Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Mr. Wolf píše: Více
hele, pokud se potrebujes seznamit, tak uplne prvni krok je nedavat nikdy najevo, ze te zadna nechce. Zenske v prvni rade potrebuji nekoho, kdo stoji zato, coz mimo jine znamena, ze je o nej zajem. Pokud se nekdo neni schopen roky seznamit, okamzite jim zacne blikat cervena kontrolka, jestli to neni zoufalec/autista/nespolehlivej - do vetru/nesamostatnej za mamincinou sukni/ ruznym zpusobem nestandardni ci nekompatibilni jedinec etc. Cokoliv z toho neni nic, co by normalni zena chtela mit doma.
Pokud uz nejsi schopen pracovat s tim, ze o tebe zenske stoji, pripadne by to bylo neverohodne, nerikej na to tema radeji nic. Ale rovnou si na tom zalozit seznamovaci strategii, jak te zensky nechtej, jak ti to nejde a jak je ten svet krutej, to asi nepovede nikam..
Pokud se chces posunout, musis zacit delat to, co jsi do tedka nedelal - chodit mezi lidi, bavit se s nima, najit si konicky a hlavne - prestat se tim uzirat, byt pozitivni, makat na sobe a ono to nakonec prijde samo, uvidis ![]()
@Mr. Wolf, vypadá to tak, že jsem býval až na pár věcí stejný jako ty!
Doufám, že už teda nejsem.
Jako co bych ti mohl užitečného poradit ze své zkušenosti a z toho, jak působíš tady v diskuzi.
Za prvé, jak se tu píše, chce to na sobě pracovat. Přiblížit se tomu, čím bys chtěl být nebo co bys chtěl umět. Přijde mi, že spousta lidí dělá tu chybu, že se nechají až příliš ovlivňovat okolím ve smyslu „já bych měl být jako oni“. To napáchá víc škody než užitku.
Viděl jsem někde takový hezký citát, lidi se snaží žít životy druhých namísto toho, aby žili ten svůj. Můžeme nad tím špekulovat, co to má vůbec znamenat.
Zdá se, že přemýšlivý typ budeš stejně jako já, bohužel jsme asi moc. ![]()
Jak ti řekla paní, co tě zřejmě viděla osobně, což je mimochodem krásné
. Tvoje chování a reakce člověka asi spíš odradí. Já se třeba pozastavil nad tím, že jsi tedy pozval tu kolegyni na rande a potom ses ještě omlouval. Jako promiň, proč omlouvat, co to má za logiku nebo myšlenkový pochod?
Taky jsem na rande několik pozval. To pamatuju jak jsem se na to vyšňořil, hezky do černýho jak na pohřeb a ono to v tom duchu taky dopadlo, jakože odmítla, že už má přítele. Už nevím, co já tenkrát na to, protože ze samé nervozity se divím, že jsem tam neomdlel
. No, krásně se na to vzpomíná.
Ale co jsem to vlastně chtěl. Naučit se brát všechno s humorem včetně odmítnutí. Ono asi i pro tu ženu bude rozhodně příjemnější, když to vezmeš s humorem, ale dělá se to blbě, pokud teda v tom zvaní nemáš zrovna praxi.
Já jsem se teda dost změnil, partnerku sice ještě nemám, on u mě nastal ten problém v rámci sebepoznávání, že já Češku vlastně asi nechci.
Ale kdyby tu náhodou byla cizinka, jenže ta asi nebude umět česky, tak se tu stejně neseznámím. ![]()
Kde vlastně bydlíš, třeba o tom můžeme popovídat osobně, i já se můžu ještě přiučit. Hodně zdaru rozhodně a nevzdávat to, to jsem si taky zažil, je to na houby a stejně to zkusíš znovu a znovu… ![]()
@diplodokus píše: Více
Příspěvku úplně nerozumím. Co se týče prvního odstavce, tak u mě to bude ten autismus. Na to dám svoje boty. Takže podle toho co píšeš, jsem nejspíš bez šance. Zoufalec snad nejsem a postarat se o sebe dokážu taky.
Co se týče založení té seznamovací strategie na tom, že mě ženy nechtějí, tak samozřejmě vím, že takhle to prezentovat nemůžu - nejsem blbec. A dnes už navíc vím, že se nedá úplně říct, že by mě ženy nechtěly, protože nějaké pokusy jsem z jejich strany zaznamenal, ale bohužel jsem na tom byl jednak blbě, tj. utopen ve svých depresích a taky jsem nevěděl, jak s tím mám vlastně naložit nebo prostě „co se má v takovou chvíli správně udělat“. No a jsme oslím můstkem zpět u toho prvního bodu, tedy u mého autismu
, protože prostě všechno tomu nasvědčuje.
Makat na sobě určitě budu, protože jak chodím (a důkladně přemýšlím, jak je mým zvykem
) kolem a kolem, tak ono mi nic jiného ani nezbývá. Jen prostě nevím, kam chodit. Bavit se s lidma a být pozitivní je pro mě občas těžké no.
@D. C. píše: Více
Ahoj. Tak to jsem rád, že někde existuje někdo, kdo to má trochu podobně
. Pracovat na sobě, no to chápu a asi mi nic jiného stejně nezbývá, ale v minulosti jsem na sobě pracoval - a výsledek nula, což mě zrovna moc nemotivuje. Je ale pravda, že cítím a vždy jsem cítil velký tlak společnosti. Prostě je mi už tolik a tolik, takže sex už bych měl mít za sebou, měl bych mít rodinu, měl bych mít práci… a to jsou zkrátka moje myšlenky, které mě pronásledují celý život. Mám pocit, že tím autismem je to ještě prohloubené.
O přemýšlivosti mi něco povídej. S tím jsem měl vždycky hrozný problém (a pořád mám) a pro nalezení partnerky je to opravdu velké minus. K tomu osobnímu setkání s paní tady z diskuse - jo super zkušenost, na druhou stranu se zas nechci chovat nepřirozeně.
Kolegyni jsem se omluvil ne za to, že jsem ji pozval, ale protože mi došlo, že ta situace je pro ni nekomfortní. Když jsem ji pak potkal po tom pozvání, celá se červenala a bylo na ní vidět, že je pro ni těžké mi říct, že má přítele.
Z toho co píšeš o svých zkušenostech při seznamování a rande mi nějak nedochází, proč teda ta holka s tebou šla na rande, když měla přítele. U mojí kolegyně bylo jasně vidět, že je to hodná holka, protože i když pro ni asi bylo těžké mě odmítnout, i tak to udělala, když má doma přítele. Když je ale žena zadaná a přesto jde na rande, jako jestli někde není „něco lepšího“, tak to by mě odradilo.
Já jsem ze středních Čech. Koukal jsem ale, že ty jsi z Budějovic, tak osobní setkání asi nehrozí, ale tak třeba si můžeme psát a sdílet zkušenosti. Samozřejmě jenom pokud budeš chtít.
@Mr. Wolf, tak jen musím upřesnit, že ona na rande nešla. Já přišel za ní a řekl jsem jí, že se mi líbí a že bych ji chtěl víc poznat, ona odpověděla, že je zadaná. Takže vlastně jsem ji ani nepozval a žádné rande nebylo, tak jsem to chtěl říct. ![]()
No souhlasím, těžko na sobě pracovat, když nevidíš výsledky. Tak právě proto je asi nejjednodušší zapracovat na své postavě a začít sklízet komplimenty, to je ten výsledek. ![]()
Mně se to možná snadno povídá, protože z nějakého důvodu jsem nátlak okolí prakticky nezažil. Občas si říkám, že kdybych zažil, asi by mi to jedině prospělo. Ale tak jako tak, člověk by měl dělat to, co sám chce, pokud vysloveně tedy svým konáním neškodí svému okolí, samozřejmě. ![]()
Zval jsem na rande také jednu kolegyni, vysloveně pracujeme na stejném pracovišti. No, odmítla pozvání též, i když jsem věděl, že je volná, možná jí to mohlo být také nepříjemné, ale stejně, beru to jako hezké gesto, když muž o ženu projeví zájem, pokud ona nechce a je to kolegyně, tak už prostě o tom nemluvit jako kdyby se to vůbec nestalo.
Ale dobrý, hlavně, když žena odmítne, čímž vlastně zažiješ další neúspěch, je třeba za prvé mít na vědomí, že si nebudu znepříjemňovat život smutnými myšlenkami někým, kdo o mně nejeví zájem, a za druhé, zvu tu dámu na rande ne proto, že si myslím, že je pro mě vhodná partnerka a bylo by mi s ní dobře, ale proto, abych ji blíže poznal, jestli by pro mě mohla náhodou být vhodnou partnerkou. Zkrátka je třeba každou dámu brát jako obyčejnou ženu a když odmítá z jakékohokoliv důvodu, není to neštěstí nebo neúspěch. ![]()
@Mr. Wolf píše: Více
ad autismus - hele ja si myslim, ze jsem mel taky na to trochu nabeh. Nebo mozna nejake ADHD, nebo tak neco. Ve veku kolem 18, 20 jsem byl pro zensky uplne no-go, nula bodu. Nemozny chudy student. A kdyz si ted zpetne vzpominam a promitam nejake situace, tak se tomu ani nemuzu divit. Nicmene ono se tohle casem meni. Hodne pomaha „praxe“, tj. fakt se s lidma, s holkama bavit, byt s nima v kontaktu „otrkat se“ a nepusobit v konverzaci jako mimon.
Dalsi dulezita vec, co (obvykle) prichazi s vekem, je nekam se vypracovat. Zamakat na sobe, at uz fyzicky treba ve fitku, plus to nekam dotahnout pracovne. Coz ma zase vliv jak na financni moznosti a dale na rust sebevedomi, kdyz je clovek „kapacita“ v necem.
No dneska mam neco pres 40 a nemit uz nejake ty zavazky, tak bych se seznamovanim zadny problem nemel, kdyz vidim jak ty holky kolem koukaj.. ![]()
@Mr. Wolf píše: Více:
Pořád to strašně řešíš.
Odmítla tě, v pořádku. Tak se ta hra prostě hraje.
Jiná ti třeba naznačuje, že by si dala říct, ale ty to ignoruješ.
Nesdílej tu zkušenosti, ale zapoj se do konverzace s ženami.
Nevšiml jsem si, že by tvůj nick někde utěšoval zklamané ženy ![]()
@diplodokus píše: Více
Jo jo, někdy si říkám, že je mi líto těch promarněných let, jenže přesně, jak píšeš. Taky jsem neměl v podstatě vůbec nic a moje hlavní starost byla, abych vůbec přežil. Tím, že táta odešel od rodiny, tak byl na mě strašný tlak, abych něco vystudoval, abych začal pracovat a v podstatě zaujal místo táty, který byl k ničemu. Než jsem vystudoval, našel si práci a trochu se tam rozkoukal, abych dosáhl alespoň trošku nějaké postavení tak ejhle už mi bylo najednou 30.
Na druhou stranu musím uplatnit sebereflexi a opravdu si říct, že do těch 30 let jsem měl hlavně starosti sám se sebou, a že bych jen těžko mohl pro někoho být obohacujícím partnerem. Každopádně všechno se teď zlepšuje a AD, které mám zabírají
, takže mám zase radost ze života a snažím se na sobě pracovat.
@Josef_t píše: Více
Už to neřeším a omlouvám se za sérii lehce negativních příspěvků. Bohužel jsem měl střídání nálad a zjistil jsem, že to bylo způsobeno prášky na reflux, které jsem bral. Vysadil jsem je a nechávám působit AD a mám už teda o mnoho lepší náladu ![]()
Jinak ne, ženy tady neutěšuji. Popravdě mě to ani nepadlo. Ale trochu si to šetřím, až budu utěšovat tu svoji
.
@Mr. Wolf píše: Více
Není co šetřit, je třeba trénovat.
Konverzuj, nenápadně se jim snaž vlichotit, provokuj je, cokoliv.
Ber to třeba jako přípravu na první rande.
Tady máš témat, že s nimi vystačíš na několik let. ![]()
@Mr. Wolf píše: Více
Hele, podle mě jsi dost v pohodě kluk a je fajn, že AD už zabrala, protože to fňukání kvůli jednomu odmítnutí bylo fakt moc.
Každopádně tou poslední větou o „šetření“ jsi podle mě tak nějak poukázal na možný důvod, proč se ti ve vztazích nedaří. Teď to napíšu dost nadneseně, ale působí to na mě jako takové to typicky chlapské vnímání žen jako potenciálních objektů a ne lidských bytostí, se kterými se můžeš i obyčejně přátelit. I s tím vědomím toho, že z toho nic nebude. A ono právě často z takových přátelství a diskuzí o společných tématech a strastech vznikají ty vztahy, no
Takové to ignorování žen, které nejsou „tvoje“, mi přijde dost nešťastné. Čímž vůbec nechci říct, že bys tu měl jak nějaký zoufalec psát každé druhé
Spíš jde o to, co jsi napsal. Nechci ti nějak křivdit, protože jsi to napsal v pár slovech, ale trochu to tam vidím.
Můj případ se úplně nedá srovnávat, protože jsem žena, ale já na ePipi třeba našla naprosto neplánovaně přítelkyni, se kterou jsme spolu s spokojené už 3 roky. Takže ano, i tady se dá najít, a to i když (nebo možná právě proto) člověk nehledá a s lehkostí si píše s lidmi, kteří ho obyčejně lidsky zaujali bez nějakého kalkulu. ![]()
@D. C. píše: Více
Hele a můžu ti jednu cizinku dohodit? Pro Wolfíka by byla moc náročná, ale ty už působíš docela nad věcí, možná by si ji ustál. ![]()
@WhiteCrow píše: Více
No ta druhá věta byla, respektive měla být spíše vtip. Na chatu, kam chodím jsem nějaké ženy normálně utěšoval. Nevím teda, jestli bych měl i tady, ale to nevadí.
Jinak ale samozřejmě chápu podstatu sdělení. Že člověk má navazovat vztahy s lehkostí a nic od toho nečekat. No je to těžké, když člověk doposud neuspěl. Na druhou stranu určitě každou ženu neberu, že bych s ní hned musel něco mít. Bohužel ale mám ten prostor pro seznamování opravdu omezený.