Manželův děda - hotové peklo

Napsat příspěvek
Velikost písma:
1103
12.7.21 23:02
@Roznova píše:
Pises, ze dedek ma 80+, ac se to nezda, cas pracuje ve vas prospech; obrnit se a vydrzet max. dalsich nekolik malo let.

no to taky může trvat i dlouhých 8-10 let. Zažila jsem s babičkou. Kdyby jsme jí tehdy nedali do ústavní péče (ale opravdu nešlo jinak) zešedivěli by jsme celá rodina :?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7006
12.7.21 23:03
@Aquarius79 píše:
Já vás chápu, ale mějte trošku ohledy vůči tomu věku. Je to věk, kdy se začínají chovat zase jako děti, rozdíl je jen v tom, že už je nelze nikterak vychovat. Co já bych za to dal, kdyby tu můj děda ještě byl. Klidně by na mne mohl řvát, klidně bych se s ním hádal.

Proč myslíš, že tohle vždycky píšou ti, jejichž děda je po smrti? Od těch, kteří to prožívají, to neslýcháš. Ty si od té představy můžeš kdykoliv odpočinout, zatímco žijícího dědu „vypnout“ nejde, a je to šíleně vyčerpávající.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1103
12.7.21 23:10
@Kubula.K píše:
Proč myslíš, že tohle vždycky píšou ti, jejichž děda je po smrti? Od těch, kteří to prožívají, to neslýcháš. Ty si od té představy můžeš kdykoliv odpočinout, zatímco žijícího dědu „vypnout“ nejde, a je to šíleně vyčerpávající.

Souhlasím. Kdo nezažil, nepochopí…Já jsem vždycky byla úplně vysazená na to, když někdo kritizoval že někdo dá důchodce do péče ústavu. Opravdu demence z člověka může udělat úplně jinou nenávistnou bytost, která může být i pořádně nebezpečná..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Aquarius79
12.7.21 23:39
@Kubula.K píše:
Proč myslíš, že tohle vždycky píšou ti, jejichž děda je po smrti?
Protože už mám čas to napsat, můj zápřah skončil, ano bylo to vyčerpávající, pamatuji i den, kdy jsme byli třikrát na pohotovosti a potom jsem padal na čumák. Byly dny, kdy jsem vrčel na celý svět a občas jsem musel kousnout zbytek rodiny, aby se nějakým způsobem zapojila. Ale neznamená to, že bych to za chvilku s tím člověkem neudělal zas.
@Kubula.K píše:
Od těch, kteří to prožívají, to neslýcháš.
Protože nemají čas o tom vyprávět.
@Kubula.K píše:
Ty si od té představy můžeš kdykoliv odpočinout, zatímco žijícího dědu „vypnout“ nejde, a je to šíleně vyčerpávající.

Jenže já tu představu prožil, takže vím o čem píši. Naštěstí to byl takový zápřah, že tak hloupá představa o „vypnutí“ žijícího dědy mne ani nenapadla.

Příspěvek upraven 12.07.21 v 23:42

  • Citovat
  • Upravit
8367
12.7.21 23:40

Dost záleží, co na to manžel. Zda Tě podpoří a dědu případně seřve, nebo zda ho raději bude omlouvat a budeš na stresy sama. Znám to ze svého okolí, že časté kolize s problémovým příbuzným mohou vést až k vážným zdravotním potížím. Stres je potvora.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1603
13.7.21 00:09

Vím že je to těžké. Ale jak někdo může tak necitelně napsat, že dědek dlouho nebude? Mám prarodiče oba přes osmdesát a bojím se dne kdy nebudou. Vzpomeňte si sami jaké to bylo, když jste byli malí a babička a děda v plné síle? Za nemoc bohužel nemůžou a jediné nějakou lsrti ho třeba dostat k doktorovi? Je to těžké, hodně vím o čem mluvím, ale trocha tolerance a empatie by neuškodila. Však i my jednou budem stáří.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1103
13.7.21 01:23

@Ebixa jenže realita života je v takovýchto případech bohužel taková, že smrt je vysvobozením jak pro příbuzenstvo, tak pro samotného nemocného. Proč si nalhávat něco jiného? Nikdo to nepsal nijak zvlášť hanlivě. Nezažila jsi, nikdy nepochopíš. Jedna věc je nemohoucnost fyzická a zcela něco jiného je nemoc co změní charakter. Já babičku milovala celý život, i přes nemoc, ale v situaci kdy ohrožovala sebe u nás ostatní a byla agresivní si prostě člověk řekne, že by smrt byla vysvobozením.. A kecat naivní plky jak se to neříká, je promiň úplně mimo. Jenom kolik lidí by volilo při závažné nemoci vlastní eutanazii? A naprosto pochopitelně…
Ano, vždycky se musí snažit člověk nechat svoje prarodiče důstojně dožít. Ale někdy tam tam to důstojné chování už není a trápí se všichni. Když mi umíral blízký přítel na rakovinu, v posledním stadiu už jsem mu tu smrt opravdu přála, protože se jenom trápil na morfiu.. jsem proto špatná??? A to to byl můj nejbližší přítel…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1103
13.7.21 01:26

