si sebou nevím rady. Furt jsem jen brečela a ptala se, co po mě chce, co dělám tak málo a špatně a to se zase vrátil k tomu, že by si dal facku, že ten telefon nezvedl, ale že ho neslyšel. Prostě hledal důvody a argumenty. Já se ale vůbec nebavila o našem vztahu, byla ve mě černá dušička, že jsem málem zabila naše dítě a on se vyloženě chtěl hádat a naložit mi na hlavu další hnůj. Dnes ráno jsem se ho zeptala, co ke mě cítí. Nejdřív chtěl vědět, co já k němu. Řekla jsem popravdě, že miluju našeho syna, ale u něj prostě nevím (to neslyšel poprvé, miluju tě u nás říkává z 99% on) Odpověděl, že ještě nedávno, to bylo jako před svatbou, ale asi těma hádkama a nadávkama se to tlumí.
Nechci rozbít rodinu, ale mám pud sebezáchovy a radši budu sama, než mít nervy s chlapem. Určitě k němu něco cítím, obdivuju ho za jeho cílevědomost, syna miluje a věnování se mu mu nedělá problém, kolikrát (podle nálady a možností) je pozorný, zve mě na večeře nebo mi chce koupit třeba boty, ale jinak si myslím, že by byl vůbec nejradši, kdybych byla furt doma, vařila a uklízela, on pak přišel domů a já ho se zamilovaným výrazem mlčky poslouchala, co bylo v práci, pak mu „podržela“ a on mohl jít beze slova třeba cvičit a nebo jít s kamarády nebo tátou na pivo. Ono by to šlo, ale tohle nejsem já, tohle pro mě není pocit naplnění a spokojenosti.
Promiňte za román, ale už nevím, co dělat. Před časem mi sám nabídl poradnu. Je to ještě na poradnu? Nebo už na rozvod?
- Citovat
- Upravit
11.3.15 11:05
Určitě na poradnu!! Přece to hned nevzdáš! On byl určitě i špatnej z toho, že ten telefon neslyšel, že malej byl v nemocnici. Musíte víc komunikovat. Zkus poradnu, je potřeba aby jste kompromis udělali oba. Pokud on do vztahu nebude chtít investovat víc, budeš minimálně vědět, že jsi to zkoušela…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.15 11:19
Tak poradnou nic nezkazíte. A určitě se musíte dostat do stavu, že budeš ráda že se vrací domů, že se s ním ráda pomiluješ, budeš ho mět ráda jako svého muže. A přitom nemusíš být zavřená kuchta pořád doma.. A nějaký psaní před svatbou jednoduše pusť z hlavy..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.3.15 12:23
Ahoj, uz je to pul roku, kdy mame s manzelem krizi. Ano vsechmo je ve me, ja jsem nespokoke a to I presto ze mam vsechno. Ale od partnera mi neco chybi. Rozhodovala jsem se kam jit a rodinne konstelace byla vyborna volba. Spousty veci sem si uvedomila a ted na vsechno a vsechnu koukam uplne jinak. Vim, ze chci byt s manzelem, ze to srovname. Ale kdyz uvidim, ze on me nezvlada, necham mu prostor aby byl stastny nekde jinde. Ted vim, ze uz nebudu mit takove vycitky. At se rozhodnu jak koliv. Ted se snazim a budu, to cekam I od manzela.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.3.15 13:03
Je pravda, že se na něj už moc netěším. Spíš koukám na hodiny s myšlenkou, že už tu měl dávno být, kde se zase zasekl a dobře se baví. Jsem si vědoma, že je chyba v komunikaci. Kolikrát mi říkal: tak mi k tomu prosím něco řekni. Ale já jak když oněměla. Knedlík v krku, nával horka do tváří a hučení v hlavě. Nezmůžu se na nic, jen koukat do blba a kroutit hlavou. Musím to asi vstřebat nejdřív sama v sobě a už jsem mu to i vysvětlovala, ale nebere na to ohled. Já bych mu toho tolik chtěla říct, ale v hádce to dopadá takhle a v klidu se zase objevuje moje další neschopnost to ukorigovat, aby se to nezvrtlo v hádku a mojí následnou němotu. Vlastně jak tak na to psaní koukám, musím uznat, že to se mnou nemá lehký.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
11.3.15 13:05
@Anonymní píše:
Je pravda, že se na něj už moc netěším. Spíš koukám na hodiny s myšlenkou, že už tu měl dávno být, kde se zase zasekl a dobře se baví. Jsem si vědoma, že je chyba v komunikaci. Kolikrát mi říkal: tak mi k tomu prosím něco řekni. Ale já jak když oněměla. Knedlík v krku, nával horka do tváří a hučení v hlavě. Nezmůžu se na nic, jen koukat do blba a kroutit hlavou. Musím to asi vstřebat nejdřív sama v sobě a už jsem mu to i vysvětlovala, ale nebere na to ohled. Já bych mu toho tolik chtěla říct, ale v hádce to dopadá takhle a v klidu se zase objevuje moje další neschopnost to ukorigovat, aby se to nezvrtlo v hádku a mojí následnou němotu. Vlastně jak tak na to psaní koukám, musím uznat, že to se mnou nemá lehký.
Zakladatelka
A co zkusit napsat dopis? V klidu si sednout, sesumírovat si myšlenky a napsat mu to, když nejsi schopná to říct…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, mám jednoduchý dotaz. Pomohla Vám manželská poradna? Má to cenu tam jít? Pomůže to něčemu? Díky