Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moje dcera a dospělý chlap
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
ontarova.stara
25.7.22 13:56
- Citovat
- Upravit
Prostě Vodnář
25.7.22 14:01
Asi si každý pod slovem mazlení představujeme něco jiného. V mém podání je hodně vzdálené i předehře.
@ontarova.stara píše:
Stejne tak jako „mazleni“ petadvacetileteho se ctrnactkou. Mimochodem si pletes pomluvu s vyjadrenim nazoru. Pokud budu tvrdit, ze Vodnar je uchyl, tak to je mozne chapat jako pomluva, nemam-li potrebne dukazy. Pokud ovsem rikam, ze vztah dospeleho muze a ditete pod zakonem mi prijde uchylny, je to muj nazor.
- Citovat
- Upravit
Prostě Vodnář
25.7.22 14:06
Mě by tedy více zajímalo, když už se tazatelka přiznala k tomu, že je onou čtrnáctkou? Co jí přimělo k jejímu chování a jestli její příběh není zkreslen její představivostí?
Protože podle zdejších diskutujících v jejím věku by jim to přišlo odporné a o dotyčného by neopřely ani kolo.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.7.22 14:07
@Prostě Vodnář píše:
Ne, ten odkaz byl na zákon o zneužívání dětí, na který jste poukázal. Ano vypíchl jsem z něj odstavec o sexuálním zneužívání v rodině, což může být mnohem nebezpečnější, než nějaký osmadvacetiletý vietnamčík.Pokud by porušil zákon, tak nechť je potrestán, ale nechápu, proč by se s ní nemohl bavit, pokud ten zákon neporuší? Nelíbí se mi, že se z někoho automaticky dělá úchyl, když úchylné předpoklady v sobě nemusí vůbec mít.
Ano, může se nám to hnusit, můžeme proti tomu protestovat, ale také bychom měli dodržovat zákon, protože dnes i pomluva je trestná.
Podívej, ty to vidíš ze svého pohledu toho staršího chlapa, máš na ten vztah romantické vzpomínky, to je hezké. Ale možná je otázka, jak to zpětně vnímá ta holčina. Já chodila v 18 s třicátníkem, tam samozřejmě nemohl nikdo nic říct, ale stejně jsem proti němu byla strašné tele, které měl na tu romantickou zábavu, to ano, ale nebyli jsme rovnocenní partneři. Asi kdybych po matuře šla do práce, tak to bylo jiné. Ale já šla na vysokou, řešila studentské starosti, a on od 19 už dávno makal a měl tou dobou rozestavěný barák. Ano, bylo to krásné a romantické, ale já dneska vím, že jsem mu nemohla být žádnou oporou, jen milou hračkou. A já se s ním zase stranila společnosti vrstevníků a utíkalo mi to, co tomu věku přísluší. Místo ježdění na chatu s kámošema ze školy jsem s ním byla na stavbě. Místo studentských večírků chodila na večeře které mě vůbec nebavily. Místo vody se spolužáky all inclusive u moře. O kamarády svého věku jsem vlastně přišla, protože s sebou jsem ho samozřejmě nikam mezi ně vzít nemohla, byl by tam jak mezi dětmi. Jeho kámoši zas jako na dítě koukali na mě, řešili se svými partnerkami pořizování dětí nebo je už měli a já měla starost o přijímačky a později zkoušky. Skončila jsem se sportem, protože on chtěl po práci se mnou jet nakoupit, uvařit si večeři a koukat na filmy, na nějaké sportování několikrát v týdnu po práci už neměl ani energii ani chuť, užil si toho totiž v mém věku. Na soustředění mu vadilo abych jezdila, proč bych měla někam jezdit bez něho, radši nabídl víkend ve dvou někde na penzionu - no jistě že jsem souhlasila, že radši budu s ním než s cizími, co jsem asi tak měla říct, ale vlastně to tak vůbec nebylo. Kdybych byla taková, že by mi to vyhovovalo líp, tak v pořádku, ale já vlastně chtěla spíš být s těmi vrstevníky, ale byla jsem do něj zamilovaná, takže jsem žila kvůli němu podle něho. Nevydrželo to moc dlouho, takže to byla cenná zkušenost a nic mi to neudělalo. Ale znám holky, které příliš mladé spadly do vztahu se starším, tu první lásku člověk bere šíleně vážně a málokdy holka dokáže říct hm, mě to tak úplně nebaví, rozejdeme se. Většinou se toho drží jak klíště i za cenu nefunkčnosti, buď než vyspěje nebo to ukončí on. Té mladé holce může mezitím utéct život přiměřený jejímu věku. A v nejhorším případě ji může hodně ranit, pokud si uvědomí, že ona to brala jako osudovou lásku a on jako romantické povyražení.
- Citovat
- Upravit
ontarova.stara
25.7.22 14:25
@Anonymní píše:
Podívej, ty to vidíš ze svého pohledu toho staršího chlapa, máš na ten vztah romantické vzpomínky, to je hezké. Ale možná je otázka, jak to zpětně vnímá ta holčina. Já chodila v 18 s třicátníkem, tam samozřejmě nemohl nikdo nic říct, ale stejně jsem proti němu byla strašné tele, které měl na tu romantickou zábavu, to ano, ale nebyli jsme rovnocenní partneři. Asi kdybych po matuře šla do práce, tak to bylo jiné. Ale já šla na vysokou, řešila studentské starosti, a on od 19 už dávno makal a měl tou dobou rozestavěný barák. Ano, bylo to krásné a romantické, ale já dneska vím, že jsem mu nemohla být žádnou oporou, jen milou hračkou. A já se s ním zase stranila společnosti vrstevníků a utíkalo mi to, co tomu věku přísluší. Místo ježdění na chatu s kámošema ze školy jsem s ním byla na stavbě. Místo studentských večírků chodila na večeře které mě vůbec nebavily. Místo vody se spolužáky all inclusive u moře. O kamarády svého věku jsem vlastně přišla, protože s sebou jsem ho samozřejmě nikam mezi ně vzít nemohla, byl by tam jak mezi dětmi. Jeho kámoši zas jako na dítě koukali na mě, řešili se svými partnerkami pořizování dětí nebo je už měli a já měla starost o přijímačky a později zkoušky. Skončila jsem se sportem, protože on chtěl po práci se mnou jet nakoupit, uvařit si večeři a koukat na filmy, na nějaké sportování několikrát v týdnu po práci už neměl ani energii ani chuť, užil si toho totiž v mém věku. Na soustředění mu vadilo abych jezdila, proč bych měla někam jezdit bez něho, radši nabídl víkend ve dvou někde na penzionu - no jistě že jsem souhlasila, že radši budu s ním než s cizími, co jsem asi tak měla říct, ale vlastně to tak vůbec nebylo. Kdybych byla taková, že by mi to vyhovovalo líp, tak v pořádku, ale já vlastně chtěla spíš být s těmi vrstevníky, ale byla jsem do něj zamilovaná, takže jsem žila kvůli němu podle něho. Nevydrželo to moc dlouho, takže to byla cenná zkušenost a nic mi to neudělalo. Ale znám holky, které příliš mladé spadly do vztahu se starším, tu první lásku člověk bere šíleně vážně a málokdy holka dokáže říct hm, mě to tak úplně nebaví, rozejdeme se. Většinou se toho drží jak klíště i za cenu nefunkčnosti, buď než vyspěje nebo to ukončí on. Té mladé holce může mezitím utéct život přiměřený jejímu věku. A v nejhorším případě ji může hodně ranit, pokud si uvědomí, že ona to brala jako osudovou lásku a on jako romantické povyražení.
To je vlastne uplne presne popsane. Clovek by mel projit nejakym prirozenym vyvojem se svymi vrstevniky, resit starosti adekvatni jeho veku. Netreba to vse zbytecne uspechat.
- Citovat
- Upravit
Prostě Vodnář
25.7.22 14:40
Za tu holčinu já psát nebudu, to by musela ona sama. Proto můj příspěvek bude kratší. Ano, ten vztah byl od prvopočátku dost nevyrovnaný. Já to viděl, ale růžové brýle byly natolik silné, že jsem to nedokázal včas zarazit. Byla to chyba, velká chyba. Bohužel v pět a dvaceti jsem neměl dnešní zkušenosti, nadhled a rozhodně ne vyzrálou osobnost. To se začalo lámat až kolem kristových let. Prostě jsem v tom věku byl také pořád tele. Sice zodpovědné, ale tele. Dnes, když se ohlédnu, tak vidím, že každý z nás se ve vzájemné komunikaci ztrácel, protože vyslovené bylo chápáno jinak, než bylo myšleno. Ty nůžky se během jejího dospívání pochopitelně rozevřeli úplně, ale přes tu ohromnou vzdálenost, co se mezi námi objevila, nebyla ani na jedné straně síla to ukončit. Pochopitelně to dopadlo tak, jak to dopadnout muselo. To nehezké odnesla voda a to krásné je navždy v srdci zapsané. U nás to tedy trvalo déle, než krátce. A s tím povyražením? Z mého pohledu to u nás bylo naopak. Ale jak už jsem psal, za ní psát nemohu, možná by na to všechno měla úplně jiný názor.
@Anonymní píše:
Podívej, ty to vidíš ze svého pohledu toho staršího chlapa, máš na ten vztah romantické vzpomínky, to je hezké. Ale možná je otázka, jak to zpětně vnímá ta holčina. Já chodila v 18 s třicátníkem, tam samozřejmě nemohl nikdo nic říct, ale stejně jsem proti němu byla strašné tele, které měl na tu romantickou zábavu, to ano, ale nebyli jsme rovnocenní partneři. Asi kdybych po matuře šla do práce, tak to bylo jiné. Ale já šla na vysokou, řešila studentské starosti, a on od 19 už dávno makal a měl tou dobou rozestavěný barák. Ano, bylo to krásné a romantické, ale já dneska vím, že jsem mu nemohla být žádnou oporou, jen milou hračkou. A já se s ním zase stranila společnosti vrstevníků a utíkalo mi to, co tomu věku přísluší. Místo ježdění na chatu s kámošema ze školy jsem s ním byla na stavbě. Místo studentských večírků chodila na večeře které mě vůbec nebavily. Místo vody se spolužáky all inclusive u moře. O kamarády svého věku jsem vlastně přišla, protože s sebou jsem ho samozřejmě nikam mezi ně vzít nemohla, byl by tam jak mezi dětmi. Jeho kámoši zas jako na dítě koukali na mě, řešili se svými partnerkami pořizování dětí nebo je už měli a já měla starost o přijímačky a později zkoušky. Skončila jsem se sportem, protože on chtěl po práci se mnou jet nakoupit, uvařit si večeři a koukat na filmy, na nějaké sportování několikrát v týdnu po práci už neměl ani energii ani chuť, užil si toho totiž v mém věku. Na soustředění mu vadilo abych jezdila, proč bych měla někam jezdit bez něho, radši nabídl víkend ve dvou někde na penzionu - no jistě že jsem souhlasila, že radši budu s ním než s cizími, co jsem asi tak měla říct, ale vlastně to tak vůbec nebylo. Kdybych byla taková, že by mi to vyhovovalo líp, tak v pořádku, ale já vlastně chtěla spíš být s těmi vrstevníky, ale byla jsem do něj zamilovaná, takže jsem žila kvůli němu podle něho. Nevydrželo to moc dlouho, takže to byla cenná zkušenost a nic mi to neudělalo. Ale znám holky, které příliš mladé spadly do vztahu se starším, tu první lásku člověk bere šíleně vážně a málokdy holka dokáže říct hm, mě to tak úplně nebaví, rozejdeme se. Většinou se toho drží jak klíště i za cenu nefunkčnosti, buď než vyspěje nebo to ukončí on. Té mladé holce může mezitím utéct život přiměřený jejímu věku. A v nejhorším případě ji může hodně ranit, pokud si uvědomí, že ona to brala jako osudovou lásku a on jako romantické povyražení.
- Citovat
- Upravit
Prostě Vodnář
25.7.22 14:43
Ne. Ale kdybych měl, tak každý její nápadník by to se mnou neměl vůbec jednoduché.
@_.Emilyyy píše:
@Prostě Vodnář
Mas dceru?
- Citovat
- Upravit
25.7.22 14:45
@Prostě Vodnář píše:
Ne.
Kdybys ji mel, tak by tve reálce byly jine, ldyby si takového nekoho ve 14 nasla 
věř mi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě Vodnář
25.7.22 14:50
Tohle já dnes plně chápu, ale v pět a dvaceti mi to bylo zcela ukradené.
@_.Emilyyy píše:
Kdybys ji mel, tak by tve reálce byly jine, ldyby si takového nekoho ve 14 nasla
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.7.22 14:58
@Prostě Vodnář píše:
Za tu holčinu já psát nebudu, to by musela ona sama. Proto můj příspěvek bude kratší. Ano, ten vztah byl od prvopočátku dost nevyrovnaný. Já to viděl, ale růžové brýle byly natolik silné, že jsem to nedokázal včas zarazit. Byla to chyba, velká chyba. Bohužel v pět a dvaceti jsem neměl dnešní zkušenosti, nadhled a rozhodně ne vyzrálou osobnost. To se začalo lámat až kolem kristových let. Prostě jsem v tom věku byl také pořád tele. Sice zodpovědné, ale tele. Dnes, když se ohlédnu, tak vidím, že každý z nás se ve vzájemné komunikaci ztrácel, protože vyslovené bylo chápáno jinak, než bylo myšleno. Ty nůžky se během jejího dospívání pochopitelně rozevřeli úplně, ale přes tu ohromnou vzdálenost, co se mezi námi objevila, nebyla ani na jedné straně síla to ukončit. Pochopitelně to dopadlo tak, jak to dopadnout muselo. To nehezké odnesla voda a to krásné je navždy v srdci zapsané. U nás to tedy trvalo déle, než krátce. A s tím povyražením? Z mého pohledu to u nás bylo naopak. Ale jak už jsem psal, za ní psát nemohu, možná by na to všechno měla úplně jiný názor.
No vidíš, takhle nezní že bylo až tak moc super, že jste se do toho pustili. Je fajn že nakonec zbyly ty hezké vzpomínky, ale asi to taky mnohdy nebylo jednoduché a veselé. I my jsme do sebe byli strašně zamilovaní, a nechtěli nějakou dobu vidět doprava doleva. A mě ten rozchod hodně sebral, opravdu hodně moc, takže další čas jsem strávila trápením, pak jsem zas chtěla všechno dohnat a utrhla se ze řetězu víc, než bylo zdrávo. Dá se říct, že jsem se z toho hrabala několik dalších let, ovlivnilo to moje sebevědomí, přístup k dalším vztahům a spoustu dalšího, a nic z toho pozitivní nebylo bohužel. Když se to stane obráceně a sebere to spíš toho staršího, který chtěl v mladém vidět životního partnera a ten místo toho bral vztah spíš jako legraci, taky to moc pozitivních důsledků nemá. Já vím, že mnohdy si každý musí natlouct nos sám, proto neříkám, že bych něco radikálně zakazovala (u mě samotné to většinou vedlo k tomu, že jsem to tím spíš udělala), ale v tomhle zrovna bych se snažila o to, aby si tohle ti mladí odpustili.
- Citovat
- Upravit
Prostě Vodnář
25.7.22 15:14
Víte ono to není tak jednoduché. Ono když se to nestane v devítce, tak pak se to stane v prváku. Problém je v tom, že těm holkám vrstevníci nevyhovují po materiální stránce. Také se do školy raději vozí autem, než MHD. Nedávno jsem slyšel rozhovor dvou takových holčin, a tu jednu už to s tím jejím ani nebaví, ale když on má to auto a ty prachy. Tak se nalubrikuje a nějak to přežije. Nehledě na to, že v nemalých případech je do toho navezou i jejich vlastní matky. To si vždycky vzpomenu na Slunce seno… Jak Škopková dohazovala jednu lepší partii za druhou, hlavně ne Vencu! No a teď si představte, že do podobného prostředí přijde to nevinné, nezkušené dítě, které ale chce být oblíbené v kolektivu…
Takže naše příběhy jsou oproti tomu ještě krásné.
@Anonymní píše:
No vidíš, takhle nezní že bylo až tak moc super, že jste se do toho pustili. Je fajn že nakonec zbyly ty hezké vzpomínky, ale asi to taky mnohdy nebylo jednoduché a veselé. I my jsme do sebe byli strašně zamilovaní, a nechtěli nějakou dobu vidět doprava doleva. A mě ten rozchod hodně sebral, opravdu hodně moc, takže další čas jsem strávila trápením, pak jsem zas chtěla všechno dohnat a utrhla se ze řetězu víc, než bylo zdrávo. Dá se říct, že jsem se z toho hrabala několik dalších let, ovlivnilo to moje sebevědomí, přístup k dalším vztahům a spoustu dalšího, a nic z toho pozitivní nebylo bohužel. Když se to stane obráceně a sebere to spíš toho staršího, který chtěl v mladém vidět životního partnera a ten místo toho bral vztah spíš jako legraci, taky to moc pozitivních důsledků nemá. Já vím, že mnohdy si každý musí natlouct nos sám, proto neříkám, že bych něco radikálně zakazovala (u mě samotné to většinou vedlo k tomu, že jsem to tím spíš udělala), ale v tomhle zrovna bych se snažila o to, aby si tohle ti mladí odpustili.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Stejne tak jako „mazleni“ petadvacetileteho se ctrnactkou. Mimochodem si pletes pomluvu s vyjadrenim nazoru. Pokud budu tvrdit, ze Vodnar je uchyl, tak to je mozne chapat jako pomluva, nemam-li potrebne dukazy. Pokud ovsem rikam, ze vztah dospeleho muze a ditete pod zakonem mi prijde uchylny, je to muj nazor.