Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moje největší chyba v životě - prohrála jsem rodinné úspory
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
30.3.23 15:14
Moje největší chyba v životě - prohrála jsem rodinné úspory
- Citovat
- Upravit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.3.23 15:22
@Anonymní píše:
Dobrý den, nevím ani, kde začít. Jsem mámou od dvou dětí, žijeme si spokojený život. Všechno jsem pokazila. Začalo to jednim jediným zkoušením hrát online casino. Stalo se mi to nejhorší, co se stát mohlo. Hned na poprvé jsem vyhrála za malý vklad 110.000,– Samozřejmě člověk řekne, že to vybere a už nikdy na to nesahne. Tak jsem to taky říkala. Částku vybrala a chvíli se zdálo vše v pořádku. Založila jsem nám spořicí účet, kde bylo 190.000,–. Jednoho dne jsem si řekla, že ještě zkusím, jen jednou hrát. Největší chyba v životě. Prohrála jsem to, pak zase vložila, že to vyhraju zpět. Úplně začarovaný kruh. Vypne vám to myšlení, logické uvažování. Hrála jsem zcela bez rozmyslu. Už mě to samozřejmě dávno nebavilo. Jen jsem chtěla ty peníze zpět. Toto vše se stalo během pouhých třech měsíců. Neskutečně se za sebe stydím. Nevím, co dělat. Málo spím. Nechci tyto hry už v životě vidět. A vím, že jsem dostala tak moc přes prsty, že už nikdy hrát nebudu. Špatně spím, psychicky mi není dobře. Nikdo nic ani netuší. Nikdo by tomu ani nevěřil, protože okolí mě má za spolehlivou, vzdělanou osobu, jenže tyto hry si nevybírají. Nehraju už a nikdy nebudu. Ale to, co jsem napáchala, nevím, jak z toho ven. Můj muž to zatím neví. Nechci mu to říct, nemůžu. Každý den přemýšlím nad tím, kde seženu 190.000,– na doplnění našeho spořícího účtu a je to zdrcujici. Rodině říct nemůžu, neskutečně se stydím a moji maminku by to položilo. V bance jsem žádala půjčku, i když nikde nic nedlužím, registr mám úplně v pořádku, vše placené vždy včas, nepůjči mi takovou částku, protože mám ještě do září rodičovský příspěvek. Chodím na brigádu, starám se, nikdy s ničím problém. Teď mám život otočený naruby a nevím, jak z toho ven. Stydím se za to, že jsem toto dopustila. Psychicky je mi zle, jak nebylo ještě nikdy. Muže miluju a on mě, pořád mě mě chválí a já mám obrovský pocit viny. Nemůžu mu přece jen tak říct, že jsem prohrála celý spořicí účet. Teď, když píšu tuto větu, absolutně nechápu, proč jsem to dopustila. Chtěla bych vrátit čas, což ovšem nejde. Myslíte si, že je někdo, kdo by mi pomohl a půjčil takovou částku? Bojím se jít do nebankovních úvěrů, ale zřejmě mi nic jiného nezbyde. Spořicí účet můžu doplňovat z peněz z brigády a později z práce na HPP, ovšem to by mi trvalo tak 5 let. Nevím, co dělat. Nechci takto šíleně zklamat muže, rodinu. Mají mě za zcela bezproblémového člověka celý můj život a takovou ránu by nezvládli. Děkuji za přečtení až sem. Možná jsem se jen potřebovala vypsat…
Přestaň vymýšlet nesmysly jako nebankovní půjčky, kde do toho zahučíš ještě za horší peníze a prostě se manželovi přiznej 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 15:23
@Anonymní píše:
