Naštvaný syn

Anonymní
6.5.20 22:36

Naštvaný syn

Ahoj všem, nevím jestli na mé trápení je rada, ale musím se vypsat, třeba se někdo z vás setkal s něčím podobným. Začnu u sebe, v životě jsem jako mladá a blbá udělala několik chyb. S první syn se mi narodil v 17 z jedné noci, když byl miminko, našla jsem si přítele z mé strany to byla láska jak trám, otěhotněla jsem znovu a jeste než jsem zjistila, že jsem těhotná, on zmizel. Do třetice jsem měla štěstí, našla jsem konečně toho pravého. Je o rok mladší a v 18 letech se dobrovolně stal tatínkem pro dvě děti. PPro dvouletého chlapečka a ještě nenarozenou holčičku. Obě děti miluje a bere je za vlastní. Po svatbě si je osvojil a byl zapsán do rodných listů. Dopadlo to dobře, přesto jsme udělali další chybu. Jelikož jsem si hodně vyčítala, jak jsem to pohnojila, takhle jsem to nechtěla, chtěla jsem pro své děti tátu a ne strýce, tak jak jsem to měla já v dětství. Vždy jsem nesnášela všechny partnery mámy. Nechtěla jsem, aby to tak měli moje děti, tak jsme se s manželem domluvili, že jim to neřekneme. Ne, když byli malí. Bála jsem se že by to narušilo vztahy s tátou, že by ho třeba mohli začít brát jinak, jako cizího. On se k nim vždy choval a chová jako k vlastním a to i po narození dalších dětí. To jsme to zase odložili, nechtěli jsme, aby začali žárlit, to už byli v pubertě. Teď si uvědomuji, že to byla hloupost, měli jsme jim to říct dávno, myslím, že tenkrát byly naše obavy zbytečné, dnes by jsme nemuseli řešit, to co teď nastalo. Bohužel to před několika měsíci prasklo. Dcera to po prvotním šoku přijmula a snad i pochopila, ale syn nám, tedy hlavně mě to nemůže odpustit. Nekomunikuje s námi a od Vánoc jsme se neviděli. To je obrovský nezvyk, dříve jsme se vydali každý týden i několikrát. Před dvěma měsíci se nám narodil první vnouček a my ho ještě neviděli. Strašně mě to mrzí a nevím jak dál. Manžela to samé, ten už je i trošku naštvaný. Čekali jsme vše možné, ale tohle ne. U syna už vůbec, vždy byl rozumný a to i v pubertě a teď se chová jak beran. Na druhou stranu má na to nárok, byla to chyba, ale ráda bych, aby nás pochopil, stejně jako dcera. Je to už dospělý muž a táta. Dle něho jsme lháři a podvodníci. Nedá nám vůbec šanci si o tom promluvit. Na druhou stranu našeho vnoučka se snachou pojmenovali po dědovi, přesto, že se měl jmenovat jinak, což mi přijde jako krásné gesto. Holky, co by jste na mém místě dělali vy? Ráda uvítám i názor někoho, kdo třeba zažil něco podobného a co mu pomohlo odpustit. Všem děkuji za přečtení. Prosím citlivé, takže anonymně K.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3748
6.5.20 22:46

Já vás chápu a myslím, že jste udělali to nejlepší co jste mohli. Kluk má hodného tátu, v dětství ani v pubertě nemusel přemýšlet nad tím, že je výsledkem úletu a že jeho biotec o něj nestál a dozvěděl se to, až v dospělosti, kdy už by měl být schopný to nějak zpracovat. Myslím, že vám časem odpustí. Teď bych se asi do zblbnutí omlouvala a nabídla bych pomoc s miminkem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2212
6.5.20 22:46

Napsala bych mu dopis, ze se omlouvame, ze vime ze to byla chyba, ze chapete, ze je nastvany, nze ho milujete a respektujete a radi ho privitate kdykoli zpet i s vnouckem, na ktereho se moc tesite. A cekala bych, vic se nevtirala. Na narozeniny, svatky apod.bych psala sms nebo pohled. Malemu bych posilala darecky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
763
6.5.20 22:48

