Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Vezmu to od konce… HA je z tela do 48h od posledni pilulky pryc, nic nehrozi. Leky na bokest taky ne. Ostatni je Vase rozhodnuti. Pokud ho i jeden z vas nechce, sla bych na preruseni. A pokud uteces tesne pred vykonem, nikdo se na tebe zlobit nebude.
Zakladatelko, drž se, ale fakt bych si ho nechala..vajíčko, který se i přes odpor prášků uvolnilo, spermie z první kapky, která si ho našla, pak se to oplodněný vajíčko zavrtalo do při HA jistě nepříliš vysoký sliznice..to musí být tak silný, že ho nějaký prášek nebo rentgen nerozhází
předpokládám, že rentgen byl na zuby? pokud jo, tak riziko naprosto minimální. prášky až tak nebezpečný nejsou, v úplném začátku, embryo ještě není moc napojený n matku..spousta žen do 3. měsíce chlastá první ligu, a bere všechno možný, a miminka mají zdravý.
za tohle miminko se fakt přimlouvám, to zvládnete ![]()
Taky bych si takového bojovníka nenechala vzít. Ale záleží to na vás. Ať už se rozhodnete jakkoliv, držím pěsti ![]()
Nejdřív bych šla k dotorovi na UTZ, aby se vidělo. Je těhotenství tam kde má být? Není mimoděložní? Už je srdeční akce? Nebo ještě nic? A pak by se vidělo… Nemusíš se rozhodnout hned teď. ![]()
Já si právě taky pořád říkám, že je to tolik věcí, co jsou proti otěhotnění a stejně se to chytlo, že to snad musí být osud. Ale na druhou stranu, mám už dvě děti, dvě malé děti a kolikrát mám pocit, že jsem už opravdu na konci svých sil, kolikrát jsem z nich tak hotová, že večer už jen sedím, jedu na nautrál a bezmyšlenkovitě se jen dívám, jak mi děti likvidují byt
(nadneseně řečeno). Každá to asi zná, ten pocit, kdy by člověk nejradši zavřel dveře a odešel pryč, aspoň na deset minut. Možná je to i tím, že jsem na děti sama, přítele sice mám, ale děti nejsou jeho, společné bydlení jsme teprva začali plánovat. Ach jo.
Tak jsem skoro ve stejné situaci jako ty, ale já už mám doma tři děti a teď přes antiko dvě čárky. Jsem ve 4 týdnu a na pondělí už jsem objednaná na přerušení. Vím, že bych už 4 miminko nedala.
Jsem i naštvaná. Popravdě se teď trochu stydím, protože v záplavě emocí jsem hned zvedla telefon a volala na gyndu a sestru tak trochu sprdla za to, co to jako má být, že mi napsali prášky a i tak jsem těhotná. Pak jsem se jí rozbrečela do telefonu…no trapka největší. Budu se muset omluvit. Ale štve mě to, já na ty prášky spoléhala
čoveče prekérka. Podle těch nevolností bych tě tipovala už tak na 5-7 tt. To už by asi bylo rentgenové ozáření problém. Myslím z hlediska vývojových vad.
Ale to by jsi se dozvěděla až na NT screeningu ve 12-13 tt.
Tvé pocity velmi důvěrně znám. Měla jsem to stejně. Nakonec jsem podsoupila.
@Anonymní píše:
Tak jsem skoro ve stejné situaci jako ty, ale já už mám doma tři děti a teď přes antiko dvě čárky. Jsem ve 4 týdnu a na pondělí už jsem objednaná na přerušení. Vím, že bych už 4 miminko nedala.
A jak to prožíváš? Myslím citově.
@slavuska1 moje dcera se takto narodila a je úžasná, krásná a všestranně talentovaný.
Možná to chce chvíli čas na zpracování. Vím to pár hodin a hrozně se teď ve mě všechno pere.
Holky anonymni, muzu se zeptat, co za prasky berete? Ja mam pul roku furt Azalii a ted mam pocit, ze bych i pres antiko, na kterou spoleham a beru fakt poctive, mohla byt taky tehu. By me kleplo.
@barbarossa píše:
Holky anonymni, muzu se zeptat, co za prasky berete? Ja mam pul roku furt Azalii a ted mam pocit, ze bych i pres antiko, na kterou spoleham a beru fakt poctive, mohla byt taky tehu. By me kleplo.
Azalii
No kupodivu znám dosti příběhů o dětech z Azalie, jedno znám osobně ![]()
@Anonymní píše:
A jak to prožíváš? Myslím citově.
už je to 24 let. Upřímně- byla jsem si vědoma, že tenkrát ve své situaci nezvládnu další dítě. Myslím finančně, zázemí. Ta zodpovědnost za to, co tu už bylo mi rozumově velela potrat. Bilo se se mnou mateřství, prožívala jsem totéž, co ty.
Co mám psát? Bylo to hrozné. Vnitřně. Jak píšeš, měla jsem 1000 chutí utéct z porodního sálu…
Ovšem příroda je milosrdná, hormonálně se velice rychle vracíš do normálu a posléze jsi schopna brát věci tak, jak opravdu jsou.
Nedá se to ovšem hodit za hlavu. Počítám ten přibližný datum „narození“ dodnes, to nesmažeš. Život je ale plný paradoxů, potkalo mě tohle „štěstí“ ještě znovu po 22 letech, byla jsem strašně zaskočená, upřímně v prvních dnech rozhodnutá jít znovu na přerušení, ale nastaly komplikace, já musela řešit svůj zdravotní stav a tahle prekérka mi nakonec otočila mysl o 180 stupnů. Rozhodla jsem si dítko nechat, i když to bylo pade na pade, že nebude postižené a dnes jsem nejštastnější zasemáma.
Když se tak na tu moji malou dívám, pokaždé mi projede hlavou, že se mi vrátilo to nenarozené, jenak to není možné.
Jsem ti asi ale vůbec nepomohla, co?
![]()
Příspěvek upraven 25.06.14 v 18:49