Dobrý den, nevím ani, kde začít. Jsem mámou od dvou dětí, žijeme si spokojený život. Všechno jsem pokazila. Začalo to jednim jediným zkoušením hrát online casino. Stalo se mi to nejhorší, co se stát mohlo. Hned na poprvé jsem vyhrála za malý vklad 110.000,– Samozřejmě člověk řekne, že to vybere a už nikdy na to nesahne. Tak jsem to taky říkala. Částku vybrala a chvíli se zdálo vše v pořádku. Založila jsem nám spořicí účet, kde bylo 190.000,–. Jednoho dne jsem si řekla, že ještě zkusím, jen jednou hrát. Největší chyba v životě. Prohrála jsem to, pak zase vložila, že to vyhraju zpět. Úplně začarovaný kruh. Vypne vám to myšlení, logické uvažování. Hrála jsem zcela bez rozmyslu. Už mě to samozřejmě dávno nebavilo. Jen jsem chtěla ty peníze zpět. Toto vše se stalo během pouhých třech měsíců. Neskutečně se za sebe stydím. Nevím, co dělat. Málo spím. Nechci tyto hry už v životě vidět. A vím, že jsem dostala tak moc přes prsty, že už nikdy hrát nebudu. Špatně spím, psychicky mi není dobře. Nikdo nic ani netuší. Nikdo by tomu ani nevěřil, protože okolí mě má za spolehlivou, vzdělanou osobu, jenže tyto hry si nevybírají. Nehraju už a nikdy nebudu. Ale to, co jsem napáchala, nevím, jak z toho ven. Můj muž to zatím neví. Nechci mu to říct, nemůžu. Každý den přemýšlím nad tím, kde seženu 190.000,– na doplnění našeho spořícího účtu a je to zdrcujici. Rodině říct nemůžu, neskutečně se stydím a moji maminku by to položilo. V bance jsem žádala půjčku, i když nikde nic nedlužím, registr mám úplně v pořádku, vše placené vždy včas, nepůjči mi takovou částku, protože mám ještě do září rodičovský příspěvek. Chodím na brigádu, starám se, nikdy s ničím problém. Teď mám život otočený naruby a nevím, jak z toho ven. Stydím se za to, že jsem toto dopustila. Psychicky je mi zle, jak nebylo ještě nikdy. Muže miluju a on mě, pořád mě mě chválí a já mám obrovský pocit viny. Nemůžu mu přece jen tak říct, že jsem prohrála celý spořicí účet. Teď, když píšu tuto větu, absolutně nechápu, proč jsem to dopustila. Chtěla bych vrátit čas, což ovšem nejde. Myslíte si, že je někdo, kdo by mi pomohl a půjčil takovou částku? Bojím se jít do nebankovních úvěrů, ale zřejmě mi nic jiného nezbyde. Spořicí účet můžu doplňovat z peněz z brigády a později z práce na HPP, ovšem to by mi trvalo tak 5 let. Nevím, co dělat. Nechci takto šíleně zklamat muže, rodinu. Mají mě za zcela bezproblémového člověka celý můj život a takovou ránu by nezvládli. Děkuji za přečtení až sem. Možná jsem se jen potřebovala vypsat…
Nepucuj si, to je cesta do pekla. Prostě to tam dospoř, tak to bude nějakou dobrou trvat. Za blbost se platí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 15:27
Rozhodne si nepujcuj. To by prece nic nevyresilo Je potreba se k problemu postavit celem. Rekni to manzelovi a ucet doplnuj postupne ze sveho prijmu, jak to pujde. Jestli jsou okolnosti priznive, tak muzes nastoupit do zamestnani driv. Kdyz blizci uvidis, ze to resis kontruktivne praci, popripade nejakym lecenim ze zavislosti, tak se veci mohou zas srovnat. Zatajovani, lhani, dluhy-to je cesta do pekel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 15:27
@Anonymní píše:
Dobrý den, nevím ani, kde začít. Jsem mámou od dvou dětí, žijeme si spokojený život. Všechno jsem pokazila. Začalo to jednim jediným zkoušením hrát online casino. Stalo se mi to nejhorší, co se stát mohlo. Hned na poprvé jsem vyhrála za malý vklad 110.000,– Samozřejmě člověk řekne, že to vybere a už nikdy na to nesahne. Tak jsem to taky říkala. Částku vybrala a chvíli se zdálo vše v pořádku. Založila jsem nám spořicí účet, kde bylo 190.000,–. Jednoho dne jsem si řekla, že ještě zkusím, jen jednou hrát. Největší chyba v životě. Prohrála jsem to, pak zase vložila, že to vyhraju zpět. Úplně začarovaný kruh. Vypne vám to myšlení, logické uvažování. Hrála jsem zcela bez rozmyslu. Už mě to samozřejmě dávno nebavilo. Jen jsem chtěla ty peníze zpět. Toto vše se stalo během pouhých třech měsíců. Neskutečně se za sebe stydím. Nevím, co dělat. Málo spím. Nechci tyto hry už v životě vidět. A vím, že jsem dostala tak moc přes prsty, že už nikdy hrát nebudu. Špatně spím, psychicky mi není dobře. Nikdo nic ani netuší. Nikdo by tomu ani nevěřil, protože okolí mě má za spolehlivou, vzdělanou osobu, jenže tyto hry si nevybírají. Nehraju už a nikdy nebudu. Ale to, co jsem napáchala, nevím, jak z toho ven. Můj muž to zatím neví. Nechci mu to říct, nemůžu. Každý den přemýšlím nad tím, kde seženu 190.000,– na doplnění našeho spořícího účtu a je to zdrcujici. Rodině říct nemůžu, neskutečně se stydím a moji maminku by to položilo. V bance jsem žádala půjčku, i když nikde nic nedlužím, registr mám úplně v pořádku, vše placené vždy včas, nepůjči mi takovou částku, protože mám ještě do září rodičovský příspěvek. Chodím na brigádu, starám se, nikdy s ničím problém. Teď mám život otočený naruby a nevím, jak z toho ven. Stydím se za to, že jsem toto dopustila. Psychicky je mi zle, jak nebylo ještě nikdy. Muže miluju a on mě, pořád mě mě chválí a já mám obrovský pocit viny. Nemůžu mu přece jen tak říct, že jsem prohrála celý spořicí účet. Teď, když píšu tuto větu, absolutně nechápu, proč jsem to dopustila. Chtěla bych vrátit čas, což ovšem nejde. Myslíte si, že je někdo, kdo by mi pomohl a půjčil takovou částku? Bojím se jít do nebankovních úvěrů, ale zřejmě mi nic jiného nezbyde. Spořicí účet můžu doplňovat z peněz z brigády a později z práce na HPP, ovšem to by mi trvalo tak 5 let. Nevím, co dělat. Nechci takto šíleně zklamat muže, rodinu. Mají mě za zcela bezproblémového člověka celý můj život a takovou ránu by nezvládli. Děkuji za přečtení až sem. Možná jsem se jen potřebovala vypsat…
Důležité je neopakovat chyby - například chodit volit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 15:34
Prehrat uspory je blbeee.. ale pozicat si u nebankovky?? Ti je.be?
Prestan hysacit. Ty predsa NEPOTREBUJES celu ciastku HNED teraz! Zisti si v praci ci by ta zobrali spat hned teraz + brigada navrch. Manzelovi sa priznaj a predloz mu svoj plaan - ides robit jak fretka a tie penize na sporenie vratis. Potrebujes pomoct s detmi, ako si to rozdelite, ktore babky, svagrine dokazu pomoct s detmi.. Neopovaaaz sa drzat hubu, cim skor mu to povies, tym lepsie. Stavaju sa horsie veci. Bola si bl ba. Ano. Ale to ako rozmyslas.. vyzera ze dokazes byt aj bl.bsia.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.3.23 15:39
@k22 píše:
Prehrat uspory je blbeee.. ale pozicat si u nebankovky?? Ti je.be?Prestan hysacit. Ty predsa NEPOTREBUJES celu ciastku HNED teraz! Zisti si v praci ci by ta zobrali spat hned teraz + brigada navrch. Manzelovi sa priznaj a predloz mu svoj plaan - ides robit jak fretka a tie penize na sporenie vratis. Potrebujes pomoct s detmi, ako si to rozdelite, ktore babky, svagrine dokazu pomoct s detmi.. Neopovaaaz sa drzat hubu, cim skor mu to povies, tym lepsie. Stavaju sa horsie veci. Bola si bl ba. Ano. Ale to ako rozmyslas.. vyzera ze dokazes byt aj bl.bsia.
Já vím moc dobře, že brát si půjčku a hlavně od nebankovek je cesta do pekla. Ale přemýšlela jsem nad tím v zoufalství. Ale psala jsem, že nechci.
- Citovat
- Upravit
30.3.23 15:47
V tomhle případě bych šla s pravdou ven. 
vlastně asi ve všech případech bych řekla pravdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 15:50
Ahoj, tím, že by sis půjčila, tak úroky by tu částku ještě navýšily. V životě děláme všichni chyby. Hlavně tu chybu už fakt nikdy nedělej.
Pomale šetři na ten spořicí účet, ale manželovi bych to řekl dříve, než budete peníze potřebovat. Čím déle s tím budeš čekat, tím více z toho budeš ve stresu. Pokud je manžel v pohodě, tak to pochopí.
Připrav si, jak mu to řekneš, protože takhle manžel uvidí, že dokážeš chybu přiznat a řešit.
Přeji hodně sil 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 15:50
Seber odvahu a manželovi to řekni… Je to to nejlepší, co můžeš udělat. Když si půjčíš, peklo… Když to tam budeš pomalu vracet a budeš doufat, že se to neprovali, bude to pro tebe neustálý tlak a stres a stejně ve chvíli, kdy by třeba manžel přišel s tím, že z těch peněz pořídíte nějakou dražší věc, dovolenou, cokoliv, tak se to provalí a bude to průser ještě větší a nebo stejně skončíš u té půjčky, protože to budeš chtít rychle vyřešit… 🤷♀️ S pravdou nejdál dojdeš, fakt. A rozhodně bych zvážila návštěvu psychologa, psychiatra… Hodně štěstí a věř, že všechno dobře dopadne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 16:01
A nemohla by si zastavit byt a vyhrát to všecko zpět?
Tahle cesta nemůže nevyjít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 16:02
@Pírko2 píše:
A nemohla by si zastavit byt a vyhrát to všecko zpět?
Ve filmech to obyčejně dopadne dobře teda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 16:11
Mám pocit, že v podobné situaci se teď nachází můj bratr. Ale ten už si asi někde, blbec, půjčil.
Hlavně si nikde nepůjčuj! Přiznej se, násyp si popel na hlavu a spořte od začátku. Půjčka je cestou do pekla! Přeplatíš spoustu peněz, můžeš se dostat do dluhové pasti.. Nejlepší řešení je říct to manželovi. A zbytek rodiny se o tom nemusí vůbec dozvědět. Můj dospělý bratr se taky nejvíc bojí toho, co by na to řekla mamka, tak asi vymýšlí nejhorší možný řešení..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 16:38
@Anonymní píše:
Dobrý den, nevím ani, kde začít. Jsem mámou od dvou dětí, žijeme si spokojený život. Všechno jsem pokazila. Začalo to jednim jediným zkoušením hrát online casino. Stalo se mi to nejhorší, co se stát mohlo. Hned na poprvé jsem vyhrála za malý vklad 110.000,– Samozřejmě člověk řekne, že to vybere a už nikdy na to nesahne. Tak jsem to taky říkala. Částku vybrala a chvíli se zdálo vše v pořádku. Založila jsem nám spořicí účet, kde bylo 190.000,–. Jednoho dne jsem si řekla, že ještě zkusím, jen jednou hrát. Největší chyba v životě. Prohrála jsem to, pak zase vložila, že to vyhraju zpět. Úplně začarovaný kruh. Vypne vám to myšlení, logické uvažování. Hrála jsem zcela bez rozmyslu. Už mě to samozřejmě dávno nebavilo. Jen jsem chtěla ty peníze zpět. Toto vše se stalo během pouhých třech měsíců. Neskutečně se za sebe stydím. Nevím, co dělat. Málo spím. Nechci tyto hry už v životě vidět. A vím, že jsem dostala tak moc přes prsty, že už nikdy hrát nebudu. Špatně spím, psychicky mi není dobře. Nikdo nic ani netuší. Nikdo by tomu ani nevěřil, protože okolí mě má za spolehlivou, vzdělanou osobu, jenže tyto hry si nevybírají. Nehraju už a nikdy nebudu. Ale to, co jsem napáchala, nevím, jak z toho ven. Můj muž to zatím neví.Nechci mu to říct, nemůžu. Každý den přemýšlím nad tím, kde seženu 190.000,– na doplnění našeho spořícího účtu a je to zdrcujici. Rodině říct nemůžu, neskutečně se stydím a moji maminku by to položilo. V bance jsem žádala půjčku, i když nikde nic nedlužím, registr mám úplně v pořádku, vše placené vždy včas, nepůjči mi takovou částku, protože mám ještě do září rodičovský příspěvek. Chodím na brigádu, starám se, nikdy s ničím problém. Teď mám život otočený naruby a nevím, jak z toho ven. Stydím se za to, že jsem toto dopustila. Psychicky je mi zle, jak nebylo ještě nikdy. Muže miluju a on mě, pořád mě mě chválí a já mám obrovský pocit viny. Nemůžu mu přece jen tak říct, že jsem prohrála celý spořicí účet. Teď, když píšu tuto větu, absolutně nechápu, proč jsem to dopustila. Chtěla bych vrátit čas, což ovšem nejde. Myslíte si, že je někdo, kdo by mi pomohl a půjčil takovou částku? Bojím se jít do nebankovních úvěrů, ale zřejmě mi nic jiného nezbyde. Spořicí účet můžu doplňovat z peněz z brigády a později z práce na HPP, ovšem to by mi trvalo tak 5 let. Nevím, co dělat. Nechci takto šíleně zklamat muže, rodinu. Mají mě za zcela bezproblémového člověka celý můj život a takovou ránu by nezvládli. Děkuji za přečtení až sem. Možná jsem se jen potřebovala vypsat…
Hlavně si nikde nepůjčuj. Měla bys to manželovi říct, stejně na to dřív, nebo později přijde. Určitě lepší, než se zahrabat do dalších dluhů. Holt za chyby se platí, tak se k tomu postav čelem. Hlavu ti snad nikdo neutrhne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 16:39
@Pírko2 píše:
A nemohla by si zastavit byt a vyhrát to všecko zpět?
Tvůj blbej humor jí fakt nepomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den, nevím ani, kde začít. Jsem mámou od dvou dětí, žijeme si spokojený život. Všechno jsem pokazila. Začalo to jednim jediným zkoušením hrát online casino. Stalo se mi to nejhorší, co se stát mohlo. Hned na poprvé jsem vyhrála za malý vklad 110.000,– Samozřejmě člověk řekne, že to vybere a už nikdy na to nesahne. Tak jsem to taky říkala. Částku vybrala a chvíli se zdálo vše v pořádku. Založila jsem nám spořicí účet, kde bylo 190.000,–. Jednoho dne jsem si řekla, že ještě zkusím, jen jednou hrát. Největší chyba v životě. Prohrála jsem to, pak zase vložila, že to vyhraju zpět. Úplně začarovaný kruh. Vypne vám to myšlení, logické uvažování. Hrála jsem zcela bez rozmyslu. Už mě to samozřejmě dávno nebavilo. Jen jsem chtěla ty peníze zpět. Toto vše se stalo během pouhých třech měsíců. Neskutečně se za sebe stydím. Nevím, co dělat. Málo spím. Nechci tyto hry už v životě vidět. A vím, že jsem dostala tak moc přes prsty, že už nikdy hrát nebudu. Špatně spím, psychicky mi není dobře. Nikdo nic ani netuší. Nikdo by tomu ani nevěřil, protože okolí mě má za spolehlivou, vzdělanou osobu, jenže tyto hry si nevybírají. Nehraju už a nikdy nebudu. Ale to, co jsem napáchala, nevím, jak z toho ven. Můj muž to zatím neví. Nechci mu to říct, nemůžu. Každý den přemýšlím nad tím, kde seženu 190.000,– na doplnění našeho spořícího účtu a je to zdrcujici. Rodině říct nemůžu, neskutečně se stydím a moji maminku by to položilo. V bance jsem žádala půjčku, i když nikde nic nedlužím, registr mám úplně v pořádku, vše placené vždy včas, nepůjči mi takovou částku, protože mám ještě do září rodičovský příspěvek. Chodím na brigádu, starám se, nikdy s ničím problém. Teď mám život otočený naruby a nevím, jak z toho ven. Stydím se za to, že jsem toto dopustila. Psychicky je mi zle, jak nebylo ještě nikdy. Muže miluju a on mě, pořád mě mě chválí a já mám obrovský pocit viny. Nemůžu mu přece jen tak říct, že jsem prohrála celý spořicí účet. Teď, když píšu tuto větu, absolutně nechápu, proč jsem to dopustila. Chtěla bych vrátit čas, což ovšem nejde. Myslíte si, že je někdo, kdo by mi pomohl a půjčil takovou částku? Bojím se jít do nebankovních úvěrů, ale zřejmě mi nic jiného nezbyde. Spořicí účet můžu doplňovat z peněz z brigády a později z práce na HPP, ovšem to by mi trvalo tak 5 let. Nevím, co dělat. Nechci takto šíleně zklamat muže, rodinu. Mají mě za zcela bezproblémového člověka celý můj život a takovou ránu by nezvládli. Děkuji za přečtení až sem. Možná jsem se jen potřebovala vypsat…