@Ebixa jenom edit. Ano napsat až dědek nebude je sice přes čáru, ale většina lidí psala v tomto ohledu slušně. To co píšeš je ale reakce člověka co nikdy nic podobného nezažil

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
34473
13.7.21 03:19

Stál vám ten pozemek za to? Teď otravuje dědek, až jednou nebude, začne bláznit babička a i když je hodná, poleze vám na nervy stejně tak, až nebude babi tak ten barák někdo zdědí a jedete od znova. To bych radši byla v bytě a měla klid.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
965
13.7.21 05:52

@Ebixa Asi je to mimo mísu, ale existují u nás oblasti, kde „dědek“ je prostě dědeček a není to hanlivý výraz, prostě nářečí. Možná ta věta není zas tak hanlivá, ale taky se mi při přečtení zježily chloupky.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12719
13.7.21 05:55
@Aquarius79 píše:
Já vás chápu, ale mějte trošku ohledy vůči tomu věku. Je to věk, kdy se začínají chovat zase jako děti, rozdíl je jen v tom, že už je nelze nikterak vychovat. Co já bych za to dal, kdyby tu můj děda ještě byl. Klidně by na mne mohl řvát, klidně bych se s ním hádal.

Fakt? Ze mam k nekomu citovou vazbu neznamena, ze muze na me rvat a nadavat to bych fakt nechtela :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9053
13.7.21 06:35

Zažila jsem. Klečela jsem plačící před babičkou, aby souhlasila s umístěním nějam aspoň na chvilku, že už nemůžu. My měli kombinaci i s tělesnou nemohoucností. Už se velmi těžko pohybovala, pak už nestíhala jít na záchod. A do toho vyváděla.
Zemřela v 87 letech.
Nesoudím lidí, co dají své blízké do ústavu, ale ti, co se pokusili postarat aspoň chvíli sami a pak teprve umístili, těm prostě tleskám. My ji dali do LDN poslední tři týdny před smrtí. Z psycha s ní, jsem se vzpamatovávala ještě rok po jejím odchodu.
Na zakladatelky dědu bohužel neplatí nic a pokud je fyzicky při síle, tak s tím nic neudělají. Takových diskuzí už tu bylo, škoda že do nich pak po letech zakladatelky nenapsaly, jak to dopadlo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Alriga
13.7.21 07:21

Snažila bych se dostat dědu na vysetreni
Nejprve bych zkontaktovala praktického lékaře a s jeho pomocí bych řešila dál.
Přeji hodně sil, toto je velice náročný boj! :hug:

  • Citovat
  • Upravit
2694
13.7.21 07:39

Moje máma většinu mého dětství pečovala o psychicky nemocného člověka v rodině, který se léčit nechtěl. Jo, postarala se, ale co její život? Dopady na její vztah to mělo negativní, až jsem se někdy divila, že to táta ustál. Dopady na mojí psychiku to mělo velké. I když to dítě ví, že ten člověk je nemocný, tak je v něm postupně maličká dušička při každé interakci s dotyčným. Pokud bych tedy viděla, že celá ta situace negativně ovlivňuje moje děti, což se tady už děje (ony se v podstatě bojí tam, kde mají být doma, reagují až panicky - viz to utíkání a strach jít ze zahrady na kolo), tak bych trvala na tom, že situace se buď začne okamžitě razantně řešit (konzultace s lékaři apod), nebo se stěhuju. Já bych prostě po vlastních zkušenostech tomuhle ty děti nechtěla každý den dlouhodobě vystavovat, když bych viděla, že to nikam nevede.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1462
13.7.21 07:44

Nojo, postavili jste si barak vedle, cos cekala?? vyhoda zdarma pozemek, tak ted vidis i ty nevyhody… barak vedle je to samy jako s rodicemi/prarodicemi stale bydlet a to proste nikdy nefunguje… tohle fakt neustane, takze bud tatku/dedu skousnete ( ma uz svuj vek a jiste ty veci nemysli spatne, jen mu to proste nedochazi) nebo se odstehujte… nic jineho nevymyslis :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová