Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsi si jistá že máte harmonické manželství, nebo nemáte na hádky jenom čas protože spolu žádný trávíte.
@Leviatan Máme se fakt hezky, když jsme spolu. Ano, zní to paradoxně, ale opravdu si po všech stránkách vyhovujeme.
Rozumím, vím jak se cítíš. Jestli manželovi dáš ultimátum buť já nebo sestra tak u něj pravděpodobně klesneš a oddálite se. Musíš hold s chlapem trochu zamanipulovat
docílit toho aby si na to přišel sám, že ho sestra využívá.
@Lucius08 Díky, právě do nějakých taky-manipulací se mi moc nechtělo. Snažím se manželovi vysvětlit situaci zcela upřímně a nedělat ze sebe zároveň tu zlou žárlivku, která jim ten vztah nepřeje. Jenže já už jsem se mockrát přesvědčila, jaká doopravdy je (falešná a vyčůraná). Chápu, že manžel to vidí jinak, je to koneckonců jeho rodina, ale nejvíc mě trápí, že jsem se už tolikrát zlobila, dala do toho veškerou upřímnost, abych mu to nastínila a on jí nakonec vždycky všechno sežere i s navijákem, i když v okamžiku, kdy o tom mluvíme, vypadá, že moje pocity chápe.
Zakladatelko píšeš jak o nás. Úplně stejně to bylo u nás švagrová je pěkná svině. Teď už je klid ale trvalo to dlouho. Každý víkend u nás její dvě děti protože ona někde po barech si užívala s chlapama. Věčné u nás brečela že nemá peníze tak že ji přítel furt nějaké dával. Madam solárko, řasy, nehty a vlasy ale makat nebude. Byly furt hádky. Vloni si madam konečně našla práci. Děti už jsou větší tak že víkendy doma samy věčně. Jednou už jsem nevydržela a řekla jsem buď já nebo ona ať si vybere. No bála jsem se ale naštěstí jsem vyhrála já.
Ach jo, ani nevis jak moc tě chápu, mám opravdu obdobnou švagrovou
léta jsme se hádali jen kvůli ní a jeho rodičům (je vidět po kom ona je, vypočítává…) jen s tím rozdílem, že muj chlap už moc dobře ví jaká je (ona i rodiče), přicházel na to pomalu, spíš si to nechtěl přiznat, ale teď už jo, už stojí za mnou, za svojí rodinou a kdyz už jde s něčím pomoct, nebo udělá co oni chtějí, tak jen aby měl klid od rodičů (dokáží pěkně psychicky vydírat, vytlačovat slzy na povel a pod) a vždy jen to nejnutnější, už konečně po tech letech pochopil, že není její otrok,…
Chce to si buď opravdu promluvit, říct mu příklady ať to vidí pořádně, jako třeba to s tim čištěním zubů, říct mu že pokud je švagrová dost stará na děti, je dost stará na to, aby se o sebe dokázala postarat a ne čekat, že to za ní neustále bude někdo řešit..
No a nebo si ho jakoby nevšímat, třeba pár dní, prostě si jet na vlastní pisecek, ať se on stará o sebe a ty o děti a nic víc, začněte mu chybět ![]()
Jo a do svého baráku a kuchyně bych ji bez mé přítomnosti nepustila.
![]()
Prosím o zachování anonymity, švagrová sem chodí taky
![]()
Nemate na sebe cas, manzel travi cas radsi u sestry nebo je v praci. Vase dite vida 5 minut za den a evidentne mu to nijak nevadi. A problem, ktery mas s jeho sestrou asi tedy moc resit nehodla… v cem je vase manzelstvi idylicke? Ty mluvis, on neposloucha. Sestru ti tam naobjedna bez tveho vedomi. Vy mate problem hlavne mezi sebou, sestra je zastupny problem. Idylicky nebo temer idylicky vztah vypada opravdu jinak.
Těžká situace. Tvůj manžel nutně potřebuje dospět a pochopit, že z jeho původní rodiny odešel a jeho novou rodinou jste teď vy - manželka a děti. Ano, příbuzní by si měli pomáhat, ale odtud potud. Vysvětlila bych mu, že i vy máte své potřeby a že nemůže suplovat manžela své sestře. Ale ono se to hezky radí…
@Mysticlipstick Jenže my se fakt hádáme jen kvůli ní. Vždycky, když začne něco řešit ona nebo se nám moc cpe do života. Jinak si jedeme celkem spokojený model - já převážně starost o dceru, on mužské práce. A když jsme spolu, je i pohoda a legrace. Všechno funguje.
@Lucius08 píše:
Rozumím, vím jak se cítíš. Jestli manželovi dáš ultimátum buť já nebo sestra tak u něj pravděpodobně klesneš a oddálite se. Musíš hold s chlapem trochu zamanipulovatdocílit toho aby si na to přišel sám, že ho sestra využívá.
Zajimalo by me jak na to, takova zkusenost dobra dej priklad ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj. Kde začít? Mám manžela a švagrovou. A tu nemám z duše ráda. Je rozvedená, 1 dítě, a je to pěkně vyčůraná osoba. Mám pocit, že manžel jí (své sestře) supluje partnera. Ona teď u svých rodičů (u sebe) rekonstruuje kuchyň a jako vždy (!) se na spoustu věcí, které měla udělat předem, vykašlala (zavolat instalatérovi třeba) a manžel teď hasí. Přijde domů, hodí do sebe večeři a utíká k nim spravit to a tamto. A já už začínám být mírně netrpělivá. My jsme si ještě nedávno čistili zuby pod kohoutkem ve vaně, na nic není čas, ale ona to s ním tak umí, „chudinka“, že udělá, co potřebuje. Jo, pěkně žárlím. A mám chuť ho milé sestřičce nechat, naše dítě ho stejně zná max. 5 minut před spaním (uznávám, že díky tomu, že je nesmírně manuálně šikovný, je hodně žádaný v práci a často dělá přesčasy, takže společný čas 0). Teď jí prý dokonce odkýval, že po dobu, co nebude moct vařit, může kdykoliv přijít k nám!!! Se z toho asi zcvoknu, protože já chodím narozdíl od madam do práce a ani si nechci představit, jak u nás v tu dobu bez mého „dohledu“ vládne, resp. bude. Ostatně milá švagrová je tím docela známá, že si nedělá servítky ani u cizích (chová se jako doma). Už to fakt nedávám. Máme jinak velmi hezké manželství, téměř harmonické, dalo by se říct, a hádáme se jen kvůli ní. Když to občas nevydržím a manželovi si na švagrové neupřímnost a intriky postěžuju (bylo toho už fakt hodně, nechci rozepisovat detaily, abys se nepoznala), vypadá a říká, že mě chápe, ale pak s ní je v pohodě. Už fakt nevím, co s tím. Uvažuju, jestli jí brášku fakt nenechat, když jsou takoví parťáci.
Podotýkám, že chápu, že sourozenci si mají pomáhat atd., ale z její strany je to hodně často o vyčůranosti a naivitě ze strany mého manžela.
Idylický vztah vypadá trochu jinak.Vy máte problém v základní komunikaci.
Příspěvek upraven 28.02.21 v 23:50
Díky za reakce. A jak si teda mám vysvětlit, že to vypadá na 100% pochopení (argumentuju věcně, snažím se nezaujatě, snažím se to nějak odlehčit/vyvážit), on kýve, že to je teda fakt děsný, že to ho nenapadlo a že když nad tím přemýšlí, mám pravdu, ale pak stejně zavolá ona a je to v pořádku??? ![]()
@Anonymní píše:
Díky za reakce. A jak si teda mám vysvětlit, že to vypadá na 100% pochopení (argumentuju věcně, snažím se nezaujatě, snažím se to nějak odlehčit/vyvážit), on kýve, že to je teda fakt děsný, že to ho nenapadlo a že když nad tím přemýšlí, mám pravdu, ale pak stejně zavolá ona a je to v pořádku???
Trvat na svém, a na tom, jak jste se domluvili.
Příspěvek upraven 28.02.21 v 23:48
@Arcanum Vidíš, a to jsme teď o víkendu přesně řešili. Zase se k nám chtěla pozvat (jak je ostatně jejím zvykem) a já byla na manžela naštvaná, že jí v tom vyšel vstříc. Jako že ona se hrozně nenápadně pozve a on hned, ať s malým přijdou. Když mu říkám, že je to problém, protože sem chodí pořád a my k nim ne, odvětí, že přece když s ní mluvil, nemůže říct, počkej, já se zeptám ženy… Chápu, je to taky jeho domov, ale já třeba zrovna nemám náladu a hlavně mě štve, že oni jsou tady pořád, zatímco to nijak „neoplácí“, jestli mi rozumíš.
Ahoj. Kde začít? Mám manžela a švagrovou. A tu nemám z duše ráda. Je rozvedená, 1 dítě, a je to pěkně vyčůraná osoba. Mám pocit, že manžel jí (své sestře) supluje partnera. Ona teď u svých rodičů (u sebe) rekonstruuje kuchyň a jako vždy (!) se na spoustu věcí, které měla udělat předem, vykašlala (zavolat instalatérovi třeba
) a manžel teď hasí. Přijde domů, hodí do sebe večeři a utíká k nim spravit to a tamto. A já už začínám být mírně netrpělivá. My jsme si ještě nedávno čistili zuby pod kohoutkem ve vaně, na nic není čas, ale ona to s ním tak umí, „chudinka“, že udělá, co potřebuje. Jo, pěkně žárlím. A mám chuť ho milé sestřičce nechat, naše dítě ho stejně zná max. 5 minut před spaním (uznávám, že díky tomu, že je nesmírně manuálně šikovný, je hodně žádaný v práci a často dělá přesčasy, takže společný čas 0). Teď jí prý dokonce odkýval, že po dobu, co nebude moct vařit, může kdykoliv přijít k nám!!! Se z toho asi zcvoknu, protože já chodím narozdíl od madam do práce a ani si nechci představit, jak u nás v tu dobu bez mého „dohledu“ vládne, resp. bude. Ostatně milá švagrová je tím docela známá, že si nedělá servítky ani u cizích (chová se jako doma). Už to fakt nedávám. Máme jinak velmi hezké manželství, téměř harmonické, dalo by se říct, a hádáme se jen kvůli ní. Když to občas nevydržím a manželovi si na švagrové neupřímnost a intriky postěžuju (bylo toho už fakt hodně, nechci rozepisovat detaily, abys se nepoznala), vypadá a říká, že mě chápe, ale pak s ní je v pohodě. Už fakt nevím, co s tím. Uvažuju, jestli jí brášku fakt nenechat, když jsou takoví parťáci.
Podotýkám, že chápu, že sourozenci si mají pomáhat atd., ale z její strany je to hodně často o vyčůranosti a naivitě ze strany mého manžela.