No Vem si, že teď třeba prochází krizi identity. Celý život má za vzor svého tátu, je na něj hrdý, identifikuje se s ním. A ze dne na den zjistí, že s ním biologický nemá nic společného a genové je z 50% po někom, kdo byl na jednu noc a o něho a mamku neměl zájem. Chlapi to berou racionálně a on se cítí podvedený. Netlačte na něj, ale projevujte o něj zájem. Dejte mu čas, ať se s tím popere.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24377
6.5.20 22:54

Ja bych mu dala čas, asi bych se taky cítila zrazena, kdyby mi rodice az v dospelosti rekli, ze jsem jejich jenom napul a dlouho bych to prekousavala. On časem pochopí že to bylo myšleno dobře, ale zrovna teď pracují asi spíš emoce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33820
6.5.20 22:55
@Anonymní píše:
Ahoj všem, nevím jestli na mé trápení je rada, ale musím se vypsat, třeba se někdo z vás setkal s něčím podobným. Začnu u sebe, v životě jsem jako mladá a blbá udělala několik chyb. S první syn se mi narodil v 17 z jedné noci, když byl miminko, našla jsem si přítele z mé strany to byla láska jak trám, otěhotněla jsem znovu a jeste než jsem zjistila, že jsem těhotná, on zmizel. Do třetice jsem měla štěstí, našla jsem konečně toho pravého. Je o rok mladší a v 18 letech se dobrovolně stal tatínkem pro dvě děti. PPro dvouletého chlapečka a ještě nenarozenou holčičku. Obě děti miluje a bere je za vlastní. Po svatbě si je osvojil a byl zapsán do rodných listů. Dopadlo to dobře, přesto jsme udělali další chybu. Jelikož jsem si hodně vyčítala, jak jsem to pohnojila, takhle jsem to nechtěla, chtěla jsem pro své děti tátu a ne strýce, tak jak jsem to měla já v dětství. Vždy jsem nesnášela všechny partnery mámy. Nechtěla jsem, aby to tak měli moje děti, tak jsme se s manželem domluvili, že jim to neřekneme. Ne, když byli malí. Bála jsem se že by to narušilo vztahy s tátou, že by ho třeba mohli začít brát jinak, jako cizího. On se k nim vždy choval a chová jako k vlastním a to i po narození dalších dětí. To jsme to zase odložili, nechtěli jsme, aby začali žárlit, to už byli v pubertě. Teď si uvědomuji, že to byla hloupost, měli jsme jim to říct dávno, myslím, že tenkrát byly naše obavy zbytečné, dnes by jsme nemuseli řešit, to co teď nastalo. Bohužel to před několika měsíci prasklo. Dcera to po prvotním šoku přijmula a snad i pochopila, ale syn nám, tedy hlavně mě to nemůže odpustit. Nekomunikuje s námi a od Vánoc jsme se neviděli. To je obrovský nezvyk, dříve jsme se vydali každý týden i několikrát. Před dvěma měsíci se nám narodil první vnouček a my ho ještě neviděli. Strašně mě to mrzí a nevím jak dál. Manžela to samé, ten už je i trošku naštvaný. Čekali jsme vše možné, ale tohle ne. U syna už vůbec, vždy byl rozumný a to i v pubertě a teď se chová jak beran. Na druhou stranu má na to nárok, byla to chyba, ale ráda bych, aby nás pochopil, stejně jako dcera. Je to už dospělý muž a táta. Dle něho jsme lháři a podvodníci. Nedá nám vůbec šanci si o tom promluvit. Na druhou stranu našeho vnoučka se snachou pojmenovali po dědovi, přesto, že se měl jmenovat jinak, což mi přijde jako krásné gesto. Holky, co by jste na mém místě dělali vy? Ráda uvítám i názor někoho, kdo třeba zažil něco podobného a co mu pomohlo odpustit. Všem děkuji za přečtení. Prosím citlivé, takže anonymně K.

Nejenže zjistil, že jeho otec není jeho otec, ale nemá ani žádného „vlastniho“ sourozence.

