Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Muž nechce druhé dítě
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.11.10 22:50
No Kakiko nekecej, že už pracujete na druhém ty jo a Luky už v noci spí, že si troufneš? Seš dobrá máš můj obdiv.
Bekky co říct, pomalu zpracovávat a mluvi mluvit mluvit, ale o tom, že malý potřebuje mít někoho k sobě. Né že ty chceš nebo on nechce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.10 23:34
LadyRebeka píše:
No Kakiko nekecej, že už pracujete na druhém ty jo a Luky už v noci spí, že si troufneš? Seš dobrá máš můj obdiv.Bekky co říct, pomalu zpracovávat a mluvi mluvit mluvit, ale o tom, že malý potřebuje mít někoho k sobě. Né že ty chceš nebo on nechce.
Hele, ještě ani moc nespí, ale nechci zpohodlnět. Takhle by to v nejhorším případě šlo z jednoho nespaní do druhého (i když doufám ve spavé miminko 
), ale představa, že třeba rok spím non-stop a najednou bych zase musela vstávat, mě prostě drtí 
Jo a přítel se mnou nespí…přeloženo…odmítá se v noci budit taky, takže už víc než rok nocuje v kuchyni. Museli jsme mu pořídit i matraci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.10 03:38
Mam stejny problem. Partner je naopak starsi, ma dve odrostle deti a do dalsiho prcka uz se mu proste nechce. Premlouvam uz skoro rok. 
Nezabira zadny z argumentu, ktere radite. Tusim, ze kdybych otehotnela, tak ze by se s tim smiril, ale dava si pozor. Asi bych se mela smirit, ale nejak mi to neda. Cas od casu si totiz manzel neodpusti poznamku „A to bys chtela druhe dite?!“ v situaci, kdy nas syn me vytaci, zlobi nebo je protivny. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.10 05:48
zanet píše:
Mam stejny problem. Partner je naopak starsi, ma dve odrostle deti a do dalsiho prcka uz se mu proste nechce. Premlouvam uz skoro rok.
U nás je to naprosto stejné v tom, že manžel má už dvě děti dospělé, teď Mišku . K mojí „smůle“ malá není úplně v pořádku (zatím nevíme co ji je) , já už mám 35 roků a manžovi se blíží 50.
Pracuju na tom, abych se smířila s tím, že další děti nebudou, ale jde to ztuha a probrečela jsem už hodně nocí.
Vyzkoušela jsem i argumenty, že malá bude jednou potřebovat někoho k sobě - na což je samozřejmě protiargument, že má dva dospělé sourozence .
Dalším argumentem bylo, že - zní to blbě - stejně po návratu do práce zřejmě dostanu výpověď, tak by bylo fajn přejít do druhé mateřské (taky by nám to dalo čas pro Míšu, aby pokročila v dovednostech svým tempem)- protiargument, že jsme „staří“ a kdo ví, jestli by i další mimčo nemělo nějaké problémy 
.
Moc bych zakladatelce přála, aby její manžel změnil názor a ona se brzo mohla přijít pochlubit // na testíku a posléze i miminkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.10 07:19
Holky tak abych vás uklidnila. První jsem měla v 26 letech. Pak jsme si dali oddych. A po 12 letech máme druhé. Pořád jsme zvažovali ano, ne, ano, ne, až z toho bylo 12 let. Nakonec se nám tak zbláznily hormony, že chceme příští rok ještě třetí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.10 07:46
no u nás
to bylo tak, že já měla první dceru v 23, pak to deset let nešlo, nakonec se s pomocí doktorů zadařilo, ale to už jsem se já osobně smířila, že dítě nebude, manžel to v ten moment jaksi neřešil, jedno dítě mu tehdy vyhovovalo, a teď po dalších 3 letech bude další, neb se neplánovaně zadařilo, manžel se picl na oslavě a nedal si pozor 
, nejprve jsme byli oba v šoku, že třetí dítko na cestě, po prvním čekání na tripl test kde projasnění šíje bylo hraniční jsme oba nespali strachem, a najednou se vše otočilo, a to třetí milujeme úplně stejně jako ty dvě první, možná by potřeboval to co my, přijít k dítěti opravdu neplánovaně, nechat tomu volný průběh. Manžel sám říká, že ta naše budoucí třetí cácorka si svůj život musela setsakra vybojovat . Jediní kdo se s našimi dětmi nesrovnali jsou prarodiče, neb s třetím vnoučetem nikdo nepočítal, od rodičů tohle smýšlení dost bolí, když vím, že např. má máma by dítě sama nikdy pryč nedala, ale ty narážky…Někdy si říkám, že by si partneři i ostatní měli uvědomit, že ať je dítě jedináček, nebo třeba deset let od sebe, tak vlastně celé dětství je pořád samo. Vím co říkám, taky mám o deset let mladší sestru, i když úžasnou 
, přesto zrovna ona chápe, že jsme do toho šli po třetí a dopřáli prostřední cácorce sestřičku i když neplánovaně, tak proč ne, pokud netíží finanční tíseň? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanka1
1.12.10 07:57
Vysadila bych prasky a manzelovi rekla at se o ochranu ted stara on…
mozna za rok dva az bude maly vetsim partakem zmeni manzel nazor - preci jen ty deticky kolem roku jsou pro chlapa narocne - chodí/nechodí, mluviúnemluvi, o nejake samostatnosti ohledne plen, jidla a obleceni nemuze byt rec…
- Citovat
- Upravit
1.12.10 08:19
A nemáte nějaké kamarády s více dětmi? (že by třeba zafungoval příklad - musí to být ale děti „zvladatelné“, aby to nebylo kontraproduktivní 
)
My když ještě během mého prvního těhotenství byli u kamarádů, kteří mají holčičky (tehdy ty první dvě z pozdějších čtyř 
) rok od sebe, tak mému muži se to hrozně líbílo a strašně chtěl, abychom měli děti taky tak blízko od sebe (bohužel první porod SC, takže rok povinná pauza, pak se rok nedařilo, takže rozdíl je nakonec 2 a 3/4 roku)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.10 08:49
Bekky já bych taky tlačila. Jak píší holky, je to blbý, ale když se něco stane jedináčkovi (nedej bože samozřejmě) - moje teta měla syna - jedináčka, bylo jí 30, když se narodil, když mu byly 4 roky, dostal leukémii a zemřel a ona najednou byla ve 34 letech bez dítěte. Pak to honem hrotili, nešlo to a malá se narodila až když jí bylo skoro 37 let. Takže bych zahájila pomalej nátlak a pomalu přitvrzovala. Podle toho co jsem četla, bys chtěla asi do roka otěhotnět, takže přeji zdárný rok tlaku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.10 08:54
To musí být hrozný nápor na nervy, takový zatvrzelý chlap. To je asi individuální, každá z nás asi ví, co na toho jejch platí a neplatí. Na to ho mého by teda přemlouvání ani lehké neplatilo. Naopak, čím víc bych mu to připomínala tím víc by se bránil. Naštěstí to máme s dětma vyřešené ale v jiných věcech, hrůza. A tohle mě tedy pěkně štve. A holek co chtěj druhé dítě a ten jejich se šprajcne, je mi líto. štve mě to tak, že kdyby to udělaly „omylem“ tak je plně chápu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.12.10 09:40
Ahoj,
rozhodla jsem se Vám napsat svůj příběh právě z druhé strany.
A omlouvám se za anonym, ale jistě pochopíte a prosím adminy, aby neodtajňovali !
Byli jsme s mým mužem spolu 4-5 let, teď nevím přesně, měli jsme už jedno dítě a od jeho dvou let jsem pořád poslouchala, jak by chtěl druhé a právě tyhle vaše argumenty, které jsou mimochodem velmi správné!
Jenže!
Jenže já se strašně bála, že nebudu druhé dítě milovat tak, jako první. Nevím proč, ale prostě jsem měla šílený strach a taky a to především - měli jsme s mužem docela problémy. Rozhodně to na pořízení druhého dítěte nebyla ta správná doba.
Jenže on na mě jednoho dne udělal podraz (jo, i na ženskou se dá udělat!) a já otěhotněla.
No bohužel, situaci doma to ještě zhoršilo a já šla na miniinterupci.
Měla jsem mu to hodně za zlé a na mém rozhodnutí nemít druhé to nic neměnilo. Časem (po téměř třech letech) se situace uklidnila, dítě začalo být samostatnější a doma to vše fungovalo a muž zase nadhodil téma druhého dítěte a já kývla. A ono se to hned napoprvé podařilo!
Závěr - své druhé dítě miluju jako to první, neumím si představit ho nemít! Absolutně!
Ale nepomohl nátlak, nepomohly argumenty, vím dle sebe, že pomůže jen a jen čas. Jenže jak čtu, tak ten právě některé z vás nemají. Člověk na to musí přijít sám, že zase chce.
Ale jemné popostrkování na škodu určitě není.
Dnes si říkám, jak se asi musel můj muž trápit, ale já vážně dřív připravená nebyla.
Nedokážu si představit takhle někoho „přemlouvat“ 
.
Držím vám palce, holky. Nejste v jednoduché situaci.
- Citovat
- Upravit
1.12.10 10:11
Ahoj, díky za příspěvek, je zajímavé to slyšet i z druhé strany. Je vidět, že to „nehodou“ jde oboustraně. Jen v tom vidím ten rozdíl, že pokud žena nechce, nebude, i kdyby se chlap rozkrájel. A může to vyřešit i poté co se nehoda stane. Tohle chlap nemůže, když se stane nehoda prostě už je to pak jen na ženě, jak se rozhodne. On těhotný není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.12.10 10:21
Delice,
no právě a proto je podraz opravdu na pováženou, protože se mnou, jako se ženskou, to zamávalo velmi, natož tak s chlapem, který tu možnost s tím pak něco udělat nemá vůbec!
Jenže na druhou stranu, já byla vždy proti potratům (chovala jsem se tak, abych na ně nemusela!) u sebe, takže mě hrozně tohle zlomilo. Dlouho jsem se s tím vyrovnávala a vlastně me do téhle situace dostal ON!
Takže tenhle bolestný zážitek jsme taky museli překonat, protože jsem mu to dávala za vinu.
Dnes už vím, že na všem se podílejí dva, takže už na to koukám jinak.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.12.10 10:31
Lowel
Máš úplnou pravdu v tom, že „odrazování“ od rodičů k dalšímu dítě fakt bolí. Moji rodiče by za další vnoučátko byli šťastní. I přesto, že mají vnoučat už 10, tak se o ně stále dokáží postarat, pomoci, pohlídat. Milují je nade všechno na světě…
Já mám dvě děti a třetí je zatím tak trošku v jednání. Ale je mi 26 let, takže času na rozmýšlení celkem dost…
Zato tchýně. Před pár lety jsme byly na dovolené s bandou známých a tchýně s námi. Já tenkrát měla jen jedno dítě - dvouleté a se známou jsme se bavily o tom, kolik budeme mít dětí. Tak jsme s manželem řekli, že minimálně dvě, ale tři by byly lepší. V tu chvíli se vyřítila tchýně a začala nás peskovat, ať na třetí zapomeneme. A že nemáme počítat s tím, že ona nám bude hlídat tři děti, prý to v hlavě nemáme v pořádku a podobné řeči
Baba jedna prašivá… Jako by mi někdy ty děti pohlídala…
Abych jí nekřivdila - občas pohlídá. Tak jednou za půl roku na hodinku… A to bydlí 5 minut od nás, je v důchodu, nemá co na práci a aktivní je celkem dost 
- Citovat
- Upravit
kvetinka56
1.12.10 10:42
To bych taky chtela vedet, jak ukecat manzu na druhy. Ja bych do druhyho sla co nejdriv to pujde, manzel vsak dalsi dite odmita. Nejhorsi na tom je, ze nema k tomu zadny duvod, alespon me rika, ze nevi. Jak ja bych za takovou odpoved na vaznou vec vrazdila. Osobne si myslim, ze problem je v tom, ze ma jenom jednoho brachu, se kterym ma spatny vztah a taky ma pocit, ze je za neho zodpovedny, protoze je starsi. Maminku uz nemaji, s otcem se nevideli uz hodne dlouho, takze zustali sami dva. Asi ma strach, ze Mise by mel na krku taky jako on mladsiho sourozence. Ale vysvetlit mu, ze pripadny sourozenec bude jiny nez je jeho bracha, si neda. Tim vic me to stve, ze ja mam 4 sourozence, se vsemi mam skvely vztah a ted jak jsme dospeli, je to super, mit tak velkou rodinu. No snad ho argumenty za par let na to dalsi presvedcim.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
