Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mateřské pudy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.8.22 19:36
@Anonymní píše:
Ahoj holky, jdu se vám jen vypovídat, přečíst vaše zkušenosti..
Za nedlouho mi bude 35. Jsem čtyři roky ve vztahu s „novým“ mužem. Když mi bylo kolem dvaceti, strašně jsem se těšila až budu těhotná, mít děti. Jenže studia, pak práce a zjištění, že finanční nezávislost na rodičích je vlastně úžasná. V sedmadvaceti mě přešlo chtění na děti. Nyní se současným mužem se snažíme o dítě. A já jsem strašně nejistá. Můj věk je pro mne limit na první dítě. Já od nástupu do práce po škole prostě necítím tu touhu. Ale zároveň dítě chci. Jsem ze sebe moc zmatená a nevím co mám dělat. Bojím se, že zjistím třeba po porodu, že mateřství není pro mě. Bojím se, že to nezvládnu. Děsí mě představa, že se na dva roky uklidím z pracovního života, že zblbnu, že pobočka ve které pracuji mezitím skončí a já nebudu mít kam se vrátit. Bojím se izolace. Nemám ráda cizí lidi, nevím co si s nima říct. Tím narážím na seznamování se s maminkami stejně starých dětí. Ve městě kde žijeme nikoho moc neznám. Není tu ani moc hřišť a vyžití pro děti. Kamarádky co mám dvě, bydlí každá od nás asi 30 kilometrů a my nemáme auto. Obě už mají děti a od doby co tomu tak je se často ani nestýkáme. Já vlastně ani nevím o co mi tu jde, možná jen se vypovídat..
Můj muž o mé nejistotě ví, mluvili jsme o tom spolu a shodli se, že by nás to pak jednou mohlo mrzet, kdybychom žádné děti neměli. Máme byt, jednu splátku na něj. Finančně nestrádáme, zvládneme ušetřit a přitom se nijak neuskromňujeme.
Děkuji moc za přečtení, pokud jste zvládly až sem. A za případné řádky od vás..
Ahoj Anonymní.
Jsi mi sympatická, částečně ti rozumím. Pokud chceš radu, v první řadě bych ti doporučila zjistit, jestli to dítě fakt chceš (dokud nejsi těhotná). Mateřství může být fakt těžké i v případě, že si ho člověk strašně přál. S tím by ti mohla pomoct terapie, je to přesně jeden z důvodů, proč terapie existuje - pomůže ti přijít na co, co fakt chceš. Nechtít dítě by mělo být stejně normální jako ho chtít.
Pokud to příroda rozhodne za tebe, než to stihneš, nebo dojdeš k názoru, že dítě chceš, naprosto rozumím tvým obavám. Všechny tvoje strachy jsou naprosto relevantní a nedivím se jim. Vypadá to, že na tom budeš podobně jako já - jsi docela spokojená ve svém životě a bojíš se, že ti do toho dítě hodí vidle. Pak je strašně důležité, abys měla pomoc. Zaprvé si opravdu důkladně promluv s manželem, jak to budete mít rozdělené. I kdybys byla 100% času na mateřské, tak zbytek času, kdy on nebude v práci, byste si měli rozdělit rovným dílem. Nebude „pomáhat,“ bude se starat o své dítě. Tohle bych fakt ošetřila dopředu, je to strašně důležité, že na to budete dva.
Další věc je, kde hledat pomoc, abys měla čas i na sebe, a nebyla „jenom“ máma. Mně by to taky nestačilo, ale musela jsem si na to přijít. Máš rodinu, která ti bude pravidelně miminko hlídat? Ideální je máma nebo tchyně, ale může to být kdokoliv, komu důvěřuješ.
Jestli máte peníze, paní na hlídaní je obrovskej plus. Já na tu naši nedám dopustit, chodí k nám 3× týdně a díky tomu nejsem uštvaná mamina, ale normální ženská.
Klidně napiš:) Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.22 19:42
@Anonymní píše:
Ahoj holky, jdu se vám jen vypovídat, přečíst vaše zkušenosti..
Za nedlouho mi bude 35. Jsem čtyři roky ve vztahu s „novým“ mužem. Když mi bylo kolem dvaceti, strašně jsem se těšila až budu těhotná, mít děti. Jenže studia, pak práce a zjištění, že finanční nezávislost na rodičích je vlastně úžasná. V sedmadvaceti mě přešlo chtění na děti. Nyní se současným mužem se snažíme o dítě. A já jsem strašně nejistá. Můj věk je pro mne limit na první dítě. Já od nástupu do práce po škole prostě necítím tu touhu. Ale zároveň dítě chci. Jsem ze sebe moc zmatená a nevím co mám dělat. Bojím se, že zjistím třeba po porodu, že mateřství není pro mě. Bojím se, že to nezvládnu. Děsí mě představa, že se na dva roky uklidím z pracovního života, že zblbnu, že pobočka ve které pracuji mezitím skončí a já nebudu mít kam se vrátit. Bojím se izolace. Nemám ráda cizí lidi, nevím co si s nima říct. Tím narážím na seznamování se s maminkami stejně starých dětí. Ve městě kde žijeme nikoho moc neznám. Není tu ani moc hřišť a vyžití pro děti. Kamarádky co mám dvě, bydlí každá od nás asi 30 kilometrů a my nemáme auto. Obě už mají děti a od doby co tomu tak je se často ani nestýkáme. Já vlastně ani nevím o co mi tu jde, možná jen se vypovídat..
Můj muž o mé nejistotě ví, mluvili jsme o tom spolu a shodli se, že by nás to pak jednou mohlo mrzet, kdybychom žádné děti neměli. Máme byt, jednu splátku na něj. Finančně nestrádáme, zvládneme ušetřit a přitom se nijak neuskromňujeme.
Děkuji moc za přečtení, pokud jste zvládly až sem. A za případné řádky od vás..
To zvládneš. Buď se normálně domluv na částečném úvazku, až zjistíš, jaké sis porodila dítě nebo si najdeš brigádu. Pokud muž pohlídá v době, kdy ty budeš pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.22 20:04
Tyhle strachy z neznameho jsou uplne normalni.
Zasadni je, abyste se s muzem shodli, ze v tom jedete spolu, a podrzeli se a pomohli si.
Jak se chova v nejake fakt krizi? Funguje?
Jestli dite chcete, tak bez tehotenstvi a pece o mimino to nejde 
.
Drtive vetsine zen ty pudy normalne naskoci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.22 23:24
Ve dvaceti ti tikaly tzv. biologické hodiny a proto ta touha, asi jsi tu hormonální bouří přetáhla a teď touhu necítíš, bereš to rozumem, máš obavy z neznámého, jak dítě převrátí život úplně jiným směrem. Myslím, že většině žen ten mateřský pud naskočí a jsou rády za své potomky, i když každou z nich nenaplňuje pouze starost o dítě a domácnost. Pokud však nechceš děti, nemusíš. Jen aby to tak cítil i partner a jednou vás to nemrzelo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.8.22 06:36
Ja to tak mela tak, sve dite miluji, ale vycerpava me to, abych byla uprimna, vratit cas a dite nemit, netrpela bych. Nebavi me byt matkou, t, dny, ktete jsou zalite sluncem, tech je malo, ja nevim, zda je to mnou, manzelem, ktery sectaak tesil a ve vysledku vse hodil na me nebo i dcerou, ktera ma poruchu chovani a vyvojovou dysfazii, ale je to cire peklo a ja ve 35 div nezesedivim. Je to pro ma takove male soukrome peklo, neuzivam si to, neni co. Dcera od rana rve, je s necim nespokojena, neposloucha, ja jsem vyflusla a vyhorela, driv mebnabilo, ze byly dny, kdy jsme si sebe umely uzit, mazlily se, citila jsem lasku, ted ma skoro 7, mazlit uz se moc nechodi, ma me na haku a jen boje, spousta prace s logo, skolou, nic nechce delat..a ja uz citim vyhireni a rikam si obcas, jake by to bylo vratit cas. 
To ja jen, ze i takove to muze byt. Ja sama jsem z toho smutna.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.8.22 08:48
@Tofifea Já doufám, ze ty mateřské pudy naskočí i u mne. Já nikdy moc neměla k dětem vztah, neumím to s nima a možná i to je další důvod obav.
O rozdělení rodičovské jsem popravdě už také přemýšlela. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