A možná má někde bio otce, babičku, další sourozence…

Je to velký šok.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2390
6.5.20 23:01

Dala bych tomu cas, ted se mu narodil syn…ma v sobe plno emoci, neboj ho to prejde a sam si k vam najde cestu bude chtir aby mel malej babicku a urcite i jeho manzelka chce aby jste maleho videli. Netlacila bych na pilu. Ted se soustredi na vnouce ale chapu vas chtic maleho videt ale ted to neni vhodne proste. Dejte mu cas, jo a pocin vaseho manzela jeje obdivuhodny ze vzal deti za sve musel vas mit hodne rad ma snad :-D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34490
6.5.20 23:04

Dala bych mu čas. Ozvala se na svátek, narozeniny. Nabídla se na hlídání. Omluvila bych se mu z očí do očí. Nenaléhala. Je to prostě šok. Sama bych asi dítěti odmala povídala, jak to bylo. Úměrné věku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
658
6.5.20 23:07

Od syna je to nefér…měl by mít v jeho letech více rozumu…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17785
6.5.20 23:07
@Tojsemja3 píše:
No Vem si, že teď třeba prochází krizi identity. Celý život má za vzor svého tátu, je na něj hrdý, identifikuje se s ním. A ze dne na den zjistí, že s ním biologický nemá nic společného a genové je z 50% po někom, kdo byl na jednu noc a o něho a mamku neměl zájem. Chlapi to berou racionálně a on se cítí podvedený. Netlačte na něj, ale projevujte o něj zájem. Dejte mu čas, ať se s tím popere.

no, kdyby to bral racionalne, tak by nereagoval tak emocionalne. Chapal by, ze matka a jeho nebiologicky otec to mysleli dobre, nepovedlo se, ale spatny umysl nemeli.

Osobne teda tuhle reakci moc nechapu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.5.20 23:34

Kdysi jsem si na chvíli pomyslela z určitého důvodu, že mým otcem je někdo jiny, a naráz to byl hrozně blbý pocit, že ten muž, kterého považuji za otce, je vlastně cizí člověk. Byla to zrada, ztráta pocitu jistoty a spousta dalších nepříjemných emocí. Potřebuje čas se s tím vyrovnat, pochopit to, smířit se…

  • Citovat
  • Nahlásit
101586
6.5.20 23:49

Píšeš že má první dítě, je čerstvý otec. Až pozná, co je to být rodič a že to není vůbec jednoduché, tak mu to třeba časem dojde, co jste pro něj všechno udělali a jak dobří rodiče jste byli a odpustí vám.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
647
6.5.20 23:51

Myslím že to chce čas. Občas jsem nad tím uvažovala jaké by to bylo kdyby se mi stalo tohle a můžu říct že můj vztah k tátovi by to nijak nezměnilo. Prostě byl můj táta od malička a vždy mi dal všechno co jsem chtěla a potřebovala. Neměli jste s ním v pubertě problémy že by se snažil biologického otce najít atd…udělali jste dobře. Myslím že to váš syn zbytečně přehnal. Ale mu to brzo dojde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.5.20 23:53

Já vím, je to těžké, ale zatím nech syna"vydýchat" a přijmout to, co se dozvěděl.

  • Citovat
  • Nahlásit
9686
7.5.20 00:08

Chápu, že je naštvaný a zrazený. Táta není táta, sourozenci mají jiného tátu, biologického otce nezná. Musí si připadat jako trubec. A přes všechno dobré a vyjimečné, co jste pro něj dělali, se cítí naštvaný. Podraz to je a nějakým vděkem, jak se měl a co se pro něj obětovalo, bych celou situaci nezlehčovala. Ale tím neříkám, že jste nedělali maximum a bylo vše špatně. U spousty lidí by to prošlo, jako u dcery. On to rozdýchá, časem. Omlouvala bych se, zajímala se o něj a jeho rodinu, dala najevo, že jeho postoj chápu, ale nechci o něj přijít. Prostě lidi chyby dělají a někdy to nejde vzít zpátky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat