Myšlenky na smrt

Anonymní
4.8.21 23:33

Myšlenky na smrt

Ahoj, potřebuji poradit. Mám posledních pár dní myšlenky na smrt, naštěstí bych to podle mě nebyla schopná udělat, ale mám takové myšlenky a pocity.. všechno a všichni mě štvou, z věcí a událostí kolem mě mám pocit jako,,Jo super” ale žádná přehnaná radost. Spíš takové žití ze dne na den. Mám i plány, mám na co se těšit, ale i přesto se poslední dobou nemůžu zbavit těch myšlenek že mně něco na tomhle životě štve a nevím co a vždycky mi bleskne hlavou myšlenka ve smyslu,,Jestli to takhle půjde dál tak to tady ukončím, aspoň bude klid.” Dneska jsem si představovala jak bych to udělala. Ale jak píšu, nemyslím si ze by k tomu reálě někdy došlo. Jen nad tím přemýšlím. Nechci žádné litování, nejsem blázen, normálně funguji v práci i v životě, ale tohle mě zkratka znepokojuje samotnou.. nevím jestli je to normální :roll: Pořadí někdo?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Ou
18371
4.8.21 23:39

Obávám se že se ti rozjíždí depresivní porucha.

projdi si tenhle orientační dotazník a jestli ti vyjde to co si myslím, tedy že už to fakt chce odbornou pomoc, tak s tím neváhej.

https://www.cmhcd.cz/…va-stupnice/

Tím že to je celé i biologicky podmíněné, tak od určité hranice se to pak už spíš jen rozbíjí, než že by se to samo od sebe srovnalo - a zrovna častější výskyt sebevražedných myšlenek je celkem signál, že už to není v pohodě.

Takže optimální postup je zajít za psychiatrem na diagnostiku a téměř jistě dostaneš antidepresiva. Počkat až zaberou - v mezičase můžeš případně jít na nemocenskou a než si to sedne, tak si někde najít psychoterapeuta/ku a vstoupit do psychoterapie…

jinak tohle je šikovná kniha, která vysvětluje jak to funguje, co jde dělat a tak.

Zkus sebrat zbytky energie a zajdi si pro pomoc, pak se to srovná.

držím palce

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.8.21 23:48
@Ou píše:
Obávám se že se ti rozjíždí depresivní porucha.

projdi si tenhle orientační dotazník a jestli ti vyjde to co si myslím, tedy že už to fakt chce odbornou pomoc, tak s tím neváhej.

https://www.cmhcd.cz/…va-stupnice/

Tím že to je celé i biologicky podmíněné, tak od určité hranice se to pak už spíš jen rozbíjí, než že by se to samo od sebe srovnalo - a zrovna častější výskyt sebevražedných myšlenek je celkem signál, že už to není v pohodě.

Takže optimální postup je zajít za psychiatrem na diagnostiku a téměř jistě dostaneš antidepresiva. Počkat až zaberou - v mezičase můžeš případně jít na nemocenskou a než si to sedne, tak si někde najít psychoterapeuta/ku a vstoupit do psychoterapie…

jinak tohle je šikovná kniha, která vysvětluje jak to funguje, co jde dělat a tak.

Zkus sebrat zbytky energie a zajdi si pro pomoc, pak se to srovná.

držím palce

Díky moc za odpověď. Ten test jsem teď dělala.. to je v pohodě. Mám 13bodů. Nemyslím si ze mám depresi, vůbec nemám příznaky. Krom toho že jsem poslední dobou víc v nervu ze všeho na sobě vlastně nic jiného nepozoruji, jak byla třeba ta otázka v tom testu ohledně budoucnosti - jestli se ji obávám - nevím, je mi budoucnost jedno. Depresi si fakt nemyslím ze bych měla… jen ty myšlenky jsou zvláštní a přijít k psychiatrovi ze mi vlastně nic není, jen vlastně teď myslím občas na to, že bych si to hodila, nevím jak by na mě Koukal.. nemám s tím vůbec zkušenosti..

  • Citovat
  • Nahlásit
Ou
18371
5.8.21 00:05
@Anonymní píše:
Díky moc za odpověď. Ten test jsem teď dělala.. to je v pohodě. Mám 13bodů. Nemyslím si ze mám depresi, vůbec nemám příznaky. Krom toho že jsem poslední dobou víc v nervu ze všeho na sobě vlastně nic jiného nepozoruji, jak byla třeba ta otázka v tom testu ohledně budoucnosti - jestli se ji obávám - nevím, je mi budoucnost jedno. Depresi si fakt nemyslím ze bych měla… jen ty myšlenky jsou zvláštní a přijít k psychiatrovi ze mi vlastně nic není, jen vlastně teď myslím občas na to, že bych si to hodila, nevím jak by na mě Koukal.. nemám s tím vůbec zkušenosti..

no sebevražedné myšlenky jsou celkem specifický příunak. Ta apatie je taky celkem typická. A psychiatr by nekoukal -upřímý pocit, že obtíže jsou výrazně slabší než reálně jsou, je co? Častý příznak depresivní prouchy…

Ale ok.

Pokud nechceš psychiatra, tak se potřebuješ dostat k tomu, od čeho ti ta smrt má ulevit, co má vyřešit a začít hledat efektivnější řešení. K tomu je optimální ta psychoterapie.

Ok - tam se taky ještě nechceš vydat, že? :-)

Začni si psát deník. O tom co se ti honí hlavou, když to dostaneš do slov, bude se ti tomu snáze rozumět, bude to kontrolovatelnější, než když je to jen v hlavě. A každou neděli si přečti co si napsala za uplynulý týden a nějak to zhodnť. A každý měsíc si přečti co si za tu dobu napsala a nějak to zhodnoť a vždy na nový rok, nebo na narozeniny.

Zároveň jako přímou intervenci k současnému stavu vždycky večer napiš jednu věc, za kterou si ten den byla vděčná - i kdyby to měla být maličkost a naplánuj si nějakou věc, na kterou se ten příští den budeš těšit. Alespoň maličkost.

To vydrž alespoň měsíc a pak zhodť, jak to dopadlo.

Když k tomu budeš chodit na sluníčko a do přírody, zkusíš fyzickou aktivitu a budeš jíst rozumně, mělo by se to zlepšit - zlepšení znamená ne taková apatie, jakou pociťuješ, méně častý výskyt sebevražedných myšlenek, o fous víc energie a tak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35745
5.8.21 07:03
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji poradit. Mám posledních pár dní myšlenky na smrt, naštěstí bych to podle mě nebyla schopná udělat, ale mám takové myšlenky a pocity.. všechno a všichni mě štvou, z věcí a událostí kolem mě mám pocit jako,,Jo super” ale žádná přehnaná radost. Spíš takové žití ze dne na den. Mám i plány, mám na co se těšit, ale i přesto se poslední dobou nemůžu zbavit těch myšlenek že mně něco na tomhle životě štve a nevím co a vždycky mi bleskne hlavou myšlenka ve smyslu,,Jestli to takhle půjde dál tak to tady ukončím, aspoň bude klid.” Dneska jsem si představovala jak bych to udělala. Ale jak píšu, nemyslím si ze by k tomu reálě někdy došlo. Jen nad tím přemýšlím. Nechci žádné litování, nejsem blázen, normálně funguji v práci i v životě, ale tohle mě zkratka znepokojuje samotnou.. nevím jestli je to normální :roll: Pořadí někdo?

Nepotřebuješ jen třeba 14 dní v kuse dovolenou? Někde na hezkém místě?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
663
5.8.21 10:42

Sebevrazedny myslenky konkretne u deprese jsou docela logicky dusledkem toho, ze cloveka stve zivot, stale jeste nevi, jak si poradit, jak zit, aby byl spokojenej, a je z toho tak vyfluslej, ze by se na ten zivot uz nejradsi vyprdl. Znam to. Kazdej fungujeme teda trochu jinak, ale tohle si myslim, ze je podobny. Nasla bych si psychologa, terapeuta. ;) Farmaka jsou takovy „hrom do police“, kdyz uz to zajde fakt daleko, clovek vlaje ve viru hnusnych neplodnych myslenek, tak tohle je potreba pak zastavit. Akorat ten hrom do police kolikrat i rozbije vazu a vystrasi sousedy. :lol: Ale ten psycholog by byl urcite super, on bude potreba tak i tak, neco te stve a nevis co. Je to v nasi spolecnosti casty v dnesni dobe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.8.21 13:57
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji poradit. Mám posledních pár dní myšlenky na smrt, naštěstí bych to podle mě nebyla schopná udělat, ale mám takové myšlenky a pocity.. všechno a všichni mě štvou, z věcí a událostí kolem mě mám pocit jako,,Jo super” ale žádná přehnaná radost. Spíš takové žití ze dne na den. Mám i plány, mám na co se těšit, ale i přesto se poslední dobou nemůžu zbavit těch myšlenek že mně něco na tomhle životě štve a nevím co a vždycky mi bleskne hlavou myšlenka ve smyslu,,Jestli to takhle půjde dál tak to tady ukončím, aspoň bude klid.” Dneska jsem si představovala jak bych to udělala. Ale jak píšu, nemyslím si ze by k tomu reálě někdy došlo. Jen nad tím přemýšlím. Nechci žádné litování, nejsem blázen, normálně funguji v práci i v životě, ale tohle mě zkratka znepokojuje samotnou.. nevím jestli je to normální :roll: Pořadí někdo?

tohle já mívám také. větsinou když jsou nějaké starosti.piju uklidnujicí čaje, koupila jsem si kozlík na nervy. říkám si, že jsme zde stejně všichni jen na návštěvě na tom světě. tak to musíme nějak přežít. někdy mívám i myšlenky, že závidím těm co jsou již nahoře, že mají klid. pak to zase přejde. pomáhá mi jít do přírody.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
6.8.21 11:09
@Russet píše:
Nepotřebuješ jen třeba 14 dní v kuse dovolenou? Někde na hezkém místě?

