Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mateřská, čas pro sebe
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.5.15 10:49
Ahoj… 
Každý podle sebe… co ti brání dělat to co máš ráda a udělat si čas pro sebe?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.15 10:52
Myslím, že ten strach je normální. Taky se bojím, že se mi něco stane a co pak malej? Přitom vím, že se manžel postará. Ale u nás to tak má i muž. Když teď šel na menší operaci (relativně běžný zákrok), dostala jsem hodinovou instruktáž, co musím udělat když umře… (Pozn. Žije)
A s tím časem pro sebe. Jsem na rodičovské 20m. Za tu dobu jsem byla 2× s holkama „zapařit“ (daly jsme véču a o půlnoci byly doma 
)
Jinak jsem nonstop s prckem. Zatim mi nehrabe (snad)
A pak mám práci z domova a při ní odpočívám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.15 10:57
Že umřu a nechám tu děti i přesto, že by se postaral manžel, je můj velký strašák a myslím, že každé matky, je to normální.
čas sama pro sebe mám minimální, vlastně jen když večer děti spí a manžel pracuje u pc, tak si čtu nebo něco sleduju, jinak trávíme čas všichni pohromadě, ale mě to tak i vyhovuje, kdyby ne, zařídím se jinak
Příspěvek upraven 28.05.15 v 10:57
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.15 10:57
Ano, ten strach už nikdy nevymizí, bude celoživotní. Když jedeme na dovolenou, hlavně manželovi rodiče nám kladou na srdce, abychom napsali aspoň SMS, že jsme dorazili v pořádku, pro mě osobně je to trochu otrava, máme na starosti 3 děti, naše dovolené nevypadají tak, že bychom se rozplácli na pláži a nudili se, ale chápu ji a vždy napíšu. Prostě maminka má strach.
Mateřská je pro mě úžasný čas, můžu si čas organizovat sama (s ohledem na děti), netlačí mě termíny, kontroly atd. Čas pro sebe si dělám, je ho málo, ale využívám možností, chodím na srazy kamarádů, když mě někdo někam pozve, neváhám, jednou měsíčně máme klub mého koníčku, i když se tam neděje nic převratného, snažím se nevynechávat, protože je to můj čas bez dětí:-) Čas strávený spolu s mužem je horší, nemáme hlídání, takže téměř neexistuje, že bychom spolu byli sami. Muž má svoje koníčky a já se mu v rámci možností snažím dopřávat taky ten čas pro sebe, protože pak je mnhohem příjemnější i na nás doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.15 10:59
Já se přiznám, že jsem nějak nepochopila, čím tě manžel tak zklamal 
A jinak čas pro sebe si dělám v práci a to sama, spolu s partnerem čas pro sebe defacto nemáme, protože nemáme hlídání, takže jedině když se místní akce dost pozdě večer v dosahu chůvičky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.15 11:01
Já trošku nechápu v čem by ten muž měl jako zakročit. To že už nemáš jen odpovědnost za sebe a tím pádem se bojíš je podle mě normální. To bude mít asi každá matka, jen prostě v trochu jiné míře.
No a to druhé. My jsme hodně spolu, byli jsme tak zvyklý už před dětma. Manžel má čas pro sebe, když s dětma někam odjedu. Většinou to bývá přes týden, takže má po práci tak hodinu dvě a dělá si co ho baví. Někdy mu to i závidím. Od doby co máme druhý dítě a kojím, tak jsem pro sebe neměla žádný čas. Docela mě to mrzí. Ale nic nenadělám. Mám naštěstí hlídací mamku, takže až budem bez kojení určitě se zas nějaká volnější chvilka najde. Takový chvíle jsem většinou byli zas s manželem, jen si třeba hodinu každý dělal svůj koníček. Manžel motorku a já třeba šití, nebo košíkaření.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.15 11:07
Travime dost casu spolecnymi vylety kazdy vikend. Sami jdeme na veceri nebo za zabavou tak 1× za 14dni, to mi pohlida sestra. A cas sama pro sebe si delam tak 1× za 7-10 dni. To hlida tatinek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.15 11:10
Osobně si myslím, že nemá smysl toto řešit, tedy co bude, jestli zemřu.
Lidi si dělají zbytečné starosti s věcmi, které je třeba nikdy nepotkají a potkávají je události, o kterých je třeba ani nenapadlo přemýšlet. 
Taky jsem neporozuměla tomu, čím konkrétně tě muž zklamal. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.15 11:11
Ahoj, za své pocity se stydět nemusíš, i já je mám. Říkám si, že kdyby se mi něco stalo, jestli by to manžel zvládnul postarat se. Ale říkám si, že máme velkou rodinu, která kdykoliv pomůže, tak to mě uklidňuje.
Jinak já jsem relaxovala když malá spala, odpoledne spala třeba i 3 hodiny, tak jsem si poklidila a pak se věnovala sama sobě. Buď jsem si četla nebo cvičila…
a pak jsem občas vyrazila s kamarádkama na vínko, ale ne moc často, tak 1× za měsíc maximálně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.15 11:12
Není mi úplně jasné, co v tomhle ohledu od muže čekáš…
Ten strach je normální, bojím se i obyčejného „silničního lišeje“, protože by se mi pak špatně staralo o roční dítě. To je u žen asi obvyklé, neznám žádnou, která by to tak neměla.
No a čas pro sebe, čas s manželem… To je na domácí dohodě. Já nic takového neznám, tak nemůžu radit. S mužem spolu sice bydlíme a jsme kamarádi, ale jako pár jsme narození potomka neustáli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.15 11:16
@Suzuveverka píše:
Není mi úplně jasné, co v tomhle ohledu od muže čekáš…
Ten strach je normální, bojím se i obyčejného „silničního lišeje“, protože by se mi pak špatně staralo o roční dítě. To je u žen asi obvyklé, neznám žádnou, která by to tak neměla.
No a čas pro sebe, čas s manželem… To je na domácí dohodě. Já nic takového neznám, tak nemůžu radit. S mužem spolu sice bydlíme a jsme kamarádi, ale jako pár jsme narození potomka neustáli.
Třeba mě už jo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.15 11:25
@Anonymní píše:
Hezký den všem maminkám, jdu si za vámi pro podporu. Jsem na mateřské rok a půl. Před tim jsem byla na rizikovém těhotenství. Svoje dítě miluju nadevše. Teď se dokonce snažíme o druhé. S mužem je vše v pořádku, ale včera jsem se mu svěřila a poprvé v životě mě tolik zamrzelo, co mi řekl. Doufala jsem, že mě pochopí, ale to se nestalo. Takže se jdu poptat k vám.
Od té doby, co máme dítě se mnohem víc bojím, co by bylo, kdyby se mi něco stalo. Asi spíš je to zodpovědnost, která mě tlačí. Že to prostě nejsem jen já na koho musím dávat pozor a o koho se starat. A vim, že je nesmysl se v tom palcát, ale stejně nevím, jak a čím se v tomhle ohledu uklidnit. Čekala jsem, že v tomhle směru zakročí muž
A jedna věc mě ještě zajímá… jak být na mateřské v pohodě (psychicky)? Děláte si čas pro sebe? Jak ho trávíte? A jak často? A děláte si ten čas pro sebe i s mužem a nebo každý zvlášť?
Omlouvám se za anonymitu, ale stydím se za svoje pocity a dotazy. Přijdou mi hloupé a jako by všichni ostatní věděli, jen já jsem ta trubka…Moc všem děkuji
ten strach je v určité míře normální. tio má asi každá máma čas pro sebe mám když děti usnou. Jinak ne. bývalo to lepší, ale ted jsou děti 2, rekonstruujeme barák a a muže je denně 7-18 v práci. čas pro nás dva s mužem nemáme žádný, není hlídání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.5.15 11:28
@Anonymní píše:
Hezký den všem maminkám, jdu si za vámi pro podporu. Jsem na mateřské rok a půl. Před tim jsem byla na rizikovém těhotenství. Svoje dítě miluju nadevše. Teď se dokonce snažíme o druhé. S mužem je vše v pořádku, ale včera jsem se mu svěřila a poprvé v životě mě tolik zamrzelo, co mi řekl. Doufala jsem, že mě pochopí, ale to se nestalo. Takže se jdu poptat k vám.
Od té doby, co máme dítě se mnohem víc bojím, co by bylo, kdyby se mi něco stalo. Asi spíš je to zodpovědnost, která mě tlačí. Že to prostě nejsem jen já na koho musím dávat pozor a o koho se starat. A vim, že je nesmysl se v tom palcát, ale stejně nevím, jak a čím se v tomhle ohledu uklidnit. Čekala jsem, že v tomhle směru zakročí muž
A jedna věc mě ještě zajímá… jak být na mateřské v pohodě (psychicky)? Děláte si čas pro sebe? Jak ho trávíte? A jak často? A děláte si ten čas pro sebe i s mužem a nebo každý zvlášť?
Omlouvám se za anonymitu, ale stydím se za svoje pocity a dotazy. Přijdou mi hloupé a jako by všichni ostatní věděli, jen já jsem ta trubka…
Ahoj, chápu tě…dokonce si i dovedu představit, čím tě muž zklamal - asi jenom pokrčil rameny a nevyjadřoval se k tomu, s čím ses mu svěřila, vid? Pokud to bylo takto - tak věř mi, že to je ještě ta „lepší“ varianta reakce od chlapa…
Ano a mám to stejně jako ty a jako všechny holky, co tu píšou - taky mám strach - takové to „co kdyby se se mnou něco stalo, kdo se postará o děti“ (mají už 15 a 8 let - ale jsou halt pořád „děti“), dokonce se modlím, abych nemusela na nějaký (byt banální) zákrok do nemocnice, protože i o to mám strach, jestli by se manžel dokázal patřičně o děti postarat…
Reknu ti mou zkušenost: vždycky jsem si myslela, že když se stane v rodině nějaká tragická událost (= úmrtí někoho z našich rodičů atd.), tak jak mě manžel bude utěšovat, „obskakovat“ nebo aspon POCHOPÍ můj smutek…OMYL, panebože, jak já se spletla!!! 
Před 3mi lety mi zemřela moje milovaná maminka - nikdo to nečekal, bylo to fakt „ze dne na den“, nebyla nijak předtím nemocná, nic takového, prostě fakt šok, takže to opravdu nikdo „nečekal“ - či jak se to říká… No, a co na to můj manžel?? nejdřív jedno velké NIC, brečet jsem se před ním vůbec „neodvážila“, pořád jsem se snažila fungovat jako dřív, i když ten smutek byl velký, převeliký - a to je i dodnes!!
Manžel mi po nějaké době vmetl do tváře větu: „Ty se tak utápíš v té svojí tragédii, že svým chováním sis odehnala od sebe všechny, kdo tě měli kdy rádi“. Je to snad 2 roky, co to řekl, ale vím, že tohle mu nezapomenu NIKDY!!! A to jsme manželé skoro 20 let. Jak tohle mohl vůbec vypustit z pusy!! Jiné ženské se skládají, hysterčí, bulí atd. - a já?? O děti jsem se starala a starám na 100%, vařím, uklízím, vše zvládám a on mi řekne TOHLE. Samozřejmě na hřbitov se mnou nešel taky NIKDY - jen já tam chodím zapalovat svíčku, on tam opravdu nebyl ani jednou. Mimochodem - jeho máti (85 let) stále žije, jeho otčím také - chci vidět, až mu odejdou, tak jak on to bude „prožívat“ - jestli vůbec nějak…
V podstatě až od této chvíle mám ty pocity, jaké máš ty…že manžel se NEPOSTARÁ - kdyby se se mnou COKOLIV stalo, a nepostará se ani o děti…Netajím se tím před dětmi a narovinu jim říkám, že tatínek by za mnou do nemocnice nepřišel ani na návštěvu a prosím je, aby se o sebe dokázali postarat sami. Obě děti mají ke mně daleko blíže než k manželovi - se vším jdou za mnou, za ním nikdy, ale já jsem ráda a jsem tu vždy pro ně připravená - dokud jsem zdravá, jsem zde pro ně.
I když manžel nakoupí, nedělá dluhy, chodí do práce atd…- tak to, co mi řekl a jak se choval po smrti MOJÍ matky mu prostě nezapomenu NIKDY - bohužel…
Ještě dodám, že kromě skoro 90tiletých prarodičů (tedy můj otec a jeho máti) nemáme nikoho - nikdo z rodiny by nebyl ochotný nám (nebo mám dětem) pomoci, kdyby se něco stalo - mám jenom jednu jedinou kamarádku, se kterou se stýkám a která mi slíbila, že by mi a mým klukům pomohla…je stejně věřící jako já, tak doufám, že by nám opravdu pomohla.
Anonym123 - snad pochopíte…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.5.15 11:32
hm, to je zajímavé, jak píšeš, že jste s manželem „neustáli narození potomka“…tak to my ano - my ustáli 2 děti a naprosto v pohodě. Jen můj muž - a to podotýkám, že jenom ON - jaksi „neustál“ úmrtí svojí tchýně - mojí maminky… 
ještě doplním ten čas na sebe s manželem - minimální od narození dětí…na první společné dovolené jako všichni 4 jsme byli vloni po 18 letech manželství…jinak stálé střídání o prázdninách, jednou dovolenou on, pak zase já - abychom vykryli 2 měsíce prázdnin, nemluvě o všem tom volnu v průběhu roku…
Anonym123
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezký den všem maminkám, jdu si za vámi pro podporu. Jsem na mateřské rok a půl. Před tim jsem byla na rizikovém těhotenství. Svoje dítě miluju nadevše. Teď se dokonce snažíme o druhé. S mužem je vše v pořádku, ale včera jsem se mu svěřila a poprvé v životě mě tolik zamrzelo, co mi řekl. Doufala jsem, že mě pochopí, ale to se nestalo. Takže se jdu poptat k vám.
Od té doby, co máme dítě se mnohem víc bojím, co by bylo, kdyby se mi něco stalo. Asi spíš je to zodpovědnost, která mě tlačí. Že to prostě nejsem jen já na koho musím dávat pozor a o koho se starat. A vim, že je nesmysl se v tom palcát, ale stejně nevím, jak a čím se v tomhle ohledu uklidnit. Čekala jsem, že v tomhle směru zakročí muž
A jedna věc mě ještě zajímá… jak být na mateřské v pohodě (psychicky)? Děláte si čas pro sebe? Jak ho trávíte? A jak často? A děláte si ten čas pro sebe i s mužem a nebo každý zvlášť?
Omlouvám se za anonymitu, ale stydím se za svoje pocity a dotazy. Přijdou mi hloupé a jako by všichni ostatní věděli, jen já jsem ta trubka…
Moc všem děkuji