Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mateřské pudy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.1.21 14:02
Ja chtela deti tak od 27, kdyz uz jsem byla nakou dobu se svym manzelem..pred tim nikdy..to prijde, a kdyz ne, tak ne, neni povinnost mit deti, jen se na vsem musite shodnout s partnerem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.21 14:02
@Anonymní píše:
Ahoj holky
Jdu sem s takovou zvláštní otázkou..
Co jsou to vlastně ty mateřské pudy? Jak poznat, jestli vlastně dítě budu někdy chtít?
Je mi 21, příteli 27, s přítelem jsme tři roky a prakticky skoro od začátku vztahu spolu žijeme. Oba pracujeme, já si do toho dělám VŠ. V 19 jsem div nebrečela, že už nemůžu mít dítě, ale čím sem starší, tím víc mě přepadá jakási nejistota z toho, jestli to vážně chci.
Miminka mně přijdou roztomilá, ale neumím si představit, že chodím a mám ruce na břiše, fotím se s bříškem, pyšně ho vystavuju. Děsí mě, že bych nezvládla porod, péči, finanční situaci, výchovu. Těhotné ženy a miminka v okolí mou pozornost úplně nestrhavaji.
Vyrostla/dospěla jsem z touhy mít dítě nebo jen to jen normální strach a obavy?
Bojím se, že si pořídím dítě a pak se mé pocity zase otočí a budu nešťastná.
Měla jste to také některá tak a přesto máte děti a milujete je? Nebo jsem opravdu z té touhy po dítěti „vyrostla“?
Na mimi máš dost času…v 21letech to u mě bylo to poslední co bych řešila. Ten pocit mít dítě přijde… Slyšela jsem řeči že to později už nemusí jít a blabla a ono to šlo kupodivu dobře 
Příspěvek upraven 25.01.21 v 14:03
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.21 14:11
Neboj, já jsem těhotná po druhé a to břicho mě přijde hrozné. Vůbec nemám potřebu ho oťapkávat, fotit nebo cokoliv jiného. Nemám kvůli němu ani chuť na sex, protože mě to přijde divné, když jsem “tlustá” 😂 ne každá musí být unesena z toho, že před sebou tahá pupek.. neznamená to, ze bys neměla mateřské pudy, neboj 😁
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.21 14:14
V tomhle veku jsem chodila do skoly a na mimina nemela ani pomysleni, dokonce jsem rikala, ze nevim, jesfli nekdy budu mit deti, desilo me tehotenstvi a porod, silene, jen ta predstava… no po svatbe ccy v 25 se to zacalo lamat a ve 27 jsem delala ovulacni testy jak sibla 
trosku problemy byly, ale po necelem roce se zadarilo a mame skoro 8m holcicku… je pravda, ze do druheho uz se mi fakt nechce, tehotenstvi bylo peklo na zemi a porod planovany sc kvuli zdravotnimu problemu… no uvidime, do 35 casu dost, to je moje hranice… ty mas spoooustu casu, bud v klidu a treba to prijde… a kdyz ne, tak prece neni nici povinnost mit dite, ne? Delej, jak to chces ty a muz, ne jak to chce Mana odvedle 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.21 14:27
Podle mě tě přepadávají úplně normální obavy. Čím jsme starší a zodpovědnější, tím lépe si umíme představit „coby kdyby“. V těch 19ti jsi pravděpodobně vůbec nepřemýšlela nad finanční stránkou věci, teď už ano. Udělejte všechno proto, abys tyto obavy neproměnila v realitu (vlastní bydlení, splacené dluhy, dodělaná škola něco našetřeno apod.) a pak uvidíš, že miminko bude jen dalším samozřejmým a příjemným krokem. Mimochodem, já se nikdy s pupkem nefotila, nevystavovala, nenechávala nikoho sahat, jak kopá (krom manžela), takže tyhle obavy můžeš rovnou pustit z hlavy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.21 14:27
Ve 21 letech pro mě byly děti smradi.. Ve 23 se to zvrtlo a najednou byla obrovská touha mít dítě… Ale obavy byly taky, ale ta chuť ho mít mnohem větší. Však nespechej, až to budeš cítit, tak to poznáš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.21 15:11
Ve 21 jsem se akorat bala, abych nahodou neotehotnela i pres antikoncepci.
Touha po detech prisla o 10 let pozdeji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.21 15:23
No, me je 34 a do ted jsem vubec zadnou touhu nemela. Beru HA, ale myslim, ze i kdybych ji nebrala, tak zadna touha po detech neprijde. Mozna neprijde nikdy?? 
Manzel chce jiz nekolik let, ale ja sama nevim. Nedovedu si predstavit byt tehotna, tahat obri bricho, pak to odrodit a jeste vychovavat 
Vsichni okolo me rikali, ze se to po 30tce zmeni, ale nezmenilo, tak asi matersky typ nejsem
Prosim zachovat anonym, chodi sem drbna svagrova, dekuji
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.1.21 16:22
Děkuju za vaše zkušenosti a za uklidnění.
Za rok končím VŠ, dva roky pracuji, a vzhledem k tomu, o kolik je přítel starší a po dětech touží ještě před třicítkou, je tohle u nás docela časté téma. A já prostě znejistila. Ale jak píšu, ještě mám rok VŠ před sebou, třeba mě ty obavy přejdou a zase se budu těšit jako dřív. A nebo to přijde později, mě zas čas a nějaký plodný věk ještě netlačí naštěstí.
Krásný den všem 
- Citovat
- Upravit
25.1.21 16:33
@Anonymní píše:
Ahoj holky
Jdu sem s takovou zvláštní otázkou..
Co jsou to vlastně ty mateřské pudy? Jak poznat, jestli vlastně dítě budu někdy chtít?
Je mi 21, příteli 27, s přítelem jsme tři roky a prakticky skoro od začátku vztahu spolu žijeme. Oba pracujeme, já si do toho dělám VŠ. V 19 jsem div nebrečela, že už nemůžu mít dítě, ale čím sem starší, tím víc mě přepadá jakási nejistota z toho, jestli to vážně chci.
Miminka mně přijdou roztomilá, ale neumím si představit, že chodím a mám ruce na břiše, fotím se s bříškem, pyšně ho vystavuju. Děsí mě, že bych nezvládla porod, péči, finanční situaci, výchovu. Těhotné ženy a miminka v okolí mou pozornost úplně nestrhavaji.
Vyrostla/dospěla jsem z touhy mít dítě nebo jen to jen normální strach a obavy?
Bojím se, že si pořídím dítě a pak se mé pocity zase otočí a budu nešťastná.
Měla jste to také některá tak a přesto máte děti a milujete je? Nebo jsem opravdu z té touhy po dítěti „vyrostla“?
Tak jestli touha rovná se mít vystavené v rámečku polonahé fotky s pupkem všechno takový hraběcí starosti bych řekla. Zamyslela bych se nad povahou přítele a finanční stránkou především.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.21 16:40
Neboj, ten matersky pud jednou bud prijde nebo ne, oboji je uplne v poradku. Je ti teprve 21, mas cely zivot pred sebou, uzivej si zivota, svobody, cestovani (az to bude mozne ), na deti mas casu dost. Ja nikdy nebyla matersky typ, ne ze bych deti nenavidela ale proste jsem k detem nemela zadny vztah, dokazala bych si svuj zivot predstavit i bez nich. Ve 30ti jsem poznala manzela, po roce a pul vztahu jsme se vzali a ja byla zamilovana jak blazen tak jsem se rozhodla ze by bylo fajn mit dite s takovym clovekem Mam jenom jedno, dalsi bych nechtela ani nahodu, i kdyz syna mam rada tak priznavam ze me piplani mimina nejak zvlastne nebavi.
PS. Tehotenstvi jsem nemela nijak tezke, pribrala jsem jen 8 kilo ale i tak jsem se citila strasne osklive, nejake hlazeni bricha a mluveni na mimino se u mne nekonalo. Takze tehotnstvi neni zadna slava, to asi souhlasime vsechny ale je to jediny zpusob jak mit dite takze se to da vydrzet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.21 08:26
Já mám tyhle pocity stále a je mi přes 30 
Jen mi teda ani miminka nepřijdou úplně roztomilá Takže buď naprosto v klidu, buď to přijde a nebo ne. Nemáš povinnost rodit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.8.22 19:09
Ahoj holky, jdu se vám jen vypovídat, přečíst vaše zkušenosti..
Za nedlouho mi bude 35. Jsem čtyři roky ve vztahu s „novým“ mužem. Když mi bylo kolem dvaceti, strašně jsem se těšila až budu těhotná, mít děti. Jenže studia, pak práce a zjištění, že finanční nezávislost na rodičích je vlastně úžasná. V sedmadvaceti mě přešlo chtění na děti. Nyní se současným mužem se snažíme o dítě. A já jsem strašně nejistá. Můj věk je pro mne limit na první dítě. Já od nástupu do práce po škole prostě necítím tu touhu. Ale zároveň dítě chci. Jsem ze sebe moc zmatená a nevím co mám dělat. Bojím se, že zjistím třeba po porodu, že mateřství není pro mě. Bojím se, že to nezvládnu. Děsí mě představa, že se na dva roky uklidím z pracovního života, že zblbnu, že pobočka ve které pracuji mezitím skončí a já nebudu mít kam se vrátit. Bojím se izolace. Nemám ráda cizí lidi, nevím co si s nima říct. Tím narážím na seznamování se s maminkami stejně starých dětí. Ve městě kde žijeme nikoho moc neznám. Není tu ani moc hřišť a vyžití pro děti. Kamarádky co mám dvě, bydlí každá od nás asi 30 kilometrů a my nemáme auto. Obě už mají děti a od doby co tomu tak je se často ani nestýkáme. Já vlastně ani nevím o co mi tu jde, možná jen se vypovídat..
Můj muž o mé nejistotě ví, mluvili jsme o tom spolu a shodli se, že by nás to pak jednou mohlo mrzet, kdybychom žádné děti neměli. Máme byt, jednu splátku na něj. Finančně nestrádáme, zvládneme ušetřit a přitom se nijak neuskromňujeme.
Děkuji moc za přečtení, pokud jste zvládly až sem. A za případné řádky od vás..
- Citovat
- Upravit
13.8.22 19:19
@Anonymní píše:Žádný mateřský pudy a touhy jsem neměla, dokonce jsem si od dětství myslela, že nejsem ten typ na tohle. A kdybych do toho nevlítla neplánovaně, možná jsem doteď bezdětná, myslím, že zrovna u mě by to tak samo od sebe nenaskočilo třeba nikdy. Všechno to tam najelo po narození dítěte. Se vším všudy. Příroda to prostě zařídila. Jenže to vám taky nikdo nezaručí, že se to stane, že jo, jsou ženy, který to v sobě nemají a mít nebudou. Pokud šílíte z toho, co práce, dnes už tahle doba fandí tomu, že si to rodiče mohou rozdělit ten rodičák. Se domluvte předem takto, pro případ, že by dítě jednou fakt přišlo, třeba vás to trochu uklidní.
Ahoj holky, jdu se vám jen vypovídat, přečíst vaše zkušenosti..
Za nedlouho mi bude 35. Jsem čtyři roky ve vztahu s „novým“ mužem. Když mi bylo kolem dvaceti, strašně jsem se těšila až budu těhotná, mít děti. Jenže studia, pak práce a zjištění, že finanční nezávislost na rodičích je vlastně úžasná. V sedmadvaceti mě přešlo chtění na děti. Nyní se současným mužem se snažíme o dítě. A já jsem strašně nejistá. Můj věk je pro mne limit na první dítě. Já od nástupu do práce po škole prostě necítím tu touhu. Ale zároveň dítě chci. Jsem ze sebe moc zmatená a nevím co mám dělat. Bojím se, že zjistím třeba po porodu, že mateřství není pro mě. Bojím se, že to nezvládnu. Děsí mě představa, že se na dva roky uklidím z pracovního života, že zblbnu, že pobočka ve které pracuji mezitím skončí a já nebudu mít kam se vrátit. Bojím se izolace. Nemám ráda cizí lidi, nevím co si s nima říct. Tím narážím na seznamování se s maminkami stejně starých dětí. Ve městě kde žijeme nikoho moc neznám. Není tu ani moc hřišť a vyžití pro děti. Kamarádky co mám dvě, bydlí každá od nás asi 30 kilometrů a my nemáme auto. Obě už mají děti a od doby co tomu tak je se často ani nestýkáme. Já vlastně ani nevím o co mi tu jde, možná jen se vypovídat..
Můj muž o mé nejistotě ví, mluvili jsme o tom spolu a shodli se, že by nás to pak jednou mohlo mrzet, kdybychom žádné děti neměli. Máme byt, jednu splátku na něj. Finančně nestrádáme, zvládneme ušetřit a přitom se nijak neuskromňujeme.
Děkuji moc za přečtení, pokud jste zvládly až sem. A za případné řádky od vás..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky
Jdu sem s takovou zvláštní otázkou..
Co jsou to vlastně ty mateřské pudy? Jak poznat, jestli vlastně dítě budu někdy chtít?
Je mi 21, příteli 27, s přítelem jsme tři roky a prakticky skoro od začátku vztahu spolu žijeme. Oba pracujeme, já si do toho dělám VŠ. V 19 jsem div nebrečela, že už nemůžu mít dítě, ale čím sem starší, tím víc mě přepadá jakási nejistota z toho, jestli to vážně chci.
Miminka mně přijdou roztomilá, ale neumím si představit, že chodím a mám ruce na břiše, fotím se s bříškem, pyšně ho vystavuju. Děsí mě, že bych nezvládla porod, péči, finanční situaci, výchovu. Těhotné ženy a miminka v okolí mou pozornost úplně nestrhavaji.
Vyrostla/dospěla jsem z touhy mít dítě nebo jen to jen normální strach a obavy?
Bojím se, že si pořídím dítě a pak se mé pocity zase otočí a budu nešťastná.
Měla jste to také některá tak a přesto máte děti a milujete je? Nebo jsem opravdu z té touhy po dítěti „vyrostla“?