Možná Jo. Zároveň mi ale nepřijde, že bych toho na sebe měla nějak moc, že bych neměla volno. Jen si třeba občas říkám že bych potřebovala třeba na týden vypnout telefon, internet a sama někam vypadnout. Protože když už mám volno, tak mi jak naschvál volá pět lidi za den a každý něco chce a neskutečně mne to vytáčí, že vlastně z volna nemám ani chvilku pro sebe protože porad litam pro ostatní.. :roll: ale zároveň neumím říct “ne”..

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
6.8.21 11:15
@AZ29 píše:
Sebevrazedny myslenky konkretne u deprese jsou docela logicky dusledkem toho, ze cloveka stve zivot, stale jeste nevi, jak si poradit, jak zit, aby byl spokojenej, a je z toho tak vyfluslej, ze by se na ten zivot uz nejradsi vyprdl. Znam to. Kazdej fungujeme teda trochu jinak, ale tohle si myslim, ze je podobny. Nasla bych si psychologa, terapeuta. ;) Farmaka jsou takovy „hrom do police“, kdyz uz to zajde fakt daleko, clovek vlaje ve viru hnusnych neplodnych myslenek, tak tohle je potreba pak zastavit. Akorat ten hrom do police kolikrat i rozbije vazu a vystrasi sousedy. :lol: Ale ten psycholog by byl urcite super, on bude potreba tak i tak, neco te stve a nevis co. Je to v nasi spolecnosti casty v dnesni dobe.

Díky za odpověď.
Jak jsem psala, nemyslím si ze mám deprese jako takové, normálně funguji, v žádném smutku se neutápím, ale třeba před chvilkou jsem se zase pristihla jak nad tím přemýšlím, jak bych to ssi provedla, co by bylo nejrealnejsi, nejrpoveditelnejsi, co bych napsala do dopisu na rozloučenou, aby si všichni uvědomili… a tak :roll: no šílený… jk kdybych měla v tu chvíli v hlavě temno. Upřímně se trochu bojím to dal řešit.. dělám ve zdravotnictví. Abych kvůli tomu nepřišla o místo, jsem zatím bez děti a dodelavam si poslední rok navazujícího studia na VS.. Na jednu stranu je mi občas úplně fuk jak všechno dopadne, ze si občas říkám ze je mi fuk jestli tu školu dodělám, ze je mi jedno jak dopadnu, ale zároveň to asi není úplná apatie protože porad když si představím ze tohle začnu s někým řešit tak mám strach aby se to neproflaklo v práci a já nepřišla o místo - to jediný co mě vlastně baví, ta práce mě baví. Nevíte někdo jak to je? Dozvěděli by se to v práci? Nechci aby na mě někdo Koukal skrz prsty. Nevím jestli to řešit, když si nemyslím ze jsem schopna to udělat ale zároveň nechápu proč nad tím takhle přemýšlím :?

  • Citovat
  • Nahlásit
35745
6.8.21 12:11
@Anonymní píše:
Možná Jo. Zároveň mi ale nepřijde, že bych toho na sebe měla nějak moc, že bych neměla volno. Jen si třeba občas říkám že bych potřebovala třeba na týden vypnout telefon, internet a sama někam vypadnout. Protože když už mám volno, tak mi jak naschvál volá pět lidi za den a každý něco chce a neskutečně mne to vytáčí, že vlastně z volna nemám ani chvilku pro sebe protože porad litam pro ostatní.. :roll: ale zároveň neumím říct “ne”..

Tak to udělej. Nebo vypni zvuk a urči si dva termíny, kdy se za den na tlf podíváš a hovory vyřídíš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.8.21 22:24

Myslím že pokud je to jak tvrdíš a nebyla bys schopná si nic sama udělat a opravdu je to jen v tvé hlavě a jen nad tím přemýšlíš, tak bych to možná zatím nechala být. Pokud by se jednalo o mně. Ale psychika je zrádná. Člověk si myslí jak je v pořádku a najednou je v depresi a tohle je jeden z příznaků, samozřejmě ale je možné že máš jen nějaké období které časem přejde.

  • Citovat
  • Nahlásit
1
11.8.21 20:07

K

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.8.21 20:40

Taky mívám tyto myšlenky, přitom se zabít skutečně nechci. Jen když jsem v moc velkém stresu, tak mi to pomáhá, jako určitá možnost, kdyby bylo nejhůř. A pak mě to přejde a ty myšlenky zmizí. Ale ve skutečnosti se zabít neplánuji ani de o to nechci pokoušet, je to jen takový úlet. Deprese nemám.

  • Citovat
  • Nahlásit
465
11.8.21 22:50

Zhoršuje se to třeba při PMS? Nebo když tě život válcuje, protože se teprve ucis odmítat? A co krize středního věku, kolik ti je? Máš rodinu anebo spoustu snů před sebou a třeba ti k nim chybí odvaha nebo jsi skeptická, jestli se ti podaří?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.8.21 23:30

N

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat