Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Muž nechce druhé dítě
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.6.11 22:29
Ahoj holky, teda koukám, není nás málo…Zrovna před chvílí jsem se s mužem snažila domluvit na zítřku, začal křičet, že si neumím poradit, že je to zase na něm, a to chci druhé dítě! Tak jsem mu řekla, jak to udělám a za pllhodiny přišel s tím, že se to udělá jinak… zatím to přisuzuji končící disertačce, za deset dní jedeme na dovolenou a to bude budď vysvobození a užijeme si to, nebo se pozabíjíme, protože jedeme autem, manžel stále nadává, všichni jsou blbí a nikdo nic neumí, takže si tu cestu umím představit, ale zase když se daří a podaří, tak je nadšený a vše si užijeme. Odpočinout si potřebuje jako sůl a já se synem taky a hlavně!!!! budu mít ovulaci!!!!!!!!!!!!!!
S tím řidičákem…no bojím se jak čert, snažím se to překonávat, možná zítra budu řídit do Olomouce.
Kondičky nepřichází k úvahu…jedině tajně za manželovy zády, protože on mi prý dá lepší kondiční jízdy…což je blbost! chci své pidiauto a klidně investuji do kondičních jízd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.11 22:31
donaga píše:
Ahoj holky, také se k vám přidávám. Nečetla jsem celou diskusi, ale jen tak poslední stránku, ale už i to mi pomohlo, když vidím, že se tímhle netrápím sama.
U nás je tenproblém, že jsme předběžně měli domluveno jedno dítě a mě by ani nenapadlo, že bych po druhém mohla tolik toužit. Jenže už to tak je. Já vždycky to téma opatrně nadhodím, ale vždy je smeteno ze stolu. Fakt tedy je, že u nás doma je taková „itálie“, hodně hluku, ale naštěstí to bývá rychle pryč. Jenže tu itálii vyprovokuje většinou manžel, já už se za ty roky, co jsem s ním naučila, že když chci, aby mě vnímal, tak na něj musím stejně a vidím, jak malá ty scény špatně snáší, jak pláče. Nevím, jestli by bylo rozumné do tohohle přivézt další dítě. Další velký problém je, že manžel není moc pomáhací typ, prakticky zatím malou jednou přebalil a dvakrát se jí snažil nakrmit, ale to se mu nepodařilo. No a hlavně u nás není nic moc sexuální život, takže i náhoda nepřichází v úvahu
Když to tak píšu a vidím „na papíře“, tak si říkám, jestli nejsem blbá, když bych druhé dítě chtěla. Ale nějak těm svým hormonům neumím poručit.
denis s tím řízením auta jsi mě pobavila, máme úplně stějný problémJá už měla i kondiční jízdy, ty jsem si i užívala, ale sama se prostě bojím. Tak až najdeš nějaký fígl, jak to přemoci, tak mi dej prosím vědět
No jsem ráda, že v tom nejsem sama
Jinak u nás je to taky divoké a se sexem jak na houpačce…
někdy si říkám, jestli nejsme zralí na poradnu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.11 22:03
Ahoj holky.Tak koukám,že nejsem jediná která se bojí sednout za volant. 
Mám hrozný strach si ho udělat při dnešním provozu, prostě panika.Už mě je 34 a čím jsem starší,tím je to horší..asi budu muset chodit napořád pěšky. 
ale zase dobrý na moje kila navíc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.11 12:21
Ahojte,
já mám taky panický strach. Když už tam sednu, jsem zpocená, klepu se, pak teda jedu, ale tak, jak manžel říká, děsím se každé zatáčky. Vůbec nevidím budoucnost s tím, že bych řídila…ale vím, že tohle by manžu přesvědčilo aspoň trochu o mé samostatnosti a třeba by do druhého dítka šel…nevím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
etatinek
5.6.11 12:55
donaga píše:
No na moje kila na víc by to auto také asi bylo mor. Jenže bydlím na vesnici. Autobusové spojení tu není špatné, ale až budu chodit do práce a dcerka do škulky či školy, tak by mi ty autobusy asi nestačily. To by musely jezdit minimálně po čtvrt hodině
Já jsem předevčírem otevřeně nadhodila manželovi téma druhého dítěte. To jste měly vidět to čoromoro, že jsem se zbláznila, že nezvládám domácnost s jedním dítětem, a že jak vůbec o druhém můžu mluvit.
Když budu upřímná, tak o pořádku doma se teď opravdu mluvit nedá. Všude jsou rozházené hračky, vyzahané věci ze šuplíků a skříní, větší úklid jsem už nedělala ani nepamatuji. Ale asi jsem byla naivní, já jsem s tím tak nějak počítala, že když budu mít dítě, že prostě už takový pořádek nebude. Takže nadšená z toho sice rozhodně nejsem, ale že bych z toho nemohla spát to rozhodně ne.
No a korunu tomu nasadil manžel včera, kdy jsme byli všichni doma, on byl na zahradě a dělal si tam pro něj něco strašně důležitého (ochraný kryt na čidlo meteostanice, , který konkrétně vlastně ani nepoužije, protože má špatnou barvu, ale chce vyzkoušet, jestli by to takhle udělat šlo), já doma myju nádobí u otevřených dveří na zahradu a roční dcerka je u mě. Pořád lezla do odpakového koše, tak jsem na ní křičela, že to je ee, že to nesmí. Ona se na mě vždy usmála a už tam šahala. Tak jsem vždy ještě s mokrýma rukama vystarovala a odnášela jsem jí od koše dál. Jenže za chvíli tam byla zas a vše se opakovalo-křik, odnášení, chvíle klidu, křik, odnášení… Do toho manžel na mě křičí ze zahrady, proč pořád řvu, že to je jak u debilů. Takjsem mu řekla, že mi malá stále chodí do koše, ať jí tedy chvíli pohlídá, než to nádobí domyju. Jenže to zas on nemůže, protože má práci. Pak mu ještě malá zesílila hudbu, kterou venku poslouchla (u nás se to dělá právě z kuchyně, ovladač je prostě nízko a nepřišla jsem na to, kam ho dát výš). No, nakonec jsem nádobí domyla, dcerku jsem vzala ven a zůstala tam s ní (protože jinak se za mnou táhne jak slunečnice za sluncem) a byl klid. No a manžel potom prohlásil, jak mlžu chctít druhé dítě, když kolem mě musí pořád skákat. Zeptala jsem se ho, co má na mysli, že kolem mě má skákat a prý že jsem po něm chtěla, ať malou pohlídá když jsem myla nádobí.:cert:
No a korunu tomu nasadil večer, když už jsme byli v klidu, malá spala a my seděli venku a povídlai si a on mi řekl, že když jsem s ní tedy nezvládala umýt nádobí, tak jsem mu měa říct a on by jí pohlídal
Dospěla jsem k názoru, že ne já, že bych nezvládla druhé dítě, ale on by ho nezvládl.
Fakt je, že co se týká výchovy, tak si připadám jak svobodná matka. Akorát musím neustále brát ohled i na manžela, takže o to je to horší, protože mám pocit, že jemu se poslední dobou nelíbí nic, co udělám (nedělám to na 100%, ale já to s malou ani nedokážu). Ale zase, když budu upřímná, tak nás celkem dobře finančně zabezpečí (sice neutrácíme, ale každý halíř také počítat nemusíme) a to se také počítá.
Omlouvám se za román, ale jsem ráda, že jsem to ze sebe aspoň mohla dostat.
No jo no, chlap… 
- Citovat
- Upravit
6.6.11 13:08
Ahoj.
Donago:Můj chlap je úplně stejnej…nedůležitá práce je důležitější než jeho syn . Někdy je mě z jeho chování smutno a lituju malýho, tak strašně k němu tíhne.
Vím,že nás miluje a rozkrájel by se pro rodinu 
,ale hlídání a celková starost o dítě jde kolem něho..prostě někteří chlapy na děti nejsou naprogramovaný
Proto asi nechce druhý,musel by se víc zapojit,ále on je tááák pohodlný 
a mě je do breku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.11 22:07
Ahoj holky, vidím, že to je podobné asi všude…
Donago, ten tvůj je teda fakt dáreček. ale chápu, že kolikrát to k smíchu není.
U nás to vyloženě vře. Dnes byl doma dřív než já se synem, dělá jak je nad věcí a přitom je na jehlách a sleduje, zda se náhodou nepoflakuju kmitám kolem sporáku a koupelny a uspávám a jako perličku když už neměl co říct, tak se mě zeptal, zda mám nastudovanou trasu do Itálie… prý mi to dal za úkol. A opět: neudělala jsem nic co jsem měla. Seznam věcí na dovču je neúplný, trasu zjištěnou nemám a syn nemá vyřízený pas. Máme ho oba zapsaného a pas bude potřebovat až za rok zatím stačí mít ho zapsaného v pase rodičů. A opět: Jak já chci zvládat druhé dítě???
Už asi ani nechci, protože mi to bude denodenně vyčítat, že jsem ho chtěla já. Tak tu tak sedím a přemýšlím, co s tím. Jestli to druhé vůbec mít, zda mi to za to stojí. Jenomže já to druhé dítě nechci kvůli sobě, ale kvůli synovi, aby nebyl sám. Aby byli dva. Já jsem jedináček a je mi prostě nějak smutno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mandarinka33
6.6.11 23:20
Ahojky, tak jeste ad rizeni - holky nebojte, zensky jsou lepsi ridicky, nez chlapy. Chce to cvik a za chvili vam to neprijde, i kdyz respekt z nehody mam porad.
Jinak ja mam doma uplne jiny exemplar chlapa, ale zadny med to taky neni. Doma uklizim porad ja, on si niceho nevsimne - kde co upadne, tam to necha lezet. Ze se snazim, aby tu bylo aspon nejak prijatelne to neoceni- je mu to uplne jedno. S malym si vyhraje, ale moc nerespektuje, co mu rikam (co malej jeste nema jist, ze musi davat pozor, aby neupadl - manza vyznava teorii, ze se musi obouchat, aby vedel, na co si dat pozor). Nejradsi by si ho bral ven sam, ale ja jsem pak strachy bez sebe. Jinak vetsinou chodi z prace strasne pozde a hned jde spat - takze zadny pokec s nim neni.
Argument, ze si dve deti spolu vyhraji a pak nepotrebuji dospelyho, aby se jim venoval, moc nefungoval. A dokonce ani ten, ze kdyz budu mit dve deti, tak nebudu mit cas se o to jedno tolik bat (no jo, jsem typicka prvomatka:-))
Jo, jinak do poradny muze jit i jeden, i kdyz jsou radsi, kdyz slysi i verzi toho druhyho, ale neni to nutny. Radsi koncim, pripadam si tu jak reklama na manzelsky poradce…
- Citovat
- Upravit
7.6.11 10:46
Tak u nas to este nie je aktualne, ale v sestonedeli sa chlap zlakol a ze teda toto s druhym absolvovat nebude. Akurat tsunami splachla Japonsko … no, este neprudim, druhe chcem az tak za dva tri roky. Ale pri kazdej katastrofickej sprave - ako to Japonsko - som vravela ze do takeho sveta malicka nutne surne potrebuje surodenca, aby na podobne katastrofy nebola sama. Ze chlapa ako mam ja jej nezaistim, a jedine co mozem je ten surodenec. A vyzera ze to funguje, hoci manzel tvrdi ze on s bratom nejake super vztahy nema, v podstate si navzajom nechybaju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.11 23:59
Nazdárek všem stálicím i nově příchozím, tak koukám, jak se diskuse rozjela a já tu dlouho nebyla.. Vážené dámy, já to rozsekla.. poradna k ničemu..a momentálně mám za sebou první stání ohledně svěření dcery do péče před rozvodem. Samozřejmě s nesouhlasem manžela. Diskuse o druhém dítěti a vůbec vše kolem nás natolik odcizila, že to skončilo totálně.. z mé strany víceméně.. druhého dítěte se vzdát nedokážu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.11 08:20
Ahojte, po týdnu se hlásím. Byli jsme na dovči, snad se zadařilo, manžel se neptal na cyklus, tak jsem to ponechala náhodě. Doma to kontroluje a pomalu ví přesněji než já, jak to mám. Je pravda, že jsem ale začala krvácet v polovině cyklu. Nevím, zda to byla ovulace, stalo se mi to poprvé, nebo nějaké rozhozené hormony díky změně prostředí…
Tak čekám!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.11 08:22
raduss píše:
Nazdárek všem stálicím i nově příchozím, tak koukám, jak se diskuse rozjela a já tu dlouho nebyla.. Vážené dámy, já to rozsekla.. poradna k ničemu..a momentálně mám za sebou první stání ohledně svěření dcery do péče před rozvodem. Samozřejmě s nesouhlasem manžela. Diskuse o druhém dítěti a vůbec vše kolem nás natolik odcizila, že to skončilo totálně.. z mé strany víceméně.. druhého dítěte se vzdát nedokážu.
Raduss, to je mi líto, že to takhle dopadlo. Ale naprosto Tě chápu. My k tomu také směřujeme. Teda pokud se na dovči nezadařilo a nadále bude proti dítěti, tak se mi taky nechce kolem sebe chodit a plácat se v tom dokola. Jsi dobrá, žes našla sílu a odvahu odejít. Třeba ho to trochu schladí a vrátíte se k sobě, ale otázka je, zda to chceš a stálo by to za to.
Drž se a napiš jak pokračuješ!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.11 12:31
Víš Denčo, já jak to takhle pročítám, přes měsíc jsem tu nebyla, tak ty nové příspěvky..tak tohle mám všecko za sebou, měsíce sledování ovulace, naděje, zklamání, stres z toho všeho. A v podstatě si teď zpětně uvědomuji, jak to bylo potupné pro mě jako pro ženu. Brala jsem si manžela s tím, že budeme mít velkou rodinu, aspoň dvě děti, hlavně ne jedináčka.. a brzo po sobě. No a vidíš. třičtvrtě roku tohohle mě naprosto zničilo a naše manželství taky. Jiná by možná řekla, pokud ho miluješ, tak je to jedno, ale není. Přesně tohle náš vztah zničilo..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.11 19:46
raduss píše:
Víš Denčo, já jak to takhle pročítám, přes měsíc jsem tu nebyla, tak ty nové příspěvky..tak tohle mám všecko za sebou, měsíce sledování ovulace, naděje, zklamání, stres z toho všeho. A v podstatě si teď zpětně uvědomuji, jak to bylo potupné pro mě jako pro ženu. Brala jsem si manžela s tím, že budeme mít velkou rodinu, aspoň dvě děti, hlavně ne jedináčka.. a brzo po sobě. No a vidíš. třičtvrtě roku tohohle mě naprosto zničilo a naše manželství taky. Jiná by možná řekla, pokud ho miluješ, tak je to jedno, ale není. Přesně tohle náš vztah zničilo..
Raduss, taky to tak cítím, je to ubohé, ale pořád ta chuť přetrvává, uvidíme, kdy mě to přestane bavit a seknu s tím taky.
Moc Ti fandím ať se máš dobře!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.11 20:57
Vůbec se Ti nedivím, pokud jsi nirmální ženská, která ví co chce..určitě se tu potkám s názorem, co rozvedená a dítětem sama. Ale já to zvládnu, nebojím se. Spíš je horší ten boj o dítě, protože můj manžel to nevzdá a protahovat to bude, co to půjde. A já naivka si myslela, že budeme schoní se dohodnout a to nebudeme. Bojkotuje mě ze všech stran, já jsem ta špatná, co rozbila rodinu, tak ať si to vyžeru. už mám pocit, že mu nejdeo dceru, ale o to, aby prostě měl navrch. A to je špatně. Držím Ti pěsti, bojuj a nevzdávej to, ale hlavně ať to není pod Tvojí úroveň.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
