Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Můj muž se chtěl zabít
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.11.20 08:07
Asi bych mu dal nůž na krk že dojde okamžitě k odbornikovi.
Mám trochu zkušenost osobně krom toho vyhrožování sebevraždou a byl jsem vyhorelej.. Dostat jsem na nakou dobu pilule a dobrý
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.20 08:10
No hele, kamaradky byvaly taky vždycky vyhrozoval a pak byl s paní, se kterou to šlo taky do kytek a opravdu nakonec skočil pod vlak. Napsal dopis na rozloučenou a opravdu to udělal, pozor na to!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.11.20 08:12
Kdysi jsem byla v nezdravém vztahu, trvalo mi pět let, než jsem se probrala. On mě měl za jistou, choval se ke mě hrozně (třeba se zfetoval, tři dny jsem o něm nevěděla a já blbá seděla doma a čekala na něj, ještě jsem mu po návratu naservírovala teplé jídlo, na které on nijak nepřispěl). Nikdo nevěřil, že bych od něj odešla, byla jsem totální závislák - od kamarádů jsem se to dozvěděla pak zpětně.
Ale já to udělala, prostě jsem mu jednoho dne řekla, že se stěhuju. A najednou chtěl skákat z balkónu (10.patro). Zavolala jsem společnému kamarádovi, dobalila si zbytek věcí, nechala ho tam, ať si to vyřeší s kamarádem a zabouchla za sebou dveře. Samo nikam neskočil…
Jsem na 99% přesvědčená, že od tvého manžela je to manipulace. Kdyby se chtěl zabít, tak to udělá. Řekla bych mu, že mu dávám poslední šanci a přesně bych mu řekla, jaké jsou od teď jeho povinnosti - třeba se večer postarat, aby byly děti v 8 v posteli po kompletním večerním servisu. Žádné hlídání, žádné pomáhání - ale společná péče o společné děti. Buď by se probral, nebo by šel - ano, vím, že se to lehko řekne a hůř udělá, ale co s takovým 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.11.20 08:15
Já vím že je trochu labilnější. Ale já jsem byla vždycky ta aktivní, že mi nevadilo dělat x věcí a ještě na něj houknou ať jde mezitím co vařím vykoupat děti. A on nikdy vyloženě nebyl zlej že by řekl ne. Ale teď mi prostě dochází síly. Takže je to určitě i moje chyba, že nejsem stejná jako dřív a chci toho po něm víc než dřív. Ale to je zase ono, on ví jakou má diagnózu a před přáteli (bohužel i před někým koho sotva zná) vykládá že jsem těžce nemocná a že to má těžký. On, ne já. Jednou to povídal i paní na úřadě, to mě teda dostalo.
Není zlej, pořád mám hrozně moc společných témat. Hodněkrát jsem mu říkala ať navštíví odborníka, že by mu antidepresiva udělali dobře a že mají minimální vedlejší účinky. Ale to on nechce. Prostě tam nepůjde. A já ho tam nechci hnát nějakým ultimátem.
Jenom pomalu vnímám že z jeho pohledu jsem já ta špatná, on je skvělý chlap co se stará o děti a o nemocnou ženu a tak se všude prezentuje. A přitom je realita jiná a mě by stačilo fakt málo. Ale nikdy dřív jsem vlastně neměla jak vyzkoušet jaký by to bylo kdybych já nebyla tak aktivní jako jsme vždycky byla.
Mrzí mě to protože on není zlej, když křičí tak nekřičí zle. Nikdy by mi neublížil. Ale tohle mě prostě úplně vysává. A jo, asi nedokážu být dostatečně empatická ačkoliv se snažím. Je pracovitej takže to zvenku fakt může vypadat že já jsem neurotická a on tím trpí. Trpíme asi tak nějak oba, no.
- Citovat
- Upravit
mackA159
22.11.20 08:15
@akavi píše:
Jo, pro děti to je hrozný. Moje babička takhle vyhrožovala mému tátovi jako dítěti. Chodil jí třeba odřezávat provaz ze stromu (u kteréhho čekala, až ho půjde odříznout) nebo ji tahal od kolejí, na které si chtěla lehnout (v době, kdy neměl jet vlak). Byl tím poznamenanej až do smrti. Možná proto k tomu mám trochu jiný postoj.
Já strašně chápu, že je někdo zoufalej a tu sebevraždu spáchá nebo jí vyhrožuje a je asi na místě mu pomoct. Ale pokud tohle dělá opakovaně nebo je mistr „demonstrativních scén“, tak je lepší ho nechat svému osudu. Některé lidi zachránit nelze.
Vím že moje máma tenkrát mluvila osobně s jeho doktorem (psycholog, psychiatr, teď úplně nevím) a ten sám říkal že vyloženě jen citově vydira, a radil rozvod. Teď táta žije sám, a chlastá. Nečekaně se nezabil… 
- Citovat
- Upravit
22.11.20 08:20
@Anonymní píše:
Já vím že je trochu labilnější. Ale já jsem byla vždycky ta aktivní, že mi nevadilo dělat x věcí a ještě na něj houknou ať jde mezitím co vařím vykoupat děti. A on nikdy vyloženě nebyl zlej že by řekl ne. Ale teď mi prostě dochází síly. Takže je to určitě i moje chyba, že nejsem stejná jako dřív a chci toho po něm víc než dřív. Ale to je zase ono, on ví jakou má diagnózu a před přáteli (bohužel i před někým koho sotva zná) vykládá že jsem těžce nemocná a že to má těžký. On, ne já. Jednou to povídal i paní na úřadě, to mě teda dostalo.
Není zlej, pořád mám hrozně moc společných témat. Hodněkrát jsem mu říkala ať navštíví odborníka, že by mu antidepresiva udělali dobře a že mají minimální vedlejší účinky. Ale to on nechce. Prostě tam nepůjde. A já ho tam nechci hnát nějakým ultimátem.
Jenom pomalu vnímám že z jeho pohledu jsem já ta špatná, on je skvělý chlap co se stará o děti a o nemocnou ženu a tak se všude prezentuje. A přitom je realita jiná a mě by stačilo fakt málo. Ale nikdy dřív jsem vlastně neměla jak vyzkoušet jaký by to bylo kdybych já nebyla tak aktivní jako jsme vždycky byla.Mrzí mě to protože on není zlej, když křičí tak nekřičí zle. Nikdy by mi neublížil. Ale tohle mě prostě úplně vysává. A jo, asi nedokážu být dostatečně empatická ačkoliv se snažím. Je pracovitej takže to zvenku fakt může vypadat že já jsem neurotická a on tím trpí. Trpíme asi tak nějak oba, no.
Hele a nemůže on mít nějaký druh vysokofunkčního autismu? To ny tak odpovídalo, že se uzavírá do vlastního světa a některé potřeby druhých nechápe. Může se s tím pak pojit i deprese, protože to je pro něj na světě tak nějak nesrozumitelný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.20 08:25
Mě takhle vyhrožoval milenec, když jsem se dozvěděla, že je ženatej, psala mi i jeho žena zda s tim něco neudělám. Byl to manipulátor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.20 08:31
A proc se hadate? Lidi se casto dohaduji pro takove cicoviny a uplne nesmysly. Zbytecne ruzne situace vyhroti. Malou kapku rozmaznou, ze je obrovska kaluz.
Podvadi te? Bije te? Je lempl a nemachcenko? Chlasta? Utraci za nesmysly? Neshodnete se ve vychove? Nebo co je vlastne duvod tech hadek?
Nasla bych paroveho psychologa a resit to tam. Bud se uklidnite nebo opravdu pujdete od sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.20 08:36
@suzka1 píše:
No hele, kamaradky byvaly taky vždycky vyhrozoval a pak byl s paní, se kterou to šlo taky do kytek a opravdu nakonec skočil pod vlak. Napsal dopis na rozloučenou a opravdu to udělal, pozor na to!
No a co ona s tím? Pokud se chce někdo zabít, tak to udělá. Vydírat bych se tím nenechala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.11.20 08:36
Na začátku vztahu mi říkal že mu v minulosti diagnostikovali tuším hraniční poruchu. Ale léky nebral ani tenkrát. Já jsem ale na něm n zvláštního nepozorovala tak jsem to nijak neřešila.
Jestli je v depresi nebo mu nějak propukla ta porucha stejně netuším co s ním, k lékaři dobrovolně nepůjde. Pokud bych zavolala záchranku kdyby se zase něco takového dělo tak netuším jak to dopadne. Nevím jestli to můžu nějak ovlivnit. On je proti lékařům tak nějak obecně, natož psychiatr.
- Citovat
- Upravit
22.11.20 08:38
@akavi Ten autismus mě napadl taky, je to dědičné, takže to dítě to po někom má.
Zakladatelko, potřebujete asi nějakou terapii oba. Muž, aby se srovnal a začal fungovat a ty, abys s ním nezacházela jako s třetím dítětem. Na to plicní jsi měla jít, aspoň by se ukázalo, jestli je v krizové situaci schopný postarat se o děti. Takto mu totiž dáváš najevo, že je naprosto neschopný otec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.20 08:40
@fera21 myslim, ze u chlapu to neni nic vyjimecnyho. Ne, ze by „nevedel“, ze si dite taky musi cistit zuby, ze musi v primerenou dobu spat atd., ale tak nejak si to neuvedomi nebo co. Muj manzel taky nechape, ze deti musi jit spat driv nez o pulnoci, ze by mely dostat veceri nebo ze by se mely prevlict do pyzama. Nepovazuje to za dulezite. Kdyz deti nervou hlady a neodoadnou unavou, tak tyhle rezimovy opatreni nechape.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
gulas.medovy
22.11.20 08:41
@fera21 píše:
No, jo, bylo by lepší, kdyby to bylo v tom úvodním příspěvku, ono se pak těžko posuzuje, jestli je chlap blb nebo ženská fúrie. Možná bych to viděl na nějakou psychickou poruchu u něj. Nepřijde mi normální, aby dospělýmu člověku nedošlo, že děcko se musí nakrmit, uložit a vypravit do školy (pochopitelně, pokud dítěti není šestnáct, ale to asi nebude tenhle případ). Obávám se, že tohle je dost patová situace. Buď teda žít vedle něj a nebo to řešit s tím, že on nic řešit nechce. V tom případě skutečně nejlíp rozchod, ale připrav se, že to bude dost psychicky náročný. Už jenom z toho důvodu, že se prezentuje jako rodinný typ. Obávám se, že z toho jenom těžko nebudeš vycházet jako nevděčná ženská.
Jestli mají autistu, tak je to celkem jasné. Autismus je dědičný, a to z 90% po mužské linii. Další příčiny mohou být různé infekce v prenatálním vývoji, nevhodné léky a jiné další škodlivé chemické látky, včetně drog, ale autismus je především dědičná záležitost. Klidně může mít autistické rysy nebo poruchu osobnosti. Teď aktuálně je závislý na hraní počítačových her. Pro mě by to bylo neakceptovatelné.
- Citovat
- Upravit
gulas.medovy
22.11.20 08:45
@kalie píše:
@fera21 myslim, ze u chlapu to neni nic vyjimecnyho. Ne, ze by „nevedel“, ze si dite taky musi cistit zuby, ze musi v primerenou dobu spat atd., ale tak nejak si to neuvedomi nebo co. Muj manzel taky nechape, ze deti musi jit spat driv nez o pulnoci, ze by mely dostat veceri nebo ze by se mely prevlict do pyzama. Nepovazuje to za dulezite. Kdyz deti nervou hlady a neodoadnou unavou, tak tyhle rezimovy opatreni nechape.
U jakých chlapů? Zvláštní, asi mám manžela z jiného vesmíru, ale péči o děti i domácnost jedeme rovným dílem. K tomu navíc oba tvrdě pracujeme. Manžel si je moc dobře vědom toho, že dítě potřebuje pravidelný spánkový režim.
- Citovat
- Upravit
22.11.20 08:59
@gulas.medovy ja nepisu, ze by to muj muz nezvladl. Jen na to proste hledi z jine perspektivy, o niz ja si nemyslim, ze je spravna. Peci o deti se svym zpusobem venuje vic nez ja. Bezne s nimi jezdi na dovolene (i beze me) a deti jsou stastne. Jen chci rict, ze chlapi mohou bazirivat na jinych vecech nez zeny a automaticky to neznamena, ze maji poruchu osobnosti, resp. nejakou jinou psychickou poruchu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
