Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moje matka...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
22.4.20 21:06
Ahoj, mám podobné zkušenosti, ale s tátou. Už je ti 17, pokus se to ten rok jeste vydrzet, a pokud je to opravdu tak nesnesitelne. Tak v 18ti vypadni…určitě budeš mít kam jít..kamarádi, přítel…prarodiče..kdokoliv…jak mi padlo 18, táta uplně otočil, a teďka máme suprovej vztah
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.4.20 21:26
Co matka dělá? Je aspoň trochu úspěšná, má koníčky, kamarády? Připadá mi, že je prostě frustrovaná a na tobě si vylívá zlost a schytalas to i za taťku, bohužel s tím asi moc neuděláš, ona by se měla léčit. Hlavně to vůbec neber osobně a co nejrychleji po škole odejdi na výšku nebo do spolubydlení, abys to nemusela snášet dýl. Na druhou stranu je pravda, že kolikrát si to člověk uvědomí až na vlastních nohách, že mamka dělala tunu věcí a my jsme jen nevděčně kroutili očima a až když to za nás nikdo jiný neudělá si to uvědomíme. Drž se, už to nebude na dlouho. Ale bohužel v ní asi oporu nikdy moc mít nebudeš. Co otec, ten vůbec nic? 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.4.20 21:35
@Anonymní píše:
Co matka dělá? Je aspoň trochu úspěšná, má koníčky, kamarády? Připadá mi, že je prostě frustrovaná a na tobě si vylívá zlost a schytalas to i za taťku, bohužel s tím asi moc neuděláš, ona by se měla léčit. Hlavně to vůbec neber osobně a co nejrychleji po škole odejdi na výšku nebo do spolubydlení, abys to nemusela snášet dýl. Na druhou stranu je pravda, že kolikrát si to člověk uvědomí až na vlastních nohách, že mamka dělala tunu věcí a my jsme jen nevděčně kroutili očima a až když to za nás nikdo jiný neudělá si to uvědomíme. Drž se, už to nebude na dlouho. Ale bohužel v ní asi oporu nikdy moc mít nebudeš. Co otec, ten vůbec nic?
S kamarády je jen v práci, nebo když mají firemní večírek. Jinak je přes víkend s přítelem, jinak nic.
A otec nic. Od patnácti úplný nezájem. To stejné i jeho rodiče a celá jeho část rodiny.
- Citovat
- Upravit
22.4.20 22:20
Rozumím ti, měla sem to podobně, mě matka ještě navíc fyzicky „vychovávala“. Poslední drzkovou sem dostala asi měsíc před maturitou, to mi bylo sotva osmnact. Pak už sem se od přítele vracela domů jen velmi sporadicky, naštěstí jeho máma byla moc hodná a nechávala mě u nich chvíli víceméně bydlet, než sem si našla práci a osamostatnili sme se. Pak sem ji pár let vídala jen náhodou, A dodnes je vztah na hraně nože.. 🙄
Pro mě byli základem duševního zdraví nejbližší přátelé a partner. Jinak bych skončila na psychiatrii, na drogách nebo pod drnem 
Drž se, nebude to trvat dlouho a půjdeš si po svém…já si v mezidobí udělala své povinnosti a pak buď byla zalezla u učení nebo po brigádách. Hlavně když sem nemusela trávit čas s ní…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.4.20 20:33
Měla jsem to podobně, ale s tátou. Skoro celé dětství jsem utíkala k babičce a dědovi. Hned po škole šup do práce a frnk do svého. S tátou jsem se dlouho nebavila, ale teď po několika letech máme řekla bych, že hezký vztah, ale musela jsem sama chtít.
Chápu tě, člověka to hrozně mrzí a i kdyby ses stavěla na hlavu, tak tě stejně neocení a vždy si něco najde. Nenech se psychicky zdeptat 
, i když se to těžce říká. Jestli je to tak jak říkáš, tak ona má problém hlavně se sebou.
Asi bych se první zkusila dohodnout, s jakými požadavky by byla spokojená, samozřejmě reálně splnitelné a případně navštívit odborníka (my taky chodili), a když ani to nezabere, tak si hledat nějaké to útočiště.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.4.20 06:12
@Anonymní píše:
Dobrý den, je mi 17 a už tuto situaci nezvládám. Před 8 lety se otec rozešel s matkou kvůli tomu, že ho neustále komandovala. Neustále na něj křičela, vše mu vyčítala.. takže se později uzavřel do sebe, nemluvil s ní a kvůli tomu nás i opustil. Bohužel o mě postupem času ztratil zájem taky, takže s ním od 15 let nejsem vůbec v kontaktu.
Teď k věci. doma se vším pomáhám, uklízím a dost se snažím. Bohužel i to je pro matku málo. Když uklidím, že na zemi není ani smítko, začne matka rýpat do mé osoby.. a když to slýcháte fakt každý den, tak je vám z toho na nic, pokud jste takový cíťa jako já. Slova jako jsi svině, kráva, pčas co v životě nic nedokáže, knda, že jsem se nikdy neměla narodit a podobně. Pochopitelně tedy nemám vůbec náladu se s ní nějak bavit. V minulostí jsem se pokoušela s ní vztah urovnat, ale nejevila zájem. Od té doby se to akorát zhoršilo.
Momentálně kvůli situaci máme online výuku, ale máme online hodiny, tak je to jako kdybych měla vyučování. Tudíž vstávám před 8 a do dvou jsme v kontaktu s učiteli. To však matka vůbec nechápe. Neustále se do mě naváží a řve po mě jak doma nic nedělám, s ničím nepomáham, jak jsem k ničemu, měla bych se nad sebou zamyslet a podobně.
Před ostatními lidí jde vidět, že je fakt falešná. Má teď 7 let přítele, ale pouze se vídají, je s ním šťastná troufám si říct.
Potřebovala jsem se spíš vypovídat, přítele a kamarády s tím zatěžovat moc nechci. Pár věcí o tom ví, ale jen trochu z toho všeho. Momentálně jsem v situaci kdy jsem ve středu vždy, když je doma. Už ji nemám chuť ani odpovídat, takže na mě pak ječí jak jsem nevychovaná krva… Opravdu bych si přála abych předháněla a vymýšlela si. Bohužel je to realita.. je pro mě lehčí svěřit se takhle na netu než mým blízkým. Toť osud introverta..
Ahoj, asi si to nedokazu uplne predtavit, ale co třeba jit k pritelovi?? U toho bys nemohla být aspon na víkend, nebo i pres ten tyden, kdyz je online výuka nebyl by to ani problém, ne? Nevím jak to máš s jeho rodiči. A přítelovi bys nemusela říkat něco o tvé mámě.. Nevím jestli by to šlo (ja to tak mam ale maminku mam skvělou) takže jsme u přítele, a pak zase u mamky kde bydlim i ja… Přeji ti štěstí, a pevný nervy 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den, je mi 17 a už tuto situaci nezvládám. Před 8 lety se otec rozešel s matkou kvůli tomu, že ho neustále komandovala. Neustále na něj křičela, vše mu vyčítala.. takže se později uzavřel do sebe, nemluvil s ní a kvůli tomu nás i opustil. Bohužel o mě postupem času ztratil zájem taky, takže s ním od 15 let nejsem vůbec v kontaktu.
Teď k věci. doma se vším pomáhám, uklízím a dost se snažím. Bohužel i to je pro matku málo. Když uklidím, že na zemi není ani smítko, začne matka rýpat do mé osoby.. a když to slýcháte fakt každý den, tak je vám z toho na nic, pokud jste takový cíťa jako já. Slova jako jsi svině, kráva, pčas co v životě nic nedokáže, knda, že jsem se nikdy neměla narodit a podobně. Pochopitelně tedy nemám vůbec náladu se s ní nějak bavit. V minulostí jsem se pokoušela s ní vztah urovnat, ale nejevila zájem. Od té doby se to akorát zhoršilo.
Momentálně kvůli situaci máme online výuku, ale máme online hodiny, tak je to jako kdybych měla vyučování. Tudíž vstávám před 8 a do dvou jsme v kontaktu s učiteli. To však matka vůbec nechápe. Neustále se do mě naváží a řve po mě jak doma nic nedělám, s ničím nepomáham, jak jsem k ničemu, měla bych se nad sebou zamyslet a podobně.
Před ostatními lidí jde vidět, že je fakt falešná. Má teď 7 let přítele, ale pouze se vídají, je s ním šťastná troufám si říct.
Potřebovala jsem se spíš vypovídat, přítele a kamarády s tím zatěžovat moc nechci. Pár věcí o tom ví, ale jen trochu z toho všeho. Momentálně jsem v situaci kdy jsem ve středu vždy, když je doma. Už ji nemám chuť ani odpovídat, takže na mě pak ječí jak jsem nevychovaná krva… Opravdu bych si přála abych předháněla a vymýšlela si. Bohužel je to realita.. je pro mě lehčí svěřit se takhle na netu než mým blízkým. Toť osud introverta..