Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@Denisa76 pár dní? Já ho nechávala být x týdnů a nic.
tak týdnů už je asi moc a ukazuje to na nějaký problém. Já nedat tomu mýmu 2 dny už mě vyhrožuje, že půjde jinam ![]()
@Anonymní píše:
mám pocit, že čím dél budu čekat, tím později se nějakého sexu dočkám.
taky si myslím ![]()
Zakladatelko, řešila jsem něco podobného. Zkoušela jsem všechno - promluvit si po dobrým, po zlým, vyhrožovat milencem, prosit, svádět a nehnulo s ním nic.
Tak jsem se na to vykašlala, našla si nějaký jiný činnosti, abych nemusela pořád myslet na sex
a začala jsem i cvičit. Sama pro sebe, ne že by mi řekl, že jsem tlustá. A najednou to šlo ![]()
@Anonymní píše:
budeš se divit, ale nebyl. To až časem. Zřejmě stárne(ale není mu teda 60)
a nemá problém s prostatou?? Ta když zlobí má s tím chlap problém a třeba se za to stydí ![]()
@Anonymní píše:
mám pocit, že čím dél budu čekat, tím později se nějakého sexu dočkám.
je to přesně tak. ![]()
Navíc já byla fakt v pohodě, nikdy jsme nechodila v teplákách neučsaná apod. vždycky hezky upravená, i sexy klidně, opravdu za mě se stydět nemusel. Od 8m syna jsem dodělávala školu, takže žádné jen u plotny apod. Opravdu nejsem typ zanedbané matky kterou nic jiného nezajímá. ![]()
A co mu nabídnout třeba masáž, nebo ho před spaním jenom hladit a objímat. Třeba ho to nastartuje ![]()
@pohledzdruhestrany @Denisa76 Myslím, že jste podobnej problém nikdy neřešili, takže vaše rady beru ve stylu chlapů co radí jak na porod. Pokud totiž ve vztahu kde není sex nedojde k promluvě tak to má skoro ve všech případech následující scénář: ženská/chlap co mu sex chybí je dlouhodobě frustrovanej, taktiky typu buď s sebou spokojený/á, flirtuj s ostatníma nezabírají, ženská/chlap začnou být naštvaní na partnera a on neví proč, začnou být nepříjemní, podráždění, ženská/chlap jdou sex hledat jinam, jejich partner se cítí právem podvede, konec vztahu. Takže za mě určitě říci slovně partnerovi kde je problém, stačí jednou a důrazně, pokud na tom nechce nic měnit, aspoň člověk ví, že nedošlo k dezinformaci a může jít v klidu dál. Mimochodem můj bývalý měl takovou zvláštní poruchu, ve chvíli kdy to začalo s ženskou vypadat na vážno (třeba i po 4 měsících vztahu, kdy jsme se nastěhovali), přestala ho v sexu absolutně zajímat a najel na péčko, takhle už to bylo v jeho všech čtyřech předchozích vztazích a ano fakt to není normální. Teď začal chodit na terapie, protože si uvědomil, že například není schopen si založit normálně rodina, na dlouhodobý vztah bez sexu se mu každá vykašle.
@Aragua u mě to bylo myšleno tak, že si s chlapem nebudu promlouvat do nekonečna.
A proto je to o lidech a člověk musí chtít to řešit. Já osobně jsem tohle nikdy nemusela řešit. Manžel měl kdysi bulku v třísle a prostě řekl „nemůžu, bolí mě to“ a je to vyřešené
Jak píšeš jsou i jiné případy, kdy má člověk opravdu s něčím problém, ale pokud to nebude chtít začít sám řešit je to ztráta času ![]()
Takže souhlasím s tebou promluvit, ale ten druhý musí chtít poslouchat.
Příspěvek upraven 29.07.14 v 16:46
Ahoj zakladatelko,
měla jsem podobný problém. První 2 -3 roky vztahu to bylo celkem v pohodě, vyhovovali jsme si, bylo to hezké… pak se postupně frekvence nasich intinmich hrátek snižovala (připisovala jsem to tomu, že jsem chtěla dítě, on moc ne). Po cca letech se podařilo - což byl zázrak, když vezmu v úvahu, že jsme spolu spali 2 -3× ročně. Myslela jsem, že po porodu se to zlepší - houby. Mockrát jsem mu říkala, že bych potřebovala víc intimity, nemusí to být zrovna sex, stačí obejmout, pohladit. Akorát mi pak řekl - tak pojď, objal mě, poplácal po zádech a vlepil mi takový ten „babičkovský“ hubanec. Pak už jsem jen slyšela, jak pořád jen myslím „na to“, že jsem tím posedlá. To bylo v době, kdy jsem se ještě snažila, tak jako ty, prádlo, vynikající večeře, i ten flirt s někým jiným, jen náznak, že pro ostatní jsem zajímavá, že nemá doma „starou“, nějakou vykopávku… To jsme spolu ještě občas spali, tak 2× do roka. Pak jsme spolu přestali spát úplně, psychicky jsem na tom byla fakt špatně, pořád jsem hledala, kde je problém, potřebovala jsem slyšet, že mě sice miluje, ale nemá potřebu sexu, nebo že je nemocný, cokoli… prostě nějaký důvod. Jakýkoliv. NIC!!! Přibrala jsem 25kg, brala prášky na spaní, trávila v práci pomalu 10 hodin, pokusila jsem se najít si i milence (to bylo vůbec nejhorší řešení - fakt nedoporučuju…). Když bylo klukovi 10 let, došlo mi, že se buď úpně zničím, nebo se NĚCO už musí stát. Řekla jsem mu, že buď se mnou půjde do manželské poradny, kde celý problém proberem a zjistíme co s tím, protože jsem opravdu nešťastná a už opravdu nemůžu, nebo že půjdeme od sebe. Koukl na mě a řekl - no, že tě to konečně napadlo! V tu chvíli jsem nemohla ani dýchat, protože mě napadlo, že se chtěl rozejít, neměl na to odvahu a tak mě prostě takhle mučil… Vystěhovala jsem ho druhý den ráno.
Dnes vím, že to nedělal schválně, že má opravdu abnormálně nízkou potřebu doteků, intimity i sexu. Jsme od sebe 5 let, dneska máme spolu přátelský vztah (vnímám ho jako by byl můj brácha) - ale i to trvalo, nejprve jsem nemohla ani vidět jeho fotku. On partnerku nemá, já si našla přítele, je komunikativní a tak snad do budoucna nic podobného nehrozí, máme spolu čerstvé miminko. Starší syn malého miluje, se svým otcem vychází dobře, často se vídají, strejdu respektuje a celkem i bere. Já jsem momentálně naprosto spokojená.
Netroufnu si ti radit, jen chci říct, že plně chápu, co prožíváš. A že to může být peklo, které ti neuvěří nikdo, kdo ho nezažil. Když budeš mít pocit, žes vyčerpala všechny možnosti, zbudou ti jen dvě cesty - trpět, nebo utéct. klidně to dej přečíst svému partnerovi - jestli bude ochotný. Tohle totiž dokáže vztah rozbít a ne vždy je na konci happyend. Taky si umím představi, že po takovém vztahu udělá žena vše pro to, aby otec své dítě už nikdy ani neviděl…
Píšu anonymně, protože jsem uvedla hodně detailů, se kterými se zrovna chlubit nechci…
@Aragua řešit jsem použila nějak moc
včera mě prošel blesk kuchyní tak jsem pořád nějak mimo ![]()
Jo měla, a po dvou letech to skončilo rozchodem, né k vůli tomuhle, ale to že nám to nešlo v postely, značilo problémy v komunikaci a i jinde
Jak to neklape v postely tak je to blbí…
@pohledzdruhestrany píše:
no a kdo by jako na tomhle světě měl umět na těhlech tenkejch hranicích šlapat, když ne ženský a kočky, proboha kam se tenhle svět řítí…
HA! Tohle se mi líbí ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj zakladatelko,měla jsem podobný problém. První 2 -3 roky vztahu to bylo celkem v pohodě, vyhovovali jsme si, bylo to hezké… pak se postupně frekvence nasich intinmich hrátek snižovala (připisovala jsem to tomu, že jsem chtěla dítě, on moc ne). Po cca letech se podařilo - což byl zázrak, když vezmu v úvahu, že jsme spolu spali 2 -3× ročně. Myslela jsem, že po porodu se to zlepší - houby. Mockrát jsem mu říkala, že bych potřebovala víc intimity, nemusí to být zrovna sex, stačí obejmout, pohladit. Akorát mi pak řekl - tak pojď, objal mě, poplácal po zádech a vlepil mi takový ten „babičkovský“ hubanec. Pak už jsem jen slyšela, jak pořád jen myslím „na to“, že jsem tím posedlá. To bylo v době, kdy jsem se ještě snažila, tak jako ty, prádlo, vynikající večeře, i ten flirt s někým jiným, jen náznak, že pro ostatní jsem zajímavá, že nemá doma „starou“, nějakou vykopávku… To jsme spolu ještě občas spali, tak 2× do roka. Pak jsme spolu přestali spát úplně, psychicky jsem na tom byla fakt špatně, pořád jsem hledala, kde je problém, potřebovala jsem slyšet, že mě sice miluje, ale nemá potřebu sexu, nebo že je nemocný, cokoli… prostě nějaký důvod. Jakýkoliv. NIC!!! Přibrala jsem 25kg, brala prášky na spaní, trávila v práci pomalu 10 hodin, pokusila jsem se najít si i milence (to bylo vůbec nejhorší řešení - fakt nedoporučuju…). Když bylo klukovi 10 let, došlo mi, že se buď úpně zničím, nebo se NĚCO už musí stát. Řekla jsem mu, že buď se mnou půjde do manželské poradny, kde celý problém proberem a zjistíme co s tím, protože jsem opravdu nešťastná a už opravdu nemůžu, nebo že půjdeme od sebe. Koukl na mě a řekl - no, že tě to konečně napadlo! V tu chvíli jsem nemohla ani dýchat, protože mě napadlo, že se chtěl rozejít, neměl na to odvahu a tak mě prostě takhle mučil… Vystěhovala jsem ho druhý den ráno.
Dnes vím, že to nedělal schválně, že má opravdu abnormálně nízkou potřebu doteků, intimity i sexu. Jsme od sebe 5 let, dneska máme spolu přátelský vztah (vnímám ho jako by byl můj brácha) - ale i to trvalo, nejprve jsem nemohla ani vidět jeho fotku. On partnerku nemá, já si našla přítele, je komunikativní a tak snad do budoucna nic podobného nehrozí, máme spolu čerstvé miminko. Starší syn malého miluje, se svým otcem vychází dobře, často se vídají, strejdu respektuje a celkem i bere. Já jsem momentálně naprosto spokojená.Netroufnu si ti radit, jen chci říct, že plně chápu, co prožíváš. A že to může být peklo, které ti neuvěří nikdo, kdo ho nezažil. Když budeš mít pocit, žes vyčerpala všechny možnosti, zbudou ti jen dvě cesty - trpět, nebo utéct. klidně to dej přečíst svému partnerovi - jestli bude ochotný. Tohle totiž dokáže vztah rozbít a ne vždy je na konci happyend. Taky si umím představi, že po takovém vztahu udělá žena vše pro to, aby otec své dítě už nikdy ani neviděl…
Píšu anonymně, protože jsem uvedla hodně detailů, se kterými se zrovna chlubit nechci…
Přesně tak to bylo u nás- nejdříve to klapalo ale časem - me sebevedomí na nule- ztloustla jsem - protože jsem z toho měl komlexy- pak jsem zhubla aby videl že mi zaleží na vztahu- ted tu mluvím o 7 kilech- zatím co on travil večery mezi gaučem a lednicí- uplně mě odstranil- byla jsem jak matka ci spolubydlící- a u nej to bylo mnohem víc kilo- a nikdy na rozdíl od nej jsem se nezminila - mela jsem ho rada takoveho- pak při našem hovoru se zminil že to asi nebylo ve vztahu poprve…stežovali si všechny ex- taky prostě se uhnizdil a nehral divadlo a na sex mel pornohvezdy…jeho idoly byly anorektičky a to nepřeháním nejsem tlusta ale anorektička taky ne - přitom sám je vyloženě tlustejtak at si čeká dál- na modelky- dnes já mám mladšího a štíhleho a kila dole ![]()
@pohledzdruhestrany nepomohlo nikdy nic, on je extrémně uzavřený a zakomplexovaný.
No, šlo o to, že od počátku jsme spolu spali 2-4× za měsíc, protože jsme jinak neměli příležitost, oba jsme studovali, vídali se o víkendech. Moc na experimenty a tak nebyl, ale přdtím jsme měla kluka, který byl pravý opak, šel na mě moc rychle, pořád řešil že nemůže zůstat s první holkou, já pak měla dojem že mi zahne nebo mě ospustí, tak jsem to udělala jako první. Pak jsme se vzali, čekala jsem vzestup, když budeme žít spolu, jenže jsme bydleli s rodiči a to byl zase problém. Rozestěhovali jsme se krátce před narození dítka. Od 4měsíce se mnou odmítal spát, rok po porodu taky. Pak byl ten milenec, krize, šance, asi na 4měsíce to vypadalo že se fakt hnem, spali jsme spolu 2× týdně, úspěch, pak od 7měsíce zas nic a rok po porodu jsme splu spali tak 6×? Vztah v háji, bylo tam ještě spousta jiných problémů, ale tohleto bolelo hodně, a hodně to ovlivnilo i všechno ostatní. Ano, věděla jsem že na sex až tolik není, ale že to časem půjde až takhle, to jsem nečekala. Vždycky jsem myslela, že je to z nějaké vnější příčiny, že se to zlepší až…spolu budem dýl, až budem bydlet spolu, až se srovnáme po porodu až až..A ono nic.