Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, vše při starém, vůbec se o tom nebavíme.. dcerka má teď své období - negace, vzdor atd. klasika, takže ještě do toho tohle téma, to by byly samé hádky. Takže nevím.. třeba až bude jaro.. my taky máme všecko schované, jak bylo plánováno na druhé.. až mi to zabírá skříně - vypadá to, že zbytečně. Tak budeme doufat ![]()
AHOJKY Radussko.Tak si přestav,že se můj drahý asi konečně k něčemu rozhoupal.Včera se mnou na toto téma mluvil a prý uvidíme až prcek trochu povyroste.Dobrý né
No doufám,že si to nerozmyslí ![]()
Ahojda, tak to koukám, to je super ne? Co jste probírali? A jak prosím tě? U nás to je spíš horší.. denně se přesvědčuju, že by ho druhé dítě obtěovalo.. ach jo. Tak napiš !!
Pozdě odepisuji,ale snad si to přečteš Raduss.Nevim co se mu stalo,ale jsem opět tam kde sem byla.Nevim jestli měl slabou chvilku nebo co
už mě štve jednou mluví tak a podruhé jinak
A ted furt řešímě kočárek…trojkobinaci chce prodat …no vem ji čert…ale mě už dohasína posledni plamínek naděje
,že se neco změní,malej strašně rychle roste a já jěště rychleji stárnu.
![]()
A včera jsem potkala mamimu s klukem o tři měsíce starší než můj a těhotnou,už s pekně velkým bříškem..bylo mě do breku ![]()
Ahoj, tak se taky hlasim do klubu. Mam rocni dite a s manzou jsme byli domluveni na dvou detech s odstupem dvou let. Jeste nedavno mi to odkejval, ale kdyz jsem prisla s tim, ze uz jdem na to, tak pry nee. Sice za ten posledni rok nas vztah dostal zabrat, ale na rozvod to zase neni. Jenze me to tak otravilo, ze vubec nevim, jestli teda mam odejit (vzit malymu tatu a stejne ted dite nemit), ani si nedovedu predstavit s nim zustat a bud se furt kvuli tomu hadat, nebo drzet hubu a doufat, ze si to rozmysli.
Sice to nikomu z vas nepreju, ale jsem rada, ze tenhle problem nemam sama.
Ahoj, vítáme Tě v klubu
i když to není moc optimistické.. ale člověk má pocit, že v tom není sám, viď? Těžko radit, u nás to po půl roce vypadá, že jsem se vzbouřila a manžovi asi dochází, že bych taky mohla odejít… řekla bych krizová situace. Jak to dopadne, to nikdo neví. I když po těch všech hádkách vůebc nevím, zda bych ještě s ním to druhé dítě chtěla…drž se a napiš.
Ahoj.Tak u nás vše při starém,o druhém dítku jsme už hodně dlouho nemluvili ![]()
Ale chtěla bych nenápadně začít až okolo vánoc.
Ted ho radši nijak nedráždím a nechávám ho vychladnout
hold na chlapy se asi musí pomalu ![]()
Vítam tě Mandarinko
…třeba se tahle diskuse znova rozjede.
bekky píše:
Ahoj.Tak u nás vše při starém,o druhém dítku jsme už hodně dlouho nemluvili
Ale chtěla bych nenápadně začít až okolo vánoc.
Ted ho radši nijak nedráždím a nechávám ho vychladnouthold na chlapy se asi musí pomalu
Vítam tě Mandarinko…třeba se tahle diskuse znova rozjede.
Ahoj holky, řeším stejný problém. Myslela jsem, že jsem jediná, ale vidím, že ne.
Já jsem jedináček. Do Dvaceti mi to nevadilo, ale když se naši rozvedli a teď, když mi zemřel taťka, maminku mám až v Ostravě, cítím se prostě sama. Proto jsem si řekla, že nenechám syna samotného. Dříve jsem nechtěla…komplikované těhotenství i porod, pak 3 roky strudia na VŠ. Jenže teď je to jinak, mám dobrou práci, učím v mš, máme pěkné bydlení, nemáme dluhy, jediná vada na kráse je, že manžel se na druhé necítí. Důvod? Neví, jak bychom to zvládli!!!
Víte, on je strašný pracant, cílevědomý puntičkář a stále se snaží organizovat čas synovi a občas i mě, tak ho vždy usadím, že není v práci, že je doma a i dítě potřebuje klid a jen si tak hrát a ne furt Kolo, brusle, bazén, fotbal, hudebka…
Já si drhé umím představit i s komplikacema v těhu, porodem, kojením atd. co on prožívat až tak nebude. Vyčítá mi, že nic nedělám, že nic nezvládnu. DOmluvili jsme se na snažení a v době ovu cuknul a byla hádka a momentálně je u nás dusno.
Já vím, že jezdí na služebky, že toho má moc, ale přece i jiné mají více dětí!!!
Ještě je problém, že nejezdím autem. Řidičák mám, ale vztah k řízený ne a bojím se, jezdím občas a to ještě s ním a on mi furt říká, co mám dělat, máme velké auto, které on moc prožívá a já se prostě v tom necítím dobře. Kdybych měla malé, myslím, že bych jezdila. On mi to naše auto ani nedá, ale vyčítá mi, že kdo by vozil syna na kroužky…
Omlouvám se za délku textu, ale už jsem fakt toufalá. O Vánocích jsme e domluvili, že v dubnu začneme se snažením. Já jsem byla na gyndě, jsem v pořádku, cyklus mám pravidelný, ovulaci taky.
Ani nečekám radu, jen jsem se potebovala vypsat, ale uvítám cokoliv na povzbuzení a třeba i malou radu ![]()
Mahora píše:
Ahoj Bekky a ostatní,můj největší argument by bylo, že dvě děti jsou snažší, než jedno
. Já mám dvě holky s odstupem 3r +2m. Teď už je jim 6 a 9.
Ale krásně si spolu hrají, k zabavení nepotřebují rodiče, když se někam jede, nikdy se necítí odstrčeně, nebo jim nevadí, že tam není nikdo v jejich věku, protože si zkrátka vystačí ve dvou…
Chtěli jsme druhé dítě po třech letech, neboť jsem dříve si to zkrátka nedokázala představit, zdálo se mi to náročné, mít druhé dítě, když první ještě neposlouchá. Navíc jsem takhle využila veškerý materiál podruhé, nebylo nutno nic kupovat dvakrát. Ve třech letech je dítě bez plín, začíná být dost samostatné a poslechne /většinou
/, když po něm neco chceš. Ale to jen cituji „mé“ výhody, každý vidí věkový rozdíl jinak…
Co se týká jedináčka - v mém okolí je jich vícero, napíšu jen to „negativní“, čeho jsem si všimla, abych ti dodala trochu argumentů
:
- maminky obíhají ostatní maminky, aby zvaly jejich děti, protože se to jejich stále nudí
- děti si samy málokdy dokáží hrát, ke svému psychickému vývinu je dobré mít parťáka do hry - rodiče nejsou vždy disponibilní
- jedináčci jsou většinu času se svými rodiči - nevím, jak to napsat, ale velmi rychle vyrostou, mají problémy si „hrát“ ve věku, kdy pro jejich vrtevníky je to stále ještě normální
- často mívají problémy se dělit, bývají egocentričtí /dcera mé kamarádky ve 12 vysloveně nechce sourozence, bojí se, že ztratí „svou“ pozici/
Teď chci napsat něco, s čím určitě některé nebudou souhlasit, ale za popřemýšlení to stojí.
Mít druhé dítě, je přínosem i tomu prvnímu - a to nejen proto všechno, co jsem již napsala, ale také proto, že pokud je v rodině jakýkoliv problém - v jakémkoliv věku /rozvod, úmrtí, hádky, problémy s láskou, ve škole…/ to dítě na to nikdy nebude samo. /Např. já v případě rozvodu bych byla raději sama se dvěma dětmi, než s jedním…/
Jinak moje mamka vždycky říkala, že by se asi z mého bratra zbláznila, kdyby mne neměla… a to je další důvod. Je možné, že tvé první /nebo druhé
/ dítko půjde svou cestou, ať již nějakou špatnou, či se třeba odstěhuje na druhý konec světa… pak budete moc rádi, když budete druhé dítě na blízku.
Je mi jasné, že vše, co jsem napsala je diskubatilní a že to zdaleka se dvěma dětmi nemusí být růžové.
Přeji ti, aby manžel změnil názor… pokud je dobrým tátou jednomu dítěti, není důvod, proč by nebyl dvěma.
TO je pěkně napsané! já jsem jedináček a opravdu rozvody, svatby, pohřby prožívám sama! Nikdy mi sourozenec nechyběl, až když se naši rozváděli!!!
manželovi jsem vyjmenovala všechna pozitiva. On je strašný realista, na něj se nesmí citama. ALe marně!
Ahoj.Radussko jak doma?
Vítám tě Deniso
mezi námi ![]()
U nás se nic zvláštního neděje.Prostě vyčkávám
![]()
Ahojky, u nas jsme skoncili v manzelsky poradne. Kupodivu zacal manzel… Ja jsem tam nechtela, protoze si dovedu predstavit, ze mi tam budou radit, ze nemam na druhe dite tlacit. Byla jsem fakt prekvapena, me manza nakecal, ze premysli taky o rozvodu. Psycholozka ho ale vyhodnotila, jako ze je rodinny typ, at pockam 3 mesice, ze by se to tak mohlo srovnat, kdyz tam budeme chodit. Jo a na dite netlacit… Po necelym mesici je to u nas lepsi, tak uvidime. Je me teda taky do breku, kdyz vidim nejakou rodinu s detma s vekovym rozdilem, jaky jsem chtela.
Ahojky, tuto diskusi jsem nedávno začala sledovat, protože mám stejný problém. Chci druhé dítě, ale manžel ne. On vždy tvrdil, že chce jen jedno, ale já to brala jen jako pózu, která se časem změní. Ale ukázalo se, že si za svým názorem stojí. Teď j mi 31, mám půlroční holčičku a čas utíká… Rozhodně je dobře, že o svém problému aspoň mluvíte, ikdyž v poradně. U nás se o tom jen mlčí a když se pokusím téma druhého dítěte navést, manžel to zazdí větou „to si na to budeš muset najít jiného…“ a dál se u nás nekomunikuje… ![]()
Bodlina1 píše:
Ahojky, tuto diskusi jsem nedávno začala sledovat, protože mám stejný problém. Chci druhé dítě, ale manžel ne. On vždy tvrdil, že chce jen jedno, ale já to brala jen jako pózu, která se časem změní. Ale ukázalo se, že si za svým názorem stojí. Teď j mi 31, mám půlroční holčičku a čas utíká… Rozhodně je dobře, že o svém problému aspoň mluvíte, ikdyž v poradně. U nás se o tom jen mlčí a když se pokusím téma druhého dítěte navést, manžel to zazdí větou „to si na to budeš muset najít jiného…“ a dál se u nás nekomunikuje…
Tak u nás to bylo zpočátku stejné,taky mě inhed odkázal abych si našla na druhé dítě jiného partnera.Navrhla jsem,že joo
,když mě nemůže sám oplodnit a jestli mu nebude cizí dítě vadit,až s náma bude žít..holky to jste měli vidět ten obličej
čučel jak tele ![]()
No a došli jsme do vlastně ničeho,nic neřeším a vyčkávám
![]()
Bodlino 1 jseš mladší než já a máš mladší dětátko, tak vydrž,až bude holčička starší..třeba změní názor
Držím palec ![]()
Ahoj, no to koukam, kolik nas je. V poradne resime nas vztah, k 2. decku jsme se vubec nedostali. Jsem zvedava, jak dopadneme, zatim mam aspon pocit, ze se neco resi.
Deniso, a co kondicni jizdy v autoskole? Jestli to teda visi na tom aute. Asi ne, vid?
Bodlino, jeste vydrz. Pulrocni mimino asi pro chlapa teprve zacina byt zajimave. Az se rozleze a rozbatoli, tak si tatu omota kolem prstu a treba dojde na to, ze to nej, co potomek muze dostat, je sourozenec.
U nas je blby, ze manza je jedinacek, takze tezkostmi zivota jedinacka ho nedojmu. Snazim se naplanovat navstevy v rodinach, kde si dve deti spolu vyhraji atd. Rady ale moc rozdavat nemuzu - zatim moc uspesna nejsem… Tak drzim palce, at aspon nekde dostane chlap konecne rozum:-)
JJ, taky jsem mu řekla, že najít si jiného „oplodnitele“ není až takový problém
vím, že mám ještě čas, ale ten pocit, že fakt nechce je hroznej. A taky jsme si na malou docela počkali, snažili jsme se 3 roky a mám strach, že u druhého to bude stejný … taky si říkám, že třeba až mu bude malá říkat TATI, tak ho to veme a třeba s druhým svolí
no, držme si palečky!