Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@lleennttiillkkaa píše:
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že je to těžké, ale taky ohromně úlevné.
Ano, já vím, taky mluvím z vlastní zkušenosti.
Ahoj, zareaguju hromadně. Předně, máma pomoc nechce. Podle ní totiž žádný problém nemá. Jo, občas to prý přežene, ale i teď, v trestním řízení, tvrdí, že v den nehody nepila. Ty dvě promile v krvi způsobily prášky, které neodbouraly ty dvě sklenky vína, co měla den předem
Vodku v kabelce vysvětlila tak, že nechtěla, abych jí u ní doma našla, ačkoli jsem se k ní absolutně nechystala. Prostě další nelogická výmluva. Opět je bez práce, bez peněz, nikam jí nechtějí přijmout a tak za dva měsíce jí dojdou poslední peníze, které má. Ale problém nemá, léčit se nemá cenu a ani není s čím, všichni pijete a jen u mě s tím děláte cirkus. To, že nepracuje už dva roky, je proto, že se proti ní vždycky někdo spiknul
Takovému člověku fakt nevím, jak pomoct. Já jejímu pití zasvětila posledních 6 let života, vozila jsem jí po psychiatrech, odvykačkách, ambulancích, sháněla doktory, adiktology, jezdila pro ní, když mi sousedi volali do práce, že máma leží na chodníku před domem, žehlila za ní problémy a výsledek? Bez práce, bez peněz, s podmínkou a bankrotem na krku a stále je všechno v pořádku, ona za nic nemůže, jen se jí prostě nedaří a svět je vůči ní nefér. Jediné, co jsem teď chtěla, bylo přepsání jejího bytu na mě. Jenže není doplacená hypotéka a já si nemůžu dovolit risknout, že ona nebude chodit do práce a já jí budu platit bydlení. Na to opravdu peníze nemám.
Upřímně, nedivím se, že rodina strýce z předchozího příspěvku pila taky. Někomu, kdo nezažil alkoholika v rodině to lze asi těžko vysvětlit, ale je to peklo a kolikrát mám chuť po tom vínu na stres sáhnout taky. Jenže se toho tak bojím, že sama doma nepiju. Já se nechci a nemůžu úplně odstřihnout. Je to moje máma a při svých světlých chvílích je skvělá. Ale už jsem řekla, že nebudu řešit její problémy. Nebudu jí pomáhat hledat práci, nebudu s ní sdílet její řešení nehody, nebudu jí radit a pomáhat. Nemůžu. Můj soukromý život teď poslední dva roky totálně zamrznul, nejsem schopná jít ani s někým na rande, protože na to prostě nemám náladu a i proto jsem řekla, že to stačilo. Ale je to hrozně těžké. Ta spoluzávislost umí taky pěkně ničit, proto se musím zaměřit na sebe, svoje problémy, svůj život. Ale přesto mě to hrozně bolí. Vidět, kam to moje krásná a chytrá máma dopracovala…
Nemá cenu si na sebe přepisovat byt, pokud má dluhy a hrozí jí bankrot. Pak je to úmyslné a tyto darovací smlouvy jsou zneplatněny až pět let zpětně mezi příbuznými a stejně vám to seberou.
@Monikap3 píše:
Ahoj, zareaguju hromadně. Předně, máma pomoc nechce. Podle ní totiž žádný problém nemá. Jo, občas to prý přežene, ale i teď, v trestním řízení, tvrdí, že v den nehody nepila. Ty dvě promile v krvi způsobily prášky, které neodbouraly ty dvě sklenky vína, co měla den předemVodku v kabelce vysvětlila tak, že nechtěla, abych jí u ní doma našla, ačkoli jsem se k ní absolutně nechystala. Prostě další nelogická výmluva. Opět je bez práce, bez peněz, nikam jí nechtějí přijmout a tak za dva měsíce jí dojdou poslední peníze, které má. Ale problém nemá, léčit se nemá cenu a ani není s čím, všichni pijete a jen u mě s tím děláte cirkus. To, že nepracuje už dva roky, je proto, že se proti ní vždycky někdo spiknul
Takovému člověku fakt nevím, jak pomoct. Já jejímu pití zasvětila posledních 6 let života, vozila jsem jí po psychiatrech, odvykačkách, ambulancích, sháněla doktory, adiktology, jezdila pro ní, když mi sousedi volali do práce, že máma leží na chodníku před domem, žehlila za ní problémy a výsledek? Bez práce, bez peněz, s podmínkou a bankrotem na krku a stále je všechno v pořádku, ona za nic nemůže, jen se jí prostě nedaří a svět je vůči ní nefér. Jediné, co jsem teď chtěla, bylo přepsání jejího bytu na mě. Jenže není doplacená hypotéka a já si nemůžu dovolit risknout, že ona nebude chodit do práce a já jí budu platit bydlení. Na to opravdu peníze nemám.
Upřímně, nedivím se, že rodina strýce z předchozího příspěvku pila taky. Někomu, kdo nezažil alkoholika v rodině to lze asi těžko vysvětlit, ale je to peklo a kolikrát mám chuť po tom vínu na stres sáhnout taky. Jenže se toho tak bojím, že sama doma nepiju. Já se nechci a nemůžu úplně odstřihnout. Je to moje máma a při svých světlých chvílích je skvělá. Ale už jsem řekla, že nebudu řešit její problémy. Nebudu jí pomáhat hledat práci, nebudu s ní sdílet její řešení nehody, nebudu jí radit a pomáhat. Nemůžu. Můj soukromý život teď poslední dva roky totálně zamrznul, nejsem schopná jít ani s někým na rande, protože na to prostě nemám náladu a i proto jsem řekla, že to stačilo. Ale je to hrozně těžké. Ta spoluzávislost umí taky pěkně ničit, proto se musím zaměřit na sebe, svoje problémy, svůj život. Ale přesto mě to hrozně bolí. Vidět, kam to moje krásná a chytrá máma dopracovala…
Ahoj,
tak to mi je opravdu moc líto, že máš bohužel takovou smutnou životní zkušenost. To si asi opravdu málokdo umí představit, kdo to všechno nezažil.
Přeji ti hodně sil a štěstí v životě…
Ať ho máš i navzdory tomu, s čím se potýkáš hezký a láskyplný. ![]()
@Monikap3 píše:
(…)
Je to moje máma a při svých světlých chvílích je skvělá. Ale už jsem řekla, že nebudu řešit její problémy. Nebudu jí pomáhat hledat práci, nebudu s ní sdílet její řešení nehody, nebudu jí radit a pomáhat. Nemůžu. Můj soukromý život teď poslední dva roky totálně zamrznul, nejsem schopná jít ani s někým na rande, protože na to prostě nemám náladu a i proto jsem řekla, že to stačilo. Ale je to hrozně těžké. Ta spoluzávislost umí taky pěkně ničit, proto se musím zaměřit na sebe, svoje problémy, svůj život. Ale přesto mě to hrozně bolí. Vidět, kam to moje krásná a chytrá máma dopracovala…
Přesně tuto větu „Je to moje máma a má i světlé chvilky“ mi řekla kamarádka, jejíž matka byla nenapravitelelná alkoholička a stále se snažila matce pomáhat a stála při ní. Na moji otázku, zda to je ještě ta samá osoba, ta máma, jaká byla, když kamarádka byla malá a nebo to je jen už přízrak, někdo podobající se její matce, ale už to ta samá osoba není, nedokázala odpovědět. Vlastně ani světlé chvilky nedokázala vyjmenovat.
Víš jak to dopadlo? Matka tu kamarádku stáhla ke dnu s sebou. Já s ní po čase byla nucená přetrhnout kontakt, protože jsme si už neměly o čem bavit. Matka se uchlastala, kamarádka chlastá z lítosti nad sebou, že zbytečně promrhala život starostí o svou mámu. Teď je jí lehce přes třicet, bez partnera, bez dítěte a absolutně bez chuti do života.
Je těžké se odstřihnout od mámy. Je to člověk, který nás porodil, vychoval atd., ale je to stále ten stejný člověk?
Hodně štěstí v životě! ![]()
Ahoj, tak se znovu hlásím s aktualizací. A chci říct těm, co mi tu říkali, že pokud nechce ona, nemůžu dělat nic, že měli pravdu. Uplynuly dva roky, máma sice nastoupila na odvykačku číslo 2, ale tím to haslo. Stále v žádné práci nevydrží déle jak dva měsíce, stále lije vodky po flaškách, stále je neustále zle, hádky, dramata a stresy. Tedy naše stresy, ona nás rozhádá, zkazí den (Vánoce jsou pokaždé velká lahůdka) a zatímco se zbytek rodiny dává dohromady, matinka si doma otevře flašku a za dva dny o ničem neví. Netuším, z čeho žije, protože jsem se opravdu už od ní odstřihla. Nejsem s ní v kontaktu, neřeším jí. Protože není co řešit. Je zlá, nadává mi (nejen mně), žárlí na mě, srazí jakýkoli můj úspěch a když jí člověk konfrontuje s jejím stylem života, okamžitě útočí a v nejmenším si neuvědomuje, co vlastně dělá. Podle ní ona nic nedělá, nepije, v práci si na ni pokaždé všude zasednou, je nemocná, doktorka je na ní taky zasednutá, ty tři záchytky byly jen komplot proti ní, ona byla naprosto v pořádku, jsme na ní zlí, všichni na ní kašleme (většina rodiny s ní udržuje už jen sporadický kontakt) a až umře, tak toho budeme litovat atd. Je to šílený a jak jsem tak četla svou předchozí příspěvky, přes veškerou snahu mou i mé rodiny se nic nezměnilo. Spíš naopak. Takže jsem to už vzdala, protože zatímco já kvůli ní, jejímu chlastu a chování, o kterém bych v životě nevěřila, že se takhle může matka ke své dceři chovat, jsem já ta, co skončila u psychologa, zatímco matka doma spokojeně pije. Mimochodem mi ještě řekla, že k psychologovi chodím proto, že já jsem ta slabá a neumím vycházet s lidmi. Takže tohle je asi vážně marné..Bolí to, je to moje máma. Ale ona nic měnit nechce…Děkuji tedy všem, co se zde do diskuze zapojili, bohužel happyend se nekoná a asi ani konat nebude…
@Monikap3 píše: Více
Přečetla jsem teď celou diskuzi od začátku do konce…to je doslova horor…posílám mnoho sil do budoucna